Stalker
Stalker
Stalker
Stalker
Stalker
Stalker
Stalker
Obsahy(1)
Vycibrené, poeticky a emocionálne vypäté filozofické dielo na tému myšlienkovej sily človeka, ktorý si je vedomý základných životných hodnôt a ktorý dokáže žiť a jednať v súlade s nimi; o ceste, ktorá sa stáva očistným zdrojom skúseností. Scenár prebral z pôvodnej predlohy len základnú sujetovú situáciu - existenciu Zóny a povolanie Stalkera - prevádzača do Zóny, záhadného, tichého, pulzujúceho územia nejasného pôvodu. Celý film sa okrem rámcovej kompozície (Stalkerov byt a bufet) odohráva v jednom uzavretom mieste v jednom dni ako putovanie za tajomstvom v Zóne, umožňujúcim cestu k sebapoznaniu, k nádeji. Teória o nadprirodzenom pôsobení Zóny, jej smrtiacich nástrahách a čarovnej moci "miestnosti" uprostred nej, plniacej najskrytejšie želania, sa predstavuje ako súčasť diskrétneho Stalkerovho učenia v metaforách, javovo však nie je ničím potvrdzovaná. Stalker (s vyholenou hlavou asociuje prepusteného politického trestanca) sprevádza do prísne stráženej Zóny Spisovateľa a Profesora. Vyzýva k usilovnému sústredeniu sa na cestu, k zodpovednosti za každý krok, v jeho jednaní je podstatný rešpekt k skrytému poriadku Zóny. Vo vzájomných dialógoch si postavy objasňujú svoje názory na svet, zmysel a hodnoty života. Po návrate Stalkerova žena hovorí o vlastnom zmysle života, v ktorom je zázrakom ľudská láska. Ich chromá dcérka ako výraz sily ľudského ducha telekineticky posúva poháre po stole. Nápadným rysom filmu, v ktorom dlhé "meditatívne" jazdy prevažujú nad montážou, je štylizácia jeho scenérie - mimoriadne asketickej, fascinujúcej hutným napätím. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (776)
Velice působivé dílo, které opravdu není lehké skousnout. Ale podruhé už to bylo lepší. Po prvním shlédnutí jsem z toho měl docela guláš. 75% ()
Tarkovského jsem měla v hledáčku několik let a teď, když na něj konečně došlo, vůbec nevím, jak se k filmu postavit. Nádherná obrazová stránka předběhla svou dobu a člověk má místy pocit, jakoby listoval starými fotografiemi. Příběh a metaforičnost dobu nejspíš předběhl také, ale nejsem si jistá, zda já jsem do ní už dorostla. Zkrátka je to dlouhé, utahané a ruská duše je na mě, zdá se, příliš široká. ()
Komorní drama s neskutečně hustou atmosférou a s nápady, ze kterých by mohlo čerpat ještě několik desítek sci-fi počinů. ()
Neviem. To, že film sa snaží byť intelektuálny a filozofický mi nevadí. Dokonca aj herci sú dobrí. Ale naozaj je potrebné, aby Tarkovskij točil 5 minútovú neprerušovanú cestu vlakom a podobne? Škoda. Strašne dvojaký film - jednak vie byť uhrančivý (pôsobivá atmosféra, ambientné zvuky a hudba), ale vie byť aj neskutočne nudný (prepálená stopáž, zbytočne dlhé zábery). Videl som ho len raz, ale zapamätal som si ho. Nie moja šálka kávy. Vyjadril som sa, ale hodnotenia sa zdržím. Nízko nechcem ísť (to si film nezaslúži), ale vysoko tiež nie. A ten film je všetko len nie priemerný. Mnoho filmov na mňa pôsobí pozérskym dojmom, ale v tomto prípade naozaj bez hanby priznávam, že chyba je vo mne a na film skrátka nestačím. Tarkovskij zjavne točil pre veľmi úzke publikum, do ktorého nepatrím. ()
Stejně jako mnozí z vás přemýšlím nad tím, co jsem to vlastně viděl a o čem že to bylo. Myslím, že jsem viděl filosofický film vznášející plno otázek. Otázek skrytých, které není jednoduché ani odhalit, natož tak na ně získat odpověď. Divák je vhozen do bažiny plné neznámých a uvědomí si plno věcí. Přinejmenším, že na mnoho otázek nezná odpovědi. Krásně natočená alegorie o hledání štěstí a přístupu k němu prostřednictvím rozumu, víry a citu, kde se dá všechno chápat přinejmenším dvěma způsoby. Úžasná práce s kamerou, nezapomenutelná atmosféra postapokalyptické krajiny industriální Zóny, všudypřítomná voda, skvělá hudba a plno podmětů a otázek, ze kterých se člověku pomalu zavaří mozek. Mé svědomí chce, aby vegetariánství zavládlo světu. A moje podvědomí touží po kusu šťavnatého masa. A co chci já? ()
... velmi zvláštní. . . vstřebávala jsem atmosféru Stalkera, tak odlišnou od všeho ostatního, co jsem dosud viděla a hledala tajemství v něm ukrytá. Plné otázek a občas i odpovědí. Zhlédnout tohle dílo byl pro mě zajímavý a nevšední zážitek. . . 8/10 ()
Tri roky lezel v me sbirce naprostym ladem. Cekal. Dockal se, ale nejsem si jist zdali jsem Stalkera predcasne prilis nenadhodnotil. Mozna jsem cekal trochu jine vypraveneni. Stalker je jeden z tech filmu, ktere nejsou napoprve stravitelne, musi se nechat jistym zpusobem uzrat, studovat. Svym zpusobem jsem Stalkera pochopil (trochu zpetnou vazbou na jistou knihu), ale nejsem z neho prilis moudrej. Jako scifi pusobi pri nejmensim divne, jako filozoficke tema je v mych ocich tak trochu umeleckym obrazem plny odkazu a narazek, mozna symboliky (ikdyz Tarkovskij to odmital). Nejspis je nejlepsi filmu neprisuzovat zadnou skatulku a proste se na neho podivat. Tak jako Komnata neco cloveku muze dat (paklize vubec ma neco dat), muze ho dat i samotny film. Pro me Stalker nemuze dostat vice jako 80%, ikdyz se jiste jedna o originalni a vyjimecny film plny zajimavych temat (patrani vedce, spisovatele a verce po pravde - vedec ji hleda merenim, spisovatel historii a filozofii a verec proste veri v neco vic, v Pravdu, v Zonu, v Komnatu ci v nadeji). Stalker veri v pomoc a prospesnost. Veri v Zonu, posledni misto na zemi, kde umi byt stastny. ()
Eh? Jako bonusového průvodce k filmu doporučuju publikaci Zóna od Geoffa Dyera. ()
Nepobral sem a určitě se dlouho nepokusim o nápravu. ()
Mnohovrstevnaté komorní dílo, které pohlcuje v každé vteřině. Převažující důraz na mizanscénu a nepřerušované snímání dává divákovi dostatek prostoru k interpretaci každého prvku, každé myšlenky, každého obrazu. Film pokládá spoustu otázek, pozorovatele ovšem nechává tápat, brodit se, hledat, doufat; jednoznačnou odpověď nedává. Nejdůležitější je cesta. ()
Только этого мало. ()
Stalker chce jít na procházku, načež choť udělá protestující gesto - začne se válet po podlaze (v sobotu již nemusí vytírat). Je evidentní, že ruský Hummer H1 není kompatibilní s jízdou po kolejích, načež veškeré osazenstvo Hummera H1 přesedlá do benzínové mašiny, jež připomíná kolejové vozítko z Páni kluci. Tento hornický vláček vydává úžasné klapavé zvuky, jež za a) Dají vzpomenout na Sheldona, vášnivého toť milovníka železnice a za b) Nutí vzpomínat na drandění vláčkem v Hornickém muzeu Příbram. Stejné jako v Mocném vládci Oz je dobře patrn jev střídání černobílého a barevného obrazu, jež je především kardinální při spočinutí v ZÓNĚ. Kombinace sovětského filmu a maďarského dabingu není tou správnou kombinací (na rozdíl od trojtého lutze a dvojtého odpíchnutého ridbergera). Tato SSSR Odyssea je plna lynchovských monologů a dialogů. Brilantní minimalizace je reprezentovány "údajně" 20 kT bombou, jež váží dvě kila a dá se nosit v kapse kabátu. Divné! 69% ()
má drahá, náš svět je beznadějně nudný. proto neexistuje žádná telepatie, žádné zjevení nebo létající talíře, nic takového. svět se řídí železnými zákony, a je nesnesitelně nudný. bohužel, tyto zákony se nedají porušit. nikdo neví, jak je porušit. nedoufejte proto ani v UFO, to by bylo příliš zajímavé. ()
Tarkovskij byl prostě takový jiný. Možná anděl, nebo ještě dál. ()
Neuvěřitelně komplexní, filosoficko-psychologické veledílo světového filmu, ze kterého nelze spustit oči. A pokaždé Stalker funguje jinak, protože je tím, čím jsme my sami, jak ostatně říká ve filmu jedna z postav o Zóně. Nelze tedy říct, že není o ničem. Je to film o lidech, o víře a přáních, ale může být čímkoliv chcete, aby byl a lze si ho pustit několikrát, aniž by se okoukal. Tarkovskému není co vytknout, film je po technické stránce dokonalý, doplňuje jej fantastická hudba a geniální kamera. Pro mě je Stalker nejlepším filmem, jaký jsem kdy viděl a považuji jej za jedno z mála nesmrtelných děl světové kinematografie. Vlastně, jak už jsem řekl, je to umělecké dílo. A komu se Stalker nebude líbit, nemůže řict, že ho nepochopil, ale musí si uvědomit, že je prázdný. ()
Viděl jsem to zatím jen jednou a to nestačí...minimálně po 5 zhlédnutích může možná člověk pochopit o čem to je,ale taky to nemusí pochopit nikdy.Každopádně hodnotit Stalkera hvězdičkami je hloupost.Tenhle film se Vám buď zaryje do duše navždy anebo si řeknete, že je to totální kravina.Mě se týká ten první případ,ale jak říkám,musí se to vidět několikrát. ()
Spojení scénáře bratrů Strugackých s Tarkovského režijí byl geniální tah! Filmový Stalker i když čerpá z knihy, tak se snaží jít vlastní cestou a namísto sledování příběhu jednoho muže, který se živí jako stalker ukazuje spíš následky vytvoření Zóny jako takové. Celé její prostředí je opravdu skvělé, dechberoucí a místy pěkně strašidelné. Nikde ani živáčka a všude kolem vás smrtelné pasti (včetně té nejslavnější - Mlýnku na maso) a to vás donutí přemýšlet nad všeobecnými filozifickými otázkami samotného bytí. A v takovéto situaci se nachází všichni tři hrdinové, jež se snaží dosáhnout komnaty a splnit si své nejtajnější přání. Svébytná a nadčasová adaptace ještě lepší knihy! ()
Nesmírně fascinující podívaná. Poetická, napínavá, tajuplná i strašidelná a - mistrovsky natočená... Jako divák jsem si parádně užila každičký okamžik. Přesto, že se dnešní filmy točí úplně jinak - nebo snad právě proto...? Předlouhé a na sebe navazující záběry, velmi poklidné hospodaření s časem,.... člověk by skoro řekl, že divák uvyklý klipovitým střihům nabitým "informacemi" se musí unudit, leč opak je pravdou! Ale kdykoli se mě někdo zeptá: "No, a o čem to teda je?", trochu se zarazím. Ale jo - výchozí situace je zhruba taková: stalo se, že kdesi kdysi nad Ruskem v neidentifikovatelném čase spadl meteorit či co a v prostoru toho dopadu se vytvořila jakási tajemná "ZÓNA", kterou uzavřelo a přísně střežilo vojsko. V určitém místě oné oblasti se totiž plní nejskrytější lidská přání... Jenomže ten prostor je tak zvláštní, nevyzpytatelný a podivný, že ne každý dojde... Proto v něm začali fungovat jacísi převaděči - Stalkeři, kteří mají za úkol dopravit odvážlivce ve zdraví tam i zpět... Film popisuje právě takovou cestu jedné malé skupinky, která se pod Stalkerovým vedením snaží splnit si díky magickému místu svoje životní touhy. ()
Nečíst knížku, s kterou ale vlastně zas tak moc společnýho nesdílí, tak asi nemám vůbec šajnu, co jsem právě viděl. Jedno se však musí uznat ... i když je to ucouraný a natahovaný, tak ty a-lá černobylský scenérie a vůbec celá atmosféra kolem nich jsou naprosto hypnotický, až se člověk nakonec přistihne, že ho to vlastně i baví. ()
Tenhle film je balada (spolužákův výraz pro "cosi navýsost nádherného")! Naprosto dokonalé odreagování od neustálého proudu Hollywoodských "zaručeně nejakčnějších akčních filmů"... Celé dění je zahaleno v mysteriózní mlze, kterou proniknou jen ti nejpozornější z pozorných... Záhada tajemné zóny nás pohlcuje pomalu, opravdu pomalu, ale s jistotou vysychání Aralského jezera. Nejakčnější z celého filmu je průnik do zóny, načež následuje jen skvostně vybalancované odkrývání jejích záhad a tajů. Kdo zcela pochopí, o čem zóna je? Výkladů je mnoho a film vám nechá volnou ruku v tom, který si vybrat... A to je jen a jen dobře! Jak jsem řekl, není to tuctový americký film, kde od první minuty víte, co bude následovat... Zóna vás prostě dostane, aniž byste věděli jak! ()