Stalker
Stalker
Stalker
Stalker
Stalker
Stalker
Stalker
Obsahy(1)
Vycibrené, poeticky a emocionálne vypäté filozofické dielo na tému myšlienkovej sily človeka, ktorý si je vedomý základných životných hodnôt a ktorý dokáže žiť a jednať v súlade s nimi; o ceste, ktorá sa stáva očistným zdrojom skúseností. Scenár prebral z pôvodnej predlohy len základnú sujetovú situáciu - existenciu Zóny a povolanie Stalkera - prevádzača do Zóny, záhadného, tichého, pulzujúceho územia nejasného pôvodu. Celý film sa okrem rámcovej kompozície (Stalkerov byt a bufet) odohráva v jednom uzavretom mieste v jednom dni ako putovanie za tajomstvom v Zóne, umožňujúcim cestu k sebapoznaniu, k nádeji. Teória o nadprirodzenom pôsobení Zóny, jej smrtiacich nástrahách a čarovnej moci "miestnosti" uprostred nej, plniacej najskrytejšie želania, sa predstavuje ako súčasť diskrétneho Stalkerovho učenia v metaforách, javovo však nie je ničím potvrdzovaná. Stalker (s vyholenou hlavou asociuje prepusteného politického trestanca) sprevádza do prísne stráženej Zóny Spisovateľa a Profesora. Vyzýva k usilovnému sústredeniu sa na cestu, k zodpovednosti za každý krok, v jeho jednaní je podstatný rešpekt k skrytému poriadku Zóny. Vo vzájomných dialógoch si postavy objasňujú svoje názory na svet, zmysel a hodnoty života. Po návrate Stalkerova žena hovorí o vlastnom zmysle života, v ktorom je zázrakom ľudská láska. Ich chromá dcérka ako výraz sily ľudského ducha telekineticky posúva poháre po stole. Nápadným rysom filmu, v ktorom dlhé "meditatívne" jazdy prevažujú nad montážou, je štylizácia jeho scenérie - mimoriadne asketickej, fascinujúcej hutným napätím. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (776)
Piknik se Tarkovskému vydařil , bráchové by mněli radost . ()
Potřetí Tarkovskij a potřetí neskutečná nuda 2* za vizualní stránku filmu, jinak na tom nic úžasnýho nevidim... ()
Šel jsem do kina s vidinou adaptace knihy bratří Strugackých. Tarkovskij si však vzal pouze základní námět a vytvořil čistý a nekompromisní filozofický film s naprosto dokonalou skladbou střihem obrazem ... prostě vším. Nejdokonalejší film všech dob. ()
Film, který mohu vidět stále znova a znova a pokaždé mne překvapí dříve nepovšimnutým významem či detailem. Iniciační cesta do hlubin lidského podvědomí, kladoucí otázky po smyslu života, hledání štěstí a odhalující temnou stránku každého z nás aneb Každému, co jeho jest. ()
Právě jsem dočetl knihu.Ta byla sice zajímavější,ale tak to většinou bývá.I tak dávám za nápad a zpracování 5 hvězdiček! ()
dodnes si pamatuji ten neuvěřitelný zázrak před dávnými lety, když jsem v hrozné kvalitě v mrňavém sále pro pár lidí prožila Stalkera... dodnes ho v sobě nosím jako cenný poklad... brilantní a nestárnoucí dílo... ()
Film Stalker je natočen podle povídky bratrů Strugackých "Piknik u cesty" a jde v něm o ... vlastně o co? Asi pro každého diváka o něco jiného. Děj je docela jednoduchý. Někde v Sovětském svazu spadne do určitého místa meteorit, ale protože se tam pak dějí nevysvětlitelné věci a zřejmě tu byli kdysi mimozemšťané, úřady toto místo zavřou, prohlásí ji za Zónu a bedlivě ji střeží, ač se jí sami policisté bojí a nikdy dovnitř nejdou. Stalker je průvodce, který má toto místo moc rád a vodí sem nadšence, kteří touží navštívit uprostřed Zóny místnost zvanou Pokoj, kde se člověku splní to nejtajnější a nejniternější přání. Film vypráví o cestě Stalkera a dvou lidí - vědce a spisovatele do nitra Zóny a o tom, co tato cesta s každým z nich udělá. Najde spisovatel to, co hledá? Co udělá prostředí s vědcem? Film nabízí nespočet otázek a nechává nespočet nevyřčených odpovědí. Film je metaforou, plný symbolů (např. projití vodou snad symbolizuje očistu křtu), je to odysea člověka tímto světem. Je to cesta tří vzdělanců, kteří se snaží zmapovat cestu člověka za poznáním. Film je jen pro nejnáročnější diváky, plný pomalých a dlouhatánských záběrů kamery, často je slyšet jen ticho a když už přichází konec, rozehrává se ještě další díl tajenky. Film zajímavý, ale velmi těžký a hluboce filozofický. ()
Stalker je najlepší film Andreja Tarkovského a spolu s Apokalypsou asi najhypnotickejší film vôbec. Film tak hlboký, že nikdy nedosiahnete na dno. Dá sa povedať, že Stalker je pre filmového diváka tým, čím je Zóna pre ľudstvo. Darček alebo posolstvo? Čistá poézia, budhistická meditácia a sci-fi filozofia v jednom. ()
Několikaminutové záběry na přírodní jevy, nemocnice uprostřed Zóny, která se stala součástí přírody. Kompozice barevného a černobílého filmu, skutečný život je černobílý, barevný je život v tajemé a dosud neprozkoumané Zóně. Hlavní hrdina Stalker nás provádí svým světem. Dialogy týkající se fylozofických otázek. Andrej Tarkovskij nutí diváka zamyslet se nad tím co je v životě důležité a co ne. ()
163 minut. Tak dlouho tento film trval. Viděl jsem ho ve skupině lidí, ve které jsme po skončení navzájem debatovali o tomto (vele)díle. Debata trvala přinejmenším skoro stejně jako snímek samotný. Avšak můžu říct, že vím, na čem jsem? ROZHODNĚ NE! Největší veličinou tohoto majstrštiku bych viděl v těch nepřeberných úhlech pohledů, které má každý z nás. Je otázka, jak by Tarkovský interpretoval tento svůj počin... Každopádně pro mě bylo toto dílo impulsem k tomu, abych se zamyslel nad řadou věcí a zároveň mě to teď nutí se na to podívat znovu a znovu a stále objevovat ty skryté odkazy ať už na Tarkovského život nebo na život můj. Těchto odkazů je tento film doslova přehlcen a je jen na každém z nás, jestli je uvidíme nebo ne. Vizuálně je film doveden k dokonalosti. Záběry většinou neoplývají moc prostorem a nenabízejí divákovi komplexní zobrazení okolí, což působí tak trochu klaustrofobně a zároveň to vede k tomu, aby si divák plno věcí domýšlel. Je v tom skryto prostě mnoho. Kdo neuvidí, nepozná sebe, ani Tarkovského alter ego. A jaký byl můj úhel pohledu? Tři věci: Víra, Cesta životem, Štěstí,... ()
Stalker není rozhodně určen všem divákům, ale i když by se zdálo, že je pouhou filozofickou úvahou intelektuálů, děj a pointa mu přesto nescházejí. Ponuré prostředí, kde se film natáčel je dost uvěřitelný a zaručuje morbidní atmosféru, ale chvílemi mi jednotlivé pasáže přišly docela nudný a to hlavně na úplném konci. Zdejší filosofie je sice zajímavá, ale zážitek mi taky nijak zvlášť neumocnila, i když závěrečná myšlenka aktivity hlavního cílu mimozemské zóny a proč do jejího nitra vlastně hlavní představiteklé vstoupili stojí za to vidět. Herci hrají celkem fajn a jejich toulání pustinou a temnými "suchými" tunely je vskutku výtečné... 80% ()
Parafráza na ľudský život. Nádej. Utrpenie. hm človek chce mať radšej nádej a s ňou budúcnosť než radosť tu a teraz. Nechce sa vzdať utrpenia, lebo to svetlo, to svetlo je pre neho strašnejšie než tma. Pekne. Miestami zvláštne. Pripadalo mi to že sa na zónu len hrajú. Každopádne pekná parafráza na človeka a jeho osud. ()
Kdybych měl sledování Stalkera k něčemu přirovnat, asi by to bylo podobné, jako sledování The Fountain, i když ty snímky nemají nic společného. Ale tohle fascinující propojení obrazu a hudby u některých sekvencí mi to jí nějak připomnělo. Několikaminutové záběry, ať už statické nebo pomalá jízda, dovolují si vychutnávat celkovou kompozici záběrů. Opuštěná Zóna, kde jsou rozházené rozličné předměty nebo sépiový, temný svět mimo ní, i přes svoji ponurost fascinují. Tarkovského fascinace vodou i zde nechybí a hlavně Stalkerův sen, kdy kamera pomalu zabírá vodní hladinu a předměty pod ní s výborným hudebním doprovodem, dokazuje mocnost kinematografie. Jako ostatně celý film. P.S. Moc by mne zajímalo, jak vypadala ta první verze filmu, která prý byla úplně jiná. ()
Velice usporne natocene http://en.wikipedia.org/wiki/Dogme a i presto http://www.youtube.com/watch?v=uk2sPl_Z7ZU to vypada hezky . Podle filmu vznikla i povedena Ukrajinska hra http://www.mobygames.com/game/windows/stalker-shadow-of-chernobyl . ... Misty je to ubijejici a nudne, ale 1) i pak je tam na co koukat je na co se koukat 2) da se pri tom premyslet o tom co se dosud stalo. Jasne, ze to je kvuli tomu ze reziser je genius. Jak jinak by to taky mohlo byt! ()
Velice zvláštní film, který asi jen málokdo vstřebá hned napoprvé (kdo ví jestli to na podruhé nebo na potřetí bude lepší). Přiznávám, že jsem taky vše nepobral. Možná i to co si myslím, že chápu si myslím špatně. Ale lze toto jedinečné dílo vůbec pochopit správně nebo špatně? Ať je to jak chce, Stalker je film, který po shlédnutí nelze jen tak vymazat z hlavy. 90% ()
jeden s nejsilenejsich WTF filmu ever... jen mi poradte - nehralo ve filmu nahodou hlavni roli LSD? ()
Silně filosofický film o víře v nadpřirozeno. Místy skvělá atmosféra, ale jenom do té doby, než je rozbita příšerně dlouhými monology a hlasitým přemýšlením jednoho z hrdinů. Vizuálně jde o velice artový film - dlouhatánské záběry beze střihů, tiché scény... Nevím pořádně, jak hodnotit. Nechám tři, protože jsem z filmu těžce zmatený. Film o oblasti s nadpřirozenými vlastnostmi, který neukáže jedinou nadpřirozenou vlastnost a nechá vás tápat, je-li to opravdu tak, jak tvrdí Stalker, nebo je to jenom kus obyčejné zpustošené země. Pokud je ale Stalkerova dcera telekinetik - KDO je Stalker? ()
Hlavní myšlenka filmu? Jeho největší síla? Pocit, který ve mně film vyvolal? Nevím. Jediné, co mohu k tomuto snímku jistě říct, je: Bylo to ÚŽASNÉ... Film mě od začátku vtáhl do děje a jakýmsi zázračným způsobem mi nedovolil ani na chvíli být myšlenkami jinde než se Stalkerem a prožívat – co, prožívat, ale žít jeho příběh. Počáteční zmatení a nejistota ze zašlého nádraží, které byly znásobeny ustavičným hlukem nebo naopak téměř neslyšitelným kapáním vody, vystřídalo krásné okouzlení vyvolané dokonalou harmonií libozvučných tónů, které nabízí ‚pásmo‘ jen těm, kteří se do něj odváží vstoupit. A co pásmo vlastně představuje? Těžko říct, snoubí se v něm štěstí s neštěstím, krása s ošklivostí i všední věci s těmi nevšedními. Každému nabídne to, po čem touží, ale jeho štěstí je draze vykoupeno nebezpečím a nástrahami, které skrývá. Každý člověk, který do pásma jednou vstoupí, už nemá cesty zpět... Stalker je pak pro mě ve filmu něco jako průvodce – možná až Bůh, který řídí osudy lidí, co přivede. Nemohu se ale ubránit pocitu, že po celou dobu filmu Stalker pohrdá celou lidskou rasou, která se plahočí životem a jejich „vášeň, není ve skutečnosti duševní energie, ale jenom tření mezi jejich dušemi a vnějším světem“… Myšlenky, které se skrývají v každé větě, jsou podbarveny dech beroucími záběry, ty potom úžasně korespondují s každým sebemenším zvukem či šumem. A právě tato harmonie je pro mě něčím neuvěřitelným... Andrej Tarkovskij odvedl skvělou práci a diváci se mohou těšit na nevšední podívanou plnou záhad a hlavně krásné práce s kamerou i zvukem. ()
Ospravedlňujem sa Majstrovi aj jeho ctiteľom, skutočným nadšencom, hĺbavcom aj pseudointelektuálom, ale tento film ma takmer odradil od zhliadnutia zvyšnej, geniálnej Tarkovského filmografie. Nie je halucinačný ani meditatívny, iba proste únavný a ospalý. Nikdy sa mi nepodarilo pozrieť ho celý, bez schrupnutia na polhodinku a ďalšej hodiny neskutočného trápenia. - a to mám dlhé, predlhé filmy nadovšetko rád. Len vďaka viacerým pokusom a iným chvíľam podľahnutia tomu neodolateľnému tlaku na očné viečka sa mi ho podarilo poskladať celý. Nepopieram, že má STALKER prehlboké mnohorozmerné filozofické konotácie, práve v tom je podobný čítaniu pekných pár sto strán hrubého filozofického spisu plného slovíčkárenia a obracania významov. Na to som nikdy nemal nervy ani trpezlivosť - a to som dokonalý grafoman a hrubé knihy, čo sa ledva v rukách udržia, mám prenesmierne, nadovšetko rád. Ale každý má niekde svoje hranice - a jednou z tých mojich je jednoznačne Tarkovského STALKER. Priznávam sa bez mučenia, ochotne a rád - a uľaví sa mi pritom - Tento film nado mnou proste vyhral, vyhráva a vyhrávať bude, nemám ho rád, nudí ma a nechcem sa naň znovu pozerať. ()
Nikto nevie o čom ten film vlastne je, ale radšej spraví každý zo seba hovädo a napíše sem encyklopedickú esej o nesmrteľnosti chrústa za 5 bodov.Ja sa vôbec čudujem, že som to dopozeral. ()