Stalker
Stalker
Stalker
Stalker
Stalker
Stalker
Stalker
Obsahy(1)
Vycibrené, poeticky a emocionálne vypäté filozofické dielo na tému myšlienkovej sily človeka, ktorý si je vedomý základných životných hodnôt a ktorý dokáže žiť a jednať v súlade s nimi; o ceste, ktorá sa stáva očistným zdrojom skúseností. Scenár prebral z pôvodnej predlohy len základnú sujetovú situáciu - existenciu Zóny a povolanie Stalkera - prevádzača do Zóny, záhadného, tichého, pulzujúceho územia nejasného pôvodu. Celý film sa okrem rámcovej kompozície (Stalkerov byt a bufet) odohráva v jednom uzavretom mieste v jednom dni ako putovanie za tajomstvom v Zóne, umožňujúcim cestu k sebapoznaniu, k nádeji. Teória o nadprirodzenom pôsobení Zóny, jej smrtiacich nástrahách a čarovnej moci "miestnosti" uprostred nej, plniacej najskrytejšie želania, sa predstavuje ako súčasť diskrétneho Stalkerovho učenia v metaforách, javovo však nie je ničím potvrdzovaná. Stalker (s vyholenou hlavou asociuje prepusteného politického trestanca) sprevádza do prísne stráženej Zóny Spisovateľa a Profesora. Vyzýva k usilovnému sústredeniu sa na cestu, k zodpovednosti za každý krok, v jeho jednaní je podstatný rešpekt k skrytému poriadku Zóny. Vo vzájomných dialógoch si postavy objasňujú svoje názory na svet, zmysel a hodnoty života. Po návrate Stalkerova žena hovorí o vlastnom zmysle života, v ktorom je zázrakom ľudská láska. Ich chromá dcérka ako výraz sily ľudského ducha telekineticky posúva poháre po stole. Nápadným rysom filmu, v ktorom dlhé "meditatívne" jazdy prevažujú nad montážou, je štylizácia jeho scenérie - mimoriadne asketickej, fascinujúcej hutným napätím. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (777)
Kedysi som napísal báseň: Odnikiaľ nikam - a tak si zvykám. Tarkovskému vypovedanie rovnakej myšlienky trvá viac ako dve a pol hodiny. Robí to prostredníctvom omšelých filozofických fráz, umeleckého prehrávania rozorvaných ruských umelcov a to všetko v kulisách rozpadnutých tovární či domov. Diela Andreja a Borisa som čítal kedysi dávno, ale ani jedno nebolo také nudné ako toto filmové spracovanie. Pred štyridsiatimi rokmi, v totalitnom Sovietskom zväze film možno pôsobil ako myšlienkovo prevratné dielo, bohaté na odkazy a metafory, no dnes pôsobí vypáchnute. Odporúčam hĺbavým kaviarenským pseudointelektuálom. ()
i když se odvíjí zdánlivě zdlouhavě a ve výtvarně koncipovaných obrazech, má toto filozofické dílo zvláštní atmosféru a člověka nutí přemýšlet nad jeho významy (proto není pro každého). Je tam množství asociací, metafor - co by jednotlivé výjevy vlastně mohly označovat, k čemu odkazovat..... nádherná myšlenka: "Vždyť to, čemu oni říkají vášeň, není ve skutečnosti duševní energie, ale jenom tření mezi jejich dušemi a vnějším světem. A hlavně, kéž uvěří sami v sebe, kéž jsou bezmocní jako malé děti, protože slabost je velká věc, a síla je ničím. Když se člověk narodí, je slabý a pružný, když umírá, je tvrdý a necitlivý. Když strom roste, je jemný a vláčný, a když umírá, je suchý a tvrdý. Tvrdost a síla jsou společníky smrti. Pružnost a slabost jsou projevem svěžesti bytí. Protože to, co ztvrdlo, nezvítězí." ()
Zvláštní film. Nějaké chvíle po shlédnutí mně k tomu napadá několik myšlenek: Jde o příběh Stalkera, průvodce duší ruských lidí. Všechny ty močály, tanky, bomby, zbraně a rozpadající se stavby. Pohled do ruské duše. A to včetně ruské čarodějnice. Trochu i nekonečný příběh utrpení, ze kterého se Stalker nedokáže dostat. Řekl bych že film, je tak trochu i hádankou na kterou není dobré hledat odpověd. Odpověď se nachází mimo film a rámec, který poskytuje. ()
Stalkera jsem měl v hledáčku dlouho, ale ke slhlédnutí mě naladil až nedávný komentář na fóru, ve kterém dotyčný přirovnává Tarkovského Stalkera k takovému post-apo. skvostu, jako je metro (Dmitry Glukhovsky). Film mě přesvědčil akorát o tom, že blázni by se neměli zapojovat ani do internetových diskuzí.. Doporučuji například koment od "mato331" , ted to naprosto vystihuje. ()
O čem STALKER byl? To nevím, ale bavilo mě to. Film z roku 1979 ze SSSR... No hodně pozitivně mě to překvapilo. Rozhodně to asi nebude pro každého. ()
Člověk pořád čeká, kdy se začne něco dít, a ono furt nic. Tři postavy chodí, leží a vzdychají. Ono točit film bez děje je víceméně o ničem. Tenhle film je hodně o ničem. Sorryjako. ()
Tak velké zklamání jsem ještě u žádného filmu nezažil. Kniha patří mezi mé oblíbené, takže jsem se těšil, jak se s tím Rusové popasovali. Začátek slibný. Pak ale děj začne připomínat převrácenou sklenici deset let starých povidel. Táhne se to a když už si divák myslí, že to být horší nemůže, začnou deklamace filozofických úvah, minutové a delší záběry na strnulou tvář některého herce a recitace básní. Z původní předlohy nezůstalo prakticky nic. Efekty nula, napětí nula. Chtěl jsem dát odpad, ale ta kamera si to nezaslouží, takže aspoň cena útěchy. Co by z té knihy dokázal udělat schopný režisér a scénárista, to by byl hit roku. Takhle je to tak nudná a rozvleklá věc, proti které je Sedmá pečeť vyloženě bondovka. ()
Prostě nevim... ()
Výborná kamera, o tom žádná, ale jinak film o ničem... Dva soudruzi si objednají zážitkový výlet, spíše taková škola v přírodě kombinovaná s opičí dráhou a stezkou odvahy... Film je napínavý tím, jak pořád čekáte, až se něco stane... jenže řekněme si to narovinu, ono se nic nestane :-) ()
Klasický Tarkovský. Krásné nebo alespoň zajímavé záběry spojené s rozvlááááááááčným dějem, naprosto nesmyslnými dialogy a nulovým napětím. Jedno ze dvou nejhorších sci-fi co jsem viděl. ()
Bože můj ....spousta prázdných vět o všehomíru a marnosti .Spousta keců o splněných niterných přáních ke kterým musíme dojít skrz utrpení . Postavy nejednají postavy poskakují dle pravidel zobrazených spíš v náznaku ,přílet Sokola nebo jiného ptáka je největší lekačka ...a vy se ptáte jako wtf ? Proč jednají jak jednají ,a když se ke konci samy postavy začnou naplňovat ,pak se jen ptáte k čemu celá ta konstrukce ? Asi si přečtu povídku ,abych se vlastě zorientoval v té skoro symbolické pantomimě Tenhle film je jedno takové velké utrpení .Tempo filmu je jako stojatá voda u které v půlce filmu hlavní postavy polehávají . A to jsem si myslel že i ART film sem tam snesu .No popravdě měl jsem co dělat abych posledních dvacet minut filmu ve kterých se v podstatě nic neděje dokoukal ... Znova urcitě tenhle kousek vidět nepotřebuji a ani nechci .Jedno shlédnutí bohatě stačilo . Chtěl jsem si dát Solaris ? ....Teď vážně pochybuju jestli Tarkovského chci vidět v plné síle ... ()
Pár týpků chodí: The movie. Až na to že vůbec. Stalker zvýší Vaši zenovou energii na level 100, možná Vás bude nudit, hypnozitovat, možná si budete říkat při 2minutovém záběru na bažinu: "Vážně mám na takové věci čas? Proč nejdu raději dělat něco produktivního?!" - anebo vlastně cokoliv. Jakýkoliv názor na Stalkera je naprosto validní. Mě Stalker naprosto hypnotizoval, učinil jeho součástí, na konci vyplivnul a já věděl, že mě změnil. A to je více, než bych chtěl po jakémkoliv filmu. Opravdu transcendentální zážitek, který se těžko popisuje - pokud to vůbec lze. ()
28.3.2023 Tarkovského estetika je něco fakt speciálního. Dlouhé záběry, které vytváří tu danou atmosféru, jsou asi nejhlavnějším bodem. Táhnoucí se, které se táhnout nepřestávají a jejich kombinace vytváří ještě větší speciální atmosféru, kterou my, jako diváci můžeme a musíme samozřejmě vnímat. Nadále dle mého tu zvuk hraje i trošku větší roli a to velmi mystickou. Zvuk je též estetický, stejně jako záběry a dodává tomu tu pravou atmosféru spolu s jeho ozvěnami, často užívanými v úzkých prostorech Zóny. Co nadále v nádherném, melancholickém a paletově velmi … sovětském obraze hraje roli je střídání dvou barevností - barevný film v již zmíněných odstínech a sépiově hnědý film. O čem ale snímek pojednává? Sledujeme tři hlavní mužské postavy, jak se vydávají do chráněného, mysteriózního území v Rusku s názvem Zóna, kde nic není tak, jak by mělo – co se týče fyzikálních zákonů. V této “Zóně” je záhadná místnost, která dokáže splnit všechna přání a tak je již asi nejhlavnější postava – Stalker – najat, aby provedl dva zbylé muže, jelikož tuto oblast už zná a tak i její nástrahy. V jakési čtvrtce/polovince filmu se dozvídáme i důvody 2 mužů, proč do místnosti chtějí – a tak jim padájí jména Spisovatel a Profesor. Musí podstoupit nepříjemné cesty, které velice často ani absolvovat nechtějí. Neustále se to točí kolem hrůzy minulého Stalkera – Porcupine – který dovedl svého bratra přímo ke smrti – což se může státi i v tomto případě. Ke konci se Stalker naprosto zhroutí jeho manželce kvůli tomu, že nechápe ostatních nedůvěru a nevíru v Zónu a normální lidský život a zde si pokládáme i otázky života. Poslední scéna, dost zvláštní, hodně diskutabilní, dle mého může mít dvě vysvětlení. Buď dcera Monkey reprezentuje Zónu a její nadpřirozenost s tím, že 3 skleničky mají reprezentovat 3 muže a to jak se jejich psychika a myšlení nebo i fyzická stránka pohybuje v tomto příběhu. Tato rekapitulace celého příběhu dle mého by seděla nejvíce. Další variantou, zřejmě méně pravděpodobnou je to, že to znázorňuje tu víru v něco. No těžký film fakt že jo, ale tu elitu mám za sebou. ()
Hypnotická halucinace, někde za hranicí chápání. Vizuální temný stín. Něco, co vás buď uhrane a ohromí a nebo vás bude nudit. Dá se to nepochopit ve vícero směrech, snad co člověk, to jiný směr nepochopení. A pochopit? Možná... ()
Ukázat tajemnou Zónu jako typické území hodné revitalizace, to je opravdu super nápad. Záběry na stará skladiště plná vody jsou opravdu hypnotické. Týden jsem se připravoval, než si to pustím (po zkušenosti se Zrcadlem jsem vyčkával až budu ve filmově-intelektuální formě,), a nakonec jsem zjistil, že jsem se neměl čeho bát. Je to prostě skvělý film, jehož forma je mistrovská a obsah se dá rozebírat roky. ()
**** 1/2 ()
Lehce bych to prostříhal a bylo by to dokonalé. V kině musí být Stalker výjimečný zážitek ()
KRASA KTORU SI NEDOVOLIM KOMENTOVAT ()
Ta jednoduchost!! Stalker mě utvrdil v tom, že na film vlastně skoro nepotřebujete peníze - stačí dobrá předloha, pár dobrých herců, polorozpadlý kdysiprůmyslový areál......a scénáristická, kamerová a režijní genialita:-) Těžko něco dávat na první místo, ale kdyby ze mě někdo mermomocí páčil můj nejoblíbenější film, řeknu tento ()
Jeden z nejúchvatnějších filmů jaké byly kdy natočeny. Tempo filmu je velice pomalé, ale v každém okamžiku je cítit dusná atmosféra tajemna. Po výtvarné stránce se jedná o úžasné dílo, kdykoli stačí zastavit film a zůstane před vámi hotový obraz který vvypráví ten samý příběh. Literární předlohou k filmu posloužil vědecko-fantastický román bratří Strugackých "Piknik u cesty" z kterého je vzata jenom základní myšlenka a Tarkovskij zde stvořil nové a naprosto fenomenální dílo. ()