Andrej Rublev
Andrej Rubljov
Andrei Rublev
Andrei Rublev
Andrei Rublev
Andrei Rublev
Réžia:
Andrej TarkovskijKamera:
Vadim JusovHudba:
Vjačeslav OvčinnikovHrajú:
Anatolij Solonicyn, Nikolaj Griňko, Bolot Bejšenalijev, Nikolaj Burljajev, Jurij Nikulin, Rolan Bykov, Dmitrij Orlovskij, Michail Kononov (viac)Obsahy(1)
Historická freska zachytáva niekoľko epizód zo života maliara ikon Andreja Rubľova. Prostredníctvom portrétu tohto génia podáva pôsobivý obraz ruskej spoločnosti v 15. storočí, v období poznačenom tatárskymi vpádmi, náboženským dogmatizmom a epidémiami. Mierny a citlivý Andrej Rubľov je svedkom búrlivých udalostí drancovania a napokon aj víťazstva nad tatárskou Zlatou Hordou. Sám však nedokáže vo svete poznačenom surovosťou a utrpením tvoriť a tak sa rozhodne pre sľub mlčania. Film je pôsobivou reflexiou o zmysle a význame umeleckej tvorby, o konfrontácii umelca a reality. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (252)
Není to jednoznačné, ale Andrej Rublev asi je nejlepším filmem jaký jsem zhlédl (z dlouhodobějšího hlediska, jinak mě Apokalypsa Redux či Amadeus učarovávali a bavili více). Hlavním konfliktem (tématem) filmu jest víra. Úchvatná historická freska, tradiční slavjanofilské vidění Ruska, scény překypující realismem a opravdovostí (zejména celé kapitoly Nájezd a Šašek), tím vším se může Andrej Rublev chlubit. Hlavní problém vidím v dialozích, jejichž kvalita sic převyšuje běžnou filmovou produkci (ba dokonce ční vysoko nad ní, jsou zřejmě nejlepší z těch, které jsem vyslechl), ale to zdaleka nestačí -četl jsem Bratry Karamazovovi-. Vrcholné scény Andrejova hledání (rozhovory s Feofanem Grekem resp. s jeho duchem ve třetí a šesté části) jsou tak pouhou nickou ve srovnání s takovým Velkým inkvizitorem a Vzpourou (pozn. názvy kapitol v Karamazovových). I tak působí poměrně hloubkově, navíc Tarkovskij na mnoha místech nabízí vpravdě jedinečné obrazy (např. přirovnání pádu s obratem koně nebo skvělý tatarský nájezd), film se tak snad nemůže nelíbit. Přesvědčený nejsem ani koncem, na jednu stranu je krásný a dojemný, avšak je též poměrně velkým překvapením, což u filmu takto uměleckého působí dosti neorganicky. Možná jsem jen prostě moc náročný, je to stále pouze film, o kolik dále působí nejen Dostojevského arcidílo, ale napadá mě i Tolstého báseň soucitu -Vzkříšení. Co rozhodně strhne je závěrečná přehlídka ikon mocně podbarvená hudbou. Těžko si dokáži představit lepší film, nicméně současně znovu říkám, že ve světě literatury je možno najít mnohem...... ()
Kedysi to na mna zaposobilo, ale na druhy raz po rokoch uz len málo. Par poetickych momentov a Odlievanie Zvona. Tarkovskij je zvlastny pripad ktory mal byt basnikom ci pisat alebo tvorit inak, ale na jeho tvorbe najma s odstupom az prilis vidno ze nebol filmar. ()
Stačilo jediné máchnutí štětcem v obří fresce, naznačující, že umělec nerovná se poslušný slouha právě vládnoucího režimu, aby sovětská distribuce práskla Andrejovi dveřmi před nosem; a stačilo uvedení v Cannes ve čtyři ráno, aby se pověst o fenoménu překračujícím hranice času a místa rozletěla světem. Příběh malíře křehkých věcí v barbarské době je širokosrdcařským a přitom bolestně sevřeným majstrštykem, který nedá žádnému jen trochu vnímavějšímu divákovi spát hodně dlouho. 10/10 ()
Poetika odlievania zvonu. ()
Tento film jsem viděl kdysi dávno ve filmovém klubu v Opavě. Nedám na něj dopustit. Nádherná filmová báseň. Srovnání s Vláčilovou Markétou je na místě. 100% ()
Geniálně natočeno, ale je to strašná nuda. ()
Jakoby to byl film Františka Vláčila. Předlouhý filmový epos, možná spíš než film tak umělecký, hraný dokument té doby v Rusku. Majestátní ale taky zdlouhavé. Samotný barevný závěr vyniká svou silou. ()
Ahoj Aleši! Andreje Rubleva jsem si poprvé pustil asi před pěti lety a po půl hodině jsem to vypnul. Přišlo mi to, jako nuda zahleděná do středověku. Teď si myslím, že o nějaký středověk, tady fakt nejde. I když nám to připomene jiné ruské "středověké" filmy jako Alexandr Něvskij (1938) nebo Trudno byť Bogom (2013), ale oba tyhle filmy strčí Andrej Rublev do kapsy (hodně hluboko). No ani teď nejsem s to, mít z toho úplně kompletní zážitek, takže ty čtyři hvězdy jsou vlastně za mě, i když ten film je určitě tak na šest. Na pozadí ruského středověku můžeme číst otázky jako... Existuje způsob jak udělat lidi rezistentní vůči zlu? Je to bůh? Je to peklo? Na čem má stát společnost? Co si mám počít s tím, že se ode mě jako od malíře ikon očekává, že budu božím hlasem na zemi? Co mám říct lidem, kterým sám nerozumím? Po obsahové stránce to má blízko k Prvku zločinu (1984) nebo Werckmeisterovým harmoniím (2000). Tedy filmům, které se snaží ilustrovat podobné společensko-duchovní a hlavně mravní problémy. Formální stránka připomíná to nejlepší z F F Coppoly. Děj je vyprávěn prostřednictvím jednotlivých epizod, ve kterých čas plyne strnule a pomalu. Není pochyb o tom, že se díváme na opravdu moderní film. A když člověk začíná už už trochu divácky selhávat, vrátí ho do hry geniální velkolepá válečná scéna plná brilantní choreografie a scénografie. Takže zjišťujeme, že nedostaneme "jen" meditaci ale i "biják". Na konci se dozvídáme že celý ten vyprázdněný opus magnum (zdánlivě "příběh malíře") je vlastně smyčka, ve které v závěru všechno dostane svůj významový i narativní smysl. Prostě si to pusťte :)!:* ()
Film odhalujuci povahu ruskeho cloveka. Fantasticke kulisy,heroicke sceny zamerne parafrazujuce sergeja ejzesteina. Atmosfera, fanatizmus, heroizmus. Brilantne dielo. ()
Ač starý a černobílý, tak nejlepší film, jaký jsem kdy viděl. Naprosto dokonalá kamera, kdy každý záběr by byl samostatně nosný jako forografie, A navíc ta ruská chmura, která z toho filmu jde.... ()
Citlivo spracovaná historická sága, uveriteľné zobrazenie popisovanej doby. Kompletná príručka odlievania zvonu ;-) ()
Velice silný, kde se doplňuje kvalitní kamera se silným dějem. Toto se od Tarkovského dá. ()
Brilantne zostavený a zrežírovaný príbeh maliara ikon, zobrazujúci starodávny konflikt: môže umelec participovať na politických a sociálnych nepokojoch vo svojom čase, alebo by mal iba jednoducho štetcom zaznamenať históriu? Tento úchvatný film je porovnateľný s najlepšími historickými drámami Ejzenštejna. Scenár napísal režisér Tarkovskij a Andrej Končalovský. Film išiel ihneď do trezoru a nesmel sa premietať až do roku 1971, ()
Tak tento, ako tak pozerám, podľa mnohých filmový skvost akosi nedokážem doceniť. Dosť som sa nudila a ani na konci filmu, som nedokázala zistiť o čom to celé vlastne bolo?! Maliar, z ktorého sa stal pomaly askét, kopa filozofických úvah, ktoré ma dokonale minuli a do toho nejaký chlapec, ktorý dokáže odliať zvon? Tak ja fakt neviem, ale asi som vadná, lebo toto bolo fakt doslova a do písmena o ničom. Druhá polovica s tým zvonom bola ešte ako tak znesiteľná, ale tá prvá bola utrpenie a takmer večné čakanie na náznak nejakej pointy alebo deja alebo aspoň niečoho, z čoho by som mohla vydedukovať, o čo Tarkovskému ide. Musela som si urobiť zopár prestávok na predýchanie a aj som to chcela vzdať ale vydržala som a bolo mi to nanič:) Takže riešením je Shift+Delete. ()
Tento film se mi opravdu těžko hodnotí, protože vnímám jeho myšlenkovou a citovou hloubku, ale zároveň mě poměrně silně nebavil. Je to dílo ve skrze existenciální a spirituální, takže jeho sledování také vyžaduje božskou trpělivost, výdrž a soustředění. Svou výtvarnou stylizací i "roz-vláčilovým" tempem skutečně hodně připomíná Markétu Lazarovou. Oba filmy taky diváka utvrzují v představě středověku jako skutečně odporného místa k životu, kdy bylo lépe se ani nenarodit. Všude samá špína, nemoci, násilí, což ještě depresivně umocňuje černobílý obraz. Rublev a ostatní pravoslavní mniši však vnímají svět v křesťanských kategoriích lásky, víry, naděje, dobra, zla, hříchu, trestu, pokání, odpuštění. Tyto pojmy tu ale nejsou nějakými neživými teologickými dogmaty, ale na vlastní kůži prožívanou životní realitou. Jako křesťané se snaží utrpení přijímat klidně, s pokorou a považují ho třeba i za zkoušku své víry. Tarkovskij natočil nepochybně silnou, upřímnou a přesvědčivou existenciální lidskou výpověď, ale ta forma je opravdu dost těžko stravitelná. ()
Film byl uveden ve Filmovém klubu ALFA Sokolov v sezoně 1979/80. Skvělý film o Rusi převeliké, o ruské duši, o síle tvoření. Naturalistická filmová báseň, která by si zasloužila, stejně jako před časem Markéta Lazarova, digitální rekonstrukci. ()
Film má obdiv ve smyslu, že něco takového byl někdo ochotný dát na plátno. vyvolá odtazitost... je takové jaký je jeho příběh. Neumím se s tím vůbec smířit, proto nemohu víc hvězdiček, ač si autor zaslouží víc, protože postavy, okolí vykreslit se mu podařilo... já to nevydržela dokoukat. ()
Démonický film, který jsem očividně nepochopil. Vzdal jsem to padesát minut před koncem a přeskočil na posledních deset minut. ()
Andrej Rublev, more like pomalej průběh *drops dead from cringe ()
Tento komentář píšu 1 rok, 10 měsíců a 26 dní od začátku speciální "třídenní" operace. Je až s podivem kolik společných rysů má soudobá ruská společnost s ranně novověkou. Film v rámci skvělé imaginace vyjadřuje nepřímou zvůli a tyranii ve státě, jak příznačnou a stále aktuální pro dnešní dny. Celým filmem se táhne ponurá atmosféra s prolnutým byrokratickým aparátem v kontrastu s přírodními a krajinářskými výjevy. Poctivá filmařina. ()