Killing

Není to jednoznačné, ale Andrej Rublev asi je nejlepším filmem jaký jsem zhlédl (z dlouhodobějšího hlediska, jinak mě Apokalypsa Redux či Amadeus učarovávali a bavili více). Hlavním konfliktem (tématem) filmu jest víra. Úchvatná historická freska, tradiční slavjanofilské vidění Ruska, scény překypující realismem a opravdovostí (zejména celé kapitoly Nájezd a Šašek), tím vším se může Andrej Rublev chlubit. Hlavní problém vidím v dialozích, jejichž kvalita sic převyšuje běžnou filmovou produkci (ba dokonce ční vysoko nad ní, jsou zřejmě nejlepší z těch, které jsem vyslechl), ale to zdaleka nestačí -četl jsem Bratry Karamazovovi-. Vrcholné scény Andrejova hledání (rozhovory s Feofanem Grekem resp. s jeho duchem ve třetí a šesté části) jsou tak pouhou nickou ve srovnání s takovým Velkým inkvizitorem a Vzpourou (pozn. názvy kapitol v Karamazovových). I tak působí poměrně hloubkově, navíc Tarkovskij na mnoha místech nabízí vpravdě jedinečné obrazy (např. přirovnání pádu s obratem koně nebo skvělý tatarský nájezd), film se tak snad nemůže nelíbit. Přesvědčený nejsem ani koncem, na jednu stranu je krásný a dojemný, avšak je též poměrně velkým překvapením, což u filmu takto uměleckého působí dosti neorganicky. Možná jsem jen prostě moc náročný, je to stále pouze film, o kolik dále působí nejen Dostojevského arcidílo, ale napadá mě i Tolstého báseň soucitu -Vzkříšení. Co rozhodně strhne je závěrečná přehlídka ikon mocně podbarvená hudbou. Těžko si dokáži představit lepší film, nicméně současně znovu říkám, že ve světě literatury je možno najít mnohem......

Slušné, ale hloupost některých lidí v dokumentu je pro mě nesnesitelná. Režiséři měli být mnohem tvrdší a nemilosrdnější.