Hry o život: Drozdajka 2

Z té teen vlny, kterou spustilo Twilight, my vlastně Hunger Games byly nejsympatičtější, i s ohledem na slabší první díl. Poté se režie chopil Francis Lawrence a rozdíl příštupu k látce byl obrovský, najednou fungovalo napětí, postavy už nebyly na facku, akce v rámci možností měla drive, atd... Ovšem vyvrcholení trilogie knížek mě na plátně zklamalo. Překvapivě unylé tempo na každém druhém kroku střídá nezájem o postavy, nemluvě o absenci větší porce akce. Řemeslo je to sice slušné, peníze jsou vidět, brutalita pořád trvá, ale na zasloužený závěr téhle série to nestačí. (19.11.2015)

50% Je sympatické, že to chce pôsobiť zodpovednejšie a miestami aj dospelejšie. Lenže film nemá švih ani zaujímavý vizuál (ako mali prvé dve časti). K záveru sa konečne začnú diať nejaké zaujímavejšie veci, ale aj tak ma stále žralo, ako skvelo sa dalo s témou politiky, zrady a intríg pracovať a pritom sa vyhnúť naivite. Samotný koniec filmu (a dúfajme aj celej série) je vyslovene otravný. Prekvapivo absolútne neprekvapivý film... (21.11.2016)

Je vidět, že film byl hodně drahý a výpravný, hudba dynamicky burácí, herci se snaží, režie je řemeslně zručná, atd. Nic z toho ale nedokáže zakrýt ten fakt, že z hlediska příběhu se prostě ve filmu skoro nic zajímavého neděje, a to, co zajímavé být mohlo, je nesmyslně okleštěno na minimum. Po předchozím utahaném dílu jsem se těšil na avizovanou občanskou válku a grandiózní finále, ničeho takového jsem se ale nedočkal, a místo toho mi byla naservírována další nálož té samé nudy. Většina filmu má dost loudavé tempo a trpí plytkými dialogy, které víceméně opakují to samé, co bylo řečeno již dříve. Během 135 minut dojde pouze ke dvěma slušnějším akčním scénám, přičemž z té nejzásadnější, tedy z útoku povstalců na Kapitol, uvidíme jen kratičký zlomek. Delší recenze ZDE. (22.11.2015)

Lepšie než prvá "radodajka". The Hunger Games takmer po štyroch rokoch skončili. Je tu ďalšie finále veľkej filmovej ságy, ktorá nielenže nečakane vyštartovala, ale výrazne oživila subžáner dystopických filmov podľa bestsellerov, dala šancu silným ženským hrdinkám. Teraz sa konečne dostávame do vytúženého bodu, kedy má všetko do seba zapadnúť a naplniť očakávania. Hoci viaceré časti očakávania sa naplnia, nie je tomu tak v celej dĺžke. Prvá polhodina sa opäť strašne vlečie. Na Mockingjay 2 je najzaujímavejších posledných 35 minút. Epilóg celej série dáva odpovede na viac otázok. V epilógu ide skutočne o veľa a vyniknú tu herecké výkony: Jennifer Lawrence má jednu silnú scénu, ktorá by sa nestratila ani pri voľbe nominácií, hoci celkovo je jej Katniss už opozeraná a je fajn vidieť, že séria končí. Mal to byť jasný trojhodinový film, ktorý by sme zhltli naraz. Takto máme dve časti v tieni lepšieho štartu i stredu série. (10.06.2019)

Mělo to skončit kočkou. Chápu, že se tvůrci museli držet knižního konce, ale vyznění filmu není jen v rozporu s proměnou, kterou Katniss v posledních dvou dílech prošla (zmínka o nočních můrách coby připomínce PTSD je s ohledem na kýčovitou stylizaci scény dost nepřesvědčivá). Zároveň umrtvuje veškerý „emancipační“ potenciál celé série, když za ideální stav vydává ten nejpitomější genderový stereotyp. Podobně nedávno Eastwood posledními minutami zazdil Amerického snipera. Jinak přitom jde o vcelku uspokojivou snahu natočit YA blockbuster, který odmítá jisté žánrové konvence (neokázalý začátek, nejepičtější akce dlouho před atypicky intimním koncem, rozmlžená hranice mezi dobrem a zlem) a má co říct i dospělým (válečná propaganda, zánik starého světa, překrývání reálných vzpomínek mediálními reprezentacemi). Film stejně jako první část Síly vzdoru začíná nezvykle temnou a nebombastickou scénou, ve které je stanoven směr vyprávění. Katniss musí získat (v doslovném i přeneseném významu) zpět svůj hlas, který posledně ztratila. Přesto po většinu filmu není její kontrola nad situací tak velká, jak si představuje a jak naznačuje i její heroizující rámování (na střed, aby dominovala celému záběru a zároveň čněla nad ostatními postavami) a časté záběry její tváře přes celé plátno. Katnissina cesta osobní pomsty je z velké části shora řízeným propagandistickým spektáklem pro masy, v podstatě dalším ročníkem Hladových her, s troskami Kapitolu coby novou arénou. Iluze svobodné volby a boje za spravedlivou věc není zničena tak důsledně, jak sliboval předchozí díl, ale film pořád jde o sympaticky netuctovou pobídku k zamyšlení nad velkovýrobou popkulturních rebelů, jimž uniká, že nebojují proti systému, ale v rámci něj. 75% (27.11.2015)