Hedwig a Angry Inch
Hedwig and the Angry Inch
Hedwig and the Angry Inch
Hedwig and the Angry Inch
Réžia:
John Cameron MitchellScenár:
John Cameron MitchellKamera:
Frank G. DeMarcoHudba:
Stephen TraskHrajú:
John Cameron Mitchell, Michael Pitt, Miriam Shor, Stephen Trask, Andrea Martin, Rob Campbell, Alberta Watson, Maurice Dean Wint, Rosie O'Donnell (viac)Obsahy(1)
Hedvika se původně narodila jako Hansel chlapec z Východního Berlína. Zde se zamilovala do vojáka z americké posádky a plná víry ve společný život plný lásky podstoupila operaci změny pohlaví. Chirurgický zákrok se však nepovedl a Hedvika zůstala stát na pomezí mezi mužstvím a ženstvím. Opuštěná všemi odchází do Kansaského zábavního parku, aby se zde ukryla před světem. Nalezne zde však svůj osud stane se rockovou hvězdou. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (85)
Písničky v tomhle hudebním filmu (muzikál to opravdu není) byly vcelku průměrné, avizovaný kontroverzní děj mi nepřipadal vlastně kontroverzní ani trochu... Úchylárna to sice byla, ale mě nějak nechytla. Když už jetý muzikál, tak Rocky Horror Picture Show, který, ač už je přes tři desítky let starý, je stále jednou z nejúchylnějších a nejpraštěnějších věcí, jaké jsem kdy viděla. ()
Za každou cenu neotřelý pohled na problematiku hledání sexuální identity. V každém ohledu divný film o divných lidech, kteří dělají divné věci. John Cameron Mitchell, stvůrce toho všeho, zároveň představitel titulní role „sešité transky“, si nenárokuje naše sympatie, neatakuje naše city a zoufale vás nežadoní „buďte tolerantní“. Vypráví jeden příběh, možná příběh svého života (ujetou historku s gumovými medvídky a berlínskou zdí by nevymyslel ani Charlie Kaufman). Možná příběh, který vás bude bavit a dojímat. Nezanedbatelnou část filmu tvoří hudební čísla s nikterak geniálními texty. Tyhle videoklipy doplňují jednoduché animované pasáže, připomínající stylem i jednoduchostí chápání světa výtvory malého dítěte. Tím asi bude také Mitchell - malým zvrhlým dítětem, které na plátno rádo nanáší výrazné barvy, aniž by jim dodalo nějaký řád. 70% Zajímavé komentáře: hirnlego, Eodeon, Sokkk_y ()
║Rozpočet $6miliónov║Tržby USA $3,067,312║Tržby Celosvetovo $3,644,200 ║ ()
Nespadám sice do soudobé módní vlny „narativních hédoniků“ libujících si ve složitě odvyprávěných příbězích, přesto chci právě v této věci promluvit. Hedwig and the Angry Inch si o to vyloženě říká. ____ (i) První dilema se skrývá za tím, zda používá film vševědoucí naraci, kdy není divákům zatajena žádná informace, nebo naopak omezenou naraci, kde jsou informace divákům zatajovány, respektive jsou omezeny na nějakou konkrétní postavu – divák ví zhruba stejně co ona. Tady jsme zjevně omezeni na hlavní postavu Hedwigy, ovšem trochu kuriózně nám informace zatajuje a posléze dávkuje samotná tato postava, která je zároveň vypravěčem provádějícím nás svým životem (že se ho sama účastní v hlavní roli, na tom nic nemění). Nikdo nad Hedwikou už neční, to ona je strůjcem příběhu a po celou dobu mluví k nám, k divákům, nikoliv k postavám filmu. (ii) Druhé dilema, s prvním úzce související, se ptá po tom, jaký je vztah příběhu a diváka (první dilema zkoumalo vztah postav a diváka) – zda je nám odhalováno vše, co je k dispozici, nebo ne. Vše nám odhalováno sice je, ovšem komplikovaným způsobem zpětné rekonstrukce života Hedwigy za použití hudebních čísel, které představují komentář k předešlému flashbacku. Což, dlužno přiznat, je velice inovativní. Druhá nesmírně inovativní skutečnost souvisí s tím, kterak dominuje část života Hedwigy daná od jejího narození po současnost (současností se míní začátek filmu) nad její budoucností, o niž film naopak nejeví zájem. Vycházíme-li ze soukolí dramatického paradigmatu – příběh jsou postavy, postavy jsou konflikt a konflikt je hnací síla příběhu –, dostáváme se do úzkých, protože překážky staví film před Hedwigu pouze ve flashbacích, kupř. sexuální metamorfóza, zatímco v současnosti pro ni žádný konflikt přichystaný nemá. Dává to nakonec logiku, protože Hedwiga není postava, spíše samotný vypravěč, vyprávějící svůj osud po současnost – od této chvíle by se musel úohu vypravěče převzít někdo jiný, což zjevně není možné. Konflikt tak vychází především z faktu, že hlavní hrdinku dostatečně neznáme, třebaže s ní trávíme celý čas filmu. Abych to shrnul, tak podobně jako v Okně do dvora jsme sice omezeni na postavu Hedwigy (u Hitche to byl Jeff), nejsou nám ovšem zatajovány žádné informace o jejím jednání a příběhu jako takovém. A opět to dává logiku, jelikož postavy jsou součástí příběhu a nelze jim říkat více než divákovi (mohou pouze více vědět, jako třeba detektivové), vždy to jde maximálně obráceně, že se divákovi sděluje více než postavám. (iii) Třetí dilema odpovídá tomu, zda film odhaluje předávání informací divákovi, zda nějak zdůrazňuje proces vyprávění. Svým způsobem ano, neboť porušuje základní tabu a nechává promlouvat Hedwigu přímo do kamery, do toho častý voiceover nebo flashbacky (obé patří mezi vypravěčské techniky a obé tedy procesy vyprávění zákonitě odhaluje), nebo přítomnost hudebních čísel, kde sice dominuje atrakce nad narací, kde se zkrátka příběh na chvíli přeruší, ovšem neustále sledujeme Hedwigu-vypravěče, nedosti na tom texty písní skýtají, jak řečeno v bodě dva, klíč ke složení Hedwičina osudu. A i kdybychom chtěli stůj co stůj redukovat hudební intermezza na pauzy přerušující příběh, není právě nepřítomnost něčeho důkazem přítomnosti toho samého - tak jako vnímáme zemřelého silněji, než když byl živ. () (menej) (viac)
Muzikál je jednou z odnoží kinematografie, které mi jdou tak trochu proti srsti (čest výjimkám, jako např. The Wall) - avšak Hedwiga a její Angry Inch - to není muzikál, to je prostě nářez! Nářez bez předsudků a snad ve všech směrech - naprosto specifická atmosféra, originální příběh, chytlavá hudba, skvělé texty, velmi chutná vizuální stránka (v čele s hlavní postavou - John je v roli "nedodělaného transsexuála" jednoduše neodolatelný, nádherný, k sežrání!) a moc pěkné animované sekvence, které snímku dodávají na "artovosti". Film má prý mezi jeho fanoušky podobný kultovní status jako legendární Rocky Horror Picture Show (půlnoční promítání, oblékání se do stejných kostýmů, pronášení citací z filmu) a není se co divit - na ďábelsky sexy Tima Curryho nemá sice nikdo, avšak John je zde i tak víc sexy než většina ženskejch (což se o Timovi říkalo také) a navíc jsem mu naprosto sežrala, že jako malý opravdu žil ve východním Berlíně a zažil alespoň vzdáleně podobné útrapy. Ale abych stále jen nechválila - pár mušek by se taky našlo - 1) už od Snílků zrovna moc nemusím Michaela Pitta a 2) mohlo to být přeci jen ještě trochu "ulítlejší", "promakanější" - a nebo já nevím - možná se jen zase ozývá má věčná nespokojenost se sebelepším provedením - fakt nevim. Každopádně za originalitu, za Johnovu odvahu svou kontroverzní hru zfilmovat - navíc opravdu takto skvěle a bez skrupulí - a za samotnou, skvostně ztvárněnou hlavní postavu, snímku ten plný počet myslím nakonec můžu dát - závěr mi ostatně ani nedává jinou možnost - překrásný kýč ♥. ()
I když Mitchellovy filmy nikdy nebudu cíleně vyhledávat, u jeho prvotiny jsem ho chvílemi dokonce obdivoval. Na rozdíl od do sebe zahleděného a samoúčelně otevřeného Shortbusu se dá postavám porozumět a Hedwig je dokonce velmi sympatickým charakterem, který díky úžasným textům svých písní velmi lehce hledá cestu k divákovi. Jako celek film ale i přes příjemný feeling stále zůstává příliš bizarním cosi, které je daleko mimo můj šálek čaje. ()
Nevšedně krásný hudební film /pár prvků muzikálu tam sice bylo, ale nazývat to muzikál bych si úplně netroufl/, který se po skončení jevil o to krásnější, protože krom neuměle procítěného příběhu přináší i něco málo pravdy o hledání obnažené identity každého z nás. I když, pro mě bylo přecijen nejvýraznějším motivem filmu /opět/ hledání, tentokrát té //druhé poloviny//. Líbila se mi na něm otevřenost podání, pro které nebylo nic zapovězené, vizuální stránka - barevná, expresivní, kýčovitá - pokud má ten výraz i pozitivní význam, pak se pro nic nehodí tak moc, jako pro tento film, dobré animované sekvence, které napovídají inspiraci v Pink Floyd: The Wall, další nevšední a dnes už nepochybně kultovní ne-úplně muzikál, výkony herců snad nemohly být lepší a jako jedna z nejdůležitějších /dost možná nejdůležitější/ složka hudebního filmu neselhala ani jeho hudební stránka a vychutnal jsem si snad každé představení, i přesto, že tenhle styl není můj šálek horký čokolády :)) ()
Pokud jste tolerantní a dokážete přijmout velmi neobvyklou hlavní postavu, pak je Hedwig naprostá úchylárna a zároveň úžasný muzikál s neuvěřitelně dobrou muzikou. Už jen proto, že takových je málo, za ty skvělé songy a za neskutečně zajímavé podoby samotného Hedwiga dávám 5*. ()
Skvělé! Tohle okomentovat chce chvíli čas... Každopádně pět velkých hvězd - jednu za námět, druhou za hudbu, třetí za film, čtvrtou J.C.M. za něj - a tu pátou za všechen ten nadhled a toleranci a Lásku... :-) ()
Origin of love. ♥ ()
Muzikál to sice opravdu není (proč ty žánry pověření lidé z čsfd prostě neopíšou z imdb?!), ale hudba se mi možná až překvapivě líbila (k soundtracku se ještě určitě rád vrátím) a film na ní hodně staví. Příběh mě docela zaujal a s hlavní postavou (co se týče její smutné pravdy) jsem cítil. K tomu pár zajímavých scén (třeba ti zmiňovaní gumoví medvídci), celkově bych to viděl na slabší 4*. ()
Strašně jsem toužil po tom, aby mě někdo nadopoval energií. Nějak jsem uvadal a všechno šlo od nikud nikam, k destrukčním představám. Skrz unavený oči jsem viděl něco jako chlapa. Asi. Při zaostření a nastartování mozku mi došlo, že koukám na ženskou. Asi. Zpívala a já se jal odhánět pesimistickou náladu hromovým zakřičením. Podobné jako tomu bylo před x lety s Ktož jsú boží bojovníci, možná víc hardcore! Krom elánu hlavní představitelky, mě zaujala pravdivost textů. Slyšel jsem něco o lidech rozdělených vedví, že jsme byli rozděleni za trest, a pokud to tak půjde dál, zůstaneme sami, šedivý a zlomený. Bylo to tak nádherný, těžko slovy popsatelný, až se mi rozklepala kolena. John Cameron Mitchel hraje transexuální Hewigu, jako kdyby to mělo být to poslední, co v životě udělá. Velmi sugestivní! V úvodu jsem psal, že jsem potřeboval něčemu zase věřit a být pln energie. Hedwig a Angry Inch nejen, že mou představu naplnili po okraj, ale ukázali mi svět zase z jiný perspektivy. Možná se to nezdá, ale fakt to dodá odvahu. Něco říct, k něčemu se odhodlat. V závěru odchází nahý John od kamery, jako nová bytost. Vzpomněl jsem si na podobný film, Snídaně na Plutu. A docvaklo mi, že nepotřebuju být kdovíjak sečtělej, mě stačí, když budu tam, kde jsem a hlavně s vědomím, že tu pro někoho jsem.. Perfektní!!! ()
Půvabná zpěvačka Hedwig, bojující se svým nepříliš povedeným osudem. Na rozdíl od nesmyslně samoúčelného Shortbusu je zde nosný a velice silný příběh, který nenudí a vymáčkne slzu i z tvrďáka, jako jsem já. A navíc, super muzika. A to, že je Hedwig vlastně chlap, nevadí ani vteřinku:-) ()
8,5 babochlapských rockerů z 10 [#PRIDE2020] ()
Hedwig a Angry Inch se právem chlubí kultovním statusem, jakým disponuje třeba Rocky Horror Picture Show. Což rozhodně není málo. Nádherná muzikálová jízda doplněná skvostnými animovanými sekvenci a naprosto božími výkony samotného Johna Camerona Mitchella a Michaela Pitta. Snímek za svých patnáct let nijak nezestárl a na plátně mu to stále sluší. ()
Tak tohle bylo miloučké. Hedwig je suverénně nejrozkošnější špatně přeoperovaný muž, kterého jsem zatím viděla, od bláznivé blond paruky, přes "angry inch" až po nevkusné boty. Kýčovitě přeplácané, plné hudby, která mi sice vůbec nesedí, leč zas tolik mi to nevadilo, jelikož Hedwig rocks! A nejen to. V podstatě dost jednoduchý příběh o hledání sebe sama a své (nejen) sexuální identity, nicméně jeho podání je takřka odzbrojující. A až na pár věcí v poslední třetině filmu rozhodně nemá tendence citově vykořisťovat ubohého diváka. V oné poslední části se bohužel mírně rozplizne a chvílemi jsem moc nechápala, co se přede mnou vlastně odehrává, ale pak se hoši a dívky zase vzpamatovali a nabídli i lehce nejednoznačné vyústění, což stejně jako to, že v Berlíně se mluví německy, oceňuji. Jedinou větší výtku bych adresovala snad jen animovaným sekvencím a zejména Michaelu Pittovi. Nevím, proč museli obsadit jeho, moc toho nepředvedl a navíc mi jeho obličej "vlhký sen terciánek" způsoboval lehké tiky. ()
Ku koncu filmu, po tom, ako odhodil paruchňu a stál na pòdiu iba v napasovaných elastických trencloch, vypadal Heďo ako Peťo Nagy, popová legenda komančovskej éry! ()
hedwig je: prvou väčšou rolou michaela pitta, ukážkovým reprezentačným príkladom amerického nezávislého filmu 21. storočia, jedným z mála amerických muzikálov, ktoré som dokázal pozerať do konca (veľmi dobrá hudobná zložka), pestrofarebným "biopicom" veľmi netradičnej osobnosti - film môžeme jednako priradiť ku skupine filmov zachytávajúcich životy hudobníkov (tak početné v hollywoodskej produkcii posledných rokov), jednako k tiež nie nemalej (no na druhej strane ani nie veľmi početnej) skupine filmov o tranzvestitoch a v neposlednom prípade aj "romantický" film o hľadaní lásky a "ideálnej" polovice: pričom to posledné, deklarované na hlavnom hrdinovi, na hľadaní jeho alter ega, na projektovaní sa do tommyho gnosis a do gitaristu, s ktorým mal vzťah, skrz pesničku "Origin of love" (jej text a "animovaný" klip) a dokonalej analógii k Berlínu (hlavný hrdina sa narodil v roku, kedy sa postavil berlínsky múr) mi prišlo ako najzaujímavejšie; ()
Za mojej mladosti boli deviácie v lekárskych knihách a homosexualita bola trestná. Bol to extrémny prístup, avšak rovnako extrémna je aj súčasná propagácia iných orientácií a deviácií, a to vo vyššej frekvencii, než je ich početnosť v populácii. Snobi sa idú zblázniť z toho, akým obrovským umením sú filmy o týchto ľuďoch. A heterosexuál, ktorý nie je ani -ista, ani -fil sa začína cítiť stiesnene a neisto. Nehodlám sa na tom podieľať a jednu hviezdičku dávam iba ako rezervu pre prípad, že by sa v tej nedopozeranej časti filmu predsa len vyskytlo niečo zaujímavé. ()
Súvisiace novinky
QFF Mezipatra: nejlepší filmy i skvělí hosté
To nejzajímavější ze současné queer kinematografie, ale i vynikající retro snímky a bohatý doprovodný program přináší už 17. ročník queer filmového festivalu Mezipatra. V Praze se bude konat od 3. do… (viac)
24.3.2023 Vzala bych to hned od začátku, kde už v úvodních titulkách můžeme vidět jakousi stylizaci a výtvarno v této graficky a animačně zpracované typografii. Následně celkový příběh pojednává, *zřejmě* o trans ženě, spíše bych řekla genderqueer člověku, který je emigrant z Německa a musel si podstoupit operaci, kterou vlastně ani nechtěl a celkovou změnu pohlaví jen, aby mohl utéct z Německa. Následně se dozvídáme o životě Hedwigy skrze různá vystoupení/písničky, či minulostní flashbacky. Dozvídáme se o jejím dětsví, které nebylo zrovna nejrůžovější kvůli tomu, že je otec opustil a naopak o vztazích ke queer ikonám té doby. Pak vidíme, jak dosti je nalákána do vztahu s mužem, kde už se zobrazuje, jaké měla problémy s otcem za mládí. Je dokonce, jak bylo již zmíněno i celkem přinucena podstoupit operaci, kterou nechtěla. Dozvídáme se i o jejím klíčovém vztahu s ikonou Tommym, který ji vzal všechny písničky po náhlé hádce, zase a znovu týkající se hlavně ohledně pohlavního orgánu, který Hedwig má/nemá. Ve snímku se i vyskytuje kreslená jednoduchá animace, hlavně u první písničky jako jakýsi podklad a představení významu písničky a filmu.Řekla bych, že v této části byl použit dokonce i polyekran, který zkombinoval jeden hraný obraz s druhým animovaným do jednoho. Tato část měla jeden z nejhlavnějších motivů a myšlenek a to bylo hledání své druhé polovičky v genderqueer slova smyslu, což zase odkazuje na moji otázku a ta je taková, zda hlavní postava není genderqueer hlavně kvůli endingu. Když rychle přeskočím, ending dosti odvrací celou queer myšlenku a pokládá otázku špatně vyloženého filmu pro trans obecenstvo. Ale pořád tu je varianta, že Hedwig je genderqueer, což jsem si zase myslela já hlavně tím, že závěrečnou animací a tetováním ukázala, že už svoji, již zmíněnou, druhou polovičku našla a vypadalo to, že se cítí komfortně s jejím tělem a pohlavními orgány.Každopádně…snímek využil i lehce málo archivních záběrů z Německa, což bylo zajímavé dodat. Následně vidíme Menses-fair scénu, která je postavena lehce surrealisticky co se týče mizanscény.Zde lze vidět příklad jednoho z výkladů o jejím životě, který povídá skrze samozřejmě písničku jedné jediné divačce, která dle mého má znázorňovat nás jako diváka.My jsme v pozici této jediné posluchačky.Již zmíněných několik scén z minulosti je zbarvených do studena – víceméně modra – a tvoří to jakousi atmosféru nostalgie a flashbacku.Písničky jsou samozřejmě tématickými pro danou situaci nebo výklad.Též se tu i párkrát velice jasně zobrazuje subjektivita postav, která lze vidět npř. na flashbackové scéně, kde Tommy táhne Hedwigu prádlem a máme obou dvou subjektivní pohledy na toho druhého střídající se.Následně lze též zmínit pohled přímo z očí Hedwigy, kde můžeme pozorovat její vlasy na krajích. Ale ne vše je fakt tak růžové. Ve snímku se i promítá Hedwigy silná závislost na alkoholu, která těžce zasahuje i další její blízké osoby a nebo i ji samotnou (viz. agrese apod.). Celková mentalita samotné Hedwigy není na tom nejlepším místě hlavně kvůli situacím, které se jí v minulosti odehrály a měly na ni dopad. Později vykládaný příběh o Adamu a Evě ve mně vyvolal jakousi myšlenku feminismu, což mě dostává k další stránce a to je vztah Hedwigy a Tommyho, který se vyvinul hlavně z toho, jak k ní Tommy vzhlížel následně a považoval ji za něco jako jeho divu, než jsme se opět a znovu dostali k situaci lvl. pohlavní orgán. Ti dva si rozuměli hlavně kvůli otcovským problémům, kterými oba trpěli a to hodně. Hedwig tu má i scénky jako prostitutka a ne jen ona, ale naproti ní je další transgender žena a obě dvě si nikdo nevybírá, což jemně pojednává o trans problematice jako hodně situací v tomto snímku. Situace poukazují na trápení trans a queer lidí.Cítila jsem tam veliké pochopení z mé strany a dokázala jsem se do ní vcítit či prožít jakési situace, které ve mě nechaly nějaké silnější emoce. Chvílemi jsem se cítila, že jsem součástí tohoto díla, či samotné postavy. 8.6.2023 Většinu věcí jsem napsala, když jsem film viděla poprvé, takže se nemíním až tak vyjadřovat. Jelikož je pride month, tak chci ten pride v sobě oslavit mými oblíbenými queer filmy a mezi tu TOP patří právě Hedwig and the Angry Inch. Je to něco, v čem si zřejmě každý queer člověk najde něco svého, jelikož se tu jak hlavně řeší genderqueerness, tak i queerness v přitažlivosti. Pro mne je to nehorázně osobní a tak jsem schopna se vcítit jak do filmu, témat a motivů, tak i do postav, tedy hlavní postavy, která tu řeší hlavně svůj gender. Moje pocity se mixují mezi melancholií, genderovou euforií a dysfórií, uvědoměním, porozuměním a radostí. Genderová identita, jak jsem už zmiňovala v prvním textu, se tu vyobrazuje i pomocí animací, které nám doprovází tematické písničky. Po druhém sledování jsem si přebrala genderovou dysforii Hedwiky naprosto jinak. Jak ukazovaly animace, Hedwika gender a stvoření pohlaví a genderů brala lehce jinak než ostatní a okolo této myšlenky a její dysforie se to hodně pohybovalo. Její tetování bylo zmixováno do jedné osoby, která má ale stereotypické mužské oko a ženské oko, jak jsme mohli vidět v animaci, kde se vyskytovaly gendery. Podle mého, Hedwika přijala její část mužského pohlaví a nepovedené operace, se kterou se vlastně po celou dobu trápila. Její upravené tetování v tom případě mělo symbolizovat jakousi vyrovnanost se svým pohlavím a naopak genderovou identitou, což si myslím, že je lehce možné se vcítit do. To dle mého takto pociťoval i samotný autor, který pocitově zřejmě udělal film lehoulince autobiografický, jelikož je nebinární a film měl i spoustu nebinárních genderqueer elementů. () (menej) (viac)