Third Person
Dritte Person
Third Person
Puzzle
Réžia:
Paul HaggisScenár:
Paul HaggisKamera:
Gianfilippo CorticelliHudba:
Dario MarianelliHrajú:
Liam Neeson, Maria Bello, Mila Kunis, Kim Basinger, Michele Melega, Adrien Brody, Olivia Wilde, James Franco, Loan Chabanol, Riccardo Scamarcio, Moran Atias (viac)Obsahy(2)
Film scenáristy a režiséra Paula Haggise vypráví tři příběhy o lásce, vášni, důvěře a zradě propletené v mnohovrstevnaté dějové linii, která připomíná autorův oscarový snímek Crash. Příběhy se odehrávají v New Yorku, Paříži a Římě. Tři páry, které spolu zdánlivě nemají nic společného, vzájemně pojí hluboké vazby - milenci a odcizení manželé, ztracené a nalezené děti. Hvězdně obsazený snímek Ten třetí, v němž se představí oceňovaní herci Liam Neeson, Adrien Brody, James Franco, Olivia Wildeová, Mila Kunisová, Kim Basingerová a Maria Bello, je víc než jen sbírkou milostných příběhů... Je to záhada, tajenka, v níž se pravda dostává na povrch v záblescích, vodítka jsou postřehnutelná jen koutkem oka - a nic není takové, jaké se zdá. (Cinemax)
(viac)Recenzie (167)
║Rozpočet $28miliónov║Tržby USA $1,021,398║Tržby Celosvetovo $2,192,000▐ Tržby za predaj Blu-ray v USA $139,493 //počet predaných kusov ?║ Tržby za predaj DVD v USA $427,420 //počet predaných kusov ?║ tak toto sa trošku stráca v obsahu, zmetená hra na umenie, Paul Haggis ako na hojdačke raz mu to výjde druhý krát nie /50%/ ()
Typický případ nezvládnutého filmu s mnoha postavami a více příběhy. Na nikom mi nezáleželo a bylo mi celkem ukradené, jak to všechno dopadne. Přišlo mi, že se postavy chovají dosti nelogicky (vrcholem vykonstruovanosti byla scéna s "bombou" v kabelce) ale prochází jim to, protože to tak scénárista chce. Povinným kolážím "osudové hudby" a vystresovaných či plačících ksichtů se bohužel také nevyhneme a finální pointa byla laciná. ()
,,MÁ TO BÝT O MUŽI, KTERÝ DOKÁŽE CÍTIT JEN SKRZE POSTAVY, KTERÉ VYTVÁŘÍ."… /// Rozhodně nezklame vobsazení, takže je na co zírat! Další Haggisova osudová skládačka. Hlavní roli tu hrají děti (taky láska a peníze), ale hlavně lidi, co maj strašáka ve skříni a hrajou hru na bílou barvu. Na tři příběhy (já vím, kurva, teď už všechno chápu!) se mi zdá jedna silná scéna málo. P.S: Díky Mr. George Stobbart za osvětlení pointy, páč až teď mi to celý dává smysl. A mám chuť snížit hodnocení… /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Jsem na ty příběhy plný pozornosti k dětem. 2.) Jsem na ty příběhy s překvapivou pointou (a jsem mazanej, takže na ni vždycky přijdu!). 3.)Thx za titule ,,johnny.ka“ /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * ()
Proč se někdo snaží mermomocí uchopit neuchopitelné? Kdyby něco takového Paul Haggis zamýšlel, tak nám to Third Person předloží úplně jinou a polopatickou formou. Tohle byla nádherná mozaika spletitých vztahů, kde jsem přeplouvala z jednoho do druhého, aniž by to rušilo moje nadšení snad z každé postavy, která se tam vynořila a procházela určitou emocionální krizí. Ucelená mozaika se objeví až téměř ke konci, ale to nic nemění na tom, že po tomto zážitku jsem si musela dát Paula do mé Topky scénáristů a doufám, že s ním prožiji opět něco tak skvělého, jako byl Third Person. O hereckém obsazení snad ani nemá smysl polemizovat, jména nahoře vypsaná hovoří už sama za sebe a Liamovi ta role vysloveně sedla. ()
"Promiň, jsem necitlivá. To já jsem vzala telefon manželce, i když jsem s milenkou." Tak špetku sarkasmu jsem dostal, zašmodrchaný příběh jsem dostal a navíc jsem se mohl sledovat sestavu dívek a žen, kvůli kterým jsem si zase po dlouhých letech připadal jako junior - vzrušovaly mne snad všechny a to je velké pozitivum. Jenže tím to taky tak trochu končí, protože celkově to bylo spíš velké tlačení na city a na to mám vrozenou alergii. Já se raději bavím a tomuhle slzavému údolí plnému mrtvých dětí by nějaké to odlehčení určitě nezaškodilo. ()
Príjemný film, potácajúci sa niekde medzi komerčným a artovým prístupom, až sa môže stať, že neulahodí ani jednej „strane“. Alebo naopak. Mňa si získal a patrí k tým na ktoré po pozretí nezabudnem a to je vždy dobre. Výhoda je v tom, že je napriek dlhej minutáži pekne natočený, v lákavých prostrediach a so známymi hercami, takže sa je na čo pozerať a film nepadá na hubu, čo by sa mohlo stať keby šlo o nezávislú produkciu, natočenú za pár šupov s neznámym osadenstvom. Vtedy by to už možno nezachránila ani tá pôsobivá finálna pointa, ktorú tu už niektorí vyspoilerovali, ale keďže sa mnohým nebude chcieť čítať také prehnane vyčerpávajúce slohy – prichádza MEGA SPOILER pre tých, čo im to v závere nedocvaklo: /!!! nečítať pred pozretím !!!/ reálny je iba Neeson, jeho žena a vydavateľ – zvyšok sú len príbehy, ktoré podáva a ktorými sa vyrovnáva so stratou syna, keďže ako sám napovedá – dokáže cítiť už len cez svoje postavy. Čo zároveň vysvetľuje aj ostatné nelogickosti a občasné prehnané správanie postáv :) ()
Mindfuck o smrti ne lásce. Haggis s přehledem servíruje několik dějových rovin přičemž je poměrně jasné co je záměrem a jak do sebe všechny linky zapadají, jen občas něco nehraje. Není úplně košér s vyprávěcí linkou, protože detaily se liší. Chytrá vztahovka, mylně přijímaná jako romantický film těží především díky výborným hercům v hlavních rolích (Neeson pro změnu neakční) i ještě (naposledy) před-těhotenského těla Olivii Wilde. Nejsem si jistý jestli šlo o artovku schválně nebo omylem, ale rád si to dám znovu. Nechce to jít z hlavy... ()
Další ambiciózní projekt Paula Haggise, který to měl nejen u mě po vykalkulovaném hyperkorektním dramatu Crash lehce nahnuté, se znovu drží tradičních vzorců. Není okázalý ani výstřední, není ani polopatický. Na druhou stranu výtečně vede herce a nemůžeme mu upírat řemeslnou zručnost. Pod rouškou „klasického“ vyprávění představí několik zajímavých hrdinů, kteří se divákovi postupně dostávají pod kůži. Ten s přibývajícími minutami totiž víc prahne po tom, dozvědět se o nich další informace. Atmosféra houstne, Haggis se nebojí překvapení. V jistém okamžiku vyprávění se začneme těšit na to, jak se jednotlivé linie propojí; zda to udělal Haggis sofistikovaně, nechám na divácích. Sdělil vše tak, jak jsem pochopil, ptají se. Nebudu prozrazovat, ale je jasné, že fiktivní svět se s tím reálným proplétá velmi často a nadmíru rád. Určitě leckomu dojde, že Mila Kunis dělá housekeeping v New Yorku, zatímco k její zásadní ztrátě papírku s adresou dochází v Paříži, kde se odehrává příběh Liama Neesona a Olivie Wilde. A leccos dojde i beze slov, což je o to cennější. Je asi zřejmé, že Haggis na to mohl jít s mnohem jasnější formou, nešel, jeho záměrná volba, holt nemůžeme mít všechno na zlatém podnose (i tak si myslím, že závěr měl být lépe dramaturgicky uchopený). O důvěře, vině nebo odpuštění se toho dozvíme docela dost. Navrch si užijeme změny nálad Olivie Wilde, netradiční romantiku v podání Adriena Brodyho nebo půvab na hereckém poli začínající Loan Chabanol. ()
Haggis si tu odkusol príliš veľké sústo. Neviem sa rozhodnúť, či to je super festivalovka alebo autorsky nezvládnutý regulérny film. Ale to je jedno. Výsledok zodpovedá obom prípadom. Tú celkovú zmätenosť, režijné aj scenáristické zakopnutia a necitlivý strih bohato vynahradzujú vynikajúco zahrané postavy, super hudba a do jedného parádne fungujúce emočné vrcholy . A to mi občas stačí. Škoda záveru, ktorý síce má v sebe silu ale absolútne nebol pripravený a oberie na pôsobivosti pri potenciálnych opakovaných zhliadnutiach. Do dokonalosti Magnólie, Crashu, Lásky nebeskej alebo ďalších kvalitných mozaikových filmov to má síce veľmi ďaleko ale aj tak spokojných, no veľmi subjektívnych 7/10. ()
Zajímavý snímek, jehož mnohé dílčí příběhy jsou značně poutavé i díky hercům jako je Adrien Brody, Mila Kunis, Kim Basinger a nakonec i Liam Neeson. Na plný počet hvězd to sice není, ale na sympatické 4* ano, neboť jsem Third Person sledoval s patřičným zájmem. Závěr potěšil. ()
Áno, nedá sa uprieť istá pointovo vydarená, osudová skladačka, ktorá na konci pekne vyjaví svoj zmysel ohľadom smrti a skutočných hodnôt v živote, avšak jednotlivé cestičky, ktoré k tomuto smerujú ma moc neoslovili. Veľmi nízky dôraz na emócie, niektoré postavy buď málo využité, alebo slabo výrazné, dejová linka jednotlivých mini príbehov bola miestami zbytočne komplikovaná, prípadne šedivá a nudná. Nezaškodila by ani lepšia hudba. Vidím to na lepší priemer. 65/100 ()
''Biela je farba dôvery...'', muzika, ako z českého filmu v nedeľu na NOVE, Brody s kruhmi pod očami ako JCVD... Hovorím si, že čo za sračku to pozerám... A potom si dám záver dokopy so slovami jeho vydavateľa o charakteroch jeho postáv a hned' mi to došlo! ()
Priznávam, že mi dokonca nedošlo o čo tam šlo. Za pomoci kvalitných hercov, dve hodiny Haggis šponuje vaše nervy, až na záver nepríde katarzia, ale jeden veľký odrb. To nemení nič na veci, že som mu to opäť hltal, a že tie jeho údajné" ploché charaktery", nejak stále nevidím. Čo je vlastne fajn, asi tam nie sú. Zato jeho trademark sa po Údolí Elah vrátil; kobercová scéna legendary ()
Plejáda známých tváří, poutavý úvod, několik příběhů, spousta otazníků. Bavilo mě to, ale postupem času poutavost i zvědavost opadala (naštěstí příběhy kompenzovaly pomalejší tempo) a ani na konci jsem nedokázal rozlousknout, jestli mi tvůrce chtěl sdělit něco víc, než jsem pochopil. Film má svou hloubku, má co do sebe, ale stále si říkám, že mi něco muselo uniknout. # [monitor, 5.1, no sub] # příběh *** | hudba *** | humor – | akce – | napětí – | pustil bych si znovu ** ()
Naprosto top, jako prsa Olivie Wilde! ()
Už podle přečtení obsahu jsem zhruba něco takového očekával a po skončení filmu můžu říct, že moje představa se splnila skoro do puntíku. Tenhle příběh, nebo vlastně tři příběhy, mají a to hlavně ze začátku jisté kouzlo, ale tohle vše se postupem času začíná rozmělňovat a konec, ten už vyznívá úplně do ztracena. Herci se v tom tak nějak plácají a nezachrání to ani překrásná Itálie a velmi odvážná Olivia. Vlastně ani nemůžu říct, co bylo smyslem tohoto filmu. Snad se to dozvím, až ho budou dávat někdy v televizi. Třeba mi sedne mnohem víc. ()
Nevidel som celý film, takže predbežne hodnotím iba dobrý dojem, ktorý som z neho mal. Keď si ho pozriem celý nevylučujem, že pôjdem s hodnotením aj vyššie, pretože na mňa urobil lepší dojem, ako všeobecne vychvaľovaný Crash. ()
Keď ti dieťa povie, pozeraj sa na mňa a chce ti niečo predviesť, vždy sa pozeraj. Keď chce dieťa, aby si sa mu venoval, tak sa mu venuj. Jednoduché, a pritom nie vždy to robíme. Výborní herci a muzika. Príbehy, ktoré sa spoja a pretnú na konci, tak vydržte. ()
I bída může mít velké ambice, stačí se převlíknout za vztahovou artovku s tématem vykoupení, následně diváctvu zavázat oči, třikrát zatočit a tápejte si v hlubinách pisálkových běsů v podání ponuré party, sestavené ze zvučných hereckých jmen... jinými slovy - komu se nechce topit v nudě a zároveň řešit rébusy zakleté do podivných slovních hříček a prudkých změn nálad i výrazů, ať poslední kousek Paula Haggise vynechá, pokud se tedy nějak hlouběji nezajímá o psychohygienu literárním ležákem roku. ()
[komentář po prvním zhlédnutí plný spoilerů] Že se jedná o skládačku, je asi jasné. Že se jedná o skládačku bez opravdu expresívních vodítek, diváku dojde až v samotném závěru, do té doby musí protrpět dvě hodiny bublání okolo, aby teprve s téměř doslovným závěrem přišel na to, co vlastně sleduje. Naštěstí film má svůj název, a to je první vodítko. Druhým je samotný Liam Neeson a první a poslední scéna, které jsou veskrze tytéž. Na začátku filmu se ozve "Watch me..." a po něm si Neeson vezme nějaké pilulky a do sklenky s vodou hodí padesát centů. Na konci filmu na fontáně sedí chlapec a divák už ví, že má vazbu na Neesona. Do fontány se vhazují nějaké ty mince, ne? Třetím vodítkem jsou tři faktory, které prolínají každý jeden příběh. Odpuštění (sobě samému), vina, důvěra. A čtvrtým vodítkem je dle mě bílá barva. Ženské postavy v podání Bello, Kunis, Atias a Chabanol jsou smyšlené, jsou to jen postavy doprovázející mužské protagonisty, do kterých se Neeson vtěluje při vyprávění svého příběhu. Máme tady amerického špiona Brodyho v oblasti konfekce, který krade návrhy, stejně jako Neeson krade v průběhu filmu repliky, které zaslechne. Brody potkává v baru cikánku (Atias), která potřebuje peníze na vykoupení své dcery (ponechme stranou otazník v průběhu filmu, že se ho snaží jen okrást). Jako ve správném románu a filmu, Brody v příběhu záchrany její dcery nachází vykoupení, odpuštění. Mila Kunis bývala (asi slavnější) herečkou, stejně jako Neeson byl slavným spisovatelem, držitelem Pulitzerovky, který nyní bloumá světem literatury bez toho, že by jej dokázal znovu nějak ovlivnit. Kunis a její exmanžel v podání Jamese Franca, se perou o právo Mily Kunis navštěvovat svého syna, kterému prý ublížila. Ona to popírá, ale v průběhu filmu divák vnímá, že se spíš vyrovnává s vlastní vinou, kterou nakonec přizná. Stejně jako ji přizná Neeson. (Tady se dá říct, že se Neesonova postava spisovatele vtěluje do postavy bývalé herečky.) Právnička Mily Kunis je v podání Marie Bello, trochu jiné verze Neesonovy vlastní manželky Basinger. Čirou náhodou je to taky žena Adriena Brodyho, který nachází vykoupení v odpuštění sobě samému v příběhu cikánky Moniky. Zajímavou postavou tak trochu vedle je nová partnerka Jamese Franca, v podání okouzlující Loan Chabanol, ale abych se přiznal, její postava mi přijde tak nějak navíc bez významu k příběhu. (Možná se pletu.) Ta nejhlavnější linka ale spočívá v příběhu Neesona a jeho milenky v podání Olivie Wilde, která má... děsivý tajemství. To je ta linka o důvěře, kterou ani jeden k druhému nemá, a končí schizofrenní naháněčkou v prostředí Říma. O stejné důvěře, jakou by chtěl mít Neeson vůči vlastní ženě a vice versa. Je už jen na divákovi, jestli si Olivii Wilde přiřadí k fiktivním ženám, či nikoliv. Protože ona tak nějak Wilde zasahuje svým papírkem s číslem do příběhu Mily Kunis v New Yorku, ačkoliv hotel, ve kterém bydlela, byl v Paříži, že. Snad to na vás bliká stejně jako na mě. Celkově vzato bych film, bez dalšího /spoilerování připodobnil k filmu The Words, ve kterém je příběh v příběhu, který je příběhem příběhu. (A taky v něm hraje Wilde a nějaký spisovatel ^_^). Myslím, že když si divák dosadí všechno, co jsem si dosadil v tomhle komentáři, je "třetí osoba" veskrze jednoduchá na pochopení, a přitom z reakcí na internetu se dočítám, že to vlastně spousta recenzentů a diváků nepochopila. Ten film má jednoduchou myšlenku, v katarzi sebe sama pomocí slov a příběhů, které vykrádají a reflektují skutečnost. Zároveň Neeson o sobě vypráví v třetí osobě, a přitom sledujeme i jeho příběh z pohledu třetí osoby, a tak se závěrečnou scénou v zatemnělém pokoji s příběhem divák rozloučí. Podle mě mu chybí výraznější vodítko v příběhu Neesona-Wilde, tam by to dle mě chtělo expresivnější vyjádření myšlenky, a je celkem dost dobře možné, že chápu postavu Olivie Wilde úplně špatně, ale odrážím se od toho, napsal Neeson sám: "Bílá je barva lží." A tak si říkám, jestli náhodou (a bohužel) scénárista a režisér v jednom při psaní neměl takovej malej mindfuck a nechtěl obrátit svět naruby příběhem v příběhu, který byl jen příběhem v příběhu jednoho katarzního příběhu. Stačilo by trochu zjednodušit a vysvětlit, a bylo by to hned pochopitelnější - a taky stejně emoční jako The Words. Které mimochodem vřele doporučuju pro srovnání. () (menej) (viac)