Amatér
Amator
Camera Buff
Réžia:
Krzysztof KieślowskiKamera:
Jacek PetryckiHudba:
Krzysztof KnittelHrajú:
Jerzy Stuhr, Małgorzata Ząbkowska, Ewa Pokas, Stefan Czyżewski, Jerzy Nowak, Tadeusz Bradecki, Marek Litewka, Bogusław Sobczuk, Krzysztof Zanussi (viac)Obsahy(1)
Jeden z vrcholov poľského kina morálneho nepokoja. Portrét nenápadého tridsiatnika Filipa, ktorému jeho amatérska kamera zmení pohľad na svet. Filip si po narodení prvého dieťaťa kúpi 8-milimetrovú kameru, aby zachytával intímne rodinné chvíle. Pretože je však prvým majiteľom kamery v malom mestečku, miestny komunistický funkcionár ho spraví oficiálnym kameramanom obce. Objektív kamery Filipovi otvorí oči a naučí ho vnímať pravdu a klamstvo, krásu a ošklivosť. Zo skromného úradníka žijúceho v pohodlnej nevedomosti sa tak postupne stáva človek vedomý si svojej morálnej pozície a zodpovednosti. Film zvíťazil na Fóre mladého filmu na MFF Berlinale, na festivale v Moskve získal hlavnú cenu a cenu poroty FIPRESCI. (STV)
(viac)Recenzie (107)
Naprosto dokonalá filmařina. "Amatér" je v t nejjednodušší rovině příběh o tom, kterak si jeden nemotora koupí kameru, aby dokumentoval svou milovanou rodinu a nakonec propadne nové vášni do té míry, že o tu rodinu přijde. Tečka. Kieslowski byl ale příliš inteligentní na to, aby se omezil na pouhé hořko-sladké drama. Je to také příběh o tom, jak rychle se lidé mění a zavrhují své hodnoty - v případě titulního amatéra těmi impulsy byl nový koníček, ale také první chuť úspěchu a pokušení, která z něho vyplynula. Objevuje se zde také téma rozkolu mezi životními prioritami partnerů - konfliktu mezi jistotou a divokou improvizací, nudou a adrenalinem. Opravdu by mne zajímalo, kolik autobiografických prvků sem režisér propašoval. Poslední záběr je pak krásnou, klasickou pointou příběhu člověka, který zavrhl svůj svět a není schopen si najít náhradu. ()
Na první pohled nenápadný snímek, který však v sobě skrývá obrovskou vrstevnatost a filmařskou genialitu. Kieslowski jen tak mimochodem rozplétá obrovské klubko filmového pásu a odhaluje nám tolik motivů, které méně vnímavý divák může lehce přehlédnout. Dostane se nám zkoumání obsese, sociálního odcizení, popisu společensko-politické situace, sebereflexe, či "pouze" vyznání lásky k filmu samotnému. Věřte, že tohle je jen zlomek toho, co lze v Amatérovi odhalit. Způsob, jakým je snímek natočen, může vzbuzovat dojem obyčejnosti, ale to je omyl. Právě tahle dokumentárně-amatérské forma je totiž důležitou složkou, která ještě více umocňuje zážitek a přibližuje nás k dobové realitě. Amatéra řadím o třídu výš, než například tématicky podobnou Zvětšeninu a v kontextu evropského filmu 70. let se jedná o jeden z absolutních vrcholů...Málem bych zapomněl na (jako vždy) famózní výkon Jerzyho Stuhra. 9/10 ()
Krásna filmová expozícia pre všetkých audiovizuálnych tvorcov. O sile, pocite a potrebe tvoriť umelecké dielo. Hoci spoločnosť nie je vždy naklonená k výslednému produktu. V čase režimu neboli "nekorektní" tvorcovia braní na milosť. Podtextovho je to úžasne zachytené. ()
Nádherný film o filmu, o filmovém médiu a o nadšení, které z něj pramení... Ať je člověk Zanussi, nebo dělník z horní dolní, vždycky mu někdo bude říkat, co nesmí točit. Tenhle film říká o filmu strašně moc a to velmi bolestivým způsobem. Zároveň v tom vidím manifest i esej, poctu tvůrce divákům.. Moc příjemný (a zároveň nepříjemný) zážitek. Kieslowski mě zřejmě neumí zklamat. ()
Film jakoby jednoduchý a prostý (takový byl Amatér), přitom však mnohovrstevný a rozkošatělý: od teorie filmu, přes vedení socialistického podniku, až po život mladé katolické rodiny. Chtěl bych si jen krátce všimnout poslední vrstvy. Kamera (jako zástupný symbol pro jakýkoli zájem muže o jinou věc nebo osobu mimo rodinu, potažmo mimo ženu) se stává předmětem konfliktu hned na počátku, ještě před vlastním "amatérským filmováním". Je to v okamžiku, když žena nechce, aby se "její" dítě filmovalo nahé. (Amatérově odpovědi: "vždyť je to děvče" už ale nerozumím.) Dalším momentem je rozbití zrcadla, symbolické zničení kamery. Každé další mužovy "úspěchy" a především jeho nadšení pro film a filmování, tj. zvyšování jeho komplexnosti, složitosti a společenskosti, v ní vyvolává znechucení a odpor. A protože již není možno převést vše zpět na původní primitivní rodinou úroveň (muže starajícího se pouze o ženu a dítě – sklenka vodky a televize jsou jistě přípustné), raději odchází. ()
ocenenia : MFF Moskva 1979 - 1. cena, Cena FIPRESCI ()
Skutečně hutné drama - jak to Kieślowski umí. A tímhle filmem jsem zároveň dokoukal jeho celovečerní tvorbu. Amatér je o mladém muži, co se právě stal otcem a pořídil si kameru, aby mohl natočit chvíle se svojí manželkou a jejich novorozeným dítětem. To postupně přeroste ve velký koníček hlavního hrdiny, problém je v tom, že jeho manželka to moc neschvaluje. To přesně je ústřední téma filmu - rozpor mezi rodinou a zálibou pro natáčení filmů. Tohle téma je zde perfektně rozebrané, ale není jediné, objevuje se tu i jistá cenzura ze strany "těch vyšších" a sám hlavní hrdina se prostřednictvím natáčení vlastně hledá sebe samotného. Především to je dost slušně vystavené drama se sympatickými postavami, z nichž ani jedna podána jako "ta vyloženě dobrá" nebo "ta vyloženě špatná", naopak, všechny jsou životné. A proto že vše tak skvěle funguje, má závěr neskutečnou sílu. Po filmařské stránce je ten film taky perfektní, stejně jako po té herecké, ale to už je u Kieślowského klasika. Spíš jsem nadšený z toho, jak z jednoduchého tématu dokázal udělat film skoro na dvě hodiny, přičemž zde snad není jediná scéna, která by byla vatou. Hlavně mi to dokazuje, jak skvělý režisér je, protože Amatér se mu fakt povedl. Kromě pár drobných výtek (které jsou ale natolik malicherné, že nevidím smysl v tom je vypisovat) nemám co tomu vyčítat. Jestli je to ale nejlepší Kieślowského film, to uvidím časem. Rozhodně k tomu ale nemá daleko. 5* ()
O tom, čo sa smelo a nesmelo, o tom čo sa malo a nemalo, o tom čo je iluzórne dobro a absolútne zlo ... alebo naopak ? Žiadne pseudofilozofické klepy, skrz civilnú optiku (doslovne) sledujeme alegóriu na život a všetko, čo sa dialo. Nedokážem pochopiť, že takýto film mohol vôbec v čase normalizácie vzniknúť. Hoci sú mi Kieslowského "duchovné" filmy bližšie, táto výpoveď ich v mnohom prekonáva. Scenáre vždy niekto kontroluje ... ()
Poľský film, ktorý zachytáva obyčajného 30-ročného pracovníka v továrni počas komunizmu, a ktorý si kúpil kameru, aby filmoval príležitostné oslavy a svoju dcérku, a ktorý sa časom začína dívať na svet vlastnými očami. Výborný výkon Jerzyho Stuhra ako predstaviteľa hl. hrdinu a celkovo snímok na mňa veľmi zapôsobil svojou jednoduchosťou, vyzdvihujúcou zložitosť tej doby. ()
film mi scénářem, hereckými výkony i socialistickým prostředím připomíná ten náš "milý český film". Amatér se však posouvá trochu hlouběji, což se mi moc líbí. ()
Depresivní 70. léta v Polsku a hlavní hrdina poprvé použije videokameru. Nejdříve to bere jako výstřelek, ale postupem času tomu propadá hlouběji a hlouběji. Když drží kameru, zažívá pocit odcizení a pouze pozorovatelskou roli. Je mimo dění, mimo svět a stává se pořizovatelem záznamu. Božský nestranný pocit ho očaruje a on zkoumá možnosti zázanamu i sebevyjadřování. Neuvědomuje si, že tím ztrácí život a přítomnost. Je to jako droga a i jako droga má hrozné vedlejší účinky. Nejen že ztrácí rodinné zázemí, ale také pociťuje sílu a vliv filmu protože ne vždy dobře zamýšlený dokument vyvolá kýžený efekt. Je tak lehké něco ihned odsoudit a natočit svůj názor na kameru, ale je třeba to vidět v souvislostech. Zní to jako komunistické heslo, ale má to svojí logiku. Jedna reportáž sice může odhalit pravdu, ale díky ní může ohrozit pracovní místa, myšlení lidí atd. Informovat veřejnost je krásná věc, ale někdy může nadělat více škody než užitku - "společenský život ne vždy může být veřejný". Prokletí tohoto století nejsou války, ale videokamera, protože se na tomto světě snažíme vše zachytit. Zachytit něco, co za pár let již nebude. Ale není dobré vše vidět a ztrácet tím iluze. Loupíme tím okamžik i duši člověka. Je lepší nevědět. Film je ale nejen zajímavý díky otázce dokumentace, ale také zachycuje velmi lidské a citlivé problémy hlavního hrdiny a jeho okolí - narození života, smrt, změny v lidech, uvědomění si stáří, složitost světa a vztahů. Některé okamžiky jsou velmi smutné a pravdivé - je to zachycená každodenní realita. Jerzy Nowak byl vedlejší roli tak hluboce lidský a přátelský. ()
Nuda k posrání #81. Viz Osvícení. 30% ()
Jednoznacne jeden z nejlepsich filmu Kieslowskeho se silnym pribehem o lasce k filmu a toceni. Pritomnost Zanussiho take potesila. Velice dobry a zajimavy film. ()
Jak učeň překonal mistra. Zatímco pro Zannusiho byla kamera jen jiným prostředkem pro klasickou filosofickou úvahu, a jeho postavy jsou spíš ztělesněním určitých idejí (individualismus = nihilismus, víra=láska), Kieslowski ho touto zpovědí překračuje. Filip, na začátku naivní vesnický balík, který právě dokázal, že je chlap, se od zamýšleného domácího videa (naše holčička papá!) dostává k propagaci továrny, kterou však nechce pojmout klasickým způsobem.Od festivalů amaterské tvorby (zažil jsem něco podobného s divadlem) se posouvá k televizní produkci, aby byl v závěru konfrontován s nelítostnou realitou pěšáka-reportéra s kamerou hedajícího tu svou "pravdu". ()
Príjemné prekvapenie z poľskej kinematografie. Cez viacvrstevnatý príbeh sledujeme čerstvého otca, ktorý skrze kameru hľadá novú perspektívu nielen svojho okolia, svojho života, ale i spoločnosti. Pekný prerod hlavnej postavy, dobre zahranej hercom - Slovákom určite známym zo šteklivej sci-fi komédie Sexmisia, ktorý zprvu nevidí dôsledky svojho konania, nevidí ich, pretože je začiatočník - amatér. Privítal by som ale, keby kamera nebola taká trasľavá a rodinné vzťahy také exponované. Príbeh je ale citlivý, občas humorný (scény s riaditeľom sú super), so zaujímavými dialógmi a hodný zamyslenia. ()
Asi nemá smysl se dlouze rozepisovat o tom, na co všechno chtěl tímto filmem o filmování Krzysztof Kieślowski poukázat. To už přede mnou celkem dopodrobna rozebrali mnozí jiní. Osobně mě nejvíce zasáhla zobrazená skutečnost, že když člověku jeho záliba přeroste přes hlavu a stane se posedlostí, tak posléze může nechtěně ztratit všechno, na čem mu do té doby v životě záleželo. Nepříjemné pocity úzkosti jsem měla i z toho všudypřítomného socialistického způsobu myšlení a jednání. (85%) ()
Očima za. Zachycuje profily, přednostně. Padá do scén bytí. Nemate. Terén, jaký je. Motýlí maličkosti, tyjátr téru, až otočí. V rámci osvěty, "rozbije" sám sebe. Otevřený muž s klikou. ()
Zvláštní snímek,mě zaujal. ()
Amatér (líbí se mi, jak v sobě to slovo zahrnuje nezkušenost i takřka milostný vztah k tomu, co člověk dělá: amatér je totéž co milenec múzy, profesionál je její manžel) válí na několika frontách. Šedivý sedmdesátkový socialismus je v něm trefený tak, že jsem se po projekci přistihl, jak si nad nádobím opakuju ruský slovíčka. Dál tu máme dilemata chlapa, kterého si kolem třicítky najednou najde jeho životní zájem a začne narušovat klid jeho blízkých, morální problémy kolem pravdy a její dvojsečnosti a samozřejmě vášnivé vyznání lásky filmu a jeho dělání, všecko zobrazeno s dovedně stylizovanou „amatérskou“ syrovostí a zároveň něhou. Moc dobrej biják. ()
Přepsáno v únoru 2019. Amatér byl průlomovým filmem v kariéře polského filmaře Krzysztofa Kieślowskiho. Niternému morálnímu znepokojení již dokáže vtisknout konkrétní pocity úzkosti, vynořujících se ve fázích obrazové dynamiky děje. Hledaný a zkoumaný pojem zodpovědnosti se stává zasloužilým trestem spokojeně klidnému rodinnému životu v ústraní bez pozornosti a turbulencí politického uspořádání. Duševní rozervanost výhružně cení zuby a děsí se další perzekuce v ozvěně nezbytného rozsudku postupného morálního uvědomění a následného zneužití dalším vyšším zájmem. Dobro a zlo není viditelně ohraničeno, procedury dávají přednost systému před jedincem a člověk je vhodný pouze k příměru, strachu, či zatracení. Morální dilema se nemůže spolehnout na první dojem, odhalené chyby nejsou pouze výsledkem diletantství vedoucích představitelů společnosti, nýbrž obludnou neschopností všech nastavených struktur budovaného ráje pro pracující lid. Hlavní postavou postupného uvědomění morální nevyváženosti života je Filip Mosz (velmi dobrý Jerzy Stuhr), obyčejný člověk, spokojený v harmonickém klidu manželského soužití. Nový koníček se nenápadně stává nevítanou konkurencí rodiny, novou formou vlastní seberealizace. Vášeň uspokojuje skrytou ctižádost jedince, úspěch má opojnou chuť vítězství, motání hlavy není nepříjemné v touze po dalších nových a dosud nepoznaných prožitcích a možnostech. Morální dilema je rozvratné, pocit zodpovědnosti se však již napevno usadil ve své oběti a nedává prostor ke kompromisům. Hlavní ženskou postavou je Irka Mosz (příjemná Małgorzata Ząbkowska), Filipova manželka. Její narůstající nespokojenost s ubývajícím mužovým časem pro rodinu a vědomí možného nebezpečí jeho filmové záliby ji ženou do nejzávažnějšího rozhodnutí života. Pocit bezpečí je vážně narušen. Důležitou postavou je Halski (dobrý Stefan Czyżewski), ředitel podniku a nejvyšší Filipův nadřízený. Nabízí možnosti, staví překážky, dává ultimáta a vše ostražitě obhlíží. Zkušený činovník je nejrozpolcenějším výrazem společenského uspořádání a moralizování. Výraznou postavou je Stanisław Osuch (zajímavý Jerzy Nowak), Filipův přímý nadřízený a vedoucí podnikového úseku. Je blahosklonný ve svém přístupu, neučesaně nabízí ochranu, zvědavě pokukuje a ulehčuje nerozhodnému svědomí. Výraznější ženskou postavou je Anna Włodarczyk (sympatická Ewa Pokas), zástupkyně sdružení filmových amatérů. Ona je rozhodujícím i lákavým prostředkem k prohloubení nové Filipovy vášně. Zvláštní postavení v příběhu mají filmový režisér Krzysztof Zanussi a televizní pracovník Andrzej Jurga, představují sami sebe, své názory na polský film a jeho potřeby. Z dalších rolí: Filipův spolupracovník a nadšený filmařský druh Witek Jachowicz (Tadeusz Bradecki), Filipův soused, kamarád a řidič pohřebního vozu Piotrek Krawczyk (Marek Litewka), po senzacích chtivý sebevědomý televizní redaktor Kędzierski (Bogusław Sobczuk), či invalidní Filipův spolupracovník Wawrzyniec (Tadeusz Rzepka). Amatér se neschovává před tématem morální zodpovědnosti jedince, ale také upozorňuje na skutečnost, že i dobro má svou stinnou stránku. Film je nejniternější zkušeností Krzysztofa Kieślowskiho, k ději se přistupuje velmi těsně a osobně. Zajímavá filmová výpověď o době a stavu společnosti. () (menej) (viac)