Dom pri cintoríne

Dům u hřbitova se mi do rukou dostal jako poslední z Fulciho slavné Gates of Hell trilogy. Brána do záhrobí byla v mých očích docela kvalitní podívanou, která ode mně dostala 70%. Páter Thomas byl rovněž dobrým filmem, ale spíše mě okouzlil několika scénami, než jako celek a i z toho důvodu jsem mu dal 60%. No a i tento film dokázal udržet velmi solidně nastavenou laťku. A to i přesto, že je mnohými pasován do role jednoho z těch slabších Fulciho filmů. Já osobně byl spokojený. Příběh se mi líbil, ubylo zbytečných nelogičností a atmosféra taky nebyla vůbec špatná. (Taky jsem viděl delší verzi, než je zde uvedena!). Což je v mém případě vždy velice důležité. Fulci měl totiž vždy na rozdíl od takového Argenta dost značné výkyvy ve svých filmech, ale tady si mě získal na svou stranu. Samozřejmě že za to mohla hlavně slušná dávka brutality a povedené gore. Po této stránce si nemůžu stěžovat. Je ovšem pravda, že více mordů bych určitě nepohrdl. Starý dům byl působivým prostředím tohoto příběhu a především pak scény odehrávající se v jeho sklepení. Jediné co bych snad trochu více vytknul, byly ty pasáže s malou holkou. Bez té bych se klidně obešel. Stejně tam byla více méně na hovno… Co se hereckého obsazení týče, tak Catriona MacColl byla zjevně velkou Fulciho oblíbenkyní, protože to už je snad čtvrtý film, ve kterém jsem na ní narazil. Většinou však její postavy měly jepičí život. Ani Ania Pieroni pro mě nebyla žádnou neznámou, protože se objevila v několika Argenových filmech. Její vražda patřila k tomu nejlepšímu, co mi tento film nabídl. Pak tu máme toho malého fakana, který mi pil krev už v novějším Manhattan Baby. Nechápu, co na něm režisér viděl. Quella villa accanto al cimitero tak sice není žádná pecka, ale pořád jde v rámci Fulciho tvorby o lehký nadprůměr. 70% (08.03.2018)

Milé prekvapenie. Aspoň na Fulciho pomery a vôbec na pomery talianskeho gore trashu. Tvorca síce ostáva verný samoúčelnosti krvavých scén, ale tie sú tentoraz súčasťou príbehu, ktorý niekde začína i končí, má realistické postavy a oplýva tajuplnou a mysterióznou atmosférou. Nemáte radi, keď sú do hororov zasadené deti? Tunajší hlavný protagonista má sotva osem rokov a prejde peklom, akým vo filmoch obyčajne neprechádzajú ani dospeláci. Len škoda, že monštrum, ktoré sa v celej svojej kráse ukáže vo finálnej scéne, je zlý vtip. Každopádne asi najlepší a "najnormálnejší" z Fulciho známych hororov. (18.05.2002)

Pochmurné podzimní počasí a bezútěšné prostředí zrušeného hřbitova s náhrobky mezi žlutavým spadaným listím zahušťují už beztak hustou atmosféru. Lokace domu je dokonale vybraná, na osamělém místě u lesa, stranou mimo hlavní silnici, což zvyšuje ztísněnost pocitu, že tady se člověk pomoci nedovolá. A samotný dům, postavený ve starém stylu, je jako stvořený pro nějaké satanské rituály či blackmetalové dýchánky :o)). Tenhle film je tak krásně strašidelný a dobrý, že by se klidně obešel i bez těch gore scén. Paradoxně právě jejich až přílišna naturaličnost a propracovanost mi tu neseděla, narušovala mi tu krásně tajemnou atmosféru. Ale co bych si stěžoval, drsné násilí vždycky k Fulcimu patřilo a ještě musím Maestra pochválit za ten krásný, nejednoznačný závěr. (28.09.2003)

Hm, takže je to potvrzené, italská hororová klasika na mne nezabírá, neboť Dům u hřbitova se stal asi už pátým uznávaným hororem z této země, z něhož jsem byl zklamaný. Nejenže se zde postavy chovají hrozně nelogicky, ale navíc je tu i spousta nekousnutých motivů, které nakonec nejsou vysvětleny, takže všechny působí strašně uměle a prvoplánově. Formálně se nejedná o špatný film, ani gore není špatné (vlastně je výborné, ale to se u Fulciho čeká), takže špatné hodnocení dát nemůžu, ale víc než 3* to nebudou, na to mě ten vykonstruovaný děj příliš iritoval. Posledních "sklepních" 10 minut je skvělých, mít takovou atmosféru i zbytek, zklamán bych výsledkem rozhodně nebyl. (03.06.2008)

Nadstandardně rozehraná partie jak na poli dějovém, tak formálním se bohužel během druhé poloviny v obou případech zasekne. Vzhledem k tomu, že oproti The Beyond Fulci výrazně šetří detailním zobrazováním destrukce lidského těla, je zastavení dějové toku dosti závažným problémem a hluchá dvacetiminutovka vytváří silnou pachuť na jinak velmi podařeném filmu, jenž za své konečné kvality vděčí krom zmíněného úvodu taky fenomenálnímu závěru, kdy těm, jenž se divili absenci gore, Fulci notně pootevře pusu, neboť silná koncentrace zohavených lidských těl do jedné scény příjemně nadzvedne žaludek a přitom si zachová šťavnatý punc temné atmosféry, v němž příjemné mrazení v zádech z toho co vidíme, lze při troše dobré vůle nazývat i strachem. Snad jenom pár vyloženě idiotských replik z úst malého blonďatého a extrémně nesympatického klučiny a nevěrohodné chování postav po téměř celou dobu trvání filmu, dělá nepříjemné kazy, které však jdou pozapomenout, pokud se na výsledný celek budeme dívat spíše pocitově než logicky. Pak nám vyjde, že čtyři hvězdičky jsou více než dobrým ohodnocením dobrého filmu. (30.12.2005)

Mě to nijak úchvatné nepřišlo. Dr. Freudstain sice vypadá fakt hrozivě, ale je hrozně pomalej a ta rodinka mu mohla v pohodě zdrhnout. Navíc tomu nesympatickýmu harantovi jsem fakt přál smrt. Brutalita je tu ovšem značná a kdyby celej film měl náboj jako scéna s dotěrnym netopýrem (fakt si nedal říct bastard :) tak jdu s hodnocením výš. (28.10.2007)

Svařák a titulky speciálně pro Jendu o 5 minut napřed! (3,5*) (20.11.2011)

Nebylo to špatný, je jasné, že Fulci a Argentino byli v minulém století mistři v Gore,protože takové krásné zbarvení a opravdu nechutně vypadající krev se jen tak nevidí. Dávám za 3*,protože příběh mě vůbec nezujal,místy jsem se i nudil, ale gore bylo fakt super!! 60% (09.11.2013)

Ako diváci talianskych hororov vedia, scenár a herecké výkony nie sú veci, ktoré by sa bežne v tejto časti hororového sveta nosili. Inak tomu nie je ani v DOME PRI CINTORÍNE. Ako ale tí istí diváci vedia, spravila ak dôjde reč na plnokrvnú žánrovú atmosféru a na gore, sú Taliani slávny hororový národ. A inak tomu nie je ani teraz. Obrovský dom s desivým tajomstvom, jeho fotka, na ktorú ak sa lepšie pozriete, uvidíte za záclonou jačať záhadné dievčatko, obďaleč v sychravom lese anonymný cintorín a rozľahlá pivnica, v ktorej sa niečo stalo. Je tu toho dosť, od vraždiacich zvierat po niečo ako zombíkov a duchov, ale všetko to spolu pekne brutálne funguje. Viac na mojom ex-blogu: http://ivokucera.blog.sme.sk/c/147110/Dom-pri-cintorine-80.html (27.10.2007)

Jedno z nejlepších děl Lucia Fulciho, ne-li zrovna to nejlepší. Samozřejmě, Páter Thomas, The Beyond nebo Zombi 2 jsou taky skvosty, ale k Domu u hřbitova mám asi vztah nejbližší, to i z důvodu, že v dětství mi přivodil nejednu probdělou noc. Jeho prostředí je už samo o sobě dost strašidelný. Chátrající vila uprostřed ničeho, na dosah jenom podzimní les a hřbitov. Film dokáže zpochybnit existenci a význam jakékoli postavy, takže skoro automaticky se dostaví pocit toho, že zlo se ukrývá úplně všude. No a pak samozřejmě jedno děsivý tajemství, ukrývající se ve sklepení. Fulci opět dosáhl pověsti mistra hrůzy a zasahuje diváka dokonalou estetikou smrti, opět naturalisticky a pěkně v detailech. Klasika. (31.01.2011)

Někdo se bojí do sklepa kvůli tmě a naprostého ticha - já kvůli Dr.Freudstainovi. Dodnes si pamatuju jak jsem tenhle kousek sledoval ve dne, když jsem byl ještě malinký, a nemohl jsem spát 14 dní. Takhle vznikají kultovky, jsou to filmy, které nás poznamenají na hodně dlouho a neztratí svou působivost. Hudba je stále hrůzostrašná, tma už nemůže být více temnější a sklepa se budu bát kvůli Quella villa accanto al cimitero. (22.09.2012)

Dvě třetiny času hodně slušný horor s působivou atmosférou, která jde do kytek v náležitě krvavém závěru. Jestli tohle má být nejlepší Fulciho horor, další jeho dílka už asi vidět nemusím... (18.11.2006)

Typickej horor ze sedmdesátejch a osmdesátejch let se skvěle strašidelnou hudbou a totálně krutejma gore efektama. Ostatně režisér si to fakt dával a skoro bych až řek, že se v těch brutálně kravejch, až skoro nechutnejch scénách vyžíval, něco jako Peter Jackson v Braindeadu. Co se týká příběhu, tak už sem určitě viděl lepší, ale o napjatou atmosféru fakt neni nouze a tak i když sem se teda moc nebál, tak sem si ten horor docela užil, teda až na toho kluka, toho sem nesnášel od prvního záběru, ten jeho hlas píštivej byl naprosto šílenej, ale nakonec i na něho sem si zvyk (10.07.2007)

Dům u hřbitova mě nikdy nebral. Sice má správně pošmournou atmosféru raných osmdesátek i novoanglického podzimu, fajn barák (ve kterém o 7 let později natočil Lenzi podobný Ghosthouse 3), pár pěkných záběrů, nějaké to gore a výrazná děcka (výborná Silvia Collatina), ale dějově to je přece jen až moc dietní a natahované. (22.01.2022)

Skutočnosť, že Fulci mal pred týmto filmom bohaté horrorové skúsenosti, je počas filmu cítiť. Najmä počas scén, ktoré majú divákovi priniesť zimomriavkové pocity (či kŕče a nevoľnosť v žalúdku). Okrem týchto scén však dej filmu trpí obrovskou chronickou absurditou, klišéovitosťou a naivnosťou. A to pritom ani nespomínam ukrutne biedne herecké výkony. Prilepšením boli snáď len kamera a hudba. 55%. (24.12.2008)

Na jednu stranu typický Fulci, na tu druhou děsná ptákovina. Nudná, bez trochy smyslu a závěr to spíš pohnojí, než zachrání. Hodně slabé tři. (04.01.2015)

Podprůměrný krvák. Několik momentů má velice dobrou atmosféru, ta je však bohužel většinou záhy utopena v krvi či pohřbena „nechutnostmi“, přičemž obé občas působí až směšně. Děsivost si vcelku udržuje alespoň otevírání/zavírání Dveří (byť není tak mňamózní jako v Janghwa, Hongryeon). (18.10.2006)

Spolu so Zombi 2 to najlepsie co som od Fulciho videl. Film ma celistvejsi pribeh ako je zvykom, mnoho az neprijemne stasidelnych scen a co ma potesilo najviac, gore efekty vypadaju na rozdiel od jeho inych filmov velmi (naozaj velmi !) realistcky. Co sa mi naopak nepacilo je, ze vo filme je citit prilisnu neoriginalitu a inspiraciu inymi filmami (okate podobnosti s Kubrickovym Shining) a preto som tu akosi nedokazal najst nejaku "poznavaciu" atmosferu. Co sa vsak tyka gore scen, tento film nema obdoby. A este jedno plus - skvely epilog. (7.5/10) (26.01.2008)

Mladá rodina Boyleových sa presťahuje z New Yorku do Withfieldu. Výmena bytového apartmánu za rodinné sídlo sa zdá ako rozumný krok pre výchovu malého chlapca. Pravda je však úplne iná. Dom sídliaci na pozemku starého cintorína skrýva hrôzostrašné tajomstvo. Talianske horory patrili v 80' rokoch medzi skvosty. Najmä čo sa gore týka. Aj v dnešnej dobe by sa "podaktorí" režiséri mali z čoho priučiť. Snímok ako taký, napriek pomerne krátke stopáži, neponúka nijak originálnu zápletku. Príbeh prostý, jednoduchý, no nijak neurazí. Až na záver, mimoriadneho napätia som sa nedočkal. Hranie aktérov mi v niektorých momentoch prišlo umelé, amatérsky nepresvedčivé ( najmä chlapcovo ). Hudobný doprovod vo vypätých scénach, katastrofálny. Záver síce veľmi potešil, ale ako som sa už vyjadril. Gore najsilnejšou stránkou - 60%. (06.01.2014)

Toto je jeden z original horror produktov od pre niekoho možno kontroverzného talianskeho režiséra Lucia Fulciho. Snímok "Quella villa accanto al cimitero" (Dom pri cintoríne) má okrem hustej atmosféry aj dosť slušný, usporiadaný príbeh, čo u talianských horrorových filmov z tohto obdobia nie je celkom bežné. I voľba prostredia sa nadmieru podarila. Dom pri cintoríne  s náhrobným kameňov v jedálni pôsobí vskutku skľučujúco a strašidelne. Za najsilnejší prvok tohto snímku však pokladám prácu s kamerou. Tá tomu dáva ten správny, chladný horrorový feeling. Je geniálna. Perfettamente! Kladom je tiež aj to, že to celé nie je prepchaté nechutnými samoúčelnými gore scénami, i keď nejaké samozrejme nemôžu chýbať. To by predsa nebol maestro Lucio Fulci. **** (14.04.2008)