Anna Kareninová

A tak ono to nakonec nebylo o té naší překladatelce... No ale nevadí, budeme tedy hodnotit historickou sondu do rozervaných srdcí ruských. Po jejím skončení jsem měl chuť smotat promítací plátno, obejmout ho a dát mu pusu, protože ta vizuální exhibice v prolínání všeho, co jen prolnout lze, ta byla na dvacet bodů z deseti. Především díky nápaditému provedení jsem měl pocit, že po dlouhé době sleduji něco víc než jen další frašku podepřenou o reálnou předlohu, za což jsem rád a milé Keiře posílám pusu na čelo, aby nebylo smutná z toho, jak tu o ní někteří mluví. (30.12.2012)

První hodina je zcela uchvacující a vtahující. Druhá už jen čekání na vlak. Nevyrovnané co do dávkování nápadů i děje. A nemyslím se, že by to bylo mým přemlsáním. 3 a 1/2, zaokrouhleno zatím nahoru, protože Wright stále objevuje nové věci, tedy spíš věci nově působící. Opět bych tohohle režiséra nepřeceňoval - je to "jen" pěkné. Ale pěkně pěkné. (28.11.2012)

Musím říct, že od Wrighta bych takhle vysoce stylizovaný film nečekala a to ni po Hanně, vzhledem k tomu, že tady jde o stylizaci po straně výpravy (ale samozřejmě i režisérské). Nechat většinu příběhu odehrávat na divadelních prknech a kolem nich, chce hodně velkou odvahu, která mu bohužel nevychází na 100%. Jak se říká, pro stromy člověk nevidí les. Wright se soustředí na hrátky s kamerou a výpravou, které jsou opravdu nádherné, ale přitom zapomíná na příběh, emoce a postavy. Vronsky a víceméně i Karenina potřebují nutně prohloubit psychologii. Zápletku Levina a Kitty bych rovnou vyškrtla. Tenhle film nepotřebuje deset úhlů pohledu na lásku. Důležité je, aby byl důkladně vykreslen ten jeden hlavní. Johnson je trochu zdřevnatělý, ale Law a Knightley podávají soustředěné a procítěné výkony. Nicméně už pro svou unikátnost se film rozhodně vyplatí vídět. (24/9 - Belfast) (25.09.2012)

Mám pocit, že se Joe Wright od doby jeho fantastického debutu jenom hledá. Zkouší nové věci, formálně experimentuje, ale…není to tam. Ty hluboké emoce, které jsem zažíval u ´Pýchy a předsudku´ a částečně i u ´Pokání´, ty u jeho dalších filmů postrádám. Oceňuji jeho odvahu, že v 1. půli pojal staromilný Tolstého román jako dynamický, rozbouřený kus, situovaný z větší části stopáže do divadelního prostředí, kde se v rychlém sledu střídají kulisy a herci se prezentují stylizovanými pohyby (a božsky se na to kouká). Jenže emoce, které se mnou tak mocně zmítaly u sovětské Zarchyho adaptace, tu prostě nejsou, dostatečně nevyplouvají na povrch a slzy v očích se nekonají. Nevím, jestli za to může fakt, že Zarchy přistupoval k Tolstého románu s velkou pokorou, možná větší, než jakou projevil Wright, nebo jestli je hlavním kamenem úrazu skutečnost, že Aaron Taylor-Johnson postrádá to chlapské charisma, ze kterého se ženám podlamují kolena. Odmyslete si ten subtilní knírek a hned čekáte, že Vronský naskočí, spolu se svými středoškolskými spolužáky, na skateboard a Anna Kareninová bude mít velký problém s mravnostní policií, že sváděla nezletilého jinocha. Samotný tragický konec mě pak jen tak lehce, velmi lehce emocionálně líznul a to by se u adaptace tak zásadního románu stávat nemělo. Přesto, s přimhouřením obou kukadel dávám milosrdné 4*, jenom za tu odvahu, kterou Wright projevil, protože tvůrčím experimentům jsem vždy příznivě nakloněn. (05.02.2013)

Po technické stránce téměř dokonalé. Nápad s divadelními kulisami byl vytěžen na jedničku, kamera je plná nápadů a výborná hudba také některým scénám hodně pomáhá. Jinak je to však na Wrightovi poměry překvapivě chladné a v druhé půlce již znatelně utahané. A to v případě Wrightových filmů, hlavně těch s (opět výbornou) Keirou, není zvykem. I tak ale slušný nadprůměr a hlavně díky technické stránce to správné doplnění čtenářského deníku. (22.12.2012)