Réžia:
Jean-Pierre JeunetKamera:
Bruno DelbonnelHudba:
Yann TiersenHrajú:
Audrey Tautou, Mathieu Kassovitz, Rufus, Jamel Debbouze, Clotilde Mollet, Isabelle Nanty, Dominique Pinon, Yolande Moreau, Maurice Bénichou, Claire Maurier (viac)Obsahy(1)
Amélia žije v parížskej štvrti Montmartre, kde pracuje ako čašníčka v miestnom bistre. Jedného dňa objaví vo svojom byte ukrytý poklad - starú škatuľu s pamiatkami na detstvo niekdajšieho nájomníka. Rozhodne sa, že mu škatuľu po rokoch doručí a zároveň zistí, že môže pomáhať zlepšovať a naprávať okolitý svet. (RTVS)
Recenzie (1 574)
Jsem okouzlen každým aspektem tohoto díla. 10/10 ()
francouzská chujovina ()
Naprosto brilantní podívaná a pro mě srdcová záležitost. Jeden z mála filmů, který ve mně vyvolává tolik smíšených emocí. Hned mám lepší náladu, když si na ten film jenom vzpomenu. Dýchající Paříž, nádherná kamera, přirozený herecký projev všech, obzvlášť pak Audrey a Mathieu byli roztomilí. Příběh hledající lásky, který postrádá většinu klišé či laciných scén, který je vtipný, energický a přitom opravdu čistý a upřímný. Hudba naprosto dokonalá a soundtrack k filmu si pustím, když mám nostalgickou náladu. Vždycky se musím usmát, když někde slyším o cestovkách s plyšákama, protože si přesně připomenu pohledy od trpaslíka. Ten film je prostě krásný a myslím, že i duše člověka z ledu musí roztát. Svět se vám najednou zdá po zhlédnutí o něco hezčí a barevnější, ale velmi příjemně nenuceným způsobem. 90% ()
Příjemný, hravý film se skvělým hereckým obsazením, hudbou, střihem i kamerou... high angleové záběry a jejich geniální komponování mě hrozně baví. Tenhle snímek bych si mohl pouštět stále dokola. ()
70% Líbila se mi hudba, vizuál, výběr lokací jako kdyby se od 19. století nic nového v Paříži nepostavilo, několik vtipů a nápadů. Bohužel ale rozuzlení na mě nezabírá, nechává mě úplně chladným a to vidím v tomto případě jako zásadní vadu. ()
Komentovat to krátce po komentáři dvou prvních dílu Sawu... hehe... No, tohle je příběh plný kladné energie čišící snad z každé scény. Dokonale pozitivní snímek nám přibližuje něco málo z života zajímavé mladé dívky Amelie, která je tak zvláštní, až si troufám tvrdit autistka. Vřelé vztahy, úsměvně situace, a herecká špička Tatou, která má takovou tu hereckou nemoc, že ať bude hrát v čemkoliv, navždy bude Amelií. Podobně jako Radcliffe Harry Potter nebo Elijah Wood Frodo. Moc příjemné zpracování dovádí k dokonalosti hudba, kamera i střih. Tento film bude už navždy na seznamu těch, které si rád pustím znovu... a znovu... a znovu... 95% a znovu... ()
Amélie je samorost a má prostě svůj svět, někdy je roztomilá a někdy je na pěst. Těžko říct jak by se jí dařilo v našem reálném světě, ale na plátně to za pomoci sytých barev a skvěle zahraných postaviček funguje. Je to jemná a měkká oddychovka, někomu to spraví náladu a někoho to uspí - podle distributora by se měli dostavit sladké a barevné sny. Takové příběhy se snad ani jinde než v kouzelných uličkách a bytovkách staré Paříže natočit nedají. Sousedi se navzájem šmírují (dalekohled a kamera není problém), zelinář má klíče snad od celé čtvrti a kdyby náhodou někomu něco uteklo tak stačí zajít do místní kavárny - no není to idylka? Trochu mne překvapuje, že z pěti nominací nakonec nic nebylo, protože přesně tenhle druh filmů obvykle přivádí kritiky k orgasmu a rozdavačnosti. ()
Vyprávění o Amelii mě bavilo víc jak potom celý příběh i když měl nádech Francie cosi mi nevonělo...jinak hudba skvělá. ()
Amélie je jako písnička od New Order. Na jednu stranu obsahuje tóny, které vás nakopnou a dají vám sílu vzdorovat celému světu. Pod nimi je ale hutná melancholie, která dokáže v ten pravý čas vystrčit růžky a dodat celku nečekané ostří. Postavičky v Améliině světě jsou někde na hranici karikatury, v tomhle filmovém univerzu ale dýchají a překvapivě snadno se s nimi ztotožníte. Výsledek je okouzlující pohádkový snímek o slečně, která se snaží dostat ze své skořápky a navázat lidský kontakt. Protože život je krásný, ale taky křehký a zranitelný a lásku potřebuje i ten největší podivín. Tak neváhejte a dejte téhle trochu praštěné holce s velkým srdíčkem šanci. ()
Pro žabožroutské filmy mám slabost tohle ale šlo úplně mimo mne. Nebyl bych tak přísný jako britrik zas taková sračka to není a Audrey Tautou je docela milá ale celkem jeho odpad hodnocení chápu. ()
Kouzelná atmosféra, lehkost plynutí, hudba vtahujicí do francouzského bytí, výjimečnost vyprávění, neodolatelná Audrey Tatou charismem i vizáží připomínající Audrey Hepburn. Všechno dohromady dává 5*. Film zůstane dlouho v hlavě. ()
Tak tahle s*ačička nám zabila páteční večer "fakticky děkujem". Takovouhle hrůzu jsme již dlouho neviděli. Tyhle filozofické filmy fakt rádi nemáme a fakt se musíme držet abychom nepsali k tomuto filmu vulgární komentář. Navíc jeden z vrcholů bylo to jak zemřela její matka!!! A navíc normální žena by kluka pozvala na rande nebo naopak a nepsala by mu pitomé dopisy (ona totiž normální není), ve zlém. Obrovské zklamání a též obrovská blbost!!! Nedoporučujeme! 35% Fakt jenom občas jsme se zasmáli (spíše nad trapností tohoto filmu), jinak ohromně kýčovitá ptákovina!!! Jak psal golfista k Bratříčku, kde jsi?, občas něco nesedne a tohle je jedna z těch záležitostí u nás:(((. Už v polovině jsme to chtěli zabalit, druhá půlka byla "čínská mučírna" (viz. Škola základ života:) a dokoukali jsme to jenom s tím, že už to jednou dáme a nikdy více a budeme to mít z krku, takže s žádnou "nápravnou projekcí" nepočítáme... ()
Je mi to vážně líto. Asi jsem přestala snít, anebo jsem to nikdy neuměla.Tahle slátanina mi připadala připitomělá. No jak říkám závidím všem, kteří to umí. Život, který žiji se mi nelíbí, jsem ale příliš zbabělá abych s tím něco dělala.Snění jsem dávno pověsila na hřebík. ()
Jedinečné, ale příliš vzpomínek ve mně nezanechal, spíš jen celkový pocit. Zato jiné jedinečné filmy si pamatuji skoro scénu po scéně. Zvláštní jev. ()
Amélii jsem docenila až na druhé shlédnutí, po kterém se právoplatně umístila v mém žebříčku top 10. Film je tím nejlepším, co může francouzská kinematografie nabídnout. Hodně zvláštní příběh, který je lehce o ničem, ale zároveň nese určité poselství. Celé mi to připadalo takové hodně zasněné, optimistické a především z nevysvětlitelného důvodu nádherné. Možná je to Francií, možná zajímavě krásnou Audrey Tautou, třeba Yannem Tiersenem,ale "Le Fabuleux Destin d'Amélie Poulain" je okouzlující a dokonalý film, který by mě bavil i po desátém shlédnutí. ()
Je šestnáctého dubna roku 2022, 19 hodin, 56 minut a 32 vteřin, venkovní teplota 8°C a zatímco já hodnotím Amélii narodí se nových 536 lidí a Země uběhne dalších 1800 km okolo Slunce. Pakliže jde o film jako ze života, svoje diváky si najde vždycky. Netradiční vyprávěcí postupy a specifický příběh ne-příběh. Miluji tu francouzskou stylizaci podobných filmů, to jsem si potvrdil již v Leonovi, už když jsem jako malý viděl jeho trailer na VHS. Amélie je pro mě film, který tu s námi je, navozuje příjemné pocity asi každému, ale není to film, který by někdo zmínil v nějakém žebříčku, není to film, na který si vybavíte při spojení nejlepší film. Absurdní archa osudového života jedné francouzsky, jejíž specifické ztvárnění hlavní postavy Amélie se zapsalo do historie filmografie. Cosi na té holce je, o tom žádná. Jakým způsobem se tváří, jak si prožívá každodenní obrazy, jak vnímá lidi okolo. Audrey Tautou už navždy bude tou Amélií s mikádovitě střiženými vlasy. Není to komedie ve svým tradičním smyslu, není to drama, já sakra nevím, co to je možná to není nic, anebo je to všechno. Přijde mi, že se tam děje naprosto kulový a zároveň hltám i pohyb ručiček na hodinách. Jeden z nejnádhernějších filmů, jaký jsem kdy viděl. Mě tenhle film vlastně vůbec nebavil celou dobu se mi vleče a ta zvukomalebnost a líčivé postupy mě nehorázně vytáčejí. Ale ve současně jsem si film ohromně užil, žral jsem snad každý záběr a totálně propadl onomu zobrazovacímu přístupu. Že to vůbec nedává smysl? No, taky si myslím, ale stejně tak jen a jen proto to smysl dává. Za mě bravurní film, který Vás tak nasere, že ho milujete! Ale nebojte, stejně tak i totálně debilní film, jenž se Vám snaží i na zvracení najít něco pozitivního a magického. Působivost přenesená na velké plátno. 75% ()
Jsem ráda, že jsem šla na Amélii do kina :) ()
To bol ale podivný film. Na svoju dobu istotne inovatívny, originálny a netradičný, ku koncu už však tak zbytočne prekombinovaný, že som si úprimne želal aby hlavnej hrdinke (ktorá už evidentne nevedela čo so sebou) toho borca (čo síce nebol asi žiadne životné terno, lebo pôsobil ako nejaký skrachovanec – keď sa prvýkrát objavil na obrazovke vyberajúc čosi spod automatu, myslel som si, že je to voľajaký bezdomovec) prebrala nejaká náhodná okoloidúca šťabajzna a zlízala tak smotanu. Pri takomto závere by som tu teraz asi písal samé ovácie, lenže na také rozuzlenie žiaľ žiadny tvorca romantickej komédie nenaberie odvahu. Samozrejme nereálna rozprávka, ktorá opäť trpí neduhom viacerých romantických filmov, ktoré sa snažia nahovoriť diváckemu publiku, že aj na osamelú, nesmelú, plachú, podivínsku, sivú myšku čaká niekde šťastie. V poriadku, ja netvrdím, že nie, ale prečo tvorcovia, ktorí chcú vytvoriť takýto profil hlavnej hrdinky opäť obsadia do hlavnej úlohy herečku-krásavicu, okolo ktorej by sa v skutočnom svete, len čo by vyšla na ulicu, točilo nespočet nápadníkov a nadržancov a mohla by si spomedzi chlapov vyberať lusknutím prsta. Mohli obsadiť nejakú skutočnú zakomplexovanú šeredu a potom by to bolo uveriteľnejšie, lenže to už by nebolo tak divácky atraktívne a cute, že? Svoje výhrady teda mám, ale hodnotím zhovievavo pretože aj keď nie som cieľovka tohto žánru tak z nejakého záhadného dôvodu som sa pri sledovaní vôbec nenudil a na jedno zhliadnutie pri kompletnom vypnutí mozgu vcelku fajn oddychovka. ()
Tento komentář píšu už potřetí a stále to nebude ono. Popsat totiž snímek takového typu je skoro nadlidský úkol a člověk neustále hledá ty správná slova, která nenachází a nebo jich je tolik, že vybrat to správné je skoro nemožné. Amélie je totiž nádherný snímek, kterému nechybí originalita. Všechny vizuální zbraně jsou využity natolik přirozeně, až přímo drze, že by mohl snímek poměrně snadno rozsypat to počáteční nadšení. Ale on ne, on pořád drží a k tomu nabaluje další a další vrstvy, že ke konci už nemůžete hledět jen na jednotlivosti, ale musíte udělat pár kroků zpět a užít si ho jako celek. Najednou totiž před vámi nestojí nějaký film, ale mistrovské dílo obtisknuté na filmový materiál, jehož celková genialita se dá jen těžko vyjádřit slovy, to se prostě musí vidět. ()
Neskutečně milý filmový objev. Z mého pohledu se jedná o kombinaci francouzského artového filmu a namlouvací komedie. Všemu vévodí především kouzelně naivní Audrey Tautou v hlavní roli, ale také přenádherná ikonická hudba Yanna Tiersena. Bravo, Amélie! ()