Tyler

Film mého srdce. A to doslova. Žádný jiný western mu nesahá ani po kotníky a 99,99999% ostatních filmů taktéž. Nenapodobitelná atmosféra, úžasní herci a nadčasová hudba Ennia Morriconeho. Scéna závěrečného účtování nemá svojí působivostí v celičkých dějinách kinematografie obdoby.....vlastně tak jako zbytek. Dlouho jsem hledal svůj nejlepší film. A v "Tenkrát na Západě" jsem ho snad už našel.

Bylo 15. listopadu 2002, 20 hodin 47 minut a 31 vteřin, na ulice se začal hebce snášet první sníh, vzduch byl chladný, vločky studily na tváři a starý bělovlasý muž marně zápasil s deštníkem. V téže vteřině drobná dívka rozezněla smíchem celé foyer kina Centrál tak hlasitě, až trojice nedaleko stojících lidí otočila hlavy jejím směrem. Stále v ten samý moment policejní hlídka před kulturním domem Střelnice zvědavě pozorovala skupinku mladíků opakujících si nové taneční kroky. Ve stejný okamžik stínil mohutný dub odcházejícím divákům výhled na Baťkovo náměstí a jen jedna pouliční lampa blikotavě osvětlovala místo pod stromem, kde zatoulaný pes hladově očichával odhozený obal od svačiny. V tutéž vteřinu ve čtvrtém patře činžovního domu č.p. 833 v Nerudově ulici si malý David zakryl peřinou hlavu, aby tatínek, který zrovna nakoukl do jeho pokoje, nepoznal, že ještě nespí. A v té samé chvíli si Vladimír Endresl, devatenáctiletý snílek jenž má rád zvuk nárazů kapek deště do okna, uvědomil, že "Amélie z Montmartru" si právě našla místo v jeho srdci...

Láska je složitý cit a Wong Kar-wai o téhle někdy smutné pravdě natočil krásný film. Křehký, poetický, plynule ubíhající a civilní... A natočil ho také jako poctu jedné ženě - kamera se s Maggie Cheung přímo laská a hudba zhmotňuje vzduch, kterým ona ladně proplouvá... Nemám slov.

Jedno z nejlepších převedení knihy na plátno v historii kinematografie. Temná atmosféra prozářená čistotou Clarice Starlingové, podtržená démonickým Hannibalem Lecterem. Herecký koncert obou hlavních představitelů, bezchybná režie. Je těžké vybrat 10 nejoblíbenějších filmů, ale "Mlčení jehňátek" mezi nimi nechybí v žádném případě.

Při sledování "Tygra a draka" musíte osvobodit svou duši od všech přízemností, nesmíte uplatňovat evropské myšlení...A je to i snadné. Stačí sledovat plátno a nechat se unášet poetickou atmosférou příběhu, nechat promlouvat city. A pak budete odměněni.

Michael Mann je génius. Spolu se scénáristy přetvořil nudnou Cooperovu knihu v neobyčejně silný příběh, podpořený výbornými hereckými výkony a nádhernou výpravou. Poslední čtvrthodina pro mě představuje jeden z nejsilnějších filmových zážitků, jaké jsem kdy prožil... Ano, i díky hudbě Trevora Jonese.

Mischief. Mayhem. Soap. Naprostá anarchie. A taky myšlenka filmu (má vůbec nějakou myšlenku?) převrácená vlastně naruby. Drahý film produkovaný hollywoodským velkostudiem s tématem rebelského hnutí, vzniklého na základě pouličních bitek, požadující totální krach systému. Na druhou stranu právě díky tomuto systému mohl takový film vzniknout, no není to krásný paradox? Teď jde jen o to, jestli to Fincher všechno myslel vážně nebo jestli si jen celou dobu z diváků střílel (podle úplně posledního záběru bych se přikláněl k druhé variantě, ale...:)). Osobně se musím přiznat, že mě "Fight Club" dostal na lopatky. Samozřejmě si člověk musí všechno pořádně přebrat, ale některé moje názory plně korespondovaly s názory hrdinů... Ne zase všechny, úplný magor nejsem. Ale pánové, řekněte mi po pravdě, kdo z vás nikdy nezatoužil lovit losy mezi troskami Wall Streetu???

Žít jako Dude, to by byla nádhera aneb znáte recept na svobodu? "Big Lebowski" je naprosto skvělý film především svojí schopností nenásilně pobavit a naladit člověka na neskutečně pohodovou frekvenci - dá vám nasát atmosféru klidného života a při pohledu na Dudea, Waltera, Donnyho, osazenstvo kuželkárny a další postavy a postavičky vám bude krásně na duši!!! Je to tak - "Big Lebowski" je jeden z těch filmů, které lze bez nadsázky nazvat lékem a já ho budu vřele předepisovat...P.S.: Recept na Bílého medvěda a.k.a. White Russian najdete ve zdejší diskuzi.

Pět hvězdiček dávám jen filmům (a seriálům), které mě něčím dostanou. Totálně dostanou. Pět hvězdiček ode mě je naprosto exluzivní hodnocení, které uděluji jen výjimečným počinům... A co moje TOP 10 nejoblíbenějších filmů? To je stálice a je prakticky nemožné do ní proniknout... Omlouvám se za předchozí (možná nezajímavé) povídání, ale chtěl jsem na něm ukázat, jak úžasným filmem "Sympathy for Lady Vengeance" v mých očích je - nejen že jsem jí ohodnotil pěti hvězdičkami, já ji dokonce bez dlouhého rozmýšlení zařadil do své TOP 10 !! A proč? Na to je jednoduchá odpověď - podívejte se na ni sami a snad mě pochopíte. Příběh Geum-jae, která se žene za pomstou a snaží se přitom dát si do pořádku vlastní zpackaný život je zhmotněním brilantní scénáristické a (především) režisérské práce Park Chan-Wooka. "Lady" je filmařsky vyšperkovaná, vizuálně nejen působivá ale i krásná (což se občas zaměňuje) a emocionálně drtivá. A budete o ní muset (ale vy budete chtít!) přemýšlet. Co záběr a scéna, to nápad a skvost. Jednou pohlazení po tváři, jindy bodnutí ledovým rampouchem přímo do srdce... A není to jen v barvách, hudbě, kameře a střihu. Není to jen mozaikovitou strukturou příběhu, který se postupně skládá kamínek po kamínku. Je to totiž i v Lady samotné - a v Lee Yeong-ae, která si ji zahrála (jen zahrála ?!). Je to o tom, že Geum-ja je jednou z nejzajímavějších a nejjímavějších hrdinek, se kterými jsem se kdy na plátně setkal... "Sympathy for Lady Vengeance" není jednoduchý film, určitě vám dá zabrat a přes jistou porci černého humoru, která se v ní skrývá, rychle zjistíte, že jste viděli vlastně hodně smutný snímek... Přesto, a možná právě proto, je "Lady" krásná.

"Gattaca" patří mezi nejlepší filmy, které jsem měl tu čest vidět...Její poselství je velice jednoduché a zdánlivě obyčejné, o to je však silnější. Z představy světa, v němž se lidé nerodí "postaru", ale lékařsky upravení, světa, v němž člověk ví, kdy a na co zemře, mě mrazí v zádech...O to smutnější je, že v dnešní době, se tahle sci-fi pomalinku ale jistě začíná blížit skutečnosti. Možnosti medicíny jsou v budoucnu, zdá se, takřka neomezené (takže záleží jen na tom, jestli lidstvo bude respektovat alespoň určité principy etiky a udrží si drobné zbytky pokory)...Co to však přinese? Zcela jistě nesvobodu lidského individua a právě o tomhle bravurně vypráví "Gattaca". Existuje ale pořád naděje - naděje, že člověk je ve své podstatě snílek a bojovník v jedné osobě, že se nikdy nevzdá a zvítězí...Tahle myšlenka by mohla působit pateticky, to by ovšem nesměl být Andrew Niccol tak talentovaným tvůrcem se smyslem pro lidskou podstatu a skvělým filmařským cítěním. Všechny složky "Gattacy" do sebe zcela přirozeně zapadají, od odosobněné atmosféry nepříliš vzdálené budoucnosti, výtečných hereckých výkonů Ethana Hawkea, Umy Thurman a Jude Lawa, jemné kamery, až po velmi emotivní hudbu Michaela Nymana, jež přidává již takhle skvělému filmu na hloubce a síle k tomu, aby vás naplno zasáhnul...