Koža, v ktorej žijem

Úchylný, psychoušský a zvrácený, ale vydařený snímek, kterej vás po shlédnutí donutí ještě nějakou dobu přemýšlet nad tím, co jste to právě viděli. Banderas pro své cíle poruší doktorskou přísahu a pouští se do zvráceností za každou cenu, film je to pozoruhodný a jistě si zaslouží vaší pozornost, takže pokud se chcete něco přiučit z plastické chirurgie, jste tu správně. (02.05.2015)

Almodóvar je výborný vypravěč a uvědomil si, že kdyby tenhle příběh vyprávěl chronologicky, byl by vlastně obyčejný. Namísto toho si s diváky mistrně pohrál. Antonio Banderas v roli doktora Frankensteina (i když se nejspíš jmenoval trochu jinak) dokazuje, že v Americe přece jen nezapomněl hrát, i když to tam po něm prakticky nikdo nechce. Zcela bravurní je pro mne neznámá Elena Anaya. Mix mezi melodramatem a thrillerem je to opravdu zvláštní, ale za vidění stojí. (16.01.2012)

Nevedel som, že Banderas vie hrať. Almodóvar mi v ostatnom čase odchádzal od chuti, ale týmto mi pohladil dušu a neviem čo všetko ešte.. 80% (18.01.2012)

Strašná blbost plná samoúčelného sexu, nahoty a podobných "ptákovin". Film naprosto o ničem, poslepované částečky nesmyslných scén a nesmyslného děje. Samoúčelné, trapné, do poloviny nesmyslně vtipné, od poloviny nesmyslně se beroucí vážně. /20%/ (27.02.2024)

Jedným slovom Almodóvar ... skvelé, preskvelé ... (03.09.2013)

Almodóvar je šilenec/genius, nebo obecně Španělé jsou trhlý. Časově zpřeházená šílenost o pomstě, lásce a etice v medicíně. Thriller s šokujícími scénami, ať už výbuch násilí, či sexuálních nechutností, nebo zvrácená medicína, ale takovou podivně poklidnou atmosférou. (13.11.2017)

Tak předně, Volver je pro mě dost možná nepřekonatelný, i když tentokrát byl Pedro už celkem blízko. Je zajímavé na spolupráci Banderas-Almodóvar sledovat režisérův vývoj - v Labyrintu vášní došlo k jejich spojení vůbec poprvé, nyní po 29 letech (což je úplně náhodou i můj věk v době zhlédnutí obou zmíněných filmů) se oba setkávají, a tak trochu paradoxně je za nimi opět dosti šokující námět (u Pedra to častý jev). A právě tím lépe a do jisté míry i objektivněji je vidět ten obrovský tvůrčí pokrok, jakým Almodóvar coby scénárista a režisér prošel. O tom, že se nebojí a nikdy se nebál šokovat, nemůže být sporu, a podařilo se mu to i tentokrát, po filmařské stránce však ohromně "vyspěl". Úžasná hudba, která tenhle film "dělá", kamera bez chybičky, racionální časová osa vyprávění (střídáním časů tak akorát balancuje na hranici srozumitelnosti a napětí), pochopitelně skvělé herecké výkony. A ta hudba, ta hudba.... (12.12.2011)

Na takovejhle film musíte mít chuť. Já jí nenašel i na po druhý shlédnutí. (06.01.2021)

Na Almodóvara sice nejsem expert, přesto musím uznat, že "Kůže, kterou nosím" není pro něj typický a jeho největší příznivce může i nemile překvapit. Je to zvláštní a příběhem originální snímek, který mě však nedokázal strhnout, tak jak tvůrce zamýšlel. (30.05.2012)

Veľmi silný film s pre mňa dovtedy neznámou herečkou a vhodne obsadeným Banderasom, to je ale Almodóvarov favorit a pre mňa to je jediný jeho film, čo viem oceniť na 100%. Mysteriózny obsah totiž privedie až k šokujúcemu záveru, hoci film šokuje len na prvýkrát, na ďalšie pozretia si ale človek všimne tých režisérských detailov, ktoré pointu odhaľujú oveľa skôr. Záver úplne zapadne do seba ako skladačka a mladým chlapcom treba dať nádej, že aj vďaka tomuto filmu to s dievčatami, do ktorých sa zahľadeli, nikdy nemusia zabaliť. Vďaka chirurgii sa vždy dokáže nájsť riešenie. (25.12.2015)

V příběhu plastického chirurga – mstitele, jenž štván dávnou rodinnou tragédií zběsile vyvíjí a testuje náhradní kůži – mrazí i prostředí: sterilní, aseptické, strohé a v čistých liniích prázdného domu umělé, počínaje četnými akty na stěnách a konče kůží připomínající elastický skafandr z punčocháčů. Kůže, kterou nosím je zkrátka přehlídkou vycizelované úchylnosti. Bezesporu zajímavou, rafinovanou, ozdobenou vskutku překvapivou pointou. Banderase uvidite hrat netradicne odtaziteho ve stylu Alana Delona. (26.05.2020)

Co Almodóvarův film, to úchylka, tentokrát má posedlost podobu Antonia Banderase (který si už, díky Bohu, přestal hrát na hispánského krasavce), plastického chirurga, žijícího v honosném domě plném krásných obrazů, z nichž jeden je živý - přesto není originál. Snímek hodný zhlédnutí, už kvůli zvláštnímu námětu (kapku překombinovanému, takhle účelově a přitom ledabyle mást diváka, si může dovolit jen fandy zbožňovaný autor, neznámého nováčka by roznesli na kopytech), zneklidňujícím houslím v jímavém hudebním podkresu, Antoniovu výkonu a nadpozemsky krásným slzavým očím Eleny Anaya. FILMOVÝ POSTŘEH: Jestli on nebyl Pedro původně žena... už jen ten cit pro barevné hadříky v jeho filmech :-) (20.04.2012)

Po pár dnech se mi to rozleželo v hlavě a dám jen 3 hvězdičky. Prostě to ve mně nezanechalo stopu. Almodóvar není režisér pro mě, nikdy mě ničím neoslovil a jeho pojetí filmu mě nudí. Je sice pravda, že tento film nemá vůbec špatnou myšlenku, je fantasticky odehraný, ale nebavil jsem se. Ty dlouhé záběry a nevýrazná hudba...achjo...no Almodóvar no. 65% (04.11.2013)

Pro mne druhý nejlepší Almodóvar. Emocionálně to na mě nezapůsobilo tak silně jako Mluv s ní. Kůže, kterou nosím je naopak tak neskutečně stylově vybroušená, až působí trochu chladně a vykonstruovaně. Režie je skvělá, originální způsob postupného odhalování příběhu se mi moc líbil, stejně jako nádherná kamera a její dokonale hladké přechody mezi jednotlivými záběry. Opět je zde typicky almodovarovská smršt´ vedlejších minipříběhů, které však nejsou rušivé a do celku krásně zapadají. To samé platí o jako vždy krásné hudbě Alberta Iglesiase. Nedá mi to, abych nezmínil jednu scénu, která mě svou dokonalostí uvedla téměř do vytržení...ano, je to ta v posteli, zejména přechod z Banderasova ucha do ústí hrajícího saxofonu. Kvůli takovým momentům miluji film. (12.10.2011)

Tak tu zas raz máme dávku bezbrehej kreatívnej nádhernej úchylnosti, ktorú vie tak bravúrne citlivo podať, napísať a zrežírovať len Don Pedro za pomoci hereckých stálic. Ten, komu príde Almodóvar a jeho témy pritiahnuté za vlasy,opäť názor nezmení. Dávka poriadnych emócií sa koná aj tentokrát (hoci je všetko podané chladnejšou a vecnejšou formou ako býva zvykom), almodóvarovská psychológia ani teraz neustupuje a estetické cítenie sa s vekom autora neopotrebúva ani náhodou. A ja som len zvedavý, s akým námetom a silným príbehom príde tento nevyspytateľný španiel nabudúce...:) (04.01.2012)

Patologická úchylnosť kontra filmárska dokonalosť. (28.12.2011)

Úchylné psycho, ktoré s danou témou/predlohou mohlo byť ešte o niečo úchylnejšie a psychoidnejšie. (04.03.2012)

Pedrův počin mi opět způsobil husí kůži, naštěstí se mi chloupky ježily na mé vlastní pokožce. Mág režisérů tentokrát sáhl po bestselleru Tarantule Thierryho Jonqueta a opět potvrdil preciznost filmového řemesla. Filmový jazyk kterým Almodóvar promlouvá, mě vždy vyřadí z provozu a já nejsem schopná absolvovat další filmy. Kůže, kterou nosím nabízí mnoho témat k interpretaci, skvělé herecké výkony a hudbu, která je libým zvukem pro našpicované uši. Přesnost a pedantská disciplína se odraží v důmyslné pomstě, která se pomalu odkrývá v časových rovinách-geniální. (05.07.2011)

No, nejdřív mě to moc nebavilo, ale v polovině, s velkým odhalením, jsem uznale pokýval, tohle jsem, Pedro, skutečně ještě nikde neviděl. (08.07.2011)

Úchylný, divný, nechutný. (12.06.2012)