Sherlock

Kdo chce natočit seriál o géniovi, musí umět přemýšlet jako on. Vydržel jsem nějaké dva roky od "Pilota" a takřka najednou zhlédl první dvě série, abych pak spokojeně navázal třetí, no a nakonec si krásně další dva roky počkal, než dostanu čtvrtou. BBC zaválela. Z románu a špinavé Anglie 19. století tak hladce do současnosti, že by mě ve snu nenapadlo, jak fantasticky (a sarkasticky) to může fungovat. Přiznám ale, že bližší mi jsou atmosféricky a scénáristicky dokonalé díly Paula McGuaigana, než ty s trikovou a dějově nabitou show, až na úkor pozornosti. A Study in Pink znamená brilantní úvod – navnadí, pohltí a přitom nechá největší trumfy v kapse. Kdo si ale počká, ten se dočká A Scandal in Belgravia – dílu skandálně dokonalého ve všech směrech – příběhově, technicky a emocionálně. Škoda úpadku ve třetí sérii, laťka byla asi příliš vysoko. 1. díl 10/10 | 2. díl 8/10 | 3. díl 9/10 | 4. díl 10/10 | 5. díl 8/10 | 6. díl 9/10 | 7. díl 6/10 | 8. díl 8/10 | 9. díl 7/10 (23.11.2013)

Skandálně dokonalý mix detektivky, drásávé romance s prvky vymazleného brainy a BDSM fetiše, akce i tíživého thrilleru s několika geinálními twisty. Tvůrcovsky nejlepší propojení řešení případů a chemie všech zúčastněných postav, navíc s možná nejvtipnější scénou celého seriálu - v Buckinghamském paláci. Kdybych mohl zařadit jednu jedinou seriálovou epizodu mezi oblíbené filmy, byla by to tahle. 11/10 (20.06.2022)

Až tak na pátý šestý pokus oceňuju úžasnej storytelling. To byla ještě doba, kdy Gatiss s Moffatem dokázali umně podat a odvyprávět detektivní zápletku - doba, kdy slepé/matoucí momenty sloužily jako prostředek pro budoucí divácký wow efekt, a skutečně měly význam pro závěrečná vysvětlení. Hounds of Baskerville je navíc prošpikovanej perfektníma epizodkama, z nichž vyčnívá U.M.Q.R.A. (23.04.2018)

Sherlock přestal mít linku, ačkoliv se snaží tvářit, že ji má víc než kdy dřív. I přes tu příběhovou propojenost napříč sériemi vlastně ve výsledku každý díl dopadá spíš jako speciál - nakombinovaný z fanouškovských konspirací a tvůrcovských klišé odkazujících se na sebe sama (to je tak maximálně ještě v pořádku). Ta touha po inteligentní a odosobněně vtipné pointě, která dřív rozsekávala hutné kriminální případy, přerostla v emocemi přeplácnutý seriál, kdy se rádoby chytrý zvrat objeví co minutu, jenom aby se domnělá laťka smartass provedení zápletek a jejich technického zpracování mohla pořád zvyšovat. Jenže zůstává u toho chytrého zpracování - řemeslně Sherlock fakt ještě stoupl a režijně to není vůbec špatné, přiznejme kredit . Bohužel, o co složitější děj se spoustou wow twistů Moffat s Gatissem nabídnou, o to prázdnější a nesmyslnější je ve výsledku příběh. Samoúčelný nablýskaný alibismus - ehm, celkem povrchní umění, ne, pánové? Sami jste z Sherlocka vytvořili blázna, který si musí svoje případy vymýšlet, aby nějaké vůbec měl. Fakt by mě nikdy nenapadlo, že dám Donovanový takhle přeneseně za pravdu. (17.01.2017)

Definitivně a neoddiskutovatelně samoúčelný konstrukt zvratů. Hlavně aby si fanoušci zaplesali nad tím, jak moc je to všechno chytré. A ono se opravdu zdá, že Moffat s Gatissem se buď smějí jejich zprzněným nárokům, nebo maskují tvůrčí krizi. Lying Detective rozhazuje jednu vějičku za druhou v přemíru složitém ději naplněném odkazy pro nenasytné Cumberbitches a maskuje to, že původní motivace postav, tak jak vzejdou z poskládaného příběhu, vlastně absolutně postrádají smysl. Tvůrci jenom potřebují dostat diváka do stavu mysli "nic není nemožné", což je vlastně perfektní alibismus. A člověk se skoro nechá zmást, protože ono to všechno pořád vypadá moc dobře, dokonce líp než kdy dřív - dynamika strhne, herci jsou přesvědčiví, technická stránka je brilantní a Sherlock má dokonce emoce... Ale pro co? Ono je někdy lepší proti namachrovanýmu válečníkovi se spoustou skills s šavlí vytáhnout pistoli jako Indiana Jones a poslat ho do hajzlu. (10.01.2017)

Je to napínavé, v pro postavy neuvěřitelně stresujícím a pro diváka adrenalinovém tempu - hodně obstojně zrežírované. Jenomže celý "Sherlock koncept" tady kompletně roztekl do emocemi napěchované vztahovky našich milovaných hrdinů - a co mě nejvíc mrzí, že se na konci úplně stejně roztekl i scénář tohohle dílu. Celou dobu to směřuje (k jakkoliv samoúčelně vystavěnému) srdcervoucímu finále, aby byl výsledek tak neuspokojující a podivně strnulý? A co ten vinnetouovský dodatek? Úplně jsem si vzpomněl na: Tak tady jsou - legendární postavy našeho mládí.. Patos. (17.01.2017)