RedAK

Postavte přede mě hluché plačící dítě s utrhnutou nohou od granátu a neošetřenou hnisající ránou, a já pokrčím rameny a půjdu si koupit burgermeny do nejbližšího mekáče. Vezměte mě na charitativní akci týraných zvířat v klecích, kde budou trpící psi s roztrhanými čumáky od petard, sekyrou přepůlení umírající křečci, nebo exotičtí papoušci s uřezanými křídly a já řeknu: "vzal bych si tuhle bezokou opičku" a půjdu spokojeně domů. Ukažte mi strhanou těhotnou ženskou obsypanou podlitinami s kastlíkem na drobné u nohou a já vyprsku smíchy. Pusťte mi však seriál s věčně chlastajícím zfetovaným budižkničemou Jessie Pinkmanem a já se rozplynu láskou, citově rozložím a vydražím na íbeji autentický pytlík na kuřata z Los Pollos za deset tisíc dolarů. Bez mučení, po Ordinaci v růžové zahradě, nejlepší dramatický seriál, který měly kdy čest mé rozšířené zorničky vidět.

Po úmorném dvouletém čekání, kdy se všechny cumberpičky snažily uměle oplodnit z prachu na Benediktových plakátech, jsme se konečně letos v lednu dočkali regulérní třetí řady a dřív, než jsme se stihli nadát, bylo zase po všem. Tvůrci se však nečekaně rozhodli jiným zcela odlišným směrem a místo trávy začali evidentně konzumovat kokain, neboť třetí řada se komplexně odtrhla od vžitých standardů a konzervativní fanoušci bez špetky inovátorského ducha začali demonstrativně vyhrožovat skoky ze střechy Jedličkova ústavu. Mně osobně se to však kurevsky líbilo a během třetí sérky jsem nejen močil blahem do svých plen. Netřeba dodávat, že jsem odjakživa fanatickým fanouškem cynického panice a jeho hobitího přítele a úspěšně se snažím být ve všech aspektech jako oni; zneužívám ženy a jejich city, nevynechám příležitost k dehonestaci všeho živého a pohrdám vlastními rodiči. Na nedělních kroužcích Umění dedukce jsem již nasbíral mnoho zkušeností a dokáži brilantně pouze podle hovna v záchodě vydedukovat, že tady někdo zapomněl spláchnout a podle pubického ochlupení mezi zuby moji sousedky, že včera zase dělala blowjob bráchovi. Prostě stručně řečeno, ten seriál mi hodně dal a už se nemohu dočkat čtvrté série a těch nekonečných, bolestivých masturbací nad fejsem paní Hudsonové.

Rád komentuji seriály až po jejich absolutním konci. Nyní mohu, po devíti letech, konečně napsat následující: jo, bylo to fajn.