Mr.KarlAdler

Ani v zakonzervovaném opuštěném světě, kde na lásku už všichni radši zapomněli, prostě není možné některé věci (nebo lidi) nechat jen tak za sebou, stejně jako některá rozhodnutí. Obzvlášť pokud k nim vedou ukrutně absurdní píčoviny. Příjemně nepříjemné cvíčení na téma osamělosti, lhostejnosti a zkoumání hranic individuální svobody. Na Martina ale málo syrové a zbytečně kulisové, místy až epizodně mělké. Víly mě nezklamaly, ale vyloženě ani nevcucly.

Na rozdíl od předchozích portrétních filmů či senzacechtivých dokumentů nenabízí Dominikova Blonde žádnou katarzi. Je bezútěšnou, bezmála tříhodinovou přehlídkou útrap psychicky rozložené osobnosti, do jejíhož života postupně vstupují noví a noví dominantní vykořisťovatelé, fascinovaní její křehkostí, krásou, a především její neschopností odporovat jejich vlastním nenaplněným tužbám. Ať už jde o její milenecké lásky, dvě manželství nebo moc zneužívající elitu USA, Marilyn Monroe je soustavně zobrazována optikou toho, jak ji měli tito lidé tendenci vnímat – tudíž jako ztracená dívka objevující svou sexualitu, lehkovážná prostopášnice, mírumilovná panička v domácnosti i kus atraktivního masa. Jedinou funkční metodou k přežití ve světě plném nepochopení je (vyjma leitmotivu s toužebně očekávaným daddym) pro Normu Jeane schopnost vyvolat svůdnou Marilyn, která tlačí jejich sdílené tělo ke hvězdám. Oproti tomu přemýšlivá Norma, aniž by se jedinkrát vzepřela svému okolí, bezvládně tápe jako neadekvátně střižená květina nepadnoucí do příliš hluboké vázy očekávání. Škoda že míra zřetelnosti zobrazování osobního prožívání v Blonde ponechává zbytečně málo obrazotvornosti. Ne jednou film skřípe očividně přehnanou ambicí tvůrců brát se skrz naskrz vážně. Výkon Any de Armas je ale dechberoucí a je fascinující ho sledovat v každém momentu.

Vedle tesknivého odcházení jednoho národa v důsledku přírodních změn je Utama taky rodinným dramatem postaveným na stokrát viděných banalitách, které odvádějí pozornost od hlavního sdělení a nepřesvědčují v emocionální rovině. Těžko se zbavit pocitu, že to je příliš hraná vrstva v jinak dokumentárním těle.