Chodník přes Dunaj
A Path Across the Danube
Réžia:
Miloslav LutherKamera:
Vlado HollošHudba:
Jiří BulisHrajú:
Roman Luknár, Ady Hajdu, Györgyi Tarján, Eva Horká, Bronislav Poloczek, Gustav Opočenský, Stanislav Dančiak, Jiří Schwarz, Ondřej Vetchý, Mátyás Dráfi (viac)Obsahy(1)
Tragický príbeh o osudoch mladých priateľov, Slováka Viktora Lesu (Roman Luknár) a českého žida Ticháčka (Vladimír Hajdu), po vzniku vojnovej Slovenskej republiky a Protektorátu Čechy a Morava. Najprv utekajú pred gestapom preto, lebo zdržali nemeckú vojenskú poštovú zásielku, za čo ich obvinili zo sabotáže. Napokon ich k úteku cez hranice donúti aj to, že v sebaobrane zabili tajného policajta. Počas svojej cesty sa stretávajú s ľuďmi rôznych charakterov, od ktorých závisí ich ďalší život... Snímka získala na 30. Medzinárodnom festivale televíznych filmov v Monte Carle (1990) Cenu Červeného kríža Monegasque osobitnú cenu monackého princa (Prix de la Croix Rouge Monegasque) za film bojujúci za mier, myšlienky humanizmu, tolerancie a znášanlivosti... Film vznikol podľa námetu Vladimíra Körnera, na scenári okrem režiséra a spisovateľa spolupracoval aj Marián Puobiš. Pre kvalitu filmu je rozhodujúce, že tvorcovia využili emocionálnu silu a napätie dramatickej záchrany vlastného života bez toho, aby sa vzdali ucelenej filozofie ľudskej existencie. Hoci je v snímke veľa akcie a napínavých situácií, kde ide obom postavám o život, najpodstatnejším je shakespearovsky tragický, baladický obraz šialenej doby. Mimoriadne vydarený film vďačí za mnohé aj obom ústredným hrdinom. U Viktora dominuje bezstarostnosť a ľahkomyseľnosť, ktoré so sebou takmer automaticky prinášajú utrpenie a bolesť pre iných. Ticháček sa zase vyznačuje úzkostlivou opatrnosťou, takmer úplná strata vlastnej hrdosti a ceny. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (44)
Jeden malý poštový žartík a veľké následky. Príbeh nie je o nejakej veľkej skupine ľudí, ale o dopade vojny na pár ľudí a tých, čo sa im priplietli do cesty. Zaujímavý pohodový začiatok, pri ktorom sa dá ľahko tušiť, kedy sa to celé zvrtne. A zvrtne sa to ešte viackrát, najväčší slovenský zvodca Luknár sa nezaprie už v začiatkoch kariéry. Film je trochu aj prehľadom historických vlakov, autobusov, a dokonca aj stará slovenská trauma z Uhorska a Maďarov sa objaví, bič nezostane za pásom maďarských drábov. Film nie je Schindlerov zoznam ani Pianista, ale som rád, že je v červenej farbe a preto rád zaokrúhlim lepšie tri hviezdy nahor. –––– Hitlerovi dáme po tlamě a vrátíme se domů. Holky, chlast, pijatika. K Jarunce, tá se ti přeci líbila. ()
Dôkaz, že aj na Slovensku sa niekedy natáčali dobré filmy. S dobrou kamerou, hudbou (tá záverečná pieseň mi driapala srdce), hercami, príbehom... Film o nekonečnom putovaní hrdinov, ktorí i napriek snahe stále stoja na mieste. Každá sloboda stojí nejaké osobné (ale žiaľ niekedy i ľudské) obete. ()
To byla jeste Jana Brezinova nadherna... Jinak pro me prumerna podivana. ()
Bohužial, veľké sklamanie. Základná dejová premisa je dobrá, ale dialógy strašne šuštia papierom, navyše všetko, čo pochopíte z obrazu sa vám ešte niekoľkokrát zopakuje v dialógu ako pre debilov("Zabil si ho, ty si ho zabil!"). Luknár na to aký je skvelý herec, tu otrasne prehráva, ešte aj Dančiak tu má na malej plochej zbytočné zbrklé momenty, akoby ich režisér nútil do hystérie, v ktorej ale paradoxne zaniká skutočný des situácie. A to nehovorím o zbytočnej lascívnosti v príbehu. Po Lutherovom Prešlapu do tmy som počúval, že toto je jeho naozaj dobrý film a mal u mňa ešte štipku úcty, teraz už padli všetky ilúzie. ()
Konec byl dost podivný. Ani střela do hrudníku Viktora by nebyla možná. Střelci na mostě ho nemohli takhle trefit. ()
Scénář Vladimír Körner, Marián Puobiš, Miloslav Luther. Cena Monackého Červeného kříže - MTF Monte Carlo 1990. ()
Nepodařený slepenec střetnutí s různými lidmi, extrémně okatě nastrčený, který možná na papíře vypadal dobře, jenže v převedení působí nezdařile. Celé je to navíc silně naivní a očekávatelné, korunu tomu nasazuje Luknár, který hraje velmi špatně. Začínám si vůči filmům Luthera vypracovávat averzi. ()
Roman Luknár a Ady Hajdu prchají před bezpečnostními složkami Slovenského štátu do Maďarska a epizodně zažívají malá dobrodružství. Zapomenutý film z roku 1989 měl tu smůlu, že měl premiéru v čase demonstrací sametové revoluce a pak nějak zapadl, ikdyž to není špatný film. Ale zas taková pecka, abych to dal podruhé to také není. ()
Neviem, prečo sa Slovákom tak strašne páčia filmy o putovaní hlavného hrdinu. Minimálne tri som už také videla a scenár je v nich o ničom. Konkrétne tomuto filmu úplne vypadávali časti, ktoré človek potrebuje k pochopeniu celkovej myšlienky. Aj to množstvo skvelých hercov, ktorí tam hrali, to nemohli zachrániť. škoda... ()
Maly nenapadny snimok s nizkym rozpoctom a napriek tomu sa tvorcom podaril husarsky kusok kedze tento film bol oceneny i v zahranici. Doba protektoratu surovo vyobrazena, plna ludi ktorym neviete ci mozete verit alebo nie. Napetie je vystupnovane a pretkane celym pribehom, snad ho ani nebolo mozne inak ukoncit ako tragicky. Kazdopadne velmi silny zazitok s excelentnym Romanom Luknarom. 85% ()
Stara ceskoslovenska tvorba ma urcite charakteristiky, ktore su citelne v kazdom snimku, co bol natoceny. Medzi ne patri urcita forma patetickosti, vaznosti a dramatickosti. Mnohi ju pre to odsudzuju, ja ju mam prave pre to rada. Okamzite spoznam to nase a okrem toho z tych charakteristik vyplyva jedna dolezita vec: aki sme my Slovaci, ze sme miestami prilis dramaticki, prehaname a emocie viac ako navonok prezivame vovnutri. Tento film nie je vynimkou. Nechybali ani drsne, az naturalisticke sceny a mnozstvo nasilia. Celkovy dojem je vsak velmi dobry, pacili sa mi vykony, zapletka a filmari zasa raz pochopili, ze zo zidovskej tematiky sa vzdy da nieco vytlct. Par slziciek minimalne. ()
Luknár a Hajdu sú výborne zohraní kolegovia - kamaráti, čo je plus. Film má príjemnú, takmer strhujúcu atmosféru, kedže jej hlavní hrdinovia neustále centrom diania sú. Kedže sa tento film opiera o silnú tému, jeho vážnosti a dôležitosti to len prospieva. Vcelku kvalitný film československej továrne, kde úrazom je jeho režisér. Síce chytrý, no príliž metaforický, obrazný, teatrálny či umelecký. Kvalitný scenár a hudba ako fajn základ nestačia. To, čo sa vtedy žralo aj s navijákom sa dnes už tvrdo trestá 3.5* ()
"Hitlerovi dáme po tlamě a vrátíme se domů!" Průměrné válečné drama. ()
Kvalitně natočený film s patřičně tísnivou válečnou atmosféru a mozaikou nejrůznějších lidských charakterů v hraničních situacích. Jakoby se ale rozbíhal až do příliš mnoha stran a ztratil tak zřetelnou jednotící linku a tím i možnost hlubšího prožitku příběhu. Lepší tři hvězdy. ()
To byla ale neuvěřitelná nuda. Asi posledních 20 minut za něco stálo, od slovenské kinematografie jsem čekal víc. Kadár nebo Martin Hollý by se s tím jistě poprali lépe a ještě by to natočili černobíle... ()
Jeden z tych lepšich slovenskych filmov o druhej svetovej vojne.Aj Luknar a Hajdu boli vo svojich ulohach presvedčivy. ()
Chodníku tak trochu něco chybělo, aby byl kapánek lepší. Možná to byla silnější nebo obsáhlejší výpověď o tehdejších poměrech. K té rozhodně nepatří, že je Maďaři chtějí vrátit zpět, ani poté mučení, které hlavní postava zažije. To by totiž muselo dojít k lepšímu vysvětlení historie, aby divák pochopil souvislosti. Takže nakonec snímek není až tak o nacismu v Čechách či na Slovensku, a už vůbec ne o jeho krutostech, ale spíše o přátelství, které původně jako přátelství ani nezačalo. To se takhle potkali dva a moc o sebe nestáli, ale čas ukázal, že vzájemná podpora a pomoc je činí silnější. Malinko mi haprovaly herecké výkony. Jsem si jistý, že Chodník cez Dunaj aspiroval být lepším filmem, ale těžko uvázne v paměti. ()
strasna slatanina,strasna,film o nicem... ()
Film, o němž jsem doposud neslyšel mne o to víc příjemně překvapil a velice na mne zapůsobil. Výborný příběh, u něhož jsem se ani chvilku nenudil, výborně vystižena atmosféra protektorátní doby, hezká hudba i výborné herecké výkony, především Luknára a Georgiany Tarjan. Režisér spolu s herci vynikajícím způsobem vykreslili pocity hlavních hrdinů. Pasáže, které měly být napínavé, napínavé byly, ty, které měly působit smutně a dojemně, tak dokonale působily. A erotické napětí mezi Viktorem a vdovou bylo od jejich prvního setkání stupňováno způsobem, který jsem v mnoha filmech neviděl. Vše se dělo nenásilně, přitom velmi emotivně. Po delší době pro mne výborný „domácí“ zážitek. ()
Tento film mi v době svého vzniku nejspíš utekl, nebo jsem na něj úplně zapomněl. Ale jedná se o docela zajímavé dílko s osobitou poetikou. Není určeno pro široké masy diváků, ale určitě stojí za shlédnutí. ()