Kynodontas
Dogtooth
Dogtooth
Obsahy(1)
Dysfunkční rodina, odříznutá od okolního světa. Tři děti nemají jinou možnost než se podřídit pravidlům, která jim vnutil jejich otec. Jediná osoba, která je smí navštěvovat, je Christina, která uspokojuje chlapcovy sexuální potřeby... Otec, matka a jejich tři děti žijí v domě na okraji města. Dům je obehnán vysokou zdí, za který děti nikdy nechodily. Procházejí zvláštní formou vzdělávání a baví a nudí se tak, jak to jejich rodiče považují za vhodné, bez sebemenšího vlivu okolního světa. Věří, že letadla, která jim létají nad hlavou, jsou hračky, a že zombie jsou žluté květinky. Jediným cizím návštěvníkem domu je Christina, zaměstnankyně továrny, která pravidelně přijíždí uspokojovat synovy sexuální potřeby. Celá rodina si ji oblíbí, zejména nejstarší dcera. Jednoho dne jí Christina daruje čelenku, jež září v šeru jasnou barvou, a požaduje za ni protislužbu... (Cinemax)
(viac)Recenzie (295)
Popravdě jsem očekávala obdobu Betonové zahrady, ale nedočkala jsem se. Jde o dost avantgardnější kousek, který děsí, zaráží a rozhodně nepřestává překvapovat. A co se týče mládí režiséra mohu jen říci, že se nemohu dočkat další tvorby! ()
Film se skvělými amatérskými hereckými výkony, úžasným nápadem, ale zbytečně využívající totální syrovosti. Snímek chce diváka šokovat kdykoli to jen jde. A když je divák šokován, šokuje jej ihned znova, aby byl ještě více šokován, takhle přeci vypadá alternativní přístup k filmu... Nemohu se zbavit dojmu, že někdo právě zprznil 1984. ()
Originální námět, vycházející ze skutečné události, zůstává příběhem složeným z bizarností, který umně balancuje na hranici komedie a thrilleru. Téma manipulace s osobností a následné destrukci má velký potenciál, který však v tomto případě zůstal nevyužit. Jakákoli hlubší psychologie postav je opominuta a film zůstává pouze na povrchu. Jde tak jen o mechanické převedení nezvyklého případu na plátno. ()
Neviem ako pre koho, ale pre mňa je sledovať rodinu duševných invalidov 90 minút stratený čas. Navyše je to len pohľad na bežný sled udalostí v klasickej schéme drbnutého despotu-manipulátora a jeho podriadenej rodiny. Určite to niekoho osloví, ale ja robím v školstve, kde je psychických porúch habadej a manipulátorov máme plný parlament. Takže tak.. ()
Jedna velmi pošahaně fungující řecká domácnost, která žije v téměř absolutní izolaci od světa kolem a pod taktovkou abnormálně vyšinutého, respektive psychopatického otce. No nezní to lákavě? "Kynodontas" vítězí na poli minimalismu, s nímž zpracovává postupné odkrývání zvrácenosti této rodinné výchovy a postupně prohlubuje divákovu zvědavost vůči tomu, co si pro něj ještě chorobná mysl scénáristova připravila. Otevřenost sexuálních scén nepřekvapí vzhledem k pokřivenosti celého námětu a jen dokresluje mimóznost, jíž jsou děti nedobrovolně postiženy. A že psychologicky dostávají společně s divákem zabrat. Yorgos Lanthimos měl našlápnuto k psychickému teroru roku, ale to by musel mít jeho snímek ucelenou výpovědní hodnotu a koncovku, která nebude jen pouhou onanií nad genialitou nevyřčených konců. Šokéznost celého námětu a jeho jednotlivých epizod měla větší potenciál a jakkoliv řeže Lanthimos do živého více než znepokojivého pocitu diváka nedosáhne. Škoda... 60% ()
"Kokot", to je člověk, co je tohle schopen poslat do světa. "Úchyl", to je člověk, který tomu dá víc jak jednu hvězdu. Uvedu příklad. "Totální Kokot natočil Kynodontas a úchyláci to tu štemplujou tříhvězdama, nedej kokot čtyřhvězdama. Jestli se má tenhle zvratek červenat v kladných číslech, tak už musí být vážně něco špatně. Dovolte mi celý ten skrytý význam tohohle blijáku uvést na pravou Míru. Jednou se takhle daly dohromady dvě zvrácené řecké hlavy, najaly ty nejnechutnější a nejodpornější herce, co showbiz kdy vyblil a uplácali tuhle humusem prolezlou sračku, ze který vy tady zůstáváte v úžasu a zjišťujete jakou vlastně nemá hloubku. Přitom je to plytká kaluž, plná vykradenejch nesmyslů, neopodstatněných skutečností a navíc uplně o hovně. Ale pokud vás baví sledovat nechutně chlupatou prdel řeckého sociopata, povadlou cuchtu, kterou by nikdo neopíchal ani nožem, synka natolik pošahaného, že by mu nevystavili povolení ani chodit na mísu a dcery škaredější než průběh menstruace Haliny, pak s chutí do toho. Fuj. ()
Na hony vzdálené všem hollywoodským blockbusterům, čili rozhodně to každý neskousne. Taková malá, rodinná totalita. Dům se zahradou, obehnaný vysokým plotem. Obě dcery i syn jsou drženi v nevědomosti a neustále jsou varováni před okolním, nebezpečným světem. Nikdo z "podřízených" nemůže ven, kromě "vůdce". Ale tohle všechno, jenže ve státní podobě známe moc dobře. Možná to někomu příjde jako nuda, ale mě něco stále nutilo dívat se dál, neboť mě to připadalo zajímavé. Jsou tu i humorné momenty, např. s lízáním ( lízání klávesnice). Celkově však smutná až mrazivá atmosféra a nejednoznačný závěr, dělá z filmu zážitek! ()
Podobne ako napríklad vo svojom neskoršom filme „Homár“, Lanthimos buduje bizarný svet, ktorého (sociálne) zákonitosti sa do značnej miery odlišujú od zákonitosti spoločnosti v ktorej žijeme. Na rozdiel od Homára ale tieto nevšedné pravidlá platia len v jednej spoločenskej jednotke – jednej rodine. Vonkajší svet, teda svet mimo „brán“ spomínanej rodiny, je nám relatívne úsporným spôsobom naznačený ako normálny. Čo robí pre mňa tento film zaujímavým, možno až zábavným, je práve odhaľovanie pravidiel organizácie tejto rodiny. Keďže jedná bizarná vec hneď strieda ďalšiu ani pomerná herecká strohosť/robotickosť nepodkopávala môj divácky záujem. Druhá vec ktorá robí film zaujímavým, je odlišnosť postáv úplne izolovaných od „skutočného“ sveta (z rodiny sú to dve dospelé dcéry a dospelý syn) a diváka (napr. deti si myslia že sa mama rozpráva v izbe sama so sebou, zatiaľ čo divákovi je jasné že telefonuje). Nájde sa aj veľa vtipných momentov, ktoré nepôsobia násilne ale úplne prirodzene, keďže sú čisto výsledkom nastavenia onej rodiny. Jednou z takých to vtipných kuriozít je že si deti myslia že lietadlá na oblohe sú malé, pravdepodobne lebo im to rodičia povedali a taktiež kvôli tomu, že nemajú dobrý referenčný rámec podľa ktorého by mohli skutočnú veľkosť lietadiel na oblohe zistiť. Rodičia si tak môžu dovoliť občas hodiť na záhradu malé hračkárske lietadlo a tvrdiť že spadlo z oblohy. Deti sú teda rodičmi dávkované skreslenými a nepravdivými informáciami. Možno to brať ako (satirickú) reflexiu stavu rodín s malými deťmi, kde sú deti do určitého veku bežne sýtené nepravdivými alebo zjednodušenými informáciami (deti nosí bocian; nadávka na ktorej význam sa deti pýtajú neoznačuje pohlavný orgán ale nejakú „neškodnú“ vec a pod.) či už pre ich vlastné dobro, nedostačujúci intelekt alebo iné dôvody. A tak sú (aspoň figuratívne) držané mimo reality, mimo spoločnosti. Osobne si nemyslím, že moja interpretácia je v súlade s tým čo chcel autor filmu vyjadriť (mala by však určitú explanačnú silu v tom prečo sa nahrádzajú len významy niektorých slov a iných nie), skôr mi len slúži ako ukážka toho na koľko je film myšlienkovo podnetný a rôznym interpretáciám otvorený, na čom má zásluhu ďalej aj to, že presný dôvod rodičov pre izoláciu svojich detí pred vonkajším svetom, zostáva nezodpovedaný. 85-90% ()
No od tejto greckej podivnosti som predsa len cakal podla komentarov vacsiu sialenost a uchylaren,ale ma to aj vela hluchych miest,ktore nudia a viac-menej ziaden taky extrem sa vo filme neobjavil,ktory by ma sokoval a dorazil,takze s prizmurenim oboch oci tri hviezdy...:-) ()
Geniálnost a úchylnost v jednom. To mi hlavou sršelo po skončení filmu. Hodně zvláštní rodinka žijící v jednom domě, za kterým je velká zeď, pod vládou svého otce. Ten, jako jediný vychází ven, když chodívá řídit továrnu. Nakupuje zásoby, kupuje domácí potřeby, je čekatelem na výcvik psa a v neposlední řadě, dovádí do domu Christinu, která uspokojuje synovy sexuální choutky. Manželka naopak v domě vysvětluje svým dcerám a synovi, co třebas znamenají slova jako "kunda" nebo "zombie". Definice je úsměvná. A když ji jednou syn použije na kytky, dostáváme zvláštní formu satiry. Obě dcery se zdokonalují v lízacích hrátkách. Syn mluví s keřem. Otec se ženou se oddávají sexu, přičemž mají na sobě sluchátka. Christina si kupuje dceřin jazýček za čelenku. V tom filmu je toliko podivností, zvláštností, bizarna, úchylek a perverze, jako málokde a přitom je to jednoznačný art snímek. Kamera je dokonalá. Je statická a bezvadně snímá. Hudba není. Je jenom zvuk. Jediná hudba, kterou uslyšíte je z jedné staré desky, kterou pustí otec rodině a do toho překládá text. Herecké výkony jsou výtečné. Nemluvím o řadě úsměvných scén. Ty jsou ale nahrazeny situacemi, při kterých mrazí. No prostě, je to art film. Není pro každého. Proto jej nemůžu všem doporučit. Má určitou vypovídající hodnotu a myšlenku. Je to přesně ten typ filmu, který ve Vás něco zanechá ale už jej stejnak nechcete vidět. Film, který se Vám líbí ale zároveň, už ho chcete mít za sebou. Český název, divák pochopí až k závěru filmu. P.S.: (nejvíc se mi líbila scéna, kdy obě sestry bizarně tančili) ()
tak tohle byl šok! Jsem nadšená, fascinovaná a zhnusená. Už vím co je to kunda, zombie a že se občas do pokoje vkrádají kočky s kladivem . ()
No nevim, žádnej hlubokej filozofickej podtext bych ve Špičáku fakt nehledal. Otec je jako hlava rodiny silně dominantní a ostatní členy svojí rodiny si naopak zpracoval do silně submisivní role (nejspíš taky díky tomu, že je za každou cenu drží mimo civilizaci). Styl vyprávění mě moc nesed (dlouhý artově laděný záběry; mnoho scén, který bez vysvětlení do děje uplně nezapadaj, nebo jsou zbytečný). Pokud vás v tomhle případě neznepokojí incest nebo mrtvá kočička, tak už nic. Za odvážny buchty, co šly full frontal, druhá hvězda. ()
Ak sa mi niekedy podari dostat na filmovy festival, tak dufam, ze tam uvidim nieco podobne. Ine, provokativne, s myslienkou, hubu otvaracie, este raz ine a v tomto pripade este grecke. Film nema zaciatok ani koniec, ak teda hovorime o tradicnom konci, lebo titulkami nieco urcite skoncilo. Sme vhodeni do sveta manipulativneho sociopata, ktory drzi svoju zenu a deti odrezanych od sveta v dome s vysokym plotom. Detaily a malickosti, ktorymi vytvoril novu realitu v tiesniacich sa priestoroch inak rozlahlej vily su casto velmi pozorhodne. Vidime mnozstvo usilia a napadov, ktore vynalozil, aby sa tento hrad z kariet nezrutil, a jeho istotu a sebavedomie akymi to robi. Film tak mozme sledovat z dvoch pohladov. Prvy je uhol deti uz takmer dospelych, kazde bojujuce proti totalitnemu rezimu svojim sposobom. Je tu pekne vidiet silu odboja v zavislosti od veku, od najivnej oddanosti najmladsej, cez zmatenost a frustraciu stredneho az po tragicku odhodlanost najstarsej. A potom je tu pohlad otca a jeho znepokojivu normalnost. Ak mas teda chut na nieco klubove, tak mozem len doporucit. ()
Teda ten táta, ten byl dobrá postavička. Vybavil sem si tu bezva rodinku v Jedna ruka netleská, ovšem tohle bylo nesrovnatelně syrovější a dovedené do excelentního extrému. Efekty nic, efektnost bezva, ale kamera byla taková sterilní, což nechává prostor scéně. A bojím se, že ta to ne vždy dá. Není to nuda, to ne, ale způsob kterým vizuál podporuje obsah scény je spíš ve stylu všudypřítomné surové reality. To samozřejmě není tak zábavný jako atraktivní vzhled. Vlastně docela depresivní a dělá to z takové bizardnosti ještě větší ujetinu. A myslím tím zhola nic, jen obnažená realita činů v plynoucím čase. Pořád. Trochu náročné. Každopádně výborné jako ukázka (neagresivní) totální kontroly (informací). Jaké hodnoty předáváte okolí vy? ()
LFŠ 2018, Film 11: Když jde člověk na ústřední film Řecké Divné Vlny, musí trochu počítat s tím, že se nebude jednat o klasické tříaktové drama. Popravdě, čekal jsem to mnohem horší, úrovni kupř. takového Funky Forestu se to ani nepřibližuje. Místo toho zde máme celkem komorní povídání o jedné izolacionistické rodinné sektě ve Fritzlovském stylu. A když člověk pomine pár nelogičností, dá se tomu ději docela věřit. Obzvlášť mě nadchl newspeak, dávkovaný pomocí "Slov na dnešní den". Co mi ale dost vadilo byla absence jakékoli pointy. Když už načrtnu takhle fantasticky propracovaný svět, měl by tam být i nějaký silný závěr. Námitky ve smyslu "domysli si sám" odmítám, tak by se dalo pracovat s jakýmkoliv filmem. ()
Pravda je, že mne film bavil ,jak mne jako voayera vtáhl do perverzně podivné rodiny. Sice se nedomnívám, že má tento snímek něco společného s psychologií uzavřené společnosti, je to spíše licence autorů. Občas je to vtipné, místy šokující. přesto se obávám, že mi film nepřinesl víc, než příjemně strávenou hodinu a půl. ()
Po Humrovi mě režisér dost nalákal na svůj osobitý, nezaměnitelný a zvrácený styl, ale zde to bohužel nevyšlo. Jde vidět, že to patří mezi jeho první snímky - levnější vizuál, řídká atmosféra, nedokáže si udržet pozornost. Nápad zněl moc dobře a rozhodně si umím představit, jak výborný by to byl snímek, kdyby byl odveden jeho nynějším já. Bohužel takto z toho vzešlo něco plytkého s promrhaným potenciálem. Vyhodnocení: Znepokojen ()
Ako vždy pri tomto druhu filmov nechcem byť veľmi objektívny. Je to veľmi temná, bizarná ultraTRAGIkomédia ktorá nebyť Hanekeho Bielej stuhy by si s veľkou pravdepodobnosťou odniesla Zlatú stuhu z Cannes. V kine nás bolo asi 5 maximálne 6 ale mal som pocit že nás všetkých ten film akosi stmelil a cítili sme sa viac akoby spoluúčastníci toho celého šialenstva. Otec ktorý sa rozhodol ochrániť svoje "DETI" (ktoré už dávno vyrástli zo svojích detských nohavíc a dosiahli už vek kedy by mohli byť schopné mať už i svoje vlastné) tým že im demagogicky ukazuje svet tam vonku za bránou domu ako o vojenské pole kde na každom kroku číha nebezpečenstvo. Dokonca tomu prispôsobí i jazyk v ktorom komunikuje so svojou manželkou a keď sa náhodou deti pýtaju na to či ono tak si pre nich vždy vymyslia nejakú "ochrannú lož" (napr. na otázku mami a čo je to more? dostáva asi 20-ročná dcéra odpoveď od svojej matky že to je koženné kreslo). Toto vojenské pole môže samozrejme navštevovať len otec lebo pre jeho deti vo veku 20 až 30 rokov je to ešte stále nebezpečné a musia ešte dorásť aby boli schopné odolať pokušeniu. A tak otec môže ako jediný vychádzať von aby udržal základné zásoby na prežitie v dome. Keby som nevedel že pozerám grécky movie bol by som takmer na 100% presvedčený že pozerám čosi čo mohlo vzniknuť iba v Rakúsku (Haneke, Seidl, Meier, Spielmann...). Nedokážem si odpustiť 2 scény pri ktorých mi padla sánka. Prvá keď Otec prekladá Sinatrov text do gréčtiny a druhá keď pri rodinnej oslave majú dcéry tancovať... Poriadne weird. ()
V tomto filme sa potvrdilo, že kunda hýbe svetom, pretože neni kunda, nebude svetlo. :) Film tak absurdný a divný, že je to dosť choré už aj na mňa. Oceňujem ten nápad - svet sám pre seba, slová, ktoré majú celkom iný význam ako sme si my ostatní doteraz mylne mysleli (zombie, klavesnica, telefón...). Správne úchylne to bolo a hlavne NIE tak celkom nereálne - viď podobnosť napr. so sklepmistrom Fritzlom. ()
Tak to bolo riadne psycho.... ()
Súvisiace novinky
Hotel pro smetánku za hranicemi Hollywoodu
Řecký režisér Giorgos Lanthimos před několika lety šokoval a bavil svým unikátním filmem Kynodontas, který ve festivalových kruzích rozděloval diváky a poutal pozornost ke kvantitativně velmi skromné… (viac)
Oscar 2011 - výsledky
Stejně jako každý rok, i letos nám akademici připravili nějaké to překvapení. Letos je ve znamení obrovského neúspěchu Opravdové kuráže, která neproměnila ani jednu z deseti nominací a podobně… (viac)
Nominacím na Oscary vládne koktavý král
83. udělování Cen Americké filmové akademie proběhne v neděli 27. února. Do té doby můžete tipovat, kdo bude vítězem. A nebude to lehké, letos se v pomyslném pelotonu setkali velmi silní běžci.… (viac)