Shimargh

Miluju Shakespearovu tvorbu, převážně jeho tragédie a Hamlet je jedna z mých nejoblíbenějších a co se K. Branaghovi povedlo, to je skutečné veledílo, takhle mistrně převést Hamleta na stříbrné plátno to se jen tak nevidí, emoce byly ždímány až na samý okraj... neskutečně naplňující, dokonalé po všech směrech. Být, nebo nebýt? Tak se musím ptát! Je důstojnější trpělivě snášet kopance, rány, facky osudu, nebo se vrhnout proti moři útrap a rázem všechno skončit? Zemřít, spát! Nic víc. Ten spánek uspí bolest srdce, ukončí všechna trapná trápení lidského těla. Jaké větší přání by člověk mohl mít? Spát, zemřít, nebýt. Ve spánku snad i snít. Tady to vázne. Jaké sny zjevují se po smrti, když vyvlékli jsme se z tělesných pout? Při tomhle couvnem. Tahle okolnost nám prodlužuje dlouhé přežívání. Protože kdo by strpěl krutost světa, svévoli tyranů a posměch blbců, zhrzenou lásku, nedobytné právo, nadutost úřadů, zavilost malých, s níž ničí všechno, co je přerůstá, kdo by to snášel, kdyby stačilo jen jednou bodnout a mít rázem pokoj? Kdo by dál nesl těžký náklad žití, necítit strach z čehosi po smrti, z neznámých krajů, odkud nikdy nikdo se dosud nevrátil, strach, který nám svazuje ruce a nutí nás žít, jak nechcem, místo vznést se do neznáma? Tak myšlení z nás dělá zbabělce. Vždyť plnokrevné odhodlání dlouhým rozumováním chřadne, ztrácí dech, a co mohlo být útočné a rázné, se najednou jen pomotá a zmate, až z toho není nic. Tiše, jde sem půvabná Ofelie. – Vílo, vzpomeň v modlitbách na mé hříchy.

Nejlepší fantasy co jsem kdy viděl, temné, syrové a dospělé. Hail to the Conan! Hail to the true King!

Mistrovské dílo ve všech ohledech.

Velmi zajímavý a silně chorý snímek, takovej veselej manuál k výchově kvalitních potomků aneb sonda do jedné labilní rodinky. Narušený, despotický, tyranský otec si splnil svůj sen, za plotem vychovává podle svých ujetých pravidel své tři potomky, nikdo nesmí opustit rodnej pozemek, protože ...proč? Protože nesmějí spoustu věcí, a milý, slizký otecko jim to vždy nějak fikaně odůvodní...jakože vás třeba sežere kočka, nejnebezpečnější to tvor na světě haha. Film je fakt síla, čeká vás spousta zvráceností a podivuhodných záběrů k čemuž dopomáhá i netradiční kamera a pokud se nepletu, jakákoliv absence hudby. Já si snímek jako milovník bizarností parádně užil a vyloženě se těšil co za další zvrácenost na mě film přichystá v další vteřině. Jinak by se to celé dalo shrnout do jedné věty : Za všechno zlo světa můžou rodiče. Každýmu z nás naložej svojí výchovou tolik traumat na celej zbytek života ...haf haf.

Naprosto orgastický industriální fetiš kult!

Jeden z nejlepších filmů všech dob!

"Co abych tě, drahá, oběsil?"

Mistrovské dílo!

Dechberoucí a naprosto famozní veledílo! Skvost!