Amarcord

Již od pradávna jsem tušil, že všemi opěvovaný Fellini nebude zrovna můj šálek čaje, proto jsem k jeho tvorbě přistupoval s krajní obezřetností a jako premiérový film z celé jeho filmové tvorby jsem si s jistotou určil nejméně naročný, zbožňovaný, legendární Amarcord. Dokonce by se dalo říci, že jsem se na něj celý život těšil, protože snímky podobného typu mám moc rád. Ale...to co mi Amarcord nabídl, byla s odpuštěním prázdná a nudná břečka, jejíž "vyšší smysl" mi pravděpodobně někde utekl. Nejen že mi styl vyprávění vůbec neseděl, vlastně jsem se v příběhu ani nedokázal příliš zorientovat a vůbec jsem nepochopil, včem všichni vidí tu překrásnou poetičnost, oduševnělost a hloubku... Samozřejmě, Amarcordu nelze upřít kvalitní režijní vedení, živočišné herecké výkony a filmové zpracování vůbec (včetně hudby, která mi z počátku lezla trochu na nervy a posléze jsem si ji sám začal pobrukovat), ale ve výsledku mám pocit, že spousta lidí tento film opěvuje jenom z principu - "vždyť je to nejlepší Fellini, užasný biják...". Já to tak nevidím a nehodlám dát ani Amarcordu, ani Fellinimu (poté co jsem viděl kousky několika jeho dalších filmů) druhou šanci - možná je to tak špatně, uznávám, ale jednou stačilo... (30.07.2006)

Ale divák dostane zabrat... Předně proto, že je nucen opětovně si uvědomit, jak výrazně současná filmařina staví na Felliniho vnímání a vidění světa. Od těch nejlepších (Lynch, Jeunet aj.), až po rádoby umělce ze stoky (osobně sázím na "mistra" Trošku). Tak výsadní a přinejmenším dvousečná pozice by pro fyzicky živého kumštýře byla k neunesení.------Jako vždy pouze imho. (08.07.2014)

Nedokázal som to vnímať ako film, len ako sled nesúvisiacich scénok bez ladu a skladu. Niektoré vtipné, niektoré menej, ale všetky typicky taliansky ukričané. Zážitky z detstva mohli byť usporiadané scenáristami do trochu súvislejšieho celku s nejakým zmysluplným záverom. –––– Sme mladí, pretože fašizmus oživuje našu krv ideálmi. (22.07.2017)

krasne basnicko poeticky film s takym nadychom toho ked pocitu ked po nas stary otcovia kricia: chlapcisko jenno!! fakt krasny krasny krasny film. vnutorne je to neskutocne dojimavy film. (03.06.2006)

Vážení, já tohle viděl kdysi dávno a dodnes to mám v živé paměti.A stále vzpomínám.Neznám lépe vykreslené vzpomínky na dětství cizího člověka, které by se více blížily těm mým.Sny, představy a tužby tu, a tam realizované třeba v trafice.Anebo jen trochu v autě.Ty scény z kinosálu!! A co teprve Lištička, uprděný dědek a strýček ječící na stromě po ženské.Úúúúúú, já chci ženskou.....Sakra, že bych došel pro Lištičku? Páni! Prďoch na motocyklu.No a střelba fašistů na gramofon hrající internacionálu na věži kostela.To je čistý surrealismus.Poletující chmýří to všechno uvozuje.....Něco nádhernějšího, než tenhle film jsem neviděl.Díky panu Fellinimu za tuhle krásu....Amarcord, tedy vzpomínám.... (15.10.2008)

nádherná mozaika výjevů z režisérova dětství. Už se nesnaží o žádný příběh, malé příběhy sednou Fellinimu opravdu nejlépe. Narozdíl od Říma jsem se téměř nenudil. (08.02.2007)

Dala jsem na dávné doporučení a jsem ráda. Knížka (kterou jsem kdysi z neznámých důvodů vyštrachala z knihovny a přečetla) mě nijak extra nezaujala, ale ten film je skvělý!...Učitelský sbor a scény ze školy jsou úplně geniální (-: ... Jenom mě mrzí, že se nemůžu jet podívat na loď z Amériky. (02.02.2010)

Nemůžu si pomoct, ale tenhle film mě jen utvrdil v tom, že italské filmy jsou zvláštní a jen tak brzo jim na chuť nepřijdu. (23.01.2012)

Amarcord je pro mne - slovy Jiřího Menzela - TAKOVÁ VELKÁ VOŇAVÁ KYTKA. Jeden z mých NEJ. Maestro Fellini, Nino Rota a Tomino Guerra (původní scénář). Amarcord je óda na život a pro mě vždycky, znovu a pokaždé, radost a potěšení. Humor a něha. " voglio una donnaaaaa!!!" http://www.youtube.com/watch?v=Au02p8huOuU (25.03.2014)

Dajú sa povahy všetkých obyvateľov mesta ukázať v jednom filme tak, aby jednotlivo nevyznievali povrchne? Na dôkladnú drobnokresbu a ponorenie sa do postáv treba čas. Školské príhody sú vtipné, rovnako aj poéma betonára, či talianska domácnosť. Scéna s ujom na strome je legendárna a je najlepšia z celého filmu. Ku hlavnému hrdinovi som v závere nemal bližšie, ako na začiatku, lebo jeho dobrodružstvá boli rozptýlené vo väčších udalostiach mesta, tak mi nepripadalo, že by napriek všetkému prešiel nejakým vývojom. (07.05.2020)

K Amarcordu se vždycky velmi rád vracím. Pro mě osobně nejlepší Fellini, navíc Amarcord je jakýmsi zakladatelem Felliniovského stylu, který se většinou neúspěšně snaží někteří režiséři napdobovat. (03.01.2007)

Sem moc rád že sem moh tenhle výbornej kousek shlédnout a na chvilku se zasnít a vrátit se do mládí.Bylo supr jak mladí kluci slintali po místní krasavici zvané Štístka a nadbíhali jí kde se jen dalo:-)))Zmiňovat místní trafikantku "boubelku" je myslím zbytečný,kdo by si v letech co měli kluci nekous do těch jejích melounů, ach joo ale byly co?Sledovat každodení hádky při jídle mi taky něco z mládí připomenulo,takovýho otce rapla sem dlouho neviděl ale člověk se opravdu s chutí zasmál.Tenhle film je prostě klasa-moc dobrá (13.11.2008)

nedávno som počul rozhovor so Zdenkom Svěrákom a Amarcord vraj patrí medzi jeho TOP 3 filmy, tak som si povedal že si ho pozriem. avšak nesplnil moje očakávania. jediné plus na ňom vidím (vlastne počujem) hudbu od Nina Rotu, ktorý sa okrem iného podiela aj na hudobnom stvárnení Krstného otca. (13.07.2011)

Pikareskní, poetická, nenucená, pitoreskní črta malého italského města a moje první setkání s Fellinim. (09.02.2012)

Rok na plátně a subjektivně vnímáno i před ním - ale v dobrém. Fellinimu jsem od doby, kdy dývka s jeho filmy přestali v LK prodávat jako na běžícím pásu, trochu odvykl a cca první pětina [přesněji než se ze široké a důsledně nepřehledné scény města dostaneme do rodiny] mi dala zabrat. V průběhu filmu vycházelo postupně najevo, že autorův styl svéhlavého mísení fantazií, iluzí, sentimentu, svévolného, vědomého i nevědomého falšování, alegorií, oscilací mezi tragikou a komikou tak rychlou, že jeden neví, jak má dekódovat [nejlépe paralelně] sedl tématu 'co do obsahu nezávazně věrné vzpomínky na dětství' jako hrnec na zadek a důvodů ke stížnostem vůči taliánské výstřednosti nebylo v této souvislosti zdaleka tolik, jako v případě jeho jiných děl – vždy vzpomínky přibližně TAKHLE falšujeme vlastně všichni. Ve filmu jsem si nejvíc užíval všechno to, co z něho v dobré víře nakradli mladší tvůrci od Allena [zdaleka nejen „Radio Days“ a „To Rome With Love“] přes Andersona po Menzela a Svěráka [nevěřím, že se vlivu tohoto monumentu může vyhnout kdokoliv z filmově ohlížejících se] a já si mohl ta mnohá drobná, nicméně konkrétní odhalení užívat. Grower! (19.11.2012)

Natočit hezký a nepitvořící se film o dospívání je frajeřina. U nás z toho lezou otupující "laskavé" komedie, ale Fellini tomu dal víc. Jak to udělal, to netuším. Ale fantazie v tom hraje určitě významnou roli. (22.01.2013)

Film který pohladil po duši a evokuje vzpomínky na dobu kdy jsme chodili z kina nadmíru spokojeni .Pitoreskní figurky ze kterých vyždímal Fellini šťávu až do morku kosti.Film vyplněný vypjatými scénami,nic tam nebylo jen proto,aby se vyplnil čas.Dobrý počin bylo otitulkování ,protože například rozčílenému Italovi by se jen tak dabér do "pusy" netrefil.Vynikající kvalitní scéna,kamera,doprovodná hudba - to vše vysoce ohodnotíte.Protože tady je pět hvězd málo za tolik muziky (27.03.2018)

Opravdu skvostný film o jednom maloměstě se všemi jeho klady i zápory a také s jeho nezapomenutelnými obyvatali. (20.11.2004)

Na první pohled italský film - hlučný, plný energie, těkavý, bizardní. Vzpomínky Felliniho na mládí profiltrované pamětí přináší karikatury lidiček a lidí - máme tady bláznivého strýčka na stromě toužícího po ženské, prsatou trafikantku, krásnou kadeřnici, prdícího dědu, tlupu nadržených mladíků a další a další. Nadchla mě přehlídka učitelů - geniální. Pro ctitele italského filmu povinná podívaná. (21.04.2005)

Ó jak velmi bych si přál takto nádherně zfilmovat své vlastní dětství! Možná sice bylo o trochu nudnější, ale není to právě nuda, která vytrhává naše životy z ubíjející uniformity a všednosti? Co když skutečná krása všech věcí leží nakonec v nás samých a rovněž v tom, co každý den odmítáme jako banality. Mrzí mne, že až teď si uvědomuji, jak bylo mé dětství vzácné a jak málo jsem si ho tehdy vážil. Možná je tedy skutečná krása ukryta v samotné jednoduchosti koloběhu života, v těch věčným strastech a starostech i v těch radostných chvílích, na které nechceme zapomenout, v tom věcném stereotypu, který oceníme až když už je dávno pozdě a když už nezbývá než se slzou v oku vzpomínat. (20.01.2006)