Nedodržaný sľub

Film, ktorý sa vymyká ostatným v danej dobe. Je to skutočný príbeh z druhej svetovej vojny, ktorý je na naše pomery spracovaný naozaj svetovo. Film mi ukázal, aké je dôležité nevzdať sa viery ani v najťažších chvíľach života, že ideológie, čo si vymýšľajú ľudia nie sú dokonalé, ba naopak, každá z nich má veľa čiernych miest. Veľmi sa mi páčilo, že sa to neodohráva na jednom mieste, ale celý skutočný príbeh je rozpracovaný do detailov. Futbalom to u mňa tiež vyhralo. Témy ako futbal, holokaust, SNP, partizáni v boji v mestách, či v horách, sanatórium, pracovný tábor, kláštor ma potešili. Potešilo ma, že sa režisér z toho nebál urobiť skutočný životný príbeh od života židovského chlapca pred vojnou v usporiadanej spoločnosti, cez všetky útrapy, až po úplne nový život po vojne. Graficky je to profesionálne, zvuk, hudba, dialógy úplne prirodzené. Je to ľudský film a veľmi slovenský, je to z neho cítiť. V našej tvorbe to patrí medzi to najlepšie a tiež v tej svetovej by to malo patriť medzi špičku. (21.04.2012)

Už dlouho u nás nevzniklo dílo tak poctivé a s tak silným příběhem. Pro režiséra Jiřího Chlumského jde dokonce o jeho zatím nejlepší film. ____ Jistě, je to tisící dvacátý druhý příběh o židech za holocaustu, ale nakonec je v umění vždy nejdůležitější nikoli ono "co" ale "jak". A Nedodržený slib vypadá jako cosi zapomenutého v 80. letech, kdy díky Barrandovu mohla vznikat dobrá žánrová díla, a "koncentráčnický" či "partyzánský" film jsou žánry, které vyžadují řemeslo a produkční zázemí. Od starých filmů z osmdesátek se Nedodržený slib liší hlavně technicky, vynikajícím zvukem. Ale objevují se tu i dříve zakázané či problematické motivy, jako jsou vyznání víry či tematizace Tisa jako kněze. ______________ Připadá mi hrozné, že Česká televize, která byla koproducentem Nedodrženého slibu, z malicherných důvodů zabila jeho propagaci. Komusi z ČT se znelíbil kdosi z tvůrců filmu a nasmlouvané pouštění upoutávek bylo z největší části přesunuto do absurdních nočních a ranních hodin, kdy se na televizi skoro nikdo nedívá. Byrokrati si odškrtli kolonku "propagační penzum splněno", ale že přitom poškodili dílo, na které můžou být pyšní a které dokonale splňuje kritérium veřejnoprávnosti. Nikdy mě nepřestane překvapovat taková lidská malost, že někdo takhle zlomyslně zničí práci lidí, s nimiž přitom má (smluvní) povinnost spolupracovat. Kontrast vynikne zvlášť, pokud porovnáme, jak se k Nedodrženému slibu chovají na Slovensku a u nás. (05.06.2009)

Slibme si, že se příští rok všichni co jsme tady zase sejdeme..... Zbavme se emocí a zkusme uvažovat rozumně: J.Chlumský není S.Spielberg a Martin Friedmann žádnej Pianista. Ovšem jejich pohled na dobu, kdy lidi (Židi) nebyli lidi, skýtá na ,,naše“ poměry velice dobrou filmovou podívanou. Jestli máte filmy na podobná témata rádi, nemůžete být zklamáni. Přes 2 hodiny vyprávění mne nenudilo a příběh ze Slovenského štátu, kdy i tamní židé museli zjistit, že Bůh neexistuje, přináší také solidní porci napětí. Několik důvodů, proč má smysl film vidět: 1.) Zajímá mě, v co věřili Židé před válkou. 2.) Chci vidět (zase) ordinovat doktora Štěpána Šafránka. 3.) Nechápu, co lidi mají proti Jozefovi Tisovi. 4.) Mám rád příběhy podle skutečných událostí. 5.) Byl jsem v pracovním táboře v Seredi. PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ *** (01.01.2011)

(CINEMA MUNDI 2010) Nedivím se tomu, že NEDODRŽENÝ SLIB byl vyslán za Slovensko na Oscara, protože v sobě spojuje dostatečně silné téma i realizační zdatnost nevídanou nejenom v rámci slovenské, ale i české polistopadové tvorby. Nepřekvapuje mě ale ani to, že se nedostal do užšího výběru, protože se jedná nejenom o film definitivně účtující s minulostí slovenských Židů za druhé světové války, ale i s ostatními filmy, které vznikaly především v 80. letech díky slovenským ateliérům na Kolibě. Podnětnost finančně dobře zajištěné projektu, což je na něm v tom nejlepším slova smyslu vidět, spatřuji ve spojení stylu slovenských děl z koncentračního prostředí a těch ruských partyzánských, protože jinak jde "pouze" o důsledné naplnění konceptu se vším, co lze očekávat (v tom pozitivním, ale i negativním slova smyslu, např. poslabší, ale v kontextu české a slovenské tvorby nadstandardní postsynchrony). Koncept ale oceníte jenom v tom případě, pokud přistoupíte na to, že nejde o introspektivní vyprávění z pohledu hlavní postavy, i když jí je přisouzena řada hlediskových záběrů, ale o národní film - svým tématem i vztahem k jiným slovenským spřízněným, nutno podotknout že ale kvalitativně lepším kouskům. (28.02.2010)

Jakkoli jde o (zatím) nejlepší Chlumského dílo, opět to funguje spíše po technické stránce než kvůli příběhu. Největším problémem se stala naddimenzovaná stopáž, která zejména v expozici neopomenula nic z klišé podžánru „Židé za druhé světové války“. Potom už se film naštěstí rozeběhl zajímavějšími a méně předvídatelnými směry. V hereckém obsazení figuruje množství výborných herců, byť v malých rolích, ale klíčové bylo obsazení Sama Spišáka, který film dokázal přesvědčivě utáhnout. (10.07.2009)