Nickyho rodina

Veľmi pútavo nakrútený dokument o jednej neznámej historickej udalosti v rámci udalostí globálnych. Mináč chytro začlenil do filmu aj hrané pasáže, pretože tie ho oddeľujú od väčšiny dokumentov nielen slovenskej produkcie a robí ho diváckejším. Osobne mám ale dojem, že tempo po polovici na čas trochu upadne a film sa stáva monotónnym, silný a dlhší záver je ale veľmi emotívny v tom dobrom zmysle slova. No a neviem či bohužiaľ, ale bude vždy aktuálny. V každej dobe je totiž stále komu pomáhať a ak by každý začal od seba a vzal si príklad z Wintona, svet by bol asi krajším miestom. Budiž toho zachránení ľudia a ich potomkovia dôkazom. Asi toto by sme si mali zo snímky zobrať v prvom rade. (08.05.2018)

(46. MFF KV / závěrečný film - letní kino). Ten nejsilnější zážitek mě čekal na závěr festivalu. Viděno naštěstí v originálním znění s titulky (dabovaný trailer do češtiny vypadá opravdu hrozivě). Kombinace dokumentu, hraných scén a archivních filmových záznamů mě mile překvapila a působila naprosto přirozeně. Jeden z mnoha momentů, který mě dostal: ,, ... Po příjezdu do Osvětimi je hned poslali do plynu. Když se svlékali, ve vězeňském komandu, které mělo na starosti odklízení mrtvol, pracoval jejich rodinný přítel. Ten paní Weberové řekl: "Toto je plynová komora. Prosím, až budete uvnitř, sedněte si do kouta a začněte zpívat, při zpěvu se více nadýcháte plynu a zemřete rychleji, a ne s takovými bolestmi." A ona s dětmi v té plynové komoře začala zpívat Wiegalu – ukolébavku, kterou napsala v Terezíně ...,, / Hodnocení: 90%. (15.07.2011)

Každý o mně ví, že jsem největší frajer této databáze. Kdekdo si zcela správně myslí, že jsem největší frajer v dosud prozkoumaném vesmíru. Ovšem nebývalo tomu tak vždy. Dokud Nicholas Winton kráčel po světě a těšil se zasloužené dlouhověkosti, titulu největšího frajera jsem se právě pro něj vzdal. Tato kapitola jeho života je úchvatný příběh, který nemá ve světě obdoby. Pokud by se snad dobro dalo nějak definovat, tak definicí dobra by bylo jedno jméno - Nicholas Winton. Zpracování tohoto hraného dokumentu bylo fajn, ale vyloženě mě neoslnilo. Síla tkví v tom úžasném příběhu. Nebudu zapírat, slzička znovu ukápla. Je to prostě síla. [90 %] (09.04.2022)

Režisér Matej Mináč před 13 lety objevil britského Schindlera – Nicholase Wintona – a rozhodl se jeho čin zveřejnit, kde a jak se dá, včetně celovečerního filmu, několika krátkých dokumentů a nyní již třetího celovečerního dokumentu. Samotný Nicholas Winton o svém činu, kdy zachránil 669 židovských dětí před transportem do koncentráku a tím i jistou smrtí, nikdy nemluvil. Minimálně od roku 1999 však o něm ví celý svět. Slovenský režisér Matej Mináč si na tomto příběhu otevřel zlatý důl. Nejprve přišel s filmem Všichni moji blízcí, poté s celovečerním dokumentem Síla lidskosti – Nicholas Winton, následoval celovečerní dokument Anglická rapsodie, režisér Peter Hledík o Mateju Mináčovi natočil dokument Dvanáct let s Nickym, nu a nyní zde máme Mináčův třetí celovečerní dokumentární film. Nicholas Winton se vloni dožil 103 let a jeho čin je sám o sobě úchvatný a nedocenitelný. Na druhou stranu mi přijde nefér si na tomto činu založit živnost. Zajímalo by mne, co na tu nečekaně objevenou se slávu soukromě říká sám Winton. Dokument samotný je totiž natočen podobně jako ty předchozí – silně tlačí na emotivní pilu, na dojetí, rozpadá se na sled různých historek, hraná část je naprosto zbytečná. Kdejaký hraný televizní dokument působí daleko lépe. Protože však jde o tzv. pietní dokument, jaké se pouštějí o slavných výročích v televizi, těžko rozebírat umělecké kvality, které jsou nevalné. Podstatná je síla výpovědi. Avšak přece jen už se nedozvíme mnoho, co bychom nevěděli z minula, a když se v závěru začnou rozebírat různé současné humanitární akce pro děti celého světa, s nimiž Winton až tak nemá společného, začíná to spíše vypadat jako kýčovité a patetické náborové video Červeného kříže. Představitelé filmu Všichni moji blízcí zde také namluvili části komentáře – Jiří Bartoška, Libuše Šafránková, Josef Abrhám, ale také Klára Issová. Ta se mimochodem ve filmu jen mihne, ačkoliv vévodí plakátu. (05.01.2013)

Čo dodať: Nicholas Winton bol frajer, ktorý si zaslúži rešpekt. Film samotný celkom akčne odsýpa, nenudí. Zmatlaný je koniec. V mene dnes módnej patetickej výzvy na konanie verejného všesvetového dobra pod vplyvom ušľachtilých činov sira Nicholasa. Len nech je všetko zdokumentované a publikované ako veľké mediálne haló (korunu tomuto posolstvu dotvárajú zábery stoviek svetielok mobilov blikajúcich v tme sťaby nejaký novodobý lampiónový pochod za humanitu). No a práve v tom vidím rozpor: Winton svoje skutky konal bez ohľadu na záujem verejnosti, v duchu prirodzenej potreby dobrý skutok učiniť, nie preto aby sme všetci o ňom vedeli, ale jednoducho, že sa to patrí. 70% Pozn. Celkom by ma zaujímal osud tých prvých cca 35 detí, ktoré sa podarilo z nacistami obsadeného Protektorátu vyviezť do Švédska s priamou pomocou na Wintona nasadenej esesáckej špiónky a následne i jeho milenky. Teda či sa podarilo Nicholasovi presvedčiť ju k náprave samej seba alebo či tieto deti zažili podstatne trpkejšie chvíle. (01.12.2011)