Harry Potter a Dary smrti - 1.

Tento díl Harryho Pottera obsahuje určité podobnosti s Pánem prstenů. Máme tu viteály, které zatemňují mysl svému nositeli a uvrhají ho do temnoty. Tak jako Prsten moci, který nese Frodo. Máme tu jeden nesmírně cenný kouzelný meč, který má moc viteál zničit. Stejně tak, jako Narsil, meč, kterým Isildur uťal Sauronovi ruku. Nebo jako meč, který vyrobili Elfové a jehož ostří zbělá, když jsou nablízku Skřeti. A také tu máme skřítka Kráturu, jehož charakterové i vzhledové vlastnosti jsou téměř totožné s Glumem. Oba jsou značně schizofrenní, mluví o sobě ve třetí osobě, rádi si mumlají pro sebe a člověk nemůže vědět, kdy je podrazí. A stejně jako v Pánovi prstenů, kdy Gandalf padl do stínů a Společenstvo se rozpadlo, zde už Harrymu profesor Brumbál nepomůže. Na útěku před Smrtijedy se Harry, Hermiona a Ron oddělí od svých věrných přátel a musí se spoléhat už jen sami na sebe. Teď už je nikdo chránit nebude. Stejně jako v Princi dvojí krve si i tento následující díl udržuje značně ponurou atmosféru a pomalu se zde již začíná schylovat k velkolepé finální "Battle of Hogwarts." (06.04.2013)

Sedmá kniha je v první polovině natahovaná; byť čtivá; zbytečnost a v té druhé epické osudové finále jak se patří. Její filmová adaptace je sice teprve ve své polovině (resp. někde kolem čtyřsté stránky z nějakých šesti set), ale již je lepší předlohy minimálně v tom, že to Yates opět dokázal pojmout způsobem, který dojem zbytečné nastavované kaše nevzbuzuje. A pokud ano, tak rozhodně méně než-li předloha. Díky uvěřitelným (!) emocím, konečně již opravdu dobře hrajícímu ústřednímu triu, zdařilé atmosféře a Desplatovi to funguje na výbornou. Pravda, je tu hned několik scén, které kvalitou ční nad zbytkem, ale i tak to funguje především a hlavně jako celek. Přesto je evidentní, že tam kde se tvůrci odvážili popustit uzdu vlastní fantazii a nedržet se doslovně předlohy je to jasně nejlepší. Teď si již jen přát, aby si Yates uměl poradit i s trikovým epičnem druhé části a nezapomněl přitom právě na emoce a postavy. Pokud to dokáže, tak se je na co těšit. Pokud to ovšem nedokáže, tak to se tedy máme na co „těšit“. (18.11.2010)

Oproti nepříliš povedené šestce podstatné zlepšení. Nejvíc se povedla akce na ministerstvu, ale některé jiné scény, třeba návštěva u X.F. a hlavně závěrečná konfrontace v Malfoyovic rezidenci šly určitě natočit lépe a potenciálu předlohy nebylo využito (např. Bellatrix klidně mohla mučit Hermionu o něco déle:) Pořádným WTF bylo, že Hermiona poslouchá Nicka Cavea (!!!)_________ Vzkaz pro Tetsuo: nikdo neodešel. (19.11.2010)

Na kouzelnický svět přišly časy vskutku nejtemnější, ale jakkoli by se to mohlo podle náhodných kritických výkřiků do tmy zdát, s kvalitou filmového zpracování to nemá společného pranic. Yates a Kloves měli před sebou dost ošemetný úkol přetavit "tu pomalejší a upovídanější" část Relikvií do samostatného výbušného blockbusteru. Režisér obstál s neskutečnou bravurou a ať odcházi Trio z domova, vypráví se Příběh tří bratří nebo se ničí viteál, magická atmosféra z plátna doslova září. Klovesův scénář ale občas zkratkuje a nemít předlohu načtenou i pozpátku, docela se ztrácím. Ale přestože jsou Bill a Fleur z minuty na minutu členy řádu, když v Princovi byli vynecháni a ministr Brousek nakračuje na scénu, aby z ní téměř okamžitě sestoupil, v důsledcích se výtky hledají velmi, velmi těžko. Celkový dojem na mě totiž křičí, že ze čtyř set stran plných očekávání velkých věcí a plnění menších průběžných cílů vznikla epická fantasy plná omamných momentů a tak upřímného soukromého dramatu, že to bere dech. Fénix i Princ získali zdárného souputníka a pokud byl David Yates po minulém díle králem, pomalu už nemá kam stoupat. (27.11.2010)

Po trapném pokusu o akčního Prince dvojí krve je pro mě tenhle Harry Potter příjemným překvapením a návratem k normálu. Narozdíl od svého předchůdce má až překvapivě mnohem více svěžího vtipu a nepostrádá přiměřenou akci. Po celou dobu mě ani jednou nenapadlo podívat se na hodinky. Pro mě film splnil ten nejzásadnější účel - navnadit na závěrečné finále. (18.11.2010)