Harry Potter a Dary smrti - 1.

Věřte mi, že zrovna já to říkám dost nerad, ale (filmový) Harry Potter nikdy nebyl nudnější... Vata, které je v těch knihách od čtvrtého dílu požehnaně, doposud filmovou podobu příliš nezatěžovala, a já doufal, že to tak zůstane až do konce. Bohužel, nápad rozdělit poslední díl na dvě části nakonec dovolil, aby se ta vycpávková hmota z HP románů vedrala i na stříbrné plátno. A to je docela škoda. (14.05.2011)

Komentář jsem, včetně hodnocení, po druhém shlédnutí změnil. Je sice pravda, že se film táhne jak chlupatá deka, ale pořád nás nádherně připravil na závěrečné ukončení velké epopeje, které jsem se od mládí zúčastnil nejen proto, že Harrymu, když nastoupil v Bradavicích, bylo stejně jako mně. Fakt, že poslední díl se rozdvojil mi je naprosto jasný, ale zlobit se za to u tvůrců nemůžu. Pořád mi ale ve filmu plno věcí chybělo a o to budu mít větší důvod se ke knize vracet. U jedničky mě spíš mrzelo, že většina filmu se nemluvila a nejhorší byl fakt ten porod v půlce filmu, kde se vlastně vůbec nic nedělo. Ale i to mělo svůj důvod. Nakonec mě ale zamrzelo, že jsem předposlední příběh Harryho Pottera tak sundal. Vždyť například bajka ke konci filmu je natočená naprosto nádherně a akce tu taky není vlastně vůbec špatná. A co je hlavní...na závěr nás to připravilo docela věrohodně a víceméně ukázalo to, co ukázat mělo. Sice to bude nejslabší díl, ale zatracovat bych ho neměl. (04.12.2010)

Dospěl jsem do věku, když jsem sice všechny Pottery četl, ale už tak dávno, že si pamatuju už jen základní zápletku a konec. Yates pochopil (studio pořád ještě ne), že většina fanoušků už pěkně zestárla (já osobně jsem se s Harrym a jeho kamarády seznámil v deváté třídě základní školy a od té doby řekou protekla pěkná spousta vody) a začal od pětky pomalu, ale jistě měnit trochu drsnější pohádku na temnou fantasy, která nám, přestárlým dětem, dnes vyhovuje lépe. Sedmý díl má ještě tu výhodu, že se od svých mladších bratříčků radikálně liší už v tom nejzákladnějším. Už nejsme zavření na hradě, ale začínáme pobíhat celým širým... no dobře Velkou Británií. Vizuální stránka první půlky RELIKVIÍ SMRTI je úchvatná (moře) a ano myslím tím i geniálně pojatý vložený příběh o třech bratřích. Desplatova hudba je po božském Williamsovi asi tou nejlepší náhradou. Herecká posádka ze sebe vydává to nejlepší (za ty roky prostě mají svoje charaktery v malíku) a tím rozdělením na dvě půlky se nabízí spousta místa, kde se můžou předvést. Snapea si očividně šetří na finále a Voldy je konečně opravdu démonický. Bylo zajímavé, že děj nikam nesprintuje a přesto jsem se nenudil. Vlastně to ve mě probudilo chuť vidět finálovou polovinu a možná si znova přečíst knížky. Někdy. Tak za půl roku naposledy pane Pottere. (28.11.2010)

Po cely cas vyborne -> s priemernou urovnou spomienok na kniznu predlohu a predchadzajuce filmove casti som bol divacky "angazovany" pocas celeho filmu. Nevadil mi ani ten okaty "skanzen" stylov, ako prehliadka najvyraznejsich filmarskych postupov udomacnenych v kinematografii blokbasterov za poslednu dekadu, ktore pred divakom defilovali, prelievali a opakovali sa od sekvencii ku sekvencii. Podobne pochopitelna mi prisla aj repetetivnost v predstavovani teen rozorvanych dusi, pricom vdaka uzitemu stylu, sa este viac zvyraznilo vykrajovanie emocne napatych chvil, resp. ich sprostredkovanie skrz zvyraznenie mimiky hercov. A sekvencia tanca na hudbu Nicka Cavea je mojim osobnym vrcholom a zaroven pre dalsie pozeranie mozno aj kliatbou tohto "polodielu" v jednom -> tych par sekund mi totiz dokonale sprostredkovalo celu emocnu paletu a tazivost situcie hrdinov rovnako intenzivne (a mozno aj viac) ako zvysok tych scen filmu, ktore sa snazili (v mojich ociach uspesne) o to iste. Je to pre mna ekvivalent "sprchovej sceny" v Casino Royale. (22.11.2010)

Jedno velké "uffffffff" a nevěřícný podiv nad tím, že se i mistr Yates může utnout. Část 1 má pár režijně vytříbených momentů (úvodní cca desetiminutovka, Godrikův důl, příběh tří bratří), ale i ty jsou semlety Klovesovou neschopností funkčně adaptovat, která už Potterovi nehází jen klacky pod nohy, ale vyloženě ho zařezává. Netuším, jestli je Kloves skutečně takový hlupák a neschopa, že nedokáže předlohu osvěžit trochou vlastních nápadů, anebo jen ctí fanoušky s Rowlingovou a snaží se jim za každou cenu zavděčit, pravdou ale je, že jestli někdy nezvládl funkčně adaptovat, pak v tomto případě. Nevadí mi celková neakčnost, nevadí mi pomalé tempo a rozdělení na dvě části. Vadí mi, že musím dvě a půl hodiny sledovat trojici zadumaných teenagerů v lese, přičemž zásadní postavy série umírají mimo obraz a o jejich skonu se dozvídáme mimoděk. Vadí mi, že pokaždé, když se rozběhne akční scéna, je o deset vteřin později utnuta, aniž by se řádně rozjela a stihla vygradovat. A vadí mi, že musím polovinu filmu poslouchat jalové "stanové" dialogy, které naprosto nic neřeší, aniž bych věděl "co se chystá tam venku?" Proč se nemohlo na pár minut odbočit do Bradavic (Neville si to dává v pouhé jedné scéně s takovým přehledem, že Potter a spol. z dálky závistivě čumí), zaskočit k Voldermortovi na kafe, anebo omrknout partyzánské plány zbytků Fénixova řádu? Výmluvy typu "protože v předloze sledujeme ústřední trojici" jsou k ničemu. Pokud píši scénář o zrodu fašistické společnosti, je záhodno, abych ukázal, jak vlastně funguje. Ne že nechám zaznít dvacet jmen zesnulých z rádia, rozházím všude létáčky s Harryho obličejem a tím to pro mě hasne. V závěru si navíc bere dovolenou i paní logika a selský rozum, což ve světle všudypřítomné vážnosti působí snad ještě směšněji, než scéna zničení medajlonku, a naivněji, než infiltrace na Ministerstvo. Zkrátka a dobře, Potter teď bude mít až do konce cejch série, která těsně před finále padla o řádný fous dolů... a moc nevěřím, že se s druhou části výrazně zvedne. Ne když vím, jak rádoby sofistikovaná, nablblá a nechtěně legrační byla druhá půlka knihy. P.S.: Desplat nezklamal a už poněkolikáté dokázal, že svou ukolébavkovou hudbou zvládne uspat kohokoliv. Spolu s Klovesem, prosím, postavit ke zdi a zmáčknout spoušť. P.P.S.: Po druhé projekci většina výtek zůstává (hlavně druhá půlka je scenáristický fail o velikosti koňského přirození), ale pravdou je, že jsem se ani jednou nenudil a první polovina mě dokázala velmi často emocionálně ždímat. Jaké z toho plyne ponaučení? Příště na půlnočky kašlu... (18.11.2010)