Útek do divočiny

Nechci být loutkou, u které někdo tahá za špagáty. Chci být svobodný. Nehodlám se řídit ,,zákony,, a nařízeními lidí, kteří nejdřív musí někde v koutě sežrat kostku mýdla, aby si připadali čistí a mohli to zase myslet upřímně. Uznávám jen 2 - neškodit lidem a přírodě. Nevěřím ve spravedlnost mocných. Vím, že socha spravedlnosti má zavázané oči, ale ona má i ohnutá záda a kapsy plný prachů. Nevěřím v žebříček hodnot, který je nám v současnosti vnucován. Nic se nezměnilo. Na prvním místě je to už zase nahrabat si a strana. A je skoro jedno která strana. Žádám členy strany, aby šli na stranu a spláchli se tam. Chci cestovat, prožívat, poznávat. Nesvazujte mně, nechte mně žít tak jak chci. A za to dám i život. Dávám si inzerát : ,,Hledám pravdu a polibte mi prdel,,. ( To je názor můj, ale myslím si, že mluvím i za něj...) (27.11.2011)

Příběh podle skutečnosti. Už jen to nás nutí sledovat film z jiného úhlu pohledu a taky ho tak brát. Obdivuju odvahu tak mladého kluka, který k životu nepotřeboval peníze, vysoké vzdělání, bary i techniku a rozhodl se odejít do přírody. Chtěl od života něco víc, něco obyčejného, co by jej naplňovalo. A to něco ho stálo život. Třeba to tak mělo být, ale jedno je jisté, i když nechtěl umřít, zemřel vyrovnanější, spokojenější a bohatší než všichni ostatní. (03.01.2009)

U tohoto filmu jsem byl tak trochu na nervy, protože tak do očí bijící naivita hlavního hrdiny se jen tak nevidí. Nůž, zapalovač, sirky, trénink, zkušenosti? Udělám pár kliků a budu připravený žít na Aljašce? Když vynechám hrdinu, jsem s filmem velice spokojen. Poetické kamerové záběry na krásnou přírodu, padnoucí hudba a vynikající režie Seana Penna. Přesto je podle mě trochu přecenovaný. 80% (06.07.2009)

Jedna pieseň za tisíc riadkov...http://www.youtube.com/watch?v=lm8oxC24QZc (15.03.2013)

" Happiness only real when shared ". Škoda, že to Chris McCandless pochopil příliš pozdě. Miluju ten příběh, miluju knížku a miluju i film, který zázračným způsobem předává (vyjma určitého zidealizování hlavní postavy oproti knize) divákovi to hlavní z celého příběhu. Fenomenální Hirsch a skvělé vizuální pojetí doplněné o brilantně trefný soundtrack nejen Eddieho Veddera. Pro mě již několikátým rokem jeden z nejoblíbenějších a nejosobnějších filmů. 10/10 (11.01.2009)

Jen bych opakoval, co napsala lacerta. Cituji: „Ale ve skutečnosti se mi zdá, že je to o floutkovi, kterej nevyrostl z puberty a z rozmaru se přesunul kamsi do divočiny. Sobecky se vůbec nezamyslel nad tím, že třeba existujou lidi, kterým na něm trochu záleží. Byl mi krajně nesympatickej celej film - od promoce, pálení peněz až po pokrytecký nastěhování se do autobusu. Prostě rozmazlenej nevycválanej spratek, kterej neví co chce, odtáhne do divočiny a neumí se o sebe ani pořádně postarat.“ ---- Přesně tak jsem to cítil i já. Navíc je to celé postavené tak nějak podivně už od začátku. On bez zkušeností jde celý den sněhem, brodí se studenou řekou, pak běhá po horách ve slipech a loví, spí ve stanu, jak si rozdělal oheň, to nevíme, nedostane ani rýmu, ani necvaká zubama zimou, pořád úsměv na tváři, a pak najednou v té pustině najde autobus s vybavením. Nevěřím tomu, nevěřím, že to byla taková pohodička už od začátku, že v podstatě žádné těžkosti, žádná zima a jídla do sytosti. Jo, a všude si kupuje knížky o přírodě a květeně, a pak jde do bobulí? (03.10.2013)

Po druhem zkouknuti musim pridat na hodnoceni. Jako cloveku, ktery miluje prirodu, se mi Utek do divociny dostal dost pod kuzi. Uz hned pri prvni pisni, kdy Emile Hirsch vyrazi vstric svemu dobrodruzstvi, mi zacal behat mraz po zadech. A kdyz uz je rec o Emilu Hirschovi, ten me opet velice prijemne prekvapil. Pocit svobody a osvobozeni se od sveta z filmu primo salaji. Hudba presne sedne a myslim, ze na scenu, kdy Emile Hirsch vyleze na horu, diva se do krajiny a kamera zacne zabirat celou tu uchvatnou scenerii, hned tak nikdo nezapomene. Pri sledovani jsem dostaval mirne "zachvaty" svobody :) (23.01.2008)

Jedna z nejkrásnějších věcí, co jsem kdy viděl. 95% (09.05.2008)

Tenhle film jsem si děsně přál vychutnat, zasnít se o tom, jaký by to bylo sám projet Státy skrz naskrz (už jsem k tomu měl i svůj osobní doprovodný soundtrack :-), protože přeci jenom v každým chlapovi zůstane navždy kousek kluka, duše, která chce zažít dobrodružství dalek všech každodenních starostí. Vypnout, nechat společnost za sebou a objevit... co vlastně? Co je v životě důležitý? Co je jen povrchní a nepodstatný? Chris "Supertramp" McCandless to dokázal, přestože se zachoval jako sobecký hovado, nestarající se o to, že tady nechá minimálně tři rozervané a smutné duše. Ale každej, kdo ho odsoudil, nechápajíc, co pro člověka taková cesta může znamenat, je zaprděný hovado. Takže tak, film mi to však nedopřál, Sean Penn se zachoval přesně tak, proti čemu sám Chris "bojoval" (pozérsky natočeno, s rádoby artovým přesahem), Emile Hirsch si hraje (špatně) na Leonarda DiCapria a závěrečná scéna se mnou nepohnula ani o píď. Vychutnat si tak člověk mohl jenom tu čarokrásnou aljašskou přírodu a to za zvuků muziky Eddieho Veddera. Jindy by to nebylo málo, ale tohle si říkalo o sakra hlubší zážitek. Njn, ještě že máme aspoň těch 127 hodin... (09.07.2016)

Musím uznat, že se Sean Penn pochlapil a natočil hodně poctivý film, ve kterém je cítit krev a pot. Nějaké výhrady bych měl, ale rozhodně jsem se nenudil. A už jenom čas prověří, jestli náhodou nejde o majstrštik. 90% (19.06.2008)

For ME 91% (23.12.2008)

Mnoho životních pravd v 148 minutách. Úchvatné scenérie. Každý z nás hledá sám sebe, ale málokdo je tak silný vzepřít se světu jako hrdina tohoto snímku. (28.12.2010)

Sonda do duše člověka, který hledá sám sebe. Snímek je natočen zvláštně podmanivým způsobem, kdy ho po jeho zhlédnutí budete mít ještě hodně dlouho v hlavě. Jeho plusem je, že pokládá morální dilemata a ne každý bude souhlasit s jednáním a pohnutky hlavního aktéra. Ne úplně jednoduchý na podívanou. Jeden z nejlepších snímku roku 2007. 83% (19.12.2013)

Celou dobu jsem měla slzu v oku – ani ne tak kvůli Alexovu/Christopherovu osudu, jako kvůli krásné přírodě a dokonale padnoucímu soundtracku. Příběh mě vzal za srdce, i když mi občas vadily přemíru intelektuální řeči hlavního hrdiny i jeho snaha se za každou cenu odlišit od ostatních obyčejných smrtelníků. Emile Hirsch a spousta ostatních herců ve vedlejších rolích podali výborné výkony a film ve mně vzbudil chuť si přečíst knihu a dozvědět se o tomto supertrampovi něco víc. O měsíc později - srovnání film/knížka (Jon Krakauer):4/6 - v knížce bylo více věcí vysvětleno a pomohla mi Alexe/Chrise více pochopit. (16.09.2008)

Spousta filmu na tohle téma je které moc neoslní, no ale tady jsem překvapen a celkem spokojen nenudil jsem se. (08.10.2018)

Tak tenhle film mě fakt hodně potěšil. Četl jsem nejdřív knížku a měl už tedy o Christopherovi nějakou tu svou představu, ale z filmu jsem nebyl ani trochu zklamaný. A k obsahu - taky jsem už od dětství toužil po osamělém životě v divočině, po ztroskotání na liduprázdném ostrově a podobně, takže mi jsou postoje i názory hlavního hrdiny hodně blízké. S věkem však už u mě převažuje nad city rozum, takže musím na jeho adresu bohužel konstatovat, že byl nejenom hodně naivní, ale i tvrdohlavý, šel zkrátka úplně zbytečně hlavou proti zdi, ale aby jí rozbořil, na to ani ta jeho tvrdá palice nemohla stačit. Příroda zkrátka není žádná matka-ochranitelka, je přísná, nemilosrdná a lhostejná vůči našim sebelepším (nebo jakýmkoliv jiným) úmyslům. Christophera stál tenhle fakt život, ale stejně mu tak trochu závidím to, že měl odvahu a vůli jít nekompromisně a přes překážky za svými ideály a žít v souladu se svým přesvědčením. A taky ho obdivuju za jeho bezváhavé odolání lákadlu pohodlného konzumního života. Škoda, že pro únik z naší všeobklopující civilizace musí dneska člověk volit stále extrémnější místa; kdyby Země nebyla tak přelidněná a Christopher Supertramp mohl dát před severskou tundrou přednost nějaké pohostinější oblasti, asi by přežil mnohem déle. Ale lepší zhebnout mladej a svobodnej, než skončit na LDNce na kapačkách a srát do pytlíku, že jo... (10.03.2013)

Nádherný film, který vyniká nejen svou úchvatnou vizuální stránkou, ale i krásou svých myšlenek a pravd. Emile Hirsch dokazuje, že už dávno vyrostl do elitní herecké ligy a ani na chvíli jsem nepřestával věřit jeho snům a vzpomínkám. Těžko dál líčit moje pocity, snad jen – podívejte se sami. A možná dojdou slova i vám. 90% (26.03.2008)

ÚTĚK DO DIVOČINY je krásný film demonstrující proti hodnotám moderní civilizace. Je to příběh lidského poznání a odhodlání a i když pro oko diváka (v knize pak pro oko čtenáře) nekončí šťastně, tak pro Christophera McCandlesse vlastně ano. Jeho odkaz je tak skutečný a silný, že muselo dojít k natočení filmu, jinak by nebylo v dnešním světě možné jej předat tolika lidem. Jeho osud a život nám ukazuje naše milné představy o životě, naše překroucené potřeby. Kdo je šťastnější, ten kdo umře v devadesáti a celý život stráví stereotypním pendlováním mezi nucenou prací, výběrem z bankomatů a utrácením v obchodech nebo ten, kdo tu prožil sice "jen" 24 let, ale takovým způsobem a s takovým poznáním, kterého mi ostatní nebudeme nikdy schopni?! Jak ve filmu zaznělo “ je důležité, jak život prožijeme, ne jak dlouhý bude“. Na konci můžeme v Christopherových očích vidět zoufalství a pokrytectví nad jeho volbou, ale nakonec z tohoto světa odchází smířený, spokojený a s poznáním, kterého chtěl dosáhnout. Příběh pak doprovází nádherná hudba a velmi dobře zvládnuté jsou i paralelní vypravěčské linie, kdy je nám v posledních dnech a hodinách Christopherova života na Aljašce odhalován i jeho předchozí život, studium a jeho přípravy k uskutečnění úniku před civilizací. Cestou se Christopher setkává s různými lidmi a film nám ukazuje lidskou sobeckost, když nám dává najevo to, jak nejsme schopni poznávat jiné, poznávat jejich sny, umění a zručnost - život by měl být o poznávání, hledání všeho, co nám tento svět nabízí a ne se před tím ukrývat ve svých doupatech, obklopeni věcmi, které nemají životní smysl a jsou jen odrazem naši omezenosti a usedlosti. Na druhou stranu nám film ukazuje naivitu takových myšlenek, moderní člověk už dávno nemá tu schopnost jen vlastními silami přežít v divoké přírodě a ukazuje nám tak naší slabost, kterou schováváme za naše vynálezy. Jsme otroky našich výplodů a podstata světa už pro nás není dosažitelná. Sean Penn dokázal příběh z knihy Jona Krakauera zfilmovat téměř na 1*.....proto mu dávám 5 :-) (19.02.2012)

Nádherně nasnímaná hypnotická pouť, která probudí Vaše dobrodružné já, aby si užilo tento panensky čistý příběh o muži, který dal všanc vše a byl konečně svobodný. Snímek Into the Wild rovněž zaujme svou hudební stránkou, jejíž tóny dokonale lícují s celkovým vyzněním, přičemž jsem si některé z nich broukal i po skončení filmu. Režisér Sean Penn zde také skvěle vypráví skrze působivé obrazy zasazené do dechberoucích reálií, takže si putování Alexandera Supertrampa užijete o notný kus více. V tomto bodě musím samozřejmě zmínit herecký výkon Emile Hirsche, který téměř po celou dobu stopáže umně balancoval na hraně hraného a místy až neuvěřitelně dokumentárního pojetí. Tohle se zkrátka moc, moc povedlo, jelikož zde vážně není mnoho co vytýkat. Into the Wild je prostě velmi osobitou odyseou jednoho muže, který žil svůj život po svém, nesvázaném společenskými konvencemi. Bože, jak já mu záviděl! (Netflix) „When you want something in life, you just gotta reach out and grab it.“ (19.05.2020)

Jestli mě na tom zpětně (skoro po deseti letech) něco fakt baví, tak to, jakym způsobem se vyvíjí pohled na filmy společně s tim, jak člověk vyrůstá. Tzn. v mejch 14 letech byl tohle naprosto formující a důležitej moment v mym životě, kterej budu dál respektovat, ALE kdyby se objevil teď, dost možná jen tak propluje. (A zároveň použít do svýho filmu básně od Sharon Olds, na to musíš bejt velkej pán.) (09.05.2008)