Kanibalové
Cannibal Holocaust
Cannibal Holocaust
Réžia:
Ruggero DeodatoScenár:
Gianfranco ClericiKamera:
Sergio D'OffiziHudba:
Riz OrtolaniHrajú:
Robert Kerman, Francesca Ciardi, Perry Pirkanen, Luca Barbareschi, Salvatore Basile, Carl Gabriel Yorke, Ruggero Deodato, Paolo Paoloni, Luigina Rocchi (viac)Obsahy(1)
Příběh, který vám bude vyprávět tento film, se skutečně stal. Do pralesů Jižní Ameriky odjíždí čtyřčlenná skupina mladých reportérů, aby natočili unikátní záběry s domorodci, kteří se ještě nesetkali s bílým člověkem. Podaří se jim nalézt kmen údajných lidojedů, kteří však o bílé návštěvníky nejeví přílišný zájem. Mladí reportéři se je proto pokusí vyrušit z jejich poklidného života. Tento film je nevhodný pro osoby mladší 18 let, protože obsahuje autentické záběry kanibalských orgií, které se tehdy opravdu odehrály. (Vapet Production)
(viac)Videá (2)
Recenzie (629)
Film se mi dost líbil, to musím říct hned na začátku. Ne, že bych se někdy nějak vyžíval v násilí nebo ho vyhledával, ale nezatratím něco jen proto, že se tam ukáže pár galonů krve nebo metrů střev. Pravda, násilí tu zobrazují dost naturálně a dokonce opravdu zabijí i několik zvířat přímo před kamerou. Ale já se ptám, komu to vadí? A proč vůbec? Co je horší, sportovní střelec, kterej zabíjí zvířata jen kvůli trofejím nebo filmař, kterej je zabije kvůli filmu a mrtvolky jsou následně všechny snězeny? Co tedy říkáte na všechny ty možné různé kosmetické přípravky, viagry, parfémy a jiný zbytečný sračičky zkoušený na zvířatech (ajo, tamto nejsou želvy ale jen vobyčejný psi a kočky a králíci a je to pro dobrou věc). Co byste řekli, kdyby před kamerou chytili rybu, zabili a vykuchali? Nebo lapli králíka, dali mu jednu za ucho a pak zařízli? Nebo zakroutili slepici krkem? Hnus, jak tady mnoho ostatních uživatelů píše, jsem pravda vůbec necítil. Tedy takto, necítil jsem ho při zabíjení zvířat. Proč? Jsem masožravec a i já pár zvířat na jídlo zabil. Hnus jsem cítil spíš ve spojení s lidma a jejich činama. A občas nedůvěru, protože některé násilnosti na lidech páchané vypadaly opravdu jako skutečné, přestože nemůžu říct, že by si je ti čtyři zmetci nezasloužili a že bych jim to nepřál. Za skvělej považuju nápad, že v první části filmu profesor Monroe hledá celou skupinku dokumentaristů a vidí důsledky jejich chování a až potom, co bylo příčinou. Taky je zajímavý srovnání "civilizovaných" a divochů. Občas jsem netušil, kdo je kterej. Film to určitě není pro děti, ale za nedůležitej ho nepovažuju. Poselství přeci jen nějaký nese, a to abychom se na sebe mohli podívat do zrcadla bez uzardění, abychom se chovali jako zvířata a ne jako lidé. Protože zvířata nikdy nejednají ve vzteku, nenávisti, hlouposti, malichernosti, sobectví nebo z nudy. Zvířata nezabíjejí pro radost, neukájejí se sledováním násilí a reality v televizi, neznají nic z toho špatného, co znamená být člověkem. a přiznejme si, existence člověka přináší vesmíru spíš to špatné. ()
Who the real cannibals are? Jeden z vrcholů filmového (ne)umění. Naturalisticky sugestivní, sugestivně naturalistický. To je Deodatův druhý výlet (dalo by se říct volné pokračování) do amazonské džungle mezi lidožravé domorodce. Silná syrová podívaná, která se vyrovná leckterému dokumentu či živému přenosu, fascinuje úžasnou trikovou stránku, hudbou Rize Ortolaniho a odhodláním překračovat hranice a zabíjet nevinná zvířata. Tady se film stává hmotným. Na něco takového se prostě nedá zapomenout. ()
Tak fajn... Deodato se pokusil šokovat a povedlo se mu to mírou vrchovatou. Ani ne tak brutalitou lidí vůči sobě navzájem, jako spíš nesmyslným a naprosto zbytečným zabíjením zvířat v přímém přenosu. Vyžívat se v detailních záběrech na kuchání želvy nebo opic (které kvůli zpackané scéně musely být zabity hned dvě) se může snad jen sadista nebo někdo, kdo pro komerční úspěch svého snímku podstoupí naprosto cokoli... Tahle bezskrupulóznost svědčí o mnohém. Deodato se touto saďárnou zřejmě snažil obalit myšlenku, že necivilizovaným divochem nemusí být jen domorodec odněkud z Afriky... ale činí tak docela jednoduchým a velice průhledným způsobem. Hlavní postavy jednají tak nelogicky, že výsledku jako celku nevěřím ani za mák... Uznání si režisér vyslouží snad jen za navození atmosféry a tu neskutečnou autenticitu, s níž nám zobrazuje všechny ty nechutnosti (vyjma zabíjení zvířat - to už je mimo mé chápání). Vlastně se ani nedivím těm, co dali odpad... ()
Chápem, že viacerí talianski hororoví režiséri nie sú úplne normálni, no pokiaľ jedinou emóciou z nejakého filmu zostáva zhnusenie (intenzívne) nad sadistickým zabíjaním zvierat (skutočným), tak akékoľvek posolstvo a kinematografické kvality idú bokom. Deodato by si to mal odsedieť a v chládku čítať fyziológiu zvierat. ()
Rozporuplný film bezpochyby, avšak pre tých, ktorí majú radi gore a krvavé kanibalské besnenie je to za 5*. Tu na CSFD to evidentne hodnotili aj ľudia, ktorí mali „jasno“ ešte pred pozretím filmu, respektíve k nemu pristupovali jednostranne a plocho. To ja teda nie. "Cannibal Holocaust" rozhodne patrí medzi najlepšie kanibalské filmy aké som mal možnosť zatiaľ vidieť. Film nie je bezmyšlienkovitým gore-festom a okrem iného nastoľuje aj otázku humanizmu a zamyslenia sa nad tým, či ľudia v mestách sú kultivovanejší v porovnaní s divochmi z pralesa alebo nie. Dokumentárne ladený snímok svoju nosnú tému predkladá prostredníctvom výpravy svojských filmárov do nehostinnej Amazónie, kde sa snažia zdokumentovať tunajšie pomery a priniesť tak domov pokiaľ možno šokujúce a akčné zábery života v džungli. Pre čo najdrastickejšie zábery vykresľujúce domorodcov ako stádo tupých požieračov bez budúcnosti, ich neváhajú podpichovať, provokovať a vraždiť. Veď čo oko civilizovaného človeka nevidí, ako by sa ani nestalo. Výprava sa nevracia späť, preto je za nimi vyslaná záchrana, ktorá má ich osud objasniť. Značné množstvo násilia, reálne zabíjanie zvierat a miestami amatérska ručná kamera, to sú azda tie hlavné zložky umocňujúce filmový zážitok až ku zimomriavkam. Použitie kontroverzných záberov a obsah filmu vydávaný čiastočne za skutočný dokument, malo za následok, že si ho okrem filmových cenzorov zobrala na koberec aj polícia na preskúmanie. Ruggero sa kvôli tomu následne dostal aj do policajnej väzby. Herci s režisérom mali dohodnutú zmluvnú klauzulu, že sa nebudú objavovať vo filmových projektoch nejaký čas z toho dôvodu, aby sa nepoškvrnila autentickosť filmu a jeho zámeru. Aby režisér hustú situáciu po uvoľnení filmu upokojil, požiadal hercov o predstúpenie pred verejnosť s posolstvom – je to iba film! Policajné orgány mu ale neprestali vyčítať bezdôvodné zabíjanie zvierat, ale aj z toho sa vyvliekol. Následne sa na film uvalil zákaz distribúcie, ale aj na to sa Ruggero vykašlal a poslal film ďalej. Ako je vidno, toto vydávanie filmu za skutočný dokumentárny materiál sa vydarilo dokonale, niekde som dokonca čítal (nemám to overené), že aj vo vtedajšom Československu sa v správach objavila informácia, že bohužiaľ v ďalekej Amazónii zahynulo niekoľko dokumentaristov pri výkone svojej práce pod rukami a zubami kanibalov. Samotný "Cannibal Holocaust" sa označuje ako brutálny "vrch ľadovca" Deodatovej cesty – kanibalskej trilógie odštartovanej v roku 1977 “survival” hororom ULTIMO MONDO CANNIBALE nasledovanej CANNIBAL HOLOCAUSTom a vyvrcholenej akčným INFERNO IN DIRETTA v roku 1985. Ku inšpirácií, ktorá neskôr predznamenala spomínanú kanibalskú trilógiu, obzvlášť CANNIBAL HOLOCAUST, sa podľa slov režiséra pripájajú tituly Roberta Rosselliniho a jeho realisticky vojnové tituly Roma, città aperta (1945), Paisa (1946), či povojnový príbeh 12 ročného chlapca Edmunda Germania anno zero (1948). Následne v 50-tych rokoch už režisér Lee Sholem konkrétne naznačil, ako by taký CANNIBAL HOLOCAUST mohol vyzerať - Cannibal Attack (1954). Cesta formujúca výsledok Ruggera Deodata sa ale iba začína. Medzi ďalší vplyv režisérskej osobnosti po Rossellinim sa radí práca Sergia Corbucciho, konkrétne jeho tituly ako Django (1966) a Il Grande silenzio (1968). Základ by teda bol. K slovu sa dostávajú formujúce 70-te roky a prelomový Lenziho “kanibalský“ zásek Il Paese del sesso selvaggio (1972) a séria mondo dokumentov v tom čase križujúca Taliansko - Nuova Guinea, l'isola dei cannibali (1974), Ultime grida dalla savana (1975), Savana violenta (1976), a iné... Po tom všetkom prichádza na scénu pre Deadata už posledný klinec jeho príbehu, dvojica kanibalských titulov Emanuelle e gli ultimi cannibali (1977), La Montagna del dio cannibale (1978). Vzniká CANNIBAL HOLOCAUST. Sila "Cannibal Holocaust-u" a túžba nadviazať na jeho úspechy resp. predať pod touto známou značkou pár filmov, mala za následok vznik napríklad trashových hororov ako Holocausto Cannabis (2001), Satan's Cannibal Holocaust (2007), Psycho Holocaust (2009), shortu Santa Holocaust (2010), či prideleniu distribučných názvov ku filmom Schiave bianche: violenza in Amazzonia (1985) - "Cannibal Holocaust 2: The Catherine Miles Story", prípadne filmu Natura contro (1988) - "Cannibal Holocaust 2". Ale to sú všetko už len marketingové špekulácie za lepším ziskom. Netreba zabúdať ani na ťažko trápne pokusy Bruna Matteia o nechutnú participáciu na "Cannibal Holocaust-e", ktorý vyslovene zosmiešňuje – tituly Nella terra dei cannibali (2003) (v Japonsku označenom ako "Cannibal Holocaust 3: Cannibal vs. Commando") a Mondo cannibale (2003) (v Japonsku označenom ako "Cannibal Holocaust: The Beginning"/"Cannibal Holocaust 2"). Späť ale ešte ku obdobiu tesne po CANNIBAL HOLOCAUST-e. Netrvá vôbec dlho, len niekoľko mesiacov, a po sláve Deodatovho, dnes už piliera moderného kanibalského hororu sa derú na svetlo sveta ďalšie jemu podobne. Vzniká Mangiati vivi (1980), Zombi Holocaust (1980), Apocalypse domani (1980), Cannibal ferox (1981), Porno holocaust (1981), Welcome to the Jungle (2007), a iné...Po období inšpirácie príbehom prichádza na rad obdobie inšpirácie scénami. Do tejto kategórie spadajú napríklad tituly ako Indiana Jones and the Temple of Doom (1984) - pojedanie opičieho mozgu, Due occhi diabolici (1990) - nabodnutie na kôl, argentova poviedka “The Black Cat“, Dead Man (1995) - pojedanie ľudskej ruky, Anthropophagous 2000 (1999) - nabodnutie na kôl, It Waits (2005) - nabodnutie na kôl, Evil Aliens (2005) - nabodnutie na kôl, Shadow: Dead Riot (2006) - nabodnutie na kôl, Dolla Morte (2006) - nabodnutie na kôl, Isle of the Damned (2008) - nabodnutie na kôl, Sentô shôjo: Chi no tekkamen densetsu (2010) - nabodnutie na kôl, atď... Ku zaujímavostiam patria aj prepojenia ku Hong Kongu - Hei tai yang 731 (1988) - “čínsky CANNIBAL HOLOCAUST“, americkému Blair Witch Project (1999), videoklipom death metalovej skupiny Necrophagia - Necrophagia: Through Eyes of the Dead (2002), videohre “Manhunt“ (2003), ... PS pre zábery tzv. filmu vo filme (“The Last Road To Hell“) v CANNIBAL HOLOCAUST-e, poslúžil z časti dokument Barbeta Schroedera - Idi Amin Dada (1974). K informáciám odkrývajúcim pozadie vzniku, prípravy a post-produkcie "Cannibal Holocaust-u", je možné sa dostať zohnaním a pozretím si dokumentov ako napríklad In the Jungle: The Making of Cannibal Holocaust (2003) alebo výpovede Gabriela Yorka - Alan Yates (2005). ### Vo Veľkej Británii sa "Cannibal Holocaust" dostal do distribúcie zásluhou štúdia “Go Video” vydaním Cut verzie vo februári roku 1982 (minutáž 85m, 14s). V júli nasledujúceho roku ho cenzori umiestnili na zoznam tzv. "Video nasties", a tým sa stalo distribučné šírenie na území Británie trestné. Tento ban po čase pominul a tak sa v roku 2001 dostáva na pulty predajní opäť verzia filmu, tentoraz skrátená ale o 5 minút a 44 sekúnd, označená vekovou prístupnosťou Rated:18. V roku 2011 sa dostáva na trh verzia od distribučného štúdia “Shameless video“ skrátená prostredníctvom BBFC o 15 sekúnd. Toho roku vychádza aj verzia, do ktorej priamo nezasiahlo BBFC, ale režisér Deodato (samozrejme na popud cenzorov). Deodato sám film nechal prestrihať, aby škrty neboli hrubo nedehonestovali pôvodný zostrih. Vzniká tak orezaná, prístupnejšia verzia. Uncut v Británii nie je doposiaľ k dispozícii. () (menej) (viac)
Galéria (37)
Fotka © Vapet Productions
Zaujímavosti (46)
- Jedná sa o najobľúbenejší film Eliho Rotha. (Michal123)
- Poté, co se herec Robert Kerman (profesor Harold Monroe) dozvěděl, že režisér nechal před kamerou všechna zvířata opravdu pozabíjet, označil R. Deodata za bezcitného a nemilosrdného a fyzicky jej napadl. Nebyl totiž u toho, když k těmto věcem došlo, včetně zabití nosála, kterážto scéna vypadala, jako by byla natočena v jeho přítomnosti. Herec měl původně za to, že se jedná o filmový trik. (Wez)
- Deodatovi vnukl nápad k natočení filmu jeho syn, který sledoval televizní noviny. Tehdy si uvědomil, že lidé se přehnaně soustředí na násilí. (HellFire)
Súvisiace novinky
Zemřel režisér Ruggero Deodato
V jednom z posledních dnů roku přichází smutné zprávy pro fanoušky evropské žánrové kinematografie, ve věku třiaosmdesáti let totiž v Římě zemřel kultovní italský režisér a scenárista Ruggero Deodato… (viac)
Reklama