Dve diabolské oči

Povidkovy film na motivy pribehu E.A.Poea. Prvni povidku nazvanou The Facts in the Case of Mr. Valdemar reziroval George Romero a opravdu me zklamala. Pribeh jsem samozrejme znal, zfilmoval ho uz minimlane Roger Corman a to docela dobre. Tesil jsem se s cim prijde Romero, ale on jej pouze presunul do soucasnosti a doplnil o nejaky ten krvavy efekt. Bohuzel je to cele hrozne natahovane, skoro celou dobu se nic nedeje a herci jsou opravdu silne podprumerni. Spis to vypada jako do nekonecna natahovana slabsi povidka z Amazing Storyes. Velka nuda. Ale pak prijde na scenu jine reziserske eso - Dario Argento - a vse je uplne jinak. Uz prvni minuty jim zfilmovane povidky The Black Cat, kdy fotograf Rod Usher (v podani Harvey Keitela) pracuje na fotkach mrtve zeny, kterou rozpulilo kyvadlo, davaji tusit ze tentokrat se budeme bavit. Argento svou cast filmu nacpal odkazama na ruzne prace E.A.Poa, sam jsem poznal jen ty nejznamejsi (Berenice, Zanik domu Usheru, Lenora, Annabel Lee). K tomu pridal skvelou kameru a kvalitni maskerskou praci Toma Saviniho (mihne se v male rolicce inspirovane prave Berenici) a cele to podtrhl dobry Keiteluv vykon. Jinak pribeh o nenavisti ke kockam a zarlivem manzelovi zustal zachovan, snad jen snova sekvence s narazenim na kul pusobila trochu rusive. Doporucuju zapomenout na Romerovu povidku a pustit si film od prostredka, zazitek bude perfektni. (26.09.2004)

Hezky jsem si u toho odpočinul. Obsah Dvou očí dobře popsal už Obitus a kusko. Souhlasím i s hodnocením, že první část je slabší než druhá. Plusem jsou velmi povedené masky a příjemné gore efekty. Romerova povídka zestárla o něco víc. Ta Argentova je svižnější a má pěkný look i 20 let od vzniku - je plná barev a vizualně krásně sladěná. Obě dvě části spojuje to, že moc nevyděsí, ale spíš poskytnou příjemný oddech znavenému divákovi. (07.10.2007)

Tohle jsou vlastne dva samostatne filmy, jenze oba maj necelou hodinu, tak to tvurci hodili do jednoho celku, protoze je spojuje predloha od Poea. Prvni film od Romera - Pripad pana Valdemara, na me ze zacatku spis pusobil jak Colombo nebo podobny kriminalky. Mame tu jednoduchej pribeh o zene, co chce obrat o prachy svyho manzela. Napad s hypnozou sice dobrej, ale 40 minut se nic nedeje, vetsinou kecaj. Na druhou stranu, i tak to ma velmi slusnou atmosferu. Pak pride zaverecnejch deset minut, ktery jsou sice hezky, ale neni to ani nak zvlast strasidelny, ani krvavy, takze uz to film nevytrhne. Druhej film Cerna kocka natocil Argento a to uz je jina kava. Navic tenhle pribeh jsem znal. Pribeh tu je zajimavejsi, neco se deje od zacatku do konce a je tu par hezky nechutnejch mrtvolek. Navic je tu Harvey Keitel, kterej je docela dobrej. Problem je, ze jeho premena na silence je podana nejak divne, takze mi celou dobu nedoslo, proc ze mu to vlastne hrablo. A druhej problem je, ze i pres krvavy zabery a dalsi hororovy zalezitosti film zkratka nema moc strasidelnou atmosferu. Tu mel lepsi prvni film od Romera. Celkove me film mirne zklamal, predloha Poe a reziseri takovy dve veliciny a vysledek je jen prumernej horor, respektive dva. (07.10.2007)

První povídka je podle mě trochu slabší. V některých chvílích je zbytečně natahovaný děj. Musím říct, že tuto povídku už kdysi zpracoval Roger Corman. Romero nám ukázal, co se může stát s člověkem v hypnóze a hlavně jde o takové poučení, že s chamtivostí dojdeš leda do hrobu. Ve filmu bylo pár laciných lekacích scén, které se daly předvídat. Nicméně by to nebyl Romeo, aby do svého filmu nepřidal trochu zombíků a gore scén. Hudba byla v souladu s dějem, takže na ní nemám skoro žádné připomínky. Jen herecké výkony mě moc nepotěšily. Zato Argento se celkem vytáhl. V jeho příběhu jde o skloubení fyzického a psychického násilí, které je vyvolané fanatickou nenávistí k černé kočce. Už úvodní scéna s mrtvou ženou a kyvadlem byla slušná a co teprve postupná přeměna hlavní postavy z milujícího a pracovitého muže na násilného psychopata. Harvey Keitel se své role ujal naprosto skvěle. I díky němu si myslím, že povídka Černá kočka předčila první povídku v hodně směrech. (01.07.2008)

Romerova část: Romero opět dokazuje, že napětí budovat umí, stejně jako efektně používat laciné lekačky. A navíc si sem svým způsobem propašoval své oblíbené zombíky a přiměřenou porci gore. (4*) Argentova část: Argento jako by nebyl ve svém živlu a nedaří se mu jak napětí, tak přetvoření neškodného fotografa v šílence, kterého Harvey Keitel zahrál ne zrovna nejlépe. Vše tak zachraňují typicky argentovské momenty. Poznáte je snadno, většinou se v nich vyskytuje krev a ostrý předmět. Závěr je velmi špatný, z hlediska diváckého pochopení ba přímo zoufalý. (2-3*) (06.10.2007)