Sežrána zaživa

Těžce průměrný dobrodružný film s psychoušskou sektou a kanibaly, někde hluboko v marocké (či co) džungli. Ti kanibalové jsou zde, měl jsem takový pocit, spíš tak aby se neřeklo a název se nedal označit za úplně prachsprostou lež. Jo, dá se na to dívat, nenudil jsem se (to je asi důvod proč mi tam nesedí ty 2*), ale jinak vlastně nemám co vyzdvihnout. Snad jen hezkou hlavní herečku a sem tam i pár pěkných koziček. (26.04.2009)

Som veľký obdivovateľov talianskej horrorovej produkcie z obdobia sedemdesiatých a osemdesiatých rokov minulého storočia. Zbožňujem ich giallo, milujem tvorbu režiséra Dario Argenta, páčia sa mi Fulciho úchylnosti, ale na talianske ľudožrúdske snímky z tohto obdobia som si nikdy neprivykol. A že ich Taliani natočili hodne. Jedným z nich je aj titul "Mangiati vivi", ktorý bol v našich končinách distribuovaný pod názvom "Zožratá zaživa". Vôbec ma to nebavilo, zdalo sa mi to primitívne a velice mizerne natočené. Nuda. * (24.09.2018)

Čo dodať, názov je viac než len výstižný, pretože v druhej polovičke sa naozaj nachádza scéna, v ktorej je osoba ženského pohlavia domorodcami zožratá zaživa. Takže asi tak. Hodnotiť Zožranú zaživa je rovnaké, ako hodnotiť väčšinu starých kanibalských filmov. Mizerná technická stránka, imbecilské správanie postáv, nelogické skoky v deji, do očí bijúci amaterizmus (záber na neporušené telo osoby, ktorú pred pár sekundami domorodci zmasakrovali nožmi a kopijami), herecké výkony porovnané s céčkarským pornom, tomu odpovedajúca džungľová výprava (občas nakrúcaná v európskom lese), týranie a zabíjanie zvierat v priamom prenose a úsmevne samoúčelné dôvody pre mučenie alebo aspoň znásilnenie. Zožraná zaživa je ako Honba za diamantom s Douglasom, akurát so znásilneniami (aj hromadnými), hlavami (bez tiel), telami (bez hláv), rezaním penisov (zaživa), jedením malých hadov (živých), štvrtením, amputáciami končatín a, samozrejme, kanibalizmom. Medzi najväčšie chuťovky patria scény so zvieratami – pitva živého krokodíla (pre istotu rovno dvakrát) a žranie živej opice (anakondou). (31.01.2017)

Pokud od kanibalského filmu čekáte, že budou někoho žrát, pak zklamáni nebudete. Klasické schéma filmů žánru té doby je naplněno do puntíku. Kromě lahodných záběrů divoké přírody se dočkáte smrtících duelů zvířat - hadilov písař a had, promyka mungo a had, had a stromová opička....co tehdy asi šokovalo, dnes najdete v nabídce stanic specializujících se na přírodu běžně. Párání krokodýlů a ještěrů působí možná brutálně do té chvíle, než si dosadíte domácí zabíjačku či popravu králíka. Jinak jde o běžnou součást filmů kanibalské vlny. Že herci moc nehrají je pochopitelné, cíle filmařů leží někde jinde. Záliba v utínání penisů a odřezávání prsů je zde též, nic dalšího překvapujícího se divák nedočká. Film tak splňuje to, co je v jeho názvu. A chybět nemůže ani typická italská hudba, která je očekávaná, avšak působivosti z Kanibalů R.Deodata nedosahuje. Kromě přírody pak je zajímavá jen přehlídka gore efektů... (03.06.2011)

Talianska vlna kanibalských filmov z obdobia 80. rokov bola naozaj kvantitatívne bohatá. Skrz to vznikol neprehľadný bordel, pretože rozlišovanie jednotlivých filmov je kvôli ich veľkej podobnosti náročné. Ešte k tomu samozrejme prispel český preklad názvov, kde starší film bol občas prezentovaný ako pokračovanie toho novšieho. Tento kúsok však viem identifikovať s veľmi slušnou štatistikou odchýlkou. Videl som ho síce dávno pred prvou občankou, ale dodnes si pamätám detailne jednu scénu. Týpek použije drevený vibrátor namočený v krvi z hada a potrestá bloncku. Moja v tej dobe pomerne čistá duša si to uložila do detského tuku a dnes uvolnila do obehu. Samoúčelné jatka. Rozhodne nič pre slabé povahy a milovníkov zvierat. (01.11.2013)