Sežrána zaživa

Těžce průměrný dobrodružný film s psychoušskou sektou a kanibaly, někde hluboko v marocké (či co) džungli. Ti kanibalové jsou zde, měl jsem takový pocit, spíš tak aby se neřeklo a název se nedal označit za úplně prachsprostou lež. Jo, dá se na to dívat, nenudil jsem se (to je asi důvod proč mi tam nesedí ty 2*), ale jinak vlastně nemám co vyzdvihnout. Snad jen hezkou hlavní herečku a sem tam i pár pěkných koziček. (26.04.2009)

Dívka Sheila (docela kost) se vydává do džungle Nové Guineje hledat svou sestru, která se přidala k náboženské sektě Očištění. Kromě brutálních praktik sekty (znásilňování, sekání hlav) jsou v džungli i tlupy kanibalů (uřezání prsou a následné snědení, rozřezání břicha a vykuchání). K tomu nezbytné stahování zvířátek z kůže a kopa nahoty. Mě všechny kanibalistické filmy přijdou strašně podobné a tenhle tuplem, když jsou vněm zopakovány tytéž záběry, co byly již použity např. ve filmu Kanibalové 2 (boj hada s opicí, uříznutí penisu a zabití domorodce, pojídání hadů). (05.02.2007)

Snímek „Sežrána zaživa“ nepřinese v rámci kanibalského filmu nic nového. Jako kdyby se kolem roku 1980 natočilo tolik kanibalských filmů jen proto, že si víc tvůrců řeklo jeden nápad a každý ho šel natočit s tím že se navzájem skoro trefili do toho, o čem to bude. Nudné, opakující se scény, nahota, která je příšerná – domorodkyně s umělými prsy je tragédie – a do toho gore, které funguje jen u zvířat, jež bohužel umírají doopravdy. (15.07.2019)

Komentář může obsahovat možné SPOILERY. Rok před CANNIBAL FEROX Lenzi natočil dějově mnohem bohatší kanibalský kousek, který kromě kanibalského řádění v Nové Guinei nabízí divákovi i praktiky samozvaného spasitele reverenda Jonase, jehož postava je inspirována vůdcem reálné sekty, jež se nechvalně proslavila jednou z největších hromadných sebevražd v dějinách. Vlastní příběh začíná v New Yorku, kde je kobřím jedem zavražděno několik lidí a místní policie vyšetřováním přichází na stopu bohaté dívky, která díky nalezenému filmu začíná pátrat po své sestře, jež je na filmu zachycena. Pátrání ji přivádí na Novou Guineu, kde s pomocí dezertéra z války ve Vietnamu podstupuje nebezpečnou cestu džunglí. Lenzi opět divákovi servíruje deatilními záběry nelítostný život v džungli, který kombinuje se záběry panenské přírody s typickým hudebním doprovodem pro kanibalský žánr. Sežrána zaživa je pro dílko vskutku výstižný název, o čemž se divák během stopáže hladce přesvědčí na vlastní oči sledováním kanibalských hrátek se slušnou porcí zdařilého gore. Celý koncept snímku je pěkně vyvážený, takže se divák pohybuje na pomezí dobrodružné pátrací podívané, kanibalských jatek i nelidských praktik sekty osvícení. Snímek opět trpí jistou dávkou neherectví některých představitelů, několika nedotaženostmi a alespoň pro mě nevyužitým potenciálem sekty, jejíž kruté praktiky mohl tvůrce krásně konfrontovat s praktikami jeskyních lidí, jak jsou kanibalové ve snímku představeni. Samozřejmě dílko není opět pro slabší povahy, obsahuje kromě gore (režisér se opět vyžívá v tortuře genitálií i ženských prsou) i spoustu nahoty a dojde i na nějaký ten rape. Celkový dojem je kvalitní kanibalský film nejen o kanibalech, který bez výraznějších hluchých míst pěkně odsýpá a s přehledem u mě dosahuje na čtyři hvězdy. (10.04.2011)

Talianska vlna kanibalských filmov z obdobia 80. rokov bola naozaj kvantitatívne bohatá. Skrz to vznikol neprehľadný bordel, pretože rozlišovanie jednotlivých filmov je kvôli ich veľkej podobnosti náročné. Ešte k tomu samozrejme prispel český preklad názvov, kde starší film bol občas prezentovaný ako pokračovanie toho novšieho. Tento kúsok však viem identifikovať s veľmi slušnou štatistikou odchýlkou. Videl som ho síce dávno pred prvou občankou, ale dodnes si pamätám detailne jednu scénu. Týpek použije drevený vibrátor namočený v krvi z hada a potrestá bloncku. Moja v tej dobe pomerne čistá duša si to uložila do detského tuku a dnes uvolnila do obehu. Samoúčelné jatka. Rozhodne nič pre slabé povahy a milovníkov zvierat. (01.11.2013)