Sežrána zaživa

No jo klasika z dětsví ,kterou jsem roky neviděl až ted. Je to hodně laciné ,ale co orgie jsou slušný. Do toho skutečný záběry zvířat jak se navzájem požírají. A jedna šílená sekta či spíš její vůdce,který se vzdal civilizace ale na stožáru má americkou vlajku. Blondýna přežije však by jí taky bylo škoda sežrat. A ještě byla velice praktická a uvědomělá. Je to asi naposled a hned si zašoustala s v té době ještě s průvodcem Markem. No nechtěl bych se tam dostat ani za nic. (29.08.2008)

V roku 1972 Umberto Lenzi inšpiroval svojou drsnejšou dobrodružnou drámou IL PAESE DEL SESSO SELVAGGIO nasledujúci vývoj v oblasti kanibalských filmov. Jeho práca sa tak stala základnou kostrou, na ktorú tvorcovia ďalších a ďalších kanibalských filmov nabaľovali čoraz viac nechutností, vyvrhnutých vnútorností a všeobecne krvavého teroru. Na prelome 70´s a 80´s, v dobe najväčšieho rozkvetu a dalo by sa povedať aj vrcholu žánru, prichádza Lenzi na scénu opäť, aby nadviazal nielen na svoje Il paese del sesso selvaggio, ale aby reagoval aj na úspech kontroverzných, doposiaľ úspešných kanibalských filmov vlastnou verziou ...........aj keď nie tak úplne. Mangiati vivi!, známy hlavne pod anglickým názvom “Eaten Alive!“, je akýmsi BEST OF z doposiaľ známych kanibalských klasík. Zo svojho Il paese del sesso selvaggio (1972) si zobral okrem ústrednej dvojice Ivan Rassimov/Me Me Lai aj pár krátkych scén (zabitie krokodíla a kanibalskú hostinu), ktoré sa rozhodol použiť opäť. Keďže Lenzi prichádza na scénu v čase, kedy žal úspechy na poli kanibalského žánru Ruggero Deodato, zákonite reagoval aj na neho. Z Deodatovho dobrodružného “survive“ hororu Ultimo mondo cannibale (1977) si zobral a použil taktiež jednu krátku scénku, z Cannibal Holocaustu (1980) to bola zase ústredná postava - Robert Kerman. No a aby toho nebolo málo, okrem jemného odkazu na GOLDFINGERa (1964), Lenzi recykluje aj dobrodružný horor Sergia Martina - La Montagna del dio cannibale (1978), z ktorého ako inak využíva niekoľko záberov. Ako je zrejmé, Lenzi tmelom nešetril :) Aj napriek tomu celok úhľadne drží pohromade, nenudí a čo to ukáže. Typický, trocha nesúrodý kanibalský film, neustále preskakujúci z jednej roviny na inú, nezaujal ale až tak, ako by mohol. Záverom, aby som toho Lenziho ešte trocha “zaklincoval“ ako vykrádača, spomeniem jeho nasledujúci kanibalský (a kto vie prečo známejší) počin – CANNIBAL FEROX (1981). Ten si práve od Mangiati vivi! požičiava značnú časť hudobných motívov, doprevádzaných ruchovú, ale aj zvukovú stránku filmu. Že to nie je jediná inšpirácia Cannibal feroxu, asi nemusím spomínať :) Komentár by som ukončil predsa len ešte jedným postrehom a to, že existujú dva filmy s označením “Eaten Alive!“, a to tento Lenziho (anglický distribučný názov) a Hooperov z roku 1977. Obidva nemajú nič spoločné, až na Mela Ferrera. V Lenziho Mangiati vivi! sa zhostil vedľajšej, minimálne významnej postavy ako profesor Carter, u Hoopera stvárnil zničeného otca Harveyho Wooda, pátrajúceho po svojej stratenej dcére. (24.09.2009)

Dalších canibal filmů,kde se děj opakuje a film se pokusí zaujmout násilím,znáslňováním a snad i pěknou krajinou,snad všechny takové filmy se rovnaj jen průměru a tady je taky vajímka,snad s tím,že tohle je u nás bylo známo daleko dřív než se na DVD vynořily různými filmy o canibalech. Tohle vidal Q film jako Pastora Thomase nebo Josefínu Munzbacher. Umberto Lenzi se dopracoval k solidní podívané. U mě to vede díky dobrého plynutí děje a hereckých výkonů,je sice pravda,že tady nemůžeme hledat skutečné umělce,jen začínající a tady je taky nenalezneme. Rozhodně ten lepší kanibalský film,který po dlohé době i pobaví. (20.10.2006)

Těžce průměrný dobrodružný film s psychoušskou sektou a kanibaly, někde hluboko v marocké (či co) džungli. Ti kanibalové jsou zde, měl jsem takový pocit, spíš tak aby se neřeklo a název se nedal označit za úplně prachsprostou lež. Jo, dá se na to dívat, nenudil jsem se (to je asi důvod proč mi tam nesedí ty 2*), ale jinak vlastně nemám co vyzdvihnout. Snad jen hezkou hlavní herečku a sem tam i pár pěkných koziček. (26.04.2009)

Pokud od kanibalského filmu čekáte, že budou někoho žrát, pak zklamáni nebudete. Klasické schéma filmů žánru té doby je naplněno do puntíku. Kromě lahodných záběrů divoké přírody se dočkáte smrtících duelů zvířat - hadilov písař a had, promyka mungo a had, had a stromová opička....co tehdy asi šokovalo, dnes najdete v nabídce stanic specializujících se na přírodu běžně. Párání krokodýlů a ještěrů působí možná brutálně do té chvíle, než si dosadíte domácí zabíjačku či popravu králíka. Jinak jde o běžnou součást filmů kanibalské vlny. Že herci moc nehrají je pochopitelné, cíle filmařů leží někde jinde. Záliba v utínání penisů a odřezávání prsů je zde též, nic dalšího překvapujícího se divák nedočká. Film tak splňuje to, co je v jeho názvu. A chybět nemůže ani typická italská hudba, která je očekávaná, avšak působivosti z Kanibalů R.Deodata nedosahuje. Kromě přírody pak je zajímavá jen přehlídka gore efektů... (03.06.2011)