Kanibali

Talianski tvorcovia v 70tych a 80tych rokoch si okrem iného založili biznis na tom, že korčuľovali na hrane toho, čo je možné ešte zobraziť na filmovom plátne a to tak sexom, násilím, či témami. Deodato v Cannibal Holocaust túto hranicu prekročil a dosť výrazne (pričom najvýraznejším príkladom je týranie zvierat). Zaslúžene je to asi najkontroverznejší film na svete a rozumiem ľuďom, ktorých fascinuje, za mňa je to ale odpad. (17.09.2023)

No az zas tolik hnusnejch scen tu nebylo, ty co tu byli staly za to, to jo, ale zbytek je spis jako dokument s prirodou. Tezko hodnotit takovej film, na jednu stranu fakt humusarna, ale zas na druhou stranu nic podobnyho jsem jinde nevidel. Co se tyce triku, tak i kdyz je jasne, ze to je jen jako, vypadaj dostatecne realne, hnusne a diky rozklepane kamere to ani neni nijak zvlast poznat, ze jde o triky. Vubec mi k tomu nesedla hudba, kuchaj lidi a do toho skoro az romanticka hudba a navic stale ta stejna melodie po celou dobu filmu, obcas se to hodilo, ale obcas byla totalne mimo. Herci sice nic nehrajou, ale zas na druhou stranu vypadaj jak lidi od dokumentarnich filmu a kanibalove vypadaj jako skutecni kanibalove. Pokud to nebudu hodnotit jako normalni film, ale spis jako zajimavy experiment, misty hodne amatersky, misty hodne brutalni a misty "dokumentarni", bude to na 4*. (07.11.2005)

Co s tím? Podívat se, zasmát se (případně vyzvracet) a vyhodit oknem. Nebo přejít hned po otazníku k bodu číslo tři, respektive čtyři. Ač minimálně fáze podívat se a vyhodit z okna mám za sebou, příliš toho ve mně nezůstalo (myslím myšlenek, ne nějaký natráveniny, aby nedošlo k omylu, ty [bohužel?] ani nenaznačily, že by chtěly odejít). Hra na pravdu mě nebere a tenhle film pěkně ukazuje proč. Od toho je umění umění, že je umělý. A když už je umělý, tak se má řídit osobností tvůrce. A tvůrce s tím má dělat něco jinýho než jen dělat, že je to pravda. - Jo, film nese i něco jiného, nastavuje zrcadlo, řeklo by se, a jelikož nevím, jak bych ho měla adekvátně ohodnotit, sahám po odpadu, protože radši podhodnotím, než opačně. (22.02.2010)

„Nie sme vari väčšie zvieratá, ako oni?" Šokujúci základný pilier talianskych kanibalských hororov. Scenár nestojí za zmienku. Na to je vedľajšia rovina s antropológom a tým, či sme väčšími divochmi my alebo obyvatelia Amazonky, príliš plytká (hoc zároveň paradoxne istým spôsobom pravdivá). Takisto herecké výkony nestoja za reč (Francesca Ciardi je zaujímavá len vďaka tomu, že ukáže temer všetko). Ale čo sa týka fyzických orgií, o ktoré koniec koncov v tomto drsnom pod-žánre ide "až" na prvom mieste, nemajú Deodatovi Kanibali konkurenciu. (01.11.2004)

Celý tenhle film je jen nafouknutá bublina. Řeči o jakémsi "filozofickém poslání" ve mě vzbuzují jen mírné pousmání, pokud tedy za filozofické poselství nepovažujeme laciné morality typu "Kdo jsou větší kanibalové, my nebo oni?". Opravdu nechutné byly jen scény vraždění různých zvířat (tenhle film by si Marta radši pouštět neměla, a docela by mě zajímalo, jaký názor na tento film měla italská prokuratura) Naproti tomu ve scéně, kdy je parta "dobrodruhů" umlácena klacky k smrti, je natolik markantní, že kanibalové ve skutečnosti dávali jen slaboučké rány, aby herci nepřišli k úhoně, takže výsledek působí až trapně. Pokud je tohle špička italského hororu, tak si zbytek ledovce rád nechám ujít. (25.02.2004)