Bjósoku 5 centimeter
5 Centimeters per Second
Réžia:
Makoto ŠinkaiScenár:
Makoto ŠinkaiKamera:
Makoto ŠinkaiHudba:
TenmonHrajú:
Kendži Mizuhaši, Satomi Hanamura, Ajaka Onoue, Risa Mizuno, Akira Nakagawa, Hiroši Šimozaki, Masami Iwasaki, Miki Suga, Rjó Naitó, Jošiko Iseki, Juka Terasaki (viac)Obsahy(1)
Tři volně propojené příběhy vyprávějí o vztahu chlapce Takakiho a dívky Akari. Na škole si byli blízcí, a i když se museli odstěhovat daleko jeden od druhého, i nadále udržovali vzájemný vztah, psali si dopisy a drželi se myšlenky, že se jednoho dne opět setkají. Tak nejdříve sledujeme Takakiho, cestujícího na schůzku s Akari, poté vidíme Takakiho očima zamilované spolužačky Kanae, nakonec se opět k vyprávění dostává Takaki, tentokrát už jako mladý muž. Celým filmem, který si kompletně naanimoval Makoto Shinkai sám na počítači, proplouvají pomalým tempem ozvěny lásky, které nebylo souzeno se naplnit. (Natascha)
(viac)Recenzie (209)
Nádherná romantiika za pět* a půl s dojímavou hudbou a (pro mě) zajímavou animací, při které by se krásně slzelo, štkalo, až brečelo. Podmiňovací způsob používám proto, že jsem tento nedlouhý snímek sledovala během jízdy autobusem na (chichi) pracovním ultrabooku... A když kolem vás sedí všechny možné národnosti, tak prostě štkát nemůžete, maximálně si utíráte nenápadně oči a předstíráte nachlazení. Takže díky za doporučení na 5 centimetrů ty-víš-kdo a zároveň se těš, že tě na další filmovce přiškrtím za nedostatečné varování a instrukce, kdy film sledovat a kdy ne ;-). Když bych závěrečnou písničku vytáhla z kontextu a poslechla si ji samostatně, tak si řeknu "pche, to je slaďárna..", jenže když to vidíte celé, tak tomu propadnete a přehráváte si ji pořád dokola. Více asi psát netřeba, prostě se na to podívejte... ()
Jak může někdo do hodinového příběhu (který vlastně ani moc nemá děj a je rozkouskován na tři mikropříběhy) nalít tolik emocí? Smutek, melancholie, bezradnost, nemožnost jít cestou, kterou chceme jít, nemožnost mít toho, koho chceme. A zároveň usmíření, klid, smíření se s osudem. Pohlazení po duši, které asi jen tak z hlavinky nevymizí. Působivé jak po obsahové, tak po formální stránce, animace je možná nenápadná a na první pohled neoriginální, ale v podstatě opravdu kouzelná, díky pozadím, postavám, celkovým kompozicím obrazu... Závěrečná píseň musí dostat každého. Nádherné! ()
Film konštatujúci akú fatálnu rolu zohráva čas a priestor v láske. A veľmi veľmi inšpiratívne animácie. ()
Dva měřiči rychlosti pádu sakurových lístků si dají jednu nevinnou dětskou pusu a pak celé dětství a mladou dospělost po sobě nyjí, vzdychají a smutní v melancholickém hávu. Taky hodně jezdí vlakem, koukají na vrtule větrných elektráren, případně řeší problémy se skútrem. Jo, a jsou od sebe vzdáleni nepřekonatelnou vzdáleností. Snímku se nedá upřít hezká animace a důraz na atmosféru, ale spíš na mě zapůsobilo výstižné zobrazení ročních období (sníh, vedro, nastupující podzim) než neustálé ubrekávání a těsknění bez jediné akce. Příběh se nekoná, jen se protahuje nostalgická nálada a je to nuda. Chlapec a dívka, kteří žijí v jiných částech Japonska, jsou smutní a čumí na padající sakury. Rozplizlou bezdějovost ještě dorazil příšerný závěrečný song. SHRNUTÍ: Asi to měla být osudová láska, ale to by je snad mohlo napadnout, že místo dojímáním se nad sakurou, by si jednoduše mohli zavolat. ()
Až teprve na druhé shlédnutí jsem plně docenil kvalitu tohohle majstrštyku, protože napoprvé mi nedošli uplně všechny dějové souvislosti.Animace je takřka dokonalá, ikdyž trochu statická...3 příběhy (vlastně spíš dva, protože poslední souvisí z prvním) mě moc bavili.Narozdíl od ostatních mě nijak zvlášť neuchvátila závěrečná píseň před titulky, ale právě až ta klavírní, která hrála u závěrečných titulků.96% ()
Vůbec nesdílím nadšeni z ostatníma, pro mě velká zklamání. Dost jsem se u toho nudil :( 50% ()
Co k tomu říct ? Makoto je bůh a tohle je geniální Dílo. ()
Jako jo, ale příště už bych prosil čokoládovou... ()
Spomienková a vizuálne úchvatná meditácia na tému čas a láska v podaní jedného z najtalentovanejších animátorov súčasnosti Makoto Šinkaia. Ruka v ruke s dvorným skladateľom Tenmonom vytvorili ďalší krásny príbeh, plný nádherných myšlienok a pocitov starostlivo schovaných pod každú snehovú vločku, pod každý okvetný lístok sakury. Pre mňa krásne potvrdenie autorovho majstrovstva, ktoré hlavne v snežných scénach pôsobí ako z iného vesmíru. Po dopozeraní mám strašnú chuť prechádzať sa jeho svetom a sledovať osudy hrdinov tak aby si ma nevšimli, len aby som mohol byť bližšie k atmosfére tohto pozoruhodného diela. ()
Krásný, dojemný, procítěný, uvěřitelný příběh, který mě až skoro rozbrečel... Je podáván s takovou lehkostí, krásnou animací, nádhernou hudbou až se mi zdálo, že spím, jelikož sem si nemohl připustit, že někdo udělal (ještě k tomu zcela sám) něco tak nádherného... Velice se mi to líbilo... ()
Můj první asijský animovaný film, který jsem viděl a myslím, že na lepší jsem narazit nemohl. Melancholie, krásná romantika, vymazlený vizuál, sladký soundtrack, poetické scény. Při první kapitole jsem cítil přesně to, co jsem pociťoval u Murakamiho Norského dřeva. Zamiloval jsem se do Akari. ()
5 wallpapers per second. Takovou přezdívku filmu udělil nějaký internetový uživatel a s každou další vteřinou mě film utvrzoval o její pravdivosti. Taky mě utvrzoval o pravdivosti přísloví "quit while you're ahead" což v mém případě bylo již na konci první epizody, zhruba v polovině filmu. 1. epizoda: Skvost. Možná jsem poznamenán, že mám tímto způsobem svoje "odježděno" a "odepsáno" v rámci LDR, takže spíš než jako příběh jsem to vnímal jako ztvárnění pocitů v podobných situacích, což bylo zvládnuto na jedničku (určitě neuškodilo, že jsem to sledoval při jízdě vlakem). S koncem bych byl spokojen ať už by spolu skončili nebo ne. 2. epizoda: Taky povedené, ale už trochu slabší, opět jsem to vnímal jako ztvárnění pocitů, ovšem už to zdaleka nebylo tak univerzální, abych se mohl bez problému vcítit do života hrdinů. 3. epizoda a potažmo i zbytek filmu: Zbytečná nastavovaná kaše, i přes kterou film stěží překonává jednu hodinu. ()
Přenádherný vizuál vs. velice plytký obsah. Těžko hodnotit. Ale většinu filmu jsem se nemohl zbavit dojmu, že mě to povídání nějak ruší od kochání se skvostnou animací. A to je pro mě špatně, takže lépe bohužel hodnotit nemohu. 70% (závěrečný song je skvělý a jako jediný ve mě vzbudil nějaké emoce). ()
Dnes som si len tak, z čírej zvedavosti, pozrel 5cmps, konkrétne druhý krát, či sa mi to náhodou nebude páčiť o niečo viac. Mal som to totiž uložený v spomienkach ako pomalší film s nevýraznými postavami, z ktorého som mal na pamäti akurát animáciu a hudbu, takže ako čistý priemer, no stále mi nešlo do hlavy, prečo má ten film tak šialene dobré ohlasy a niektorí ľudia ho dokonca považujú za veľdielo. Tak som si pripravil čaj, pohodlne si zaľahol, zapol som si to, párkrát som si zazíval a ani som sa nenadal, už to bolo za mnou. Výsledok? Pomalý film s nevýraznými postavami, ktorý sa pravdepodobne snažil divákovi podať nejaké silné posolstvo, ktoré však bolo vyrozprávané formou patetických dialógov, ktoré človeka obohatia max o ďalšie nervy a tak jediné, čo mu ostáva je pozerať sa na peknú grafiku, ktorú však už videl aj tak miliónkrát, pretože pán autor nepríde s ničím novým. Komplexný príbeh nedostaneme a pekný poetický príbeh taktiež nie. Dokonca tam hrá stále jedná istá melódia od začiatku do konca. Tá je síce príjemná, rovnako animácia, ale aj keď prvá menovaná vec tvorí viac ako 60% môjho obvyklého filmového zážitku a vizuálna stránka asi ďalších 10%, najdôležitejší filmový aspekt je v mojom ponímaní obsah a práve tieto vyšperkované, vizuálne nádherné diela, si ho zaslúžia možno aj najviac. Pretože 5cmps mohol byť pokojne najlepším animovaným filmom všetkých čias a dôvodom prečo milujem kinematografiu a všeobecne umenie. Makoto Šinkai si však znovu volí ten istý formát, ten istý námet, ten istý film a človek tak dostane rovnaké h... ako vždycky, akurát zabalené v málinko lesklejšom obale než naposledy. Dobre, to už asi málinko preháňam, ale pointa je snáď jasná. Kedy sa dočkám namiesto pekne vyzerajúcej animácie pekne vyzerajúceho príbehu? ()
Co Japonci nepodají v hraném filmu, to hravě doženou v animovaném. 5 centimetrů za sekundu je nádherný příběh o osamocené cestě vlakem přes celou zemi, kvůli setkání s nejlepší přítelkyní. Vlaky ale mívají zpoždění a spoje nečekají, a tak přichází nervozita, pak frustrace a nakonec přes všechny překážky kýžený cíl. Ale cestou vlakem příběh nekončí. Film vypráví o dětském přátelství a o tom, že v dospělosti, už pro něj není místo a zůstává jen vzpomínka. ()
Hodina nudy oděná do krásného grafického kabátku. ()
Právě jsem shlédl skvost, který jsem měl v počítači tak dlouho a neodhodlal jsem se na něj podívat. Nevyslovitelně nádherný příběh. Nebylo by ani potřeba slov. Stejně by každý pochopil, co tím chtěl Shinkai říci. Nádhera, Skvost, Sen... Edit: 12.6.2011 - zas tak "moc" dobré to nebylo, srážím o 1* hodnocení. Je spousta lepších. Takže jen stále silných 85% ()
Kvôli tomuto filmu sa už nikdy na padajúce listy a najmä na sakury (našťastie ich v Bratislave nie je zasa toľko) nebudem pozerať tak ako predtým:-). 10/10. ()
Na hodnocení první části ani šest hvězdiček nestačí, zbytek se už jen veze. Za zmínku stojí nádherný vizuál a neuvěřitelně poutavá práce se světlem. ()
1. povídka – dobrýzvládámto/10, 2. povídka – okužtomocnezvládám/10, 3. povídka – Takakizvolilšpatně/10 ()