Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Animovaný
  • Dráma
  • Komédia
  • Dokumentárny
  • Akčný

Recenzie (247)

plagát

Kuzu no honkai (2017) (seriál) 

Z Kuzu no honkai je už od první minuty cítit, jak se autoři snažili udělat něco nad rámec obyčejné školní romance. Scénář je tak podstatně psychologičtějšího rázu, než je většinou zvykem, je plný vnitřního uvažování zúčastněných postav a také se nebojí otevřít dveře do ložnic zmíněných postav a nechat je dovádět mezi sebou, s tím, že toho ukazuje tak akorát, aby to nikoho neurazilo. ------- Středobodem scénáře je láska středoškolačky, a zároveň první hlavní postavy, Hanabi Yasauroky k učiteli na její škole, Kanaiovi. Ten je zamilovaný do jeho kolegyně Minagawy a do ní je pro změnu zamilovaná druhá hlavní postava seriálu středoškolák Mugi Awaya. Vzhledem k tomu, že Hanabi stejně jako Mugi nemůže mít toho co chce, tak trochu natruc začnou chodit spolu s tím, že hlavně ze začátku spíš než o regulérní vztah jde o lízání si psychických ran z neopětovaných lásek. ------- Zmínil jsem, že seriál je vedle klasické romance poměrně silně psychologicky zaměřen. U takovéhoto žánru jsou zdaleka nejdůležitější opravdu silně vykreslené charaktery se kterými se může člověk, zejména ten dospělý se zkušenostmi, ztotožnit. A osobně nemám pocit, že z toho by se autorům podařilo vyjít se ctí. -------- Postavy v Kuzu no honkai je banda šedých charakterů, kterým někdo zapomněl vdechnout život. Motivace většiny sice jsou napsané docela dobře, ale díky jejich naprosté nezajímavosti a překvapivě minimálního vývoje napříč seriálem, mi byly prostě ukradené. Scénář si na silnou psychologickou rovinu tak spíš jen hraje, než by ji opravdu naplnil. A to je velká škoda. Nejhorší na tom ale je, že pár momentů v seriálu je výborných a být postavy alespoň o trochu barvitěji vykreslené, užil bych si je extrémně. ------- Romantická rovina je zcela standartní, ničím nepřekvapivá, za ty roky, co Anime sleduji, jsem viděl řadu daleko lepších. ------- Jestli něco dělá seriál mimořádně dobře je to jeho hudební a obrazová složka. Hudba naprosto přesně padne do jednotlivých situací, je jí jedno, jestli jde o vypjatý moment nebo pouhé nezávazné tlachání dvou lidí, celý seriál je výtečná. Stejně tak famózně seriál i vypadá. Často se v něm prolíná několik obrazů naráz, přičemž to nepůsobí překombinovaně, ale vlastně dost přirozeně, kresba je navíc super. Produkční kvality za jsou tedy za jedničku s hvězdičkou. -------- Takže jaký Kuzu no honkai je ? Odpověď není jednoduchá a už vůbec jednoznačná. Forma je fakt dobrá. Po obsahové stránce mám osobně prostě problém, postavy mi nepřijdou zajímavé a dostatečně prokreslené, tím pádem mi na nich nezáleželo a nebavily mne dialogy. Pokud Vás ale postavy zaujmou a naopak Vám přijdou prokreslené a ještě k tomu se v nich sami uvidiíte, není důvod, proč si seriál nepustit a neoblíbit. Za sebe prosté 2*.

plagát

Juru juri - San Hai! (2015) (séria) 

Naivně jsem doufal, že třetí sezóna Yuru Yuri zapomene na nepovedenou druhou a naváže na to dobré v té první. A stal se pravý opak. -------- Hai má zcela a naprosto totožné problémy jako její předchůdce. Je v ní málo veselých situací a ty, které obsahuje jsou recyklací těch z předchozích a jsou neuvěřitelně nevtipné. ------- Celkově působí jako nevtipné a nudné slice of life. Přitom první řada startovala jako čistě komediální Anime a dělala to víc než dobře. Vše dál už je jen recyklační beznaděj, která v Hai začíná být opravdu otravná. Slabé 2*

plagát

Ranpo Kitan: Game of Laplace (2015) (seriál) 

Těžko hodnotit pozitivně detektivní Anime, které naprosto nesplňuje ten nejzákladnější předpoklad pro dobrou detektivku a tím je logický a uvěřitelný průběh vyšetřování a na základě důkazů usvědčení viníka zločinu. Epizodický Ranpo Kitan přesně tohle nesplňuje v zásadě v žádném svém řešeném případě. Průběh vyšetřování ani dedukce samotná vůbec nedává smysl, hlavní postavy zcela nelogicky v době, kdy nemůžou určitou pro případ klíčovou věc vědět jí najednou bez jakéhokoliv osvětlení prostě ví. Protože prostě proto, ne ? Proč by se někdo namáhal s vysvětlováním. -------- Po logice se tu zkrátka šlape skoro každým scénaristickým krokem a to je obvzlášť u detektivního Anime těžko odpustitelné. Ne tedy, že bych jinak měl potřebu odpouštět, protože samotné postavy jsou otravné a nezajímavé. -------- Je to škoda, protože čistě detektivních Anime není v současné době zrovna velké množství. To ale neznamená, že by člověk měl být shovívavý k těm špatným. A Ranpo Kitan špatný je. Slabé 2*.

plagát

Kizumonogatari III: Reikecu hen (2017) 

Fascinuje mě, jak strašně špatné tohle zakončení trilogie je. Nikoliv v kontextu Monogatari jako takové, protože tam naprostá scénaristická bezradnost třetí Kizumonogatari v podstatě zapadá totálně, pokud tedy nepočítám nedostižnou Bakemonogatari, ale v tom ohledu, že předchozí dva díly trilogie byly v pohodě sledovatelné, jakkoliv je poháněl zcela banální scénář o novopečeném upíru Araragim, který od několika silných nepřátel musí získat kusy těla jeho stejnětak novopečené paní. -------- Zatímco totiž první díl je vcelku zábavný rozjezd ve kterém Araragi zjišťuje co se vlastně děje a prostředek trilogie, který je vyplněn skvělými souboji, tak třetí díl tohle vše ignoruje. Naplno skrz neuvěřitelně prázdné a nudné dialogy kopíruje všechny špatné pokračování Bakemonogatari, která i ve světle závěru trilogie Kizumonogatari působí jako zjevení, protože ač to nebyl žádný Shakespeare, tak dialogy byly funčkní, účelné a zábavné. -------- Třetí díl Kizumonogatari je z trilogie dílem nejdelším a i proto z něj tolik trčí všechny jeho problémy a protože už v zásadě nemá o čem vyprávět (jeho děj by se dal popsat v jedné krátké spoileroidní větě) vyplňuje nepochopitelně nataženou stopáž řadou příšerných dialogů o ničem, kdy je hlavně tragicky napsaná Araragiho upírská paní Kiss-Shot opravdovým očistcem pro náročnějšího diváka, zcela zbytečnými ecchi scénami (scéna Araragiho, který si chce šáhnout na prsa svojí spolužačky je fakt pekelná a dementní). -------- Bez nějakého spoilerování ještě musím uvést jednu část třetí Kizumonogatari, kterou jsem dříve nezmínil a tou je souboj. To, kdo proti komu bude bojovat a proč není těžké uhádnout už po první části trilogie. Ostatně i to dobře napovídá o komplexnosti samotného scénáře. Tentokrát je jediný a jde s přehledem o jeden z nejhorších fightů jaký jsem kdy v Anime viděl. Neuvěřitelně úmorná expozice, která je zoufale špatně navržená i sestříhaná. Přitom je zvláštní, že souboje v prostřední části trilogie jsou svižné a mají šmrnc. Nechápu. -------- Těžko se mi hledá něco pozitivního. Ano, pořád to vypadá hezky, byť je pravdou, že umělecký styl Monogatari celé se už stihnul okoukat a svůj punc originality tak logicky dávno ztratil. -------- Nebýt katastrofální třetí části asi bych opatrně Kizumonogatari doporučoval. I přes triviální zápletku jsou totiž první dva díly relativně zábavné. Takže už záleží jen na Vás, jestli tyhle tři filmy v rámci Monogatari serie zkusíte s tím, že se budete napřed solidně bavit a pak trpět u poslední části tak jako já. Vypadá to, že se v Shaftu zbláznili a rozhodli se zjistit, jak vypadá Anime dno. Tohle totiž k němu vůbec nemá daleko. Silná 1*.

plagát

Castlevania (2017) (seriál) 

Castlevania rozhodně nepatří v herní historii k seriím, které by měly nějak zvlášť originální příběh, vlastně jde o čisté béčko. Proto není divu, že i prozatimní 4 díly Anime adaptace jsou klišovitě béčkové jako řemen. ------- Už úvodní díl, který se točí kolem toho, že se nasere samotný Drákula, protože mu pomatení lidé upálí jeho milovanou ženu a on na ně za odměnu povolá armádu přimo z pekla působí jako primitivní béčko z osmdesátých let. To zároveň neznamená, že by Castlevania nebyla zábavná, jen je potřeba brát příběh s velkou rezervou. Pak si totiž užijete parádní temnou atmosféru a skvěle brutální souboje, ale bohužel nic moc mimo to. Tedy zatím. Úvodní 4 díly jsou v podstatě jen jakousi předehrou, to hlavní by teprve mělo přijít a bude zajímavé sledovat, jestli se zejména scénář alespoň trošku oprostí od jednoduchého videoherního příběhu. Prozatím za čisté 3*.

plagát

Šingeki no kjodžin - Season 2 (2017) (séria) 

To, co je pro herní průmysl Call of Duty, co je pro klasické filmy Transformers, to je pro Anime Shingeki no kyojin, tedy na pochopení zcela triviální, násilný, hlučný ultra-mainstreamový blockbuster. Zároveň pro něj, stejně jako pro ostatní jmenované, platí, že i lidé, kteří se v daném průmyslu příliš neorientují o něm s velkou pravděpodobností slyšeli. Svou nekomplikovaností se mají zalíbit zejména nenáročnějším divákům. To pochopitelně automaticky neznamená, že se náročnějšímu divákovi nebude líbit, jen už se to asi neobjede bez nejrůznějších výtek. A že se jich dá v tomhle seriálu najít celá řada. -------- Druhá řada Shingeki no kyojin se blockbusterové mantry drží jako klíště, možná o něco málo více než řada předchozí. To by samo o sobě vlastně ani tolik nevadilo, kdyby scénář neměl opět, stejně jako minule, naprosto nevyrovnanou kvalitu napříč jednotlivými díly. Začátek je pro mě nečekaně příjemný a zábavný. Dost to podtrhuje fakt, že právě v prvních dílech téměř nevystupuje ústřední trojice (Mikasa, Eren, Armin), která má zdaleka nejtupější, nejpatetičtější a nechtěně srandovní dialogy. Stojím si za tím, že v seriálu jsou nejlepší vedlejší postavy (Krista, Connie, Sasha) a scénář v jejich společnosti v rámci své nenáročné zábavy funguje poměrně dobře. Zejména v druhé polovině sezóny však nastoupí hlavní trojice a kvalita jde opět dolů. -------- K postavám ještě jedna věc, opravdu mě fascinuje, jak scénář zametá s Mikasou. V první řadě to byla hrdinka, která něco dělala, něco vymýšlela a byla to významná hybatelka děje. V řadě druhé je zcela zbytečná, v podstatě je tu jen proto, aby neschopnému a hloupoučkému Erenovi utírala zadek a v kritických chvílích hádejte koho zachránila. --------- Scénář celkově je o něco málo lepší než minule, dozvíme se kdo to Titáni opravdu jsou, tajemství zdí a do plusu určitě zařadím i nového Harambe-like mluvícího titána. Sice v téhle sezóně nedostal příliš prostoru, ale scény s ním patří k tomu nejlepšímu. Akce je fajn, s dialogy už je to horší a vyloženě hloupě působí, když na sebe postavy zcela nelogicky pořvávají v klidových situacích, působí to poměrně rušivě. --------- Rozhodně bych vytknul opravdu hodně špatný opening a ending, hudebně je to tragédie a překvapuje mě, že ani v seriálu samotném hudba za moc nestojí. -------- Animačně seriál působí jako podivný kočkopes. Na jednu stranu skvěle vypadá prostředí a spousta efektů v akčních scénách je prostě famózních a třeba titáni vypadají skvěle. Nicméně opravdu ošklivé jsou obličeje lidí, vlastně lidé celkově vypadají poněkud srandovně. -------- Můj celkový dojem je prostě rozporuplný, jsou tu věci, které jsou super a které nefungují buď vůbec nebo jen rámcově. Nikoho za to, že se mu Shingeki no kyojin líbí ale neodsuzuji, chápu, proč je seriál tak populární a nemám s tím nijak výrazný problém. Za mě je to čistý průměr, který mě sice nějak extrémně nenaštval, ale ani nenadchnul. Po těch 700+ shlédnutých seriálech mám už prostě trochu jiné nároky na 4* a 5* Anime. Ale každý tohle máme nastavené jinak a každý má nakoukáno jinak. Nikomu neurčuji co si má o tomhle fenoménu a samotném seriálu myslet, ale co si o něm myslím já. Za mě tedy čisté 3* -------- Pokud by pak kdokoli chtěl potěšit po tomhle blockbusteru své intelektuální já, ať zkusí Mushishi, Casshern Sins nebo třeba Serial Experiments Lain.

plagát

Blame! (2017) 

Anti-utopických Anime není nikdy dost, těch kvalitních je navíc vyloženě poskrovnu (Akira, Psycho-Pass S1). Blame! k nim určitě patří díky výborné atmosféře, přehledné a zábavné akci a vcelku dobře napsaným postavám. Nemá sice smysl čekat přelomové dílo, protože tenhle film v žádném svém aspektu takové dílo není, ale i přesto má tohle kočkování se lidí s roboty v posta-apo světě své kouzlo. Čisté 4*

plagát

K - Return of Kings (2015) (séria) 

Více akcentované ecchi, ještě dementnější příběh a kupodivu horší animace. Taková ve zkratce je druhá řada Kčka. ------- Čekání na Stříbrného krále je místy díky ještě horším dialogům, které vedou pořád stejně tupé, nudné a totálně archetypální postavy než dříve, pomalu sebepoškozující záležitost. Neko je pořád nejpříšernější postava celého seriálu, ale tentokrát je snad ještě zbytečnější a otravnější. Jedna z nejhorších postav v Anime posledních let. Skejťák Misaki je pořád dost cool, ale ten odpad kolem sebe bohužel nezastíní. -------- Soundtrack je opět super, ale jak jsem zmínil v úvodu, druhá sezona Kčka už není tak pohledná, jako ta první, tím seriál ztratil jeden z minima trumfů a věcí, které se dali naplno pochválit. Slabé 2*

plagát

Gekidžóban K: Missing Kings (2014) 

To co platilo pro první řadu, to stejné platí i pro spojovací film s řadou druhou. Kčko vypadá opět fantasticky, skvělou atmosféru dokresluje vynikající soundtrack. Na skoro každém framu je vidět jakou práci muselo tohle celé dát. ------- A tak jak platí to dobré, tak bohužel přesně to stejné platí i pro to špatné. Film totiž má pořád stejně špatně napsaný scénář, naprosto zaměnitelné a nudné postavy, příšerné ecchi momenty a spoustu opravdu špatných dialogů. -------- Kčko nejvíc ubližuje jeho dějová a postavová roztříštěnost. Tím, že se autoři opět zaměřují na několik navzájem nepřátelských klanů a tím pádem i spoustu jejich členů. Jejich počet jde tak do desítek a divák má tak dojem, že se seriál nevěnuje žádné postavě pořádně. Jasně, nedostižný Baccano! měl na skromné ploše stopáže 12-cti dílů postav taky hodně, jenomže tam byl daleko silnější základ a samotné postavy měly daleko líp vykreslené charaktery. Ty v Kčku jsou opět zcela nudné a to jak lajdácky jsou autory napsané je bohužel těžko akceptovatelné. Slabé 3*.