Babel

Alejandro González Ińárritu před Babylónem natočil pouze dva celovečerní filmy, jejímž prostřednictvím si ale dokázal vydobýt status skvělého režiséra, do jehož dalšího počinu každý vkládal nemalá očekávání. Po oslnivém debutu Amores Perros:Láska je kurva Ińárritu potvrdil, že jeho první úspěch nebyl náhodou, a to prostřednictvím famózního filmu 21 gramů, který byl stejně jako mexický debut slepencem tragických osudů, jež se na konci prolnou. Po oznámení prací na Babylónu, jež má být završením režisérovy trilogie o smrti, někteří lidé začali mít obavy, jestli bude mít prakticky už třetí vstoupení do téže řeky stále co nabídnout, jestli se Iňárittu nebude opakovat. Babylón se sice tematicky i formálně podobá předešlým dvěma filmům, ale zároveň obohacuje režisérovu studii mezilidských vztahů, téma smrti a nevyhnutelné tragédie, která nenávratně mění psychiku postav, o nové příběhy. Tak jako se člověk na sklonku svého života vrací na počátek všeho, se i Babylón více podobá prvnímu filmu z trilogie – Amores Perros. Není tak roztříštěný jako 21 gramů a zabývá se více příběhy, které se ke konci spojí do jednoho celku. 21 gramů se naopak drží jedné dějové linie, kterou dále větví samotné postavy se svými menšími příběhy. Babylón je zároveň nejepičtějším z celé trilogie, nejen díky rozmanitosti prostředí, ale hlavně kvůli příběhu samotnému, který zpracovává globálnější témata, jakými jsou například hrozba terorismu, ilegální přistěhovalci nebo rozdílná životní úroveň.Brad Pitt jako Richard, který se v Maroku snaží zachránit svojí postřelenou ženu, se po dlouhé době objevuje na plátně (naposledy jsme ho mohli vidět v Mr. & Mrs. Smith) a podává skvělý výkon. Jeho postava prožívá nefalšované zoufalství a je zdrojem emocionálně vyhrocených chvil, které Pitt zvládá na jedničku a nikdy nesklouzává k přehrávání. Cate Blanchet v roli postřelené Susan mu zdatně sekunduje a scéna, ve které odmítá pomoc marockého lékaře, je její zásluhou opravdu silný zážitek. Nejvíce na mě zapůsobil výkon u nás prakticky neznámé japonské herečky Rinko Kikuchi, která hraje hluchoněmou školačku Chieko. Chieko je nejsložitější postavou v celém filmu a nejspíš i nejtragičtější. I Když žije v přelidněném Japonsku, je tím nejosamělejším člověkem v celém filmu a Rinko tuto postavu ztvárnila dokonale. Přestože neumírá tak jako Susan, bylo mi této postavy líto ze všech nejvíce.Babylón završuje jednu úžasnou trilogii, která je rozmanitá i kompaktní zároveň. Těžko říct, který z těchto filmů je nejlepší, ale Babylón považuji za filmařsky nejvyspělejší a tématicky nejdůležitější. (13.07.2007)

[7/10] (Anonymous Content, Central Films, Dune Films, Zeta Film) (Barevný /// Produkce: Steve Golin, Alejandro González Iñárritu, Jon Kilik /// Scénář: Guillermo Arriaga /// Kamera: Rodrigo Prieto /// Hudba: Gustavo Santaolalla /// Oscar: Gustavo Santaolalla (hudba) /// Nominace na Oscara: Alejandro González Iñárritu (režie), Douglas Crise, Stephen Mirrione (střih), Alejandro González Iñárritu, Jon Kilik, Steve Golin (nejlepší film), Adriana Barraza, Rinko Kikuchi (herečka ve vedlejší roli), Guillermo Arriaga (scénář)) [1001 FILMŮ, KTERÉ MUSÍTE VIDĚT, NEŽ UMŘETE] (07.05.2008)

lepšie ako 21 gramov, nie až také dobré ako Amores Peros, inarritu používa ten istý grif, santaolalla tú istú muziku, arriaga podoibné témy - tu oproti predošlým dvom viac globálne a mierne politické, no stále dbajúce na človeka a jeho stratenosť vo svete - celková minutáž mohla byť kratšia, celkové prepojenie troch príbehov je pozvoľnejšie a nie až také silné ako v predošlých dvoch, herci hrajú dobre - aj neherci, japonka je veľmi pekná, najsilnejší je ústredný príbeh marockej rodiny, po ňom hluchonemá japonská volejbalistka, a až tak španielsko, ktoré celý čas pôsobilo akosi mimo až na konci sa niečo "skomplikovalo" - príbeh pitt/blanchet bol akosi naviac a navyše - vnáša do príbehu politiku, vonkajší svet, najbližšie sa drží názvu odkazujúcemu na nedorozumenia plynúce z toho, ako to dopadlo s biblickou babylonskou vežou, ale nepôsobí cudzo a nepasujúco; dobrý film (09.06.2007)

Zhruba od poloviny se tento oslavovaný film zvrhává v extrémně nepříjemný slzopudný emoční teror, který diváka-rukojmí až do konce ždíme přívalem tragických scén. (14.07.2007)

Hovorí sa, trikrát a dosť. Podobne ako pri Znameniach MNS už opakujúci sa štýl a forma rozprávania dosiahla režisérsky vchol a začína byť cítiť mierne opakovanie sa. Inarritu bohužial nedokáže prekvapiť, spôsob prepojenia hrdinov je divákoví jasný ešte pred každým odhalením. Príbeh je pomerne krkolomne previazaný a pekombinovaný. Sugestívna atmosféra a exotické prostredia ale zachraňujú, čo sa dá. Na rozdiel od Amorres Perros, tu forma mierne víťazí nad obsahom. Dosť možno jediný významný film z poslednej doby, ktorý chce zoširoka pomenovať problémy, v ktorých sa utápa súčasná ľudská duša a spoločnosť všeobecne. Zato Inarritua obdivujem, ale na scenári mal o mesiac viac popracovať. (28.09.2009)

Babel mě maximálně vyčerpal, pokud jde o emoce. Už jsem viděl spoustu filmů, který bych ze svýho subjektivního hlediska označil za lepší, ale většina z nich není ani zdaleka tak citově náročná... naposledy ve mně podobný pocity vzbudili snad Bratři, ale ani při nich jsem nebyl takhle blízko hysterii jako při Babelu. Valí se to na vás ze všech stran a vy máte pocit, že se tomu nedá ubránit... Strašně stresující film, ale rozhodně stojí za vidění. (05.05.2007)

Myslím, že Alejandro González Iñárritu natočil trochu jiný snímek než Amores perros a 21 grams. Jednotlivé příběhy jsou propojeny poetičtěji a ovlivňují se jakoby na dálku. Režisér rozebírá odlišné způsoby života lidí z různých koutů světa. Hluchoněmá Japonka, americký manželský pár, který sblíží neštěstí, zatímco netuší, že jejich děti jsou mexickou chůvou tajně vezeny do Mexika..vše se však vymkne kontrole.. "This is your fucked-up country, it's your responsibility!" (10.05.2007)

70%. Tak se mi nashromáždily tři opusy Alejandra bla bla a já se rozhodl, že si je pustím za sebou. Nebýt Babelu, byl by to opravdu ztracený den. (09.08.2007)

Iňárritu skutečně umí točit a silný, hodně propletený příběh, to je jeho parketa. Z Pitta a Blanchettové dokázal udělat jen další skvělé postavy, které nijak nevyčnívají z řady těch "menších" hvězd. ---- První dějová linie, týkající se právě amerických turistů v Maroku je svým způsobem velice smutná (tak jako celý film). Velmi pěkně ukazuje příběh sblížení za nepředvídaných a téměř tragických událostí. Můj obdiv patří "domorodým" hercům, kteří vedle obrovských filmových hvězd působili přirozeně a opravdově. ---- Chůva vezoucí svěřené děti na svatbu do Mexika zase ukazuje kolik špatných věcí se může stát kvůli "maličkosti" (ostatně stejně jako předchozí dějová linie). Zakončená jsem byla až zarážejícím happy endem, ale co bych tvůrcům neodpustila, že? ---- Poslední linie týkající se mladé Japonky mi zase přišla více o citech než o příběhu. Ale ač jsem s dívkou soucítila, její příběh mi přišel skoro rušivý. ---- Přes všechny mínusy, které Babel má, vypovídá něco o dnešním světě, a to rozhodně není málo... (24.11.2007)

Čtyři neobyčejně silné příběhy odehrávající se na třech světadílech v různém časovém rozmezí. Přesto jsou osudy všech určitým způsobem propojeny. Snímek podobající se 21 gramům či Amores perros je dle mého názoru z této trojky nejvydařenější i přes to, že je zde nejhůře hodnocen. A to nejen scénáristicky, ale i co se týče hereckých výkonů a zpracování. Mnoho scén, ze kterých tryskají na diváka proudy emocí a než se z nich stačí oklepat, už je tu konec zakončený nijak brutálně, ale ani žádný happy end, přesně na únosném průměru. 80% (11.08.2012)

Pretože som film sledoval bez akejkoľvek prípravy, strih z marockých chlapcov na hluchonemé japonské dievčatá som pripisoval technickej chybe videorekordéra. Potom som sa dostal do obrazu a film ma celkom zaujal. Najmä v uzlových momentoch, keď po nejakej takmer zanedbateľnej chybe začal príbeh žiť vlastným životom a uberať sa nekorigovateľným smerom. Preto mi tie parciálne happy endy (Cate Blanchett nepríde ani o ruku, opusteným deťom sa nič nestane, hluchonemá Japonka neskočí z balkóna) nepripadali vhodné, ani vierohodné. Paralelne bežiace štyri príbehy si pamätám ešte z Intolerancie, a tá je z roku 1916. Splietanie rôznych príbehov prostredníctvom dejových priesečníkov a podobné nápady majú pomerne krátky život. Stačí ich použiť v troch-štyroch filmoch a už diváka otravujú. Dlhšie majú úspech iba u divákov, ktorí zarputilo veria, že všetko so všetkým súvisí. Škoda, že som pre český dabing nemohol oceniť jazykovú mnohotvárnosť filmu. (29.08.2009)

je jasne, ze inarritu ma uz svoje miesto na filmovom olympe. to co predvadza sa neda ohodnotit inak ako fantazia. sokoval ma v amores perros, dokonale odrovnal 21 gramami a teraz mi naserviroval taku davku emocionality, ze mam dost...90% a skor ku styrom hviezdam. 4 1/2 by bol ideal (01.02.2007)

Mozaikovitá úvaha o problémech s komunikací mě dostala víc, než jsem čekal. Základem je promyšlená struktura scénáře, ve kterém všechny pospojované linie běží různým tempem a navíc je začínáme sledovat v různých časech. Díky tomu se občas někde dozvíme cosi, co se v dotyčné linii odehraje až za několik desítek minut. Vynikající je i práce s obrazem, zvukem a povedená hudba. Mezi herci překvapivě nikdo nevyčnívá, ale také bych sotva o někom mohl říci, že je horší. Nakonec mě to zaujalo víc než 21 gramů (90%). (16.04.2007)

Všetko má so všetkým súvislosť. Asi tak by sa dala zahrnúť hlavná myšlienka tohto filmu. Iñárritu sa nám ju snaží previesť v spleti náhod, ktoré nie sú vôbec nepravdepodobné. Pomalým a často emocionálnym spôsobom tu vidíme, ako každý čin človeka, každá maličkosť, môže ovplyvniť životy tých druhých. Veľmi dobre zahrané filozofické dielo. Viac dejových línii na prvý pohľad neprepojiteľných tu vytvára nadštandradný koncept. (02.05.2017)

Jak to ten Iňárritu dělá? Prakticky po třetí zrecykloval stejný koncept a stejně jsem mu to opět žral z ruky. Tentokrát se zabývá tím, jestli může jedna situace ovlivnit lidi na druhé straně světa a provázaností lidských vztahů. Všechno začíná, když si chlapci v Maroku chtějí vyzkoušet dostřel pušky a za cíl si vyberou projíždějící autobus, ve kterém jede americký pár. Dokáže jedna kulka zpřeházet životy úplně jiným lidem v úplně jiných zemích? Ano může. Režisér nás ve své skládačce vezme ještě na výlet do Mexika a Japonska. To vše za doprovodu skvělých herců a hudby a dobré kamery. Pokud bych měl vybrat nejlepší povídku, tak se mi asi nejvíce líbila povídka o hluchoněmé Japonce. (25.03.2007)

Film o třech místech, která jsou propletená zvláštní nití, jež dokáže vyrobit pouze život, nebo dobrý rěžisér. Působivý snímek, co umí vtáhnout do děje, vynikající herecké výkony, perfektní spletení rozkouskovanosti a líbí se mi celkové působení atmosféry zdánlivě nespojitých povídek. Líbí a moc. (14.01.2010)

Ťažko mi zostalo po tomto filme, tri dni som naň myslela. Alejandrove filmy ma vždy dostanú. Časť v Japonsku ma bavila najviac, Kikuči bola famózna ... môj obľúbený film. (19.11.2013)

Silné, menej kompaktné. Brad Pitt prekvapil, Cate Blanchet +/- zdobila, ale scéna s močením má fakt silu... Ińárritu je šikovný režisér, film má skvelé obsadenie a samozrejme hudbu. Film o tom, ako si ľudia nerozumejú, ktorý prinúti premýšľať... (30.06.2007)

Tak Ińárritu nám opět přináší několik příběhů, které něco spojuje a tentokrát nám dokonce tyto příběhy rozprostřel do tří kontinentů. Máme tu rozpadající se manželský pár, který se opět zbližuje až při zájezdu v Maroku při kterém je jeden z páru omylem postřelen, dále zde máme dva mladíky, kteří postřelení zavinili, potom zde máme starší chůvu, která se rozhodne vzít opatrované děti na svatbu svého syna a tento výlet rozhodně nebude mít šťastný konec a nakonec nás režisér vezme do Japonska kde nás seznámí s hluchoněmou dívkou, která trpí psychyckými problémy způsobené sebevraždou své matky. A jak jsme od režiséra zvylký z jeho předchozích filmů všechny tyto příběhy jsou spojené i když se zprvu může zdát, že např. japonská část je zde navíc. Herci jsou samozřejmě perfektní a film má spoustu nezapomenutelných částí, (scény s Bradem Pittem a Cate Blanchett patří k nejsilnějším okamžikům celého filmu a hlavně Brad Pitt zde předvádí svůj zatím nejlepší výkon) avšak film jako celek už mi nepřišel natolik působivý a nevšení jako předchozí režisérovy počiny. I tak rozhodně stojí za vidění. (04.10.2007)

Musím říct že jsem se tohoto filmu celkem bál a dlouho jsem odkládal než se na něj podívám. Bál jsem se zklámání, protože dosavadní práci Iñárritua mám velice rád a u Babelu jsem se bál že to bude další Crash, ze kterého budu akorát otrávený, to se nakonec naštěstí nestalo, ikdyž možná zčásti ano. Jedním z hlavníh problémů je u mě to pochybné provázání příběhů, které jsou sami o sobě silné a výborně napsané. Hlavně ta nadržená hluchá japonská školačka mě ta vyloženě neseděla. Ano, vím že hlavním tématem Babelu je nedorozumění mezi kulturami a jednotlivými lidmi, proto tam hluchá japonka zdánlivě má své místo, ale to opravdu jen zdánlivě. Dalším problémem pro mě byla jakási těžko popsatelná nedotaženost. Co se Iñárrituovi povedlo Amores Perros na výbornou se zde bohužel neopakuje. Chápu že film posbíral spoustu cen, protože jeho humistiké poselství je opravdu do očí bijící, ale aspoň to není tak vykonstruované jako Crash a jednotlivé příběhy opravdu fungují a dokážou dojmout bez velkého množství sentimentu. (01.05.2008)