Byl jsem při tom
Being There
Being There
Being There
Réžia:
Hal AshbyKamera:
Caleb DeschanelHudba:
Johnny MandelHrajú:
Peter Sellers, Shirley MacLaine, Melvyn Douglas, Jack Warden, Richard Dysart, Richard Basehart, David Clennon, Fran Brill, Sam Weisman, Fredric Lehne (viac)Obsahy(1)
Provokativní a komický snímek podle námětu spisovatele Jerzy Kosinski vypráví příběh zahradníka Chance, který je po celý svůj život uzavřený v domě ve Washingtonu DC. a svět zná jen z televize. Když se náhle ocitne ve skutečném světě, zaplete se do úzkého kruhu protřelých vládních poradců, kteří touží po "moudrosti mudrců." (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (370)
Byl jsem při tom nebo Harold a Maude? Který z těchto filmů je ujetější těžko soudit. Osobně bych se přiklonil k Byl jsem při tom, protože jeho nenápadná genialita je snad ještě lepší než u Harold a Maude. ()
1. I like to watch. 2. That was a very small room. 3. Life is a state of mind. Životní výkon Petera Sellerse! ()
No proste respekt. Kosinskemu, Ashbymu i Sellersovi... ()
Dokonale padnoucí oblek, upřímný pohled, lehounký úsměv, prostinké věty ... a závratná kariéra ve světě mocných, kteří zrovna tak jako zahradník Chance vnímají jen svůj vlastní svět. Byla jsem při tom ... a chtěla bych se jen tak procházet po vodní hladině. ()
Výborná satira na hlúposť. Záhradníkovi stačí pozerať tv, aby sa presadil v politike. Vynikajúci Peter Sellers s uhrančivým pohľadom. 7,5/10 ()
Tento film by si zasloužil svou vlastní žánrovou kategorii. Začíná dramaticky, až mysteriózně, ale najdete v něm hlavně obraz doby politické. A to v nebývalé šíři s věru neveselý. Nečekejte gagy, ani hlášky. Žádný provoplánovitý humor se nekoná a dokonce ani toho absurdna není mnoho. A když přece, je to podáno laskavě. Usmíval jsem se skoro celou dobu, ale smutně. Hodně tomu napomohl hudební podklad, prostředí, kde se děj odehrával a strojově přesný Sellers. Je to skvěle napsané i zrežírované, takže divák se dostane o krok napřed před všechny postavy, které zahradník nechtěně mystifikuje. Sledování toho, jak se všichni snaží napasovat výroky a chování Chance do svého světa...to je ten generátor humoru, který se dle založení diváka přelévá od politické satiry, přes ironii, až po absurdno. Takhle se lidé/politici brání před realitou, která nezapadá do jejich vnímání světa. Ale nemají šanci, protože zahradníka neoslabují zákony, zvyklosti ani znalosti. Absence emocí je vnímána jako síla a rovnováha a opravdu působí tak, že se před ní realita ohýbá, mění, přizpůsobuje se. Tento film je přesně podle mého gusta a s výjimkou jediného okamžiku v samotném závěru, ho mohu jen velebit. Pokud jste tedy mysleli, že půjde o podobnou věc, jako třeba Dave...tzn. prostý člověk vybaven dobrým srdcem a úmysly, školí bezskrupulózní politiky...tak ne. To by bylo jako srovnávat jablko s ovocným sadem. ()
Nemohu jinak, spíš se stydím, že jsem tento film ještě nehodnotil. Peter Sellers ve své nejlepší roli rozehrává herecký koncert. ()
Po pravdě řečeno mě závěrečná scéna s chůzí po vodě trochu zklamala. Resp. roztrpčila. Being there se totiž po většinu stopáže poměrně úspěšně daří nedělat z Chance jen prostý předobraz prosťáčků typu Forresta Gumpa. Ale právě citace evangelií, i když ironická, se Chance snaží postavit po bok - ne snad Ježíše, ale knížete Myškina. Ale Chancevo idiocie je naprosto jiného ražení.Chance je totiž doslova mostrum. Krom toho že se naužil říkat Ano, Ne a Děkuji (apod.) totiž jen odehrává to, co nasává z televize, kteoru bez přestání sleduje. Není ani nevinný, tím méně upřímný. Mluvit právě o upřímnosti je v jeho případě až komicky absurdní, protože ta vyžaduje alespoň možnost neupřímnosti (červánky nejsou upřímné, protože jsou červené), té ale není Chance schopen, protože je doslova (jak lze vyvodit z Louisiny poznámky) impotetní - a prázdný. Stejně tak je směšné mluvit o laskavosti u filmu, jehož nejvýznačnějším motivem je, že buržoazie je natolik do sebe zahleděná, že ani nepozná když má co dočinění s imbecilem (nejilustrativnější tato skutečnost není na rovině politické, ale sexuální, když dlouho frustrovaná Eve zběsile masturbuje na podlaze, zatímco Chance se soustředí na sledování televize). Chance je nakonec ideálním prezidentským kanditátem možná proto, že ve svém egoismu překonává všechny ostatní - i když jen proto, že si jich vlastně není moc vědom. ()
Ve své době zřejmě pecka. Kdybych to viděl před dvaceti lety asi bych byl omráčen. Teď už tento originál předběhla řada filmů novějších, které možná z toho čerpaly. Takže už mi to objevné nepřipadá a jsem drobínek zklamaný. Ale Sellers si splnil sen a splnil ho na výtečnou. 70% ()
Jeden z nejlepšich filmů co sem za poslední dobu viděl. ()
Herecký koncert, i tak by se dal nazvat výkon Petera Sellerse, který až na samém sklonku života ukázal světu, že je pan herec. Chance - postava, kterou zde Peter zahrál, se podobá z části Rain Manovi a z části Forrestu Gumpovi. Ani nevím, zda měl Chance být spíše autista, nebo prosťáček, to ale není vůbec důležité. Byl to zkrátka člověk, kterému k životu stačila televize, zahrada a teplo domova, kde by se mohl na televizi dívat. Když starý pán, který ho živil a šatil zesnul, vypadalo to, že Chancemu začíná krušné období v ulicích velkoměsta. Opak byl ale pravdou. Štěstí stálo na jeho straně, když ho řidič dámy ve středních letech srazil autem. Chancemu se tak otevřela cesta k novému domovu. Svou málomluvností, základním dobrým vychováním a znalostmi v zahradničení si postupně získá srdce všech, až na pár jedinců, kteří ví, že zrovna není ekonomický génius ... ()
Zajímavá role pro Petera Sellerse v bohužel trochu dlouhém filmu. ()
Pořád přesně nevím, jak si tenhle Příběh o Šanci vykládat. Tak začnu tím, co je jasné. Hodně komiků, co vyniká v parodiích, je zároveň výbornými dramatickými herci. A Peter Sellers to dokazoval nejen v tomto filmu. Vůbec se zpětně nedivím jeho dlouholetému úsilí Being There převést na plátno a zahrát si v něm hlavní roli. Předlohu jsem nečetl a tak vycházím jen z filmu. Ten vtipně ukazuje, jaká nebezpečí má přehnaná korektnost. Také jsem v něm cítil tu kritiku a satiru na adresu americké společnosti, kterou vyjadřovala řada evropských přistěhovalců. ()
Snad jediný film kde mě Sellers zaujal... ()
Po letech znovu shlédnuto a musím nízké hodnocení znovu potvrdit, opravdu se nejedná o žádné převratné dílo, jak je zde s oblibou prezentováno. Příběh retardovaného zahradníka, který se potlouká pro něj neznámým světem ostatních lidí poté, co je bez milosti vykopnut ze svého domova, jsem baštil asi první čtvrtinu filmu, kdy v ulicích Washingtonu potkává všemožnou směsici individuí od černošského pouličního gangu až po nechápajícího strážníka a pokládá nesmyslné dotazy či požadavky. Až potud originálně zábavné, ovšem od chvíle, kdy do něj narazí vůz paničky bohatého podnikatele nad hrobem jede všechno rázně z kopce. Po zbytek se vše odehrává v jeho luxusním paláci, ve kterém je ošetřován a doslova hýčkán manželským párem. Téměř každým je svým prapodivným chováním považován za inteligentního intelektuála, který při popisu ročních období v zahradě pro mnohé alegorizuje politické dění a díky tomu se dostane i do politického pořadu v televizi, setká se s prezidentem a dokonce se o něm uvažuje jako o příštím kandidátovi. Na komedii málo zábavný, skoro až nudný a na drama zase těžko uvěřitelný. 30% ()
V slunném únorovém ránu, tvrdém jako z porcelánu, ptáče pod okny mi tiká, volá k srdci zahradníka; tiká tichem beze břehů, úzkost po hladinách sněhu neúprosných rozbíhá se, rozpuštěna v táhlém hlase osamělém… Byl jsem při tom je jako zajít do kostela. Moc nechápete, dost se divíte, trochu se nudíte, chvílemi zíráte, občas jste nesví, tu a tam rozpačití… a pak najednou skrz barevné okno zazáří slunce, paprsek dopadne na vás a vy vidíte… ()
Veškerá superlativa, která mi přichází na mysl vystihují pouze část toho co film nabízí. Peter Sellers dominuje svým hereckým výkonem, který se skládá pouze z krátkých vět a zasněným výrazem. ()
Velmi dobře zahraný film, který působí celou dobu lehce úsměvně a ve kterém se dočkáme X dvojsmyslů. Film pojednává o jednoduchém muži, který od mala pracuje na zahradě, neumí číst, psát a velmi rád kouká na televizi. Vtipné na jeho osudu je to, že ač je to velmi jednoduchá a nechápavá bytost cesty ho zavedou až na samý vrchol úspěchu a nikdo ne a ne na to přijít. Viděno v rámci Season Challenge Tour 2015. ()
Tenhle filmeček je tak trochu jako jeho hlavní hrdina – poloprázdná nádoba, kterou si může každý naplnit obsahem a významem podle vlastního naturelu. Kdo v něm chce vidět ostrou společenskou satiru, uvidí ji tam; kdo dojemnou vyprávěnku, potažmo ježíšovské podobenství o bezelstném autistovi rozdávajícím smíření, radost a vůbec emoce, které sám necítí a nechápe, taky bude mít svůj kus pravdy. Pro mě byl před dvaceti lety, když jsem ho viděl naposledy, k nepřežití, tak hrozně na mě doléhala všudypřítomná trapnost, obavy o Chanceyho a stud vůči jeho okolí (pocity blízké těm, které popisuje Aidan). Letos už to bylo lepší, posunul jsem se spíš k tomu dojímacímu pohledu (do kterého člověka tlačí meditativní muzika, krásná Deschanelova kamera i Sellersovo nesellersovsky ztištěné hraní). Jestli se nakonec dopracuju i k tomu, že se u toho budu sarkasticky smát a ne jen zadumaně pousmívat, netuším, zatím mi ta jedovatá rovina přece jen pořád jde lehce proti srsti, i když je jasné, že bez ní by Being There nebyl takový jedinečný divnofilm. ()
"Vážně jsem ve Washingtonu nepotkal nikoho jako jste vy...“ A já jsem se zas asi ještě nepotkal s takto zvláštním komicko-satirickým snímkem a moc tak nevím, jak jej hodnotit. Nejdřív jsem si myslel, že je to jen taková variace na Forresta Gumpa, nebo že zahradník Chance alias Chance Zahradník je takový americký Švejk. Ale ne, tohle je vážně netradiční pokus poukázat na "hloupost" politických elit, které nejsou schopné ani rozpoznat intelektuála od skutečného hlupáka. Některé situace, do nichž se chudák Chance dostane, a v nichž i přes svou slaboduchost až neuvěřitelně hladce proplouvá, jsou vážně docela vtipné (viz třeba to, když na druhé mluví zahradnickou hantýrkou a oni to považují za politicko-ekonomické jinotaje), jiné mi ale přišly spíš trapné (třeba milostná scéna Chanceho s Evou). Ale i tam kde jsem se docela i bavil, jsem zároveň nevěřícně kroutil hlavou nad míru uvěřitelnosti tedy spíše neuvěřitelnosti celé zápletky. V úvodní části filmu mě jinak ještě zaujala bravurní jazzová variace na motivy skladby Tak pravil Zaratrusha od Richarda Strausse. ()