Souboj s nebem
Batalla en el cielo
Bataille dans le ciel
Battle in Heaven
Batalla en el cielo
Battle in Heaven
Réžia:
Carlos ReygadasScenár:
Carlos ReygadasKamera:
Diego Martínez VignattiHudba:
John TavenerHrajú:
Marcos Hernández, Bertha Ruiz, Anapola Mushkadiz, El Abuelo, Brenda Angulo, Diego Martínez Vignatti, Carlos ReygadasObsahy(1)
Marcos, který je řidičem v rodině generála, unesl se svou ženou malé dítě kvůli výkupnému, ale děcko nečekaně zemřelo a Marcos se tím trápí. Když veze generálovu dceru Anu z letiště, svěří se jí a Ana, která se prostituuje pro vlastní potěšení, mu pro útěchu nabídne sex. Marcose nepřestávají sužovat výčitky svědomí, a vydá se proto se zástupem kajícníků na pouť k Panně Marii Guadalupské. Ve svém druhém filmu, vybraném letos do hlavní soutěže v Cannes, se Carlos Reygadas vrací k tématům, jež rozvíjel už ve svém pozoruhodném debutu Japonsko. Jsou to témata sexu, smrti a duchovního rozměru života. Vztah Marcose, Any a Marcosovy ženy je zasazen do tísnivé atmosféry přelidněné metropole, kde chudší vrstvy obyvatel domorodého původu nejsou s to zakořenit v městském prostředí, hledají náhražková uspokojení a duchovní spásu v náboženství. Záběry orálního sexu, jimiž režisér nešetří, nepůsobí ani trochu pornograficky, naopak získávají v kontextu filmu až metafyzický rozměr. (MFF Karlovy Vary) (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (75)
Zlatá Palma - výběr ()
První záběr je prostě úžasný – postaršího obtloustlého Mexičana tři minuty feluje pěkná mladá dívka. Jindy bych výše uvedené mínil ironicky, tentokrát nikoliv. Ten film se mi líbil a nikoliv jenom kvůli zmíněné dívce. Není snadné popisovat své pocity během filmu. Mimořádně dlouhé záběry, často bez jediného slova, rámují strhující příběh na věčné téma „zločin a trest“. (Adjektivum „strhující“ zní u podobného snímku nepatřičně, ale syžet opravdu vtáhl do (ne)děje.) Film každou scénou vypovídá o věcech univerzálních, aniž by přestal být úzce spjatý s Mexikem, zemí, kde někdo jedná amorálně proto, že chce auto a někdo proto, že jej auto již omrzelo. Sociální propast mezi „po zbytečnostech toužícími“ a „zbytečnostmi zavalenými“ se stírá až v samém závěru, kdy minimálně jedna postava nachází štěstí za cenu maximální oběti. Velmi zajímavá je práce kamery, která nám často úmyslně neukazuje to, co bychom rádi viděli. V klíčové scéně „splynutí“ si dokonce dovolí odvrátit pohled na několik dlouhých minut, aby nám nabídla nijak fascinující scenérii Mexico City. Projev režisérovy úcty k postavám, anebo jediný způsob jak zaznamenat nezaznamenatelné? Souboj s nebem (přesněji asi Souboj v nebi) je každopádně lépe pochopitelný přes cítěné než přes viděné. Zážitek z něj nemohu označit za duchovně očistný, ale šlo o novou a přitažlivě neobvyklou filmovou zkušenost. Takže ano, s pokorou uznávám, že i art filmy typu „jako noc před popravou dlouhý detail tváře, po které stéká kapka potu“ mohou mít něco do sebe. Apendix: Všimněte si, jak si na různých plakátech poradili s přednostmi Anapoly Mushkadiz (někde je zakrývá titul, někde její rozpuštěné vlasy a někde nic, což je pochopitelně nejmilejší verze). 80% Zajímavé komentáře: tron, betelgeuse, Radko ()
║Rozpočet $1,6milióna║Tržby USA $70,899║Tržby Celosvetovo $253,527║ ()
Spirituálny očistec. Prehlbujúce sa odcudzovanie človeka v obrovskej metropole ako i nemožnosť zžiť sa s jeho cynizmom a chladnosťou i pri výskyte "pornografických" scén vytvárajú nepopísateľne silnú, metafyzickú koláž pomalo plynúcich filmových obrazov. Strohá obrazová štylizácia je miestami podkresľovaná emociálne razantnými, hudobnými motívmi (okrem Mozarta aj chytľavo "epická" variácia Morriconeho westernových akordov). ()
Miestami vskutku neznesiteľne dlho sa kamsi do neznáma ťahajúci film. Takmer bez slov, zato s kamerou, ktorú by zvládol aj občan so ZŤP. Tuším, čo uchvátilo kovbojov na Robertovom festivale Sundance, ale osobne by som skôr znova siahol po MEXICKEJ JAZDE. Zaujala ma predovšetkým hŕstka šteklivejších scén. Pozor, rozhodne nečakajte žiadne dlhé pornografické scény (SÚBOJ S NEBOM má dokopy snáď minútu pornografických záberov). Viac v mojej recenzii na Recenzie.org: http://recenzie.org/mladezi-nepristupne/70-suboj-s-nebom-40- ()
Režisérův osobitý přístup se mi na celém Battle in Heaven líbil asi ze všeho nejvíc - jednak hrátky s kamerou, která občas "odlétá" pryč od hrdinů, často naopak zůstává jakoby zbytečně dlouho na jednom místě a také překvapující, až pornograficky detailní sexuální scény opravdu nepohledných lidí. Navíc celek dohromady dává smysl a dýchá na člověka opravdovostí, špínou a bolestí. Každopádně silný zážitek. ()
Asi takhle... Pasolini dokáže mnohé provokovat a znechucovat vulgaritou jím nasnímaných sexuálních scén a zvrhlých prvků v jeho tvorbě. Na druhou stranu, když nic jiného, provokoval tím (malo)měšťáky. Carlos Reygadas naproti tomu snímá nahá těla, soulože a laskání penisu s esteticky vytříbeným vkusem. Kamera elegantně zachytí se všemi detaily právě vykouřený penis a potom se ladně přesune do okna a obkrouží náměstí historického centra Mexico City. Máme tu softporno s dokumentem v jednom.. ..Jsou tady naznačená dramata, jako je smrt dítěte, vyprázdněný život příslušníků horní vrstvy, to celé doplněné náboženskými symboly. Jenže to klouže tak nějak po povrchu, psychologie postav a jejich schopnost upoutat divákův zájem je nulová a celý ten snímeček považuju jen za chytráckou vějičku pro festivalové publikum. Tenhle povrchně dekadentní výlet do Mexika mě znechutil. Pasolini někdy točil doslova o hovně, tenhle snímek je s prominutím v přeneseném smyslu slova taky o hovně. Celkový dojem: 25 %. ()
Vedle UMÍNĚNÝCH MRAKŮ další shocker aktuální festivalové sezóny, který má podobně nekompromisní a svěže originální optiku, a taky výborně pracuje s hudbou. Nemyslím, že jde o jeho „pochopení“; děj – neděj je celkem jasný, byť velmi pozvolný. Ani bych jeho sexuální scény neoznačil za „směšné“ (chci vidět zde komentující pány, až jim jako hrdinovi bude kolem padesátky) nebo „neškodné“ (mají hard-core elementy). Velmi zajímavá koláž subjektivních pohledů, obrazových asociací, „mechanických“ sexuálních figur a neotřelých hudebních ploch. ()
Dotyk mystéria zrodený z pozvoľna plynúcich obrazov smútku, svedomia a sexu v metropole Mexika. Úsporné dialógy a zpomalé tempo (niekedy až znehybnené) znásobujú pocity odcuzenosti pôvodne vidieckych obyvateľov, neľahké prekonávanie sveta veľkomestského cynizmu bez úcty k prirodzenosti, všeplatným hodnotám. Hriech a následné otlačené svedomie pohnú k púti za spásu duše, vzdialenú prírode v mene prchavých hmotných výhod (ktoré sa aj tak nedostavia), pošpinenú zločinným riešením dilemy, či je možné uchovať lásku k človeku v dvoch srdciach. Pod kožu sa vrývajúca hudba, pospájanie obrazov do výslednej podoby paralel, náboženských mystérií a spomalená filmová reč, s neustálym pripomínaním odtikávajúceho času, nenechajú ľahostajným nikoho (v dobrom alebo v zlom). Carlos Reygadas originálny autorský rukopis debutového Japonska posunul do smutnejších polôh, prírodné prostredie nahradil veľkomestom, ktorého vplyv na zranenia duše v pozemskom bytí už nedokáže vyliečiť ani katarzný výstup na vrchol a meditácia v objatí zelene. Čaká za pokorné prijatie viny a zobratie hriechov na svoje bedrá Nebo - večná felácia s tými, ktorých sme milovali ? ()
Umělý penis v puse studí. ()
Battle in heaven je presne ten film, ktery se bud ohodnoti hodne spatne, nebo hodne dobre. Staci se podivat, jak je to hodnoceno tady na csfd, je to hodne rozporuplne. Je to hodně zvlastni dilo, v podstate si porad kladu otazku "Co tim chtel basnik rici?". Tady se doslovne hodi fraze, ze je to "o nicem". Ano, ten film se niceho nedrzi, ne unosu, ne manzelu, ne te "kapitanske dcerky" a v podstate niceho. Na druhou stranu mi to hodne rychle uteklo 4/10 ()
Po shlédnutí Souboje s nebem mě napadlo, jestli tak náhodou porotci těch festivalů, kde byl film oceněn, neskočili režisérovi tak trošku na špek. Přijde mi, že pod intelektuálním pláštěm, do kterého je film zaobalen, se neskrývá nic, co by vyznačovalo hlubší smysl. Film sice vypadá na pohled krásně, oduševněle, ale nic moc nesděluje. Alespoň nic, čemu bych já, nevěřící, nemexičan, rozuměl. Dlouhé kamerové záběry, určitá značka některých art filmů, se sice hezky pozorují, ale o duševních pochodech hlavních postav toho moc nevyzrazují. Na druhou stranu oceňuji vkusné zařazení erotických až pornografických záběrů, které ač hlavní tahák filmu, nepůsobí nepatřičně, jako tomu u podobných filmů bývá, protože zde dokreslují postavu Any. ()
Herecké výkony a panujúca filmová atmosféra vo mne bohužial nevyvolali žiadne špeciálne asociácie. Intrapsychický konflikt a pudový nátlak Ega na Superego, následný očistec a úporný zápas s vlastnými výčitkami svedomia podľa mňa zahrané na nedostatočnú, neprofesionálne. Téma prekrásna na filmové spracovanie...buď sa prejavila réžijná bezradnosť alebo herecká katastrofa. ()
WTF?? Tak tenhle film jsem moc nepochopil. Zpočátku jsem měl dojem, že se bude točit kolem postarších manželů, únosu dítěte a dcery nějakého šéfa, ale buď jsem byl tak vytuhlý, nebo to opravdu není víc než pár až směšně erotických scén a "vata", ve které se skoro nic neděje. Snad jen ten závěr za něco stojí. 30 % (Od horšího hodnocení Bitvu v nebi uchránila Rána v srdci) ()
To, co mě na tom filmu nejvíc mrzelo, a kvůli čemu jsem nakonec dal "pouze" čtyři hvězdy, bylo to, že když si film vybral vizuální formu, která podporuje autentičnost a upozorňuje na realističnost a absenci nějaké "výběrové dramaturgie", tak jí stejně nedokázal celou dobu udržet a průběžně nejednou odskakoval vypůjčit si něco, co se s vybraným systémem prezentování dost tříštilo. Tím narážím na některé používání zvuků, hudby, přestylizovanou smrt atd. Ale některé momenty byly opravdu dokonalé. ()
DVD/// Obsazení 3/10 Děj 4/10 Hudba 4/10 Prostředí 6/10/// PLUS: velice reálný film, po filmařské stránce je to skoro umění MÍNUS: sledování je náročnější a ne vždy zrovna příjemné/// Shrnutí: Carlos Reygadas je už "povinnou četbou" na filmových školách. Dosáhl toho jako jeden z mála mladších (současných) tvůrců. Jeho filmy tomu odpovídají. Skoro se nesou v duchu italského neorealismu. Postavy jsou reálné, prostředí taky. Postavy jsou obyčejní lidí a my máme možnost nahlédnout do běžného mexického života a prostředí. Postavy jsou spíš nesympatické, jejich jednání rovněž. V jejich kůži by jste být nechtěli. Spíš by se film měl jmenovat souboj se svědomím, ale vidím v tom metaforu. Záběry kamery jsou často observační, mnohdy se kamera zaměří na detail(y) a sexuální scény jsou velice naturalistické. Není to film pro každého, ale dá se v něm najít spoustu myšlenek a přinést vám může i zamyšlení nad svým životem./// Celkem 42%/// ()
Normálně se mi dredy tedy spíš eklujou, jsem holt stará škola, můj obdiv zamrzl u vlasatých hašišáků s pačesy volně povlávajícími, jak matka příroda chtěla (a strana nesnášela). Ovšem o tuhle nadrženou, nudící se holku z horních desetitisíc bych si kolo opřel rád, dredy nedredy! Marcose jsem docela chápal, vzhledem k té monstr-ropuše, co měl za manželku. Ta byla. Linie s únosem však byla divná, motivace nepříliš věrohodná. Kdyby celý zmršený únos vyškrtli ze scénáře, nevadilo by mi to. Jen škoda zkratu s nožem. Marcos si měl prostě jen po kolenou dolézt pro svůj trest a znuděnou slečnu nechat nám ostatním hříšníkům! Bylo to trochu divné, hodně lidské, meditativně rozvláčné, bylo to hluboké i široké. Prý i pornografické. No to nevím, jen kvůli těm pár doslovným záběrům? Ale nenudil jsem se ani chvíli. ()
Děsivě pomalý (občas až statický) a roztahaný mexický art, jenž skutečně zaujme pouze explicitními sexuálními scénami na hraně tvrdého porna (hercům všechna čest, že do toho šli). S Reygadasem kamarádi asi úplně nebudeme... 50 % ()
Zločin a trest, sexuální akt jako akt pohybující se mezi estetizovanou krásou a trapností, beznadějnost současného Mexico City, předlouhé záběry s nádhernou vnitřní kompozicí. Souboj s nebem = Písně z druhého patra po mexicku. PS - souhlas s Adrianem. Ve všem. ()
Súboj s nebom otvára zločin, ktorý by mohol viesť k srhujúcemu thrilleru z Mexica City, k rodinnej dráme, prípadne k nejakej postmodernej ironickej gangsterke. Napriek týmto možnostiam ide o niečo ťažko zadefinovateľné, zato však výsostne autorské, inovatívne a v niektorých momentoch prekvapivo odvážne a prekvapivé vo všeobecnosti. Únos dieťaťa vôbec nevidíme, len sa o ňom postavy nevzrušivo rozprávajú, hold každodennosť dnešného Mexika. Reygadas ale boduje najviac s citom pre nakrúcanie scén z exteriérov megapolisu, jazda mestom v aute je síce zážitok trochu mimo naratív filmu, ale zato pevne spätý s jeho dušou. ()