Souboj s nebem
Batalla en el cielo
Bataille dans le ciel
Battle in Heaven
Batalla en el cielo
Battle in Heaven
Réžia:
Carlos ReygadasScenár:
Carlos ReygadasKamera:
Diego Martínez VignattiHudba:
John TavenerHrajú:
Marcos Hernández, Bertha Ruiz, Anapola Mushkadiz, El Abuelo, Brenda Angulo, Diego Martínez Vignatti, Carlos ReygadasObsahy(1)
Marcos, který je řidičem v rodině generála, unesl se svou ženou malé dítě kvůli výkupnému, ale děcko nečekaně zemřelo a Marcos se tím trápí. Když veze generálovu dceru Anu z letiště, svěří se jí a Ana, která se prostituuje pro vlastní potěšení, mu pro útěchu nabídne sex. Marcose nepřestávají sužovat výčitky svědomí, a vydá se proto se zástupem kajícníků na pouť k Panně Marii Guadalupské. Ve svém druhém filmu, vybraném letos do hlavní soutěže v Cannes, se Carlos Reygadas vrací k tématům, jež rozvíjel už ve svém pozoruhodném debutu Japonsko. Jsou to témata sexu, smrti a duchovního rozměru života. Vztah Marcose, Any a Marcosovy ženy je zasazen do tísnivé atmosféry přelidněné metropole, kde chudší vrstvy obyvatel domorodého původu nejsou s to zakořenit v městském prostředí, hledají náhražková uspokojení a duchovní spásu v náboženství. Záběry orálního sexu, jimiž režisér nešetří, nepůsobí ani trochu pornograficky, naopak získávají v kontextu filmu až metafyzický rozměr. (MFF Karlovy Vary) (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (75)
Film, který způsobil skandál v hlavní soutěži festivalu v Cannes, není zajímavý ani tak pár celkem neškodnými erotickými záběry, jako tím, jak slabé filmy se tam dostanou. Plně souhlasím s Jhershawem včetně dodatku o Ráně v srdci. ()
mám však z toho divné pocity..určite jeden z naj trojhviezdičkových filmov, no ako celok to pôsobí dosť rozhárane...horších 70% ()
Dlhé spomalené zábery človek ešte prekúsne. Aj niekoľkominútové zvonenie zvončeka z čoho nákovka v uchu ostane kmitať ešte zo tri hodiny. Ale od začiatku do konca sa pozerať na hnusných, tlustých Mexičanov, ako súložia a nechávajú si fajčiť vtáky a ešte to nazvať umením? Niekto v očividnom rauši v popise konštatuje: "Záběry orálního sexu, jimiž režisér nešetří, nepůsobí ani trochu pornograficky, naopak získávají v kontextu filmu až metafyzický rozměr". Ah jáj, tak hulenie brka a hltanie semena to je po novom metafyzično. 😆 Alebo ako tu jeden rozumbrada hovorí: je to spirituálny očistec, ďalší feťák v tom vidí "dotyk mystéria" a ďalší úchyl že "nebeské rozkoše". 👀 Do prdele, nebeské rozkoše vidieť v súložiacom páre s celkovou hmotnosťou tak pol tony, u ktorých neviete, či ide o muža a ženu, alebo muža a muža, alebo nejakú inú kombináciu zo širokej palety pohlaví, to môže len skutočný gurmán. Pre normálnych, triezvych, bez závislosti na nejakých látkach je to negustióna jazda, ktorá má za účel len šokovať, nič svetu neponúkla, sex promuje len preto, aby tam bol, no nepozrú si ho ani v Teplárni, pretože je až príliš heterácky. Údajne. Nebolo to vždy rozpoznať. ()
Wau! Z tohohle filmu jsem mnohé nepochopil, ale věřím, že to tak snad mělo být. Nechtěl bych to ale nikdy vidět nadabované.___ Jestli chtěl režisér Carlos Reygadas natočit film o atraktivní dívce Aně, souložící jen tak z nudy s velmi ošklivým, tlustým, starým mužem, pak se to nepovedlo. Je však zřejmé, že o tohle Reygadasovi věru nešlo..___ Nechápal jsem toho hodně, například proč se na chodbě pomočil. Ale když pak udělal tu věc s nožem, doopravdy jsem se bál, že to nebylo jen ve filmu. Může za to téměř dokumentární kamera, velmi autentická, pochopitelně dost syrová.___ Sledujeme soutěž o nejdelší záběr. Kameraman používá NEUVĚŘITELNÉ záběry, střih se objevuje snad jenom z povinnosti, když už není kudy cesta dál. Méně trpělivý divák se asi postupně začne nudit.___ Další, co je taktéž neuvěřitelné, jsou detaily - záběry na obrazy, kapající kohoutek, pomalu ochabující penis.. Reydagas si s definicí pornografie těžkou hlavu nedělá a film je místy opravdu hodně bezprostřední až naturalistický, rozhodně není vhodný pro slabé žaludky.___ Ana (Anapola Mushkadiz) je velmi svěží, podmanivá, krásná. Marcos (Marcos Hernández) je naopak odpudivý, místy až nechutný. Což je báječná kombinace, záběry v posteli jsou šílené (ale přesvědčivé). Pokud informace z imdb nelžou, jedná se v podstatě o neherce, zvláště u Marcuse a jeho ženy.___ Na vyšší hodnocení ale ještě asi nejsem dost vyzrálý, protože jsem se chvílemi nudil (proto jen tři). "No more women. No more tits. No more tits." ()
Keď chce niekto v niečom nájsť myšlienku nájde ju...O čom malo byť toto nemám šajnu, pretože tento film ma nedonútil zapnúť moje mozgové závity ani náhodou a nevyvolal vo mne ani žiadne pocity a dojmy. Čo ako tak oceňujem je nápaditá "autentická" kamera. Inak hodinu a pol pozerať na katatonického hrdinu, dve súlože a fajku okorenené o náboženský "mysticizmus" fakt nemusím. To si oveľa radšej pozriem niečo od Jodorowského:) ()
Dievčatá a ženy asi pri pohľade na hlavného hrdinu hodia tyčku. :-) Ja som sa však pohľadom na tú mladú štetku pokochal rád. :-) A čo sa filmu samotného týka ... nemám šajnu o čom bol. Pri pohľade na MARCOSovu ženu (žeby Imelda Marcosová ? :-)))))) som totiž utrpel slabšiu amnéziu. (20.9.2007) ()
První scéna a rovnou takovej šok. Slzička mě fakt dostala. Na Souboji s nebem mě naprosto uchvátily statické obrazy a práce s barvou. Pastva pro oči a velmi emotivní zážitek. Atmosféra by se dala krájet. Nádherně podstatu filmu vystihl Adrian. Sám bych to lépe nenapsal a opisovat se mi nechce, takže si jeho komentář radši přečtěte sami. ()
Zřejmě jeden z nejdivnějších a nejzvláštnějších (ani ne tak tím co, ale jak) filmů, co jsem viděl. ()
Trýznivý zážitok z duchovnej bolesti, snúbiacej metafyzickú špinu a čistotou, slovami len problematicky sprostredkovateľný - silný a ťažko uchopiteľný. Rovnako ako nebeské rozkoše. ()
Reygadasov Japan mám celkom rád. Je to nový prístup k realistickému zobrazeniu a k akejsí zvrátenej ľútosti prítomnej u jeho hlavných hrdinov. Battle in Heaven je plný dlhých záberov, prekračovaných tabú, nezabudnuteľnej atmosféry a určitej melanchólie fungujúcej na princípe neschopnosti zmeniť nie len osud, ale aj svoj pád. Presné vedenie je podfarbené veľmi zaujímavým vizuálom kamery, ktorá sa raz stáva POV, inokedy je tichým pozorovateľom udalostí a v neposlednom rade sa otáča od akcie niekde inde, len aby mohla sledovať scenériu. Pre mňa pestré, silné, zapamätateľné. ()
Zajímavý artový snímek, který se těžko hodnotí. Obsahuje spoustu dobrých nápadů, ale jako celek to prostě moc nefunguje. Věčné střídání dlouhých statických záběrů na hlavní hrdiny a dynamických rozklepaných záběru někde v davu nebo nudné scény střídané otevřenými sexuálními nebo násilnými scénami mě nevyhovovalo. Určitě tento snímek stojí za shlédnutí, ale není to bohužel nic převratného. ()
,,ČO ZNAMENÁ ,UROBIŤ ZOZADU´?“ __ Hneď s prvým záberom som si spomenul, že som o ,,Súboji s nebom“ počul na ,,Noci prísne zakázaných filmov“, kde Peter Konečný upozornil nielen na explicitnosť danej sexuálnej scény, ale nezabudol podotknúť, že neočakávane šokujúco pôsobí najmä kvôli zobrazeniu nelichotivých ,,telesných proporcií“ jedného z aktérov. Že aj sto kiloví ľudia spolu ,,tento“ je tu ukázané s úplnou samozrejmosťou a zobrazenie nahoty a sexu tu miestami síce hraničí so softpornom, avšak tieto zábery nie sú cieľom filmu, ale skôr slúžia ku zvýrazneniu autentickosti rozprávania nemajúceho ďaleko k dokumentárnemu štýlu. Napokon tučnota niektorých postáv bola pre mňa natoľko odpudivá, že ma nútila viacej dbať na vlastné stravovacie návyky. Inak má film veľkú snahu pôsobiť umelecky. Formálne sa snažia vyniknúť najmä dlhé statické zábery kamery na postavy hľadiace kamsi do prázdna a určujú celkový rytmus diela, na ktorý sa jednoducho treba naladiť. Netradične podaným príbeh o únose dieťaťa sa ako ústredná línia rozprávania napokon ukáže ako nedôležitá, pretože dej od nej často odbieha a vrcholí absolútne inak ako by niekto čakal, avšak pochopiteľnou, mimoriadne spirituálne silnou scénou v bazilike dosahujúcou katarziu. Súboj s nebom sa metaforicky ukazuje ako v opakujúcich sa scénach so zvešiavaním vlajky, tak aj v samom závere, totožným s inkriminovaným úvodom. (593. hodnotenie, 68. komentár k filmu) ()
Troufám si tvrdit, že v něčem má tenhle film blízko k Zločinu a trestu F. M. Dostojevského, (pre)existencialistickému románu par excellence. Hlavní (anti)hrdina – Marcos (Marcos Hernandez) – SPOILER sžírán špatným svědomím kvůli odpovědnosti za smrt malého dítěte po nepovedeném únosu, se jakožto voják a věřící křesťan (resp. člen společnosti, jejíž étos vytyčují instituce armády a církve) zmítá mezi povinností zvolit správné řešení (přičemž není jisté, zda oním správným řešením je přiznat vinu, či naopak – jak po něm požaduje manželka – neopouštět rodinu a tím ji nevystavit zdrcující bídě), strachem z trestu a roky pěstěnou milostnou touhou po dceři náčelníka svého (armádní generál, kterému dělá šoféra), mladičké prostitující se zbohatlíci Aně (Anapola Mushkadiz). Po intimním sblížení s Anou a poté, co zjistí, že Anina náklonnost nebyla motivována bezvýhradnou/bezpodmínečnou láskou, že ho Ana nespasí (nenabízí mu jako jeho manželka, aby se na tento incident zapomnělo; inu, Marcos potřebuje vyvinění z jiného zdroje, manželka chce totiž zapomenout ze zištných důvodů), se Marcos uchyluje k dalšímu zločinu, jenž v konečném důsledku definitivně zpečetí jeho pozemské putování SPOILER. Interesantní však je (a tím si film zasloužil, abych se k němu vrátil a znovu ho promyslel) to, že i když je námět s motivy otázky viny a zodpovědnosti – jak jsem se snažil doložit – existencialisticky, zpracování je spirituální (tento termín přebírám z práce Spiritualita ve filmu Jaromíra Blažejovského), tzn. že téměř každá scéna svým lenivým plynutím evokuje, že se ve filmu neodehrává nic menšího, než zápas vykoupení (či zatracení), i ty pornografické scény mají metafyzicky nádech – v splynutí dvou těl dochází k zastavení času a znicotění všech starostí. Tím Reygadas tuhle kriminálně-milostnou story nesmírně pozvedá, resp. obohacuje o další rozměr, a co už víc po výjimečných filmech chtít? [15.3.2022, 18.12.2022] ()
Tlustý Mexikánec, sexy Anapola Mushkadiz a pár záběrů na skutečný BJ a sex odehrávající se na plátně. To asi vzbudilo největší vlnu zájmu o tento film. Po jiných stránkách mě totiž celkem minul. 2* ()
Výpověď o současné realitě Mexika (respektive jejího hlavního města) natočená svěžím experimentálním stylem. Za zmínku stojí skvělá kamera a hlavně naprosto výtečná práce se zvukovou složku, ať už se jedná o ruchy či o famózní hudbu. Pátou hvězdičku zatím nedávám, neboť je pro mě problematické přijmout závěr filmu, respektive nevím přesně, jak ho uchopit, jak ho chápat. Každopádně velmi pozoruhodný počin. ()
Tedy je samozřejmě možné, že nejsem dostatečně intelektuálně na výši a že nemám smysl pro novou obraznost ve filmu, jinak by se mi film jistě propálil na nejhlubší dřeň mého jáství, ale mě to připadá jako intelektuální samohana a samolibost, jako další postpostpostmodernismus pro nějž je umění to, co za umění prohlásí tvůrci (zde spíše vyrabitelé). Děsivá nudná deprese vane z tohoto filmu, a to taková, že ji nepřerazí ani ty pornografické vložky, které nejsou už ani šokující ani libido rajcující, ale jen zase depersivně nudné. Ale jistě to má i svůj pozitivní prvek – po takovém filmu už ani Apokalypsa nevypadá jako špatný nápad. Tak za toto poznání ta jedna hvězdička. ()
Tak nejak me nenapada, komu je toto dilo vlastne urceno. Na film jsem sel diky jeho kontroverzni povesti, ale vic nez pornograficky stvarnenych sex dvou obeznich lidi me vadilo, ze to cele bylo, tak nejak, o nicem. ()
Doufala jsem, že po druhém shlédnutí se něco změní, ale bohužel. Souboj se nebem je pro mě pořád stejně nepochopitelný i neprocítitelný, protože jak námět, tak celý styl (hlavně práce s herci je pekelná) jdou absolutně mimo mě. Třetí pokus už by opravdu neměl smysl. ()
Neskutečně dravý filmový tanec režiséra Carlose Reygadase reflektuje klasickou otázku "zločinu a trestu." V rámci své reinterpretace však uvažuje ve dvou vyšších stupních: 1) "zločin a trest" se zde posouvá do roviny "zločin a další zločin" 2) spirituální modus, v tomto ohledu vyplývající ze stylu vyprávění (dlouhé záběry, Tavenerova úžas vyvolávající hudba) i samotné postavy Marcose, posouvá prostotu celku do strhující anabáze. Souboj s nebem je jedním z těch mála filmů, jež mají tu geniální moc si diváka naprosto podmanit a ovládnout jeho myšlení. ()
Poměrně skoupé téma obnažuje mnohé aspekty soudobých přelidněných měst - a jako neznalec mexických poměrů věřím (nevím, do jaké míry je zde víra důležitá), že tak nějak to skutečně může být. Hlavní hrdina, říkejme mu stejně jako jedno mladé děvče (záhy konfrontované s erotickou mluvou a oplzlostmi - viz film) Gordito, česky nejspíš Čuňas, je především obézní, a pokud není impotentní, pak ho vzruší jen představa vraždy. Ecclesia militans, která se zde udržuje v určité formě, slibuje vyřešení všech světských problémů, stačí se jen kát. Tím vlastně - a možná to tak myslel i Carlos Reygadas - přesouvá skutečný boj až do nebe (viz název filmu "Bitva v nebi" - pozor na špatné překlady, mohou vést někam úplně jinam). Stres na silnici i metru, fotbal v televizi, spojitost pouličního prodeje s únosem, propast mezi chudobou a bohatstvím, a kdo ví, co ještě. Pozn. 1: Zřejmě jde o "artový", já raději tradičně říkám "experimentální" film, který bude mít nejspíš vřelejší přijetí v Mexiku a zemích latinské Ameriky, kde jsou reálie jasnější a srozumitelnější, než v Evropě či USA. Pozn. 2: Mnohé zřejmě také odradí spousta ne-vždy-chutných sexuálních scén. I když se mě to také týká, domnívám se ale, že pro pochopení Gorditovi poleptané mysli, byly zásadní. ()