Paríž, milujem ťa

Krásné dílo z prostředí města lásky prostě musí potěšit a zahřát u srdce. Protože pokud ne, tak jste beznadějný případ. Nahlížíme do tajů lásky z mnoha úhlů pohledu, ač nemuselo by se zdát, je každý naprosto rozdílný. Ocitáme se v kůži matky, která přišla o dítě. Jsme při tom, kdy muž znovuobjeví lásku ke své ženě a v dojemném příběhu o černochovi zjišťujeme, že nikdy nevíme, zda dnešní den nebude poslední. Osmnáct kratičkých ukázek z životů lidí, navléknutých jako korálky na niti.Vyprávění o vztahu mezi slepým chlapcem a začínající herečkou je dokonalou souhrou hudby a obrazu, koloběhu života. V tom, že tento vydařený snímek je neobyčejný, mne však utvrzuje zcela jiný příběh. Nic jiného než seznámení dvou mimů, postav, které jsou od společnosti tak odlišné. Pohled na svět mimy mě doslova okouzlil, především sálající optimismus a věčný úsměv na tváři. Co teprve ty cupitající nožičky:-) (27.01.2008)

Upřímně řečeno jsem se u filmu už dlouho tak nenudil. První tři povídky jsou úplně tragické, pak to trošku (ale skutečně jen trošku) vylepší Coeni po kterých nastoupí jednoznačně nejlepší část o matce-chůvě. Pak zase rychlý skok do průměru až podprůměru, ze kterého občas vykoukne něco výborného a originálního (mimové, slepec) ale ani to nedokáže plně vyvážit převážně nezáživné a hlavně bezpointové historky (buzny, obchodní cestující, první povídka). Povídkové filmy (ve smyslu kde spolu povídky nesouvisejí a každou napsal a režíroval někdo jiný) nemám rád, většinou jde o nevyvážený mišmaš kde jsou špatné a nudné příběhy střídány skvělými, které jsou ale zákonitě zbytečně krátké a ploché. (23.09.2009)

Horko těžko věřím, že se tímhle dílkem pokusili vzdát jednotliví tvůrci hold Paříži. Ač jsem se z ní včera vrátila, její atmosféru jsem z tohohle filmu cítila jen poskrovnu, spíš mi přišlo, že spousta ze zúčastněných režisérů do Paříže jela čistě jen proto, aby se natočila ta jejich pětiminutovka a pak zase rychle domů, hlavně žádný zdržování. Nějak mi unikla i pointa většiny povídek, to už lépe dopadla Abeceda smrti, v níž tvůrci dokázali z podmínky "natoč horor, který se bude vztahovat k určitému písmenu" vytěžit daleko víc, než ti, jejichž podmínkou byla "romantická Paříž". Allen vzdal se svou Půlnocí této metropoli daleko větší poctu, u níž mi alespoň nad tou Paříží nejednou zaplesalo srdce. Tahle rádoby pocta však vyšumí do ztracena raz dva a rozhodně z ní nemám nějaký láskyplný pocit. 40% (17.09.2013)

Komentář pojmu podobně, jako mnozí další, tedy po jednotlivých epizodách... 1. Montmartre (Bruno Podalydes) - jeden z těch slabších filmů, ale to neznamená špatný... o tom jak naše osudy ovlivňuje náhoda, nebo to snad nebylo náhoda? Navíc moc příjemný klavírní doprovod 2. Quais de Seine (Gurinder Chadha) - tenhle se mi líbí hodně, taková pařížská romance okořeněná zajímavým prvkem národnostních rozdílů. Navíc krásná ústřední dvojice... I tady se mi hodně líbila hudba, hezky to okořenila a naladila nás na exotičtější notu. 3. Le Marais (Gus Van Sant) - jeden z vrcholů snímku. Dvojsmyslnost je nepochybná (pokud ovšem druhý smysl není tím hlavním), hodně přesvědčivý Gaspard, emotivní konec. 4. Tuileries (Joel & Ethan Coen) - zručně natočená věc, kde se poprvé setkáváme s důvěřivým, nic netušícím turistou, který je objetí hrátek francouzského páru. Déšť Mony Lisy na konec všemu dává trochu symbolický význam. 5. Loin du 16e (Walter Salles & Daniela Thomas) - ze série o imigrantech, napoprvé mě takřka rozplakal. 6. Porte de Choisy (Christopher Doyle) - ulítlá šílenost o asijské menšině. Trochu jsem měl problém to pochopit... 7. Bastille (Isabel Coixet) - jeden z nudnějších příběhů, zase o zásahu osudu, který během mžiku změní celý náš život i naše plány. 8. Place des Victoires (Nobuhiro Suwa) - silně emotivní příběh se šťastným koncem, opět není daleko k slzám. 9. Tour Eiffel (Sylvain Chomet) - další vrchol, tentokrát komiky a nadhledu, ovšem ne bez závažnějšího morálního podtextu. Hravost sama s roztomilou hudbou. 10. Parc Monceau (Alfonso Cuaron) - sice obdivuhodně dlouhý záběr, přesto mě tenhle film nudil nejvíc, z celé série. 11. Quartier des enfants rouges (Olivier Assayas) - jedna ze stinných stránek velkoměsta vykreslena obdivuhodně laskavě. 12. Place des Fetes (Oliver Schmitz) - tentokrát o černošské menšině, opět slzotvorný snímek. 13. Pigalle (Richard LaGravanese) - vtipný příběh o starším páru, který má neotřelé praktiky v milostném životě, vše ale nemůže fungovat napořád... 14. Quartier de la Madeleine (Vincenzo Natali) - turista tentokrát narazí na krásnou upírku - výborný filmeček skvěle ozvláštní celou sérii. Skvělé. 15. Pere-Lachaise (Wes Craven) - slavný pařížský hřbitov nemůže chybět a s ním duch Oscara Wilda. Má to spád. 16. Faubourg Saint-Denis (Tom Tykwer) - a je to tady, nejlepší film série, jedinečné spojení obrazu a hudby (na které se podílel sám režisér), jak již zde bylo mnohokrát řečeno. 17. Quartier Latin (Frédéric Auburtin & Gérard Depardieu) - o stáří a jeho výhodách i nevýhodách. 18. 14e Arrondissement (Alexander Payne) - skvělá povídka na závěr o americké turistce, která pozná sama sebe, vtipné, výstižné, třešnička na dortu. (30.10.2008)

Paříži, miluji tě je něco jako pohlednice. Občas kýčovitá, využívající klišé a zažité stereotypy, které se člověku asociují. Proto jsou také nejsilnějšími částmi ty filmy, které se snaží tak trochu tuto koncepci nabourat, ozvláštnit jí něčím novým nebo naprosto samotnou Paříž upozadit (Gus Van Sant, bratři Coenovi, Natali, Tykwer, Cuarón či Assayas). Ostatní filmy se dost propadají do nevýrazné šedi. Paříži, miluji tě je prostě velkou reklamou na Paříž, která často drží pozornost diváka jen díky přestylizovaným obrazům... (22.06.2009)

DVD/// Obsazení 8/10 Děj 6/10 Hudba 7/10 Prostředí 10/10/// +nádherné prostředí Paříže zužitkované do poslední uličky, až si jednou Paříž projdu, podívám se na tohle znovu a budu říkám tady jsem byl, tady to znám, pestré herecké obsazení, škoda jen že francouzské herce všechny neznám, v mnoha příbězích hodně kvalitní hudební doprovod -nejvíc mi vadila kvalitativní nevyrovnanost jednotlivých epizod a naopak některé mě natolik pohltili, že je škoda, že film nebyl jenom o nich/// 1.jednoduché, ale moji pozornost si to získalo a trošku pobavilo **** 2.krásný romantický příběh, mám rád happy endy ***** 3. pobaví závěrečná pointa, jinak mi tu ale chybělo něžné pohlaví *** 4. No nechtěl bych :D Steve Buscemi to výborně zahrál **** 5. Pochopil jsem, ale nezaujalo mě to ** 6. Tak tohle byla blbost a navíc dlouhá, naštěstí už zapomínám o čem to bylo * 7.Krásné ale smutné, velice silný příběh **** 8. Kvalitně zahrané, ale tohle šlo úplně mimo mě a vůbec to do filmu nezapadá * 9. Upoutá a pobaví, vlastně tohle bylo hodně zábavné a ve Francii jsem taky potkal pár mimů .-) **** 10. Fakt, že je to točeno na jeden záběr dodává snímku na kvalitě, škoda že na herce nebylo moc vidět *** 11. Jediný co si z toho pamatuji je Maggie. Vím že mě to trochu zaujalo, ale asi ne natolik abych si to druhý den pamatoval *** 12. Velmi silně to na mě zapůsobilo, velice drsná epizodka ***** 13. Tohle mě moc nebavilo, i postavy mi byly lhostejné ** 14. Frodo je pytlík a žádnej úpír, úplně scestné, nereálné jak z jiného filmu ** 15. Tak tohle bylo hodně dobré, i když jsem čekal spíš hororovou epizodku, ale rozhodně duchařsko-romantické povídky mám rád **** 16. Vůbec nejkrásnější povídka, krásná Natálka a dechberoucí zpracování ***** 17. Sympatičtí herci, dobře napsané dialogy, malé "hostování" Gérarda Depardieu ve vlastním filmu **** 18. Závěr, krásný, chápající , dobře odvyprávěný, ale nechtěl bych být vypravěčem ***/// Celkem 74%/// (06.08.2011)

Paříž, město milenců. A osmnáct povídek, každá natočena jiným režisérem, každá naprosto jiná. Různé postavy, náměty... Letmé první lásky, pozdní lásky, lásky znovu nalezené i lásky ztracené. Směšné lásky... Každý si v množství příběhů snad dokáže najít "ten svůj". Ten, který v člověku bude ještě dlouho rezonovat, takový, ke kterému se bude rád vracet. Možná to bude "smršť Toma Tykwera. Slepý chlapec, krásná herečka s tváří Natalie Portman a sedm minut, které ve vás vyvolají více pocitů než kdejaký dvouhodinový snímek. Tohle dokáže vážně zasáhnout, oslovit. Ale mně tak nějak iracionálně přirostla k srdci povídka Le Marais od režiséra Gus Van Santa. Obyčejné, odehrávající se na jednom místě, jen takový kraťoučký střípek. Gaspard Uliel našel (ale možná také ne) svou spřízněnou duši... Paris, je T'aime je v mnoha směrech pozoruhodný snímek. Ne, není bez chyby. Je to spíše takový ušpiněný klenot, kterému však každá šmouha přidává na kráse. Úžasná záležitost pro všechny, kteří nemají srdce z kamene. Merci Beaucoup. (21.06.2007)

Nemá zmysel písať niečo ku každej poviedke, to by bolo toho na dve strany, toľko tu toho je. A to je asi aj ten najväčší problém. Kým si človek stačil získať nejaký ten vzťah k postavám a než sa ústredná myšlienka poviedky stihla naplno rozvinúť už tu bol koniec a s ním obyčajne prišlo aj rozčarovanie. Niekedy je menej viac. Nad všetky však vynikli poviedky od Coenovcov, Cravena a Tykwera. Ostatné len slabučký priemer a zmiešané pocity k tomu. 55/100 (28.05.2015)

Paris, je t'aime je jako pohlednice..... Město na obrázku je opravdu krásné, přímo okouzlující. Všechno v něm hýří barvami a tvary, široká náměstí přímo lákají k tomu se po nich projít a pozorovat lidi kolem sebe, nebo se proběhnout po prosluněných parcích a pak si zajít do spleti uzounkých uliček na něco dobrého k jídlu. Z výšky v něm vydíte temné linie řek překlenuté mnoha mosty, přesně takových řek u jakých máte chuť se nahnout přes zábradlí a melancholicky se dlouze zahledět do vody..... Přitom však fotografie není nijak přibarvovaná, nezohyzděná kýčem a vtíravou sentimentálností. Ani město není příliš pečlivě zorganizované a je vidět že uklízet se v něm nikdo nijak přehnaně nesnaží, místy se válí pár odpadků i nějaký opuštěný bezdomovec a vůbec vidíte pár míst na která by jste jít snad raději ani nechtěli. I přesto, nebo možná i právě proto, ale obrázek působí takovým zvláštním, hřejivým dojmem, takovým že by jste si ho rádi dali doma do poličky a občas se na něj zasněně zadívali. Jen dole v rožku je trochu pošpiněná nějakou škaredou černou skvrnou, jako by tam neopatrnémmu tiskaři ukáplo trochu inkoustu..... A vzadu, na druhé straně, je kromě vaší adresy a jména milované dívky napsáno už jen: Z Paříže, s láskou. (08.05.2007)

Neotřelý nápad, zajímavé zpracování a příslib do budoucna v rámci nejoriginálnější filmové série. Záleží samozřejmě povídka od povídky, u mě tedy jasně vede Tykwer a Coeni. Někteří předvedli zoufale málo (Cuarón), někteří se totálně minuli (Natali), někteří příjemně překvapili (Chomet, Craven). Jako celek dosti nevyvážené a časem nudné, ale převažují kladné pocity + vkusně vybraná poslední povídka, takže za 4* a těším se na další města. (26.11.2010)

Jsem na rozpacích, jak hodnotit film složený ze zcela odlišných povídek. Některé se mi líbily více, některé méně; za jednoznačně nejlepší potom považuji tu od Toma Tykwera. Takže celkově asi průměr, čili tři hvězdy. Cítím se nesvůj z toho, že ten film vedle řady silných momentů, vtipných nápadů a hříček obsahuje i nudné až blbé části. Film tak na mě osobně jako celek působí nesmírně disharmonický a jednotlivé povídky bych snad raději viděl od sebe odděleny. Společné pojítko Paříže zde na mě působí krkolomně až násilně, a místo nějakého genia loci města nad Seinou na mě z tohoto filmu dýchly spíše tradiční stereotypy a turistická klišé, která jsou s metropolí žabožroutů spojována. Je to zajímavé, ale jak nemám příliš v oblibě žánr povídky ani v literatuře, evidentně mě neoslovují ani povídkové filmy. Nemluvě o tom, že pokud dojde řeč na Paříž, s oblibou nasazuji otrávený výraz a pronáším svou dávno naučenou repliku pro tyto situace: "Paříž? Nesnáším Paříž." (17.02.2012)

******************** (21.03.2009)

Já taky! Sice poněkud rozkolísaná kvalita, ale znamenitý nápad vtěsnat do dvou hodin 18 kratičkých povídek. A v těch nejkrásnějších kulisách, které může jakékoliv město na světě nabídnout. Sdílím pocity americké poštovní doručovatelky. (05.07.2011)

Brachove Coenovic me hrozive rozesmali, Cuaron prekvapil a Craven zlepsil naladu milovanym Oscarem Wildem. CCC byli skveli, ovsem u ostatnich mi to prislo bud ucelove, nebo nudne, pripadne silene (Doyle byl snad na tripu). Ale co, dve hodinky utekly a ja se bavila. Taky miluji Pariz. (02.01.2009)

Balím kufre a valím do Paríže! (04.09.2009)

1. Bruno Podalydès: Montmartre - 40%; 2. Gurinder Chadha: Quais de Seine - 60%; 3. Gus van Sant: Le Marais - 60%; 4. Bratia Coenovci: Tuileries - 70ˇ%; 5. Walter Salles a Daniela Thomas: Loin du 16e - 80%; 6. Christopher Doyle: Porte de Choisy - 30%; 7. Isabel Coixet: Bastille - 90%; 8. Nobuhiro Suwa: Place des Victoires - 80%; 9. Sylvain Chomet: Tour Eiffel - 70%; 10. Alfonso Cuarón: Parc Monceau - 70%; 11. Olivier Assayas: Quartier des Enfants Rouges - 100%; 12. Oliver Schmitz: Place des Fetes - 100%; 13. Richard LaGravenese: Pigalle - 70%; 14. Vincenzo Natali: Quartier de la Madeleine - 70%; 15. Wes Craven: Pere-Lachaise - 60%; 16. Tom Tykwer: Faubourg Saint-Denis - 100%; 17. Gérard Depardieu a Frédéric Auburtin: Quartier Latin - 70%; 18. Alexander Payne: 14e arrondissement - 80%........................................ Keď som to spriemeroval, vyšlo mi nejakých 72 percent a tak som hneď zavrhol svoje pôvodné rozhodnutie napáliť tomu plný počet a napísať krátky oslavný komentár. Tie poviedky skrátka držia perfektne pohromade a ešte k tomu sú zoradené takým spôsobom, že Paris, je t'aime ako celok má začiatok, stred, aj koniec, pekne graduje a Payneova záverečná poviedka funguje ako dokonalý epilóg. K tomu atmosféra ulíc filmovo najkrajšieho mesta na svete a záverečné (už tak klasické) prepojenie niektorých príbehov s pesničkou... Veľmi sympatický film. Hodnotím radšej s jednodňovým odstupom - s chladnou hlavou. Čo vo mne zostalo má silu tak 85%. Najlepšia je samozrejme Tykwerova, už teraz kultová poviedka a tesne za ním filmíky pánov Assayasa a Schmitza. Coenovci, na ktorých som sa tešil najviac ma trošku sklamali - ich poviedka je takpovediac bez pointy, ale je tam Buscemi a to mne osobne stačí, aj keby iba sedel a pozeral pred seba. Za zmienku rozhodne stojí aj depresívna Bastilla Isabel Coixet, či Tour Eiffel Sylviana Chometa, ktorý ma bohužiaľ trochu minul (s averziou voči mímom holt asi nič nespravím). Nájde sa aj pár slabších poviedok, jediná vyslovene zlá je ale Porte de Choisy Christophera Doyla - artová zbytočnosť, ktovie o čom. Pár detailov mi ale dojem z celku nezkazilo. Paris, je t'aime. (26.01.2013)

Nejvíce mě překvapilo, že spousta režisérů zvládla na velmi malé ploše (asi 10 minut) říct víc, než řada tvůrců za celovečerní film. A nebylo jich v Paříži, miluji Tě málo. Ovšem některé povídky byly docela mimo, některé jen průměrné. Prostě taková všehochuť. (23.07.2008)

Já Paříž taky miluju a jsem si zcela jist, že Paris miluje mě. Ale kdo z nás dvou miluje tenhle film? (01.12.2009)

BOMBA. Unikátny, vynikajúci poviedkový film. Ťažko povedať, ktorá poviedka bola najlepšia. Všetky mali svoje čaro. Každá ma očarila niečim iným. Tykwer, Coenovci, Payne, Craven, Coixet, Natali, to boli moji favoriti, aj keď ako taK rekapitulujem, všetko to boli mimoriadne majstrovsky natočené minipríbehy. Pozrite si to! (06.12.2006)

Nesedl mi ten mix lehce popcornových (i když příjemných a divácky vděčných) příběhů, které předvádí například elegantní LaGravenese, roztomilý Craven nebo jednoduchý Cuarón, a takových těch temnějších kontinentálních filmů, které vás nutí k zamyšlení. Když k tomu ještě připočtete krutě vtipné bratry Coenovy, úchylně romantickou upířinu Nataliho a dokonalého Paynea (za jeho povídku samostatná hvězdička), tak vám z toho jde hlava kolem. A možná chtěly všechny ty jednohubky spojit lépe než tou závěrečnou dvouminutovkou. A zkrátit a vyškrtat těch několik blbin, co se do zamilované Paříže dostaly nedopatřením. (01.05.2008)