True

4* povídkový film "Paříži, miluji Tě" jsem kdysi viděl, ale paměť mi už tak daleko nesahá, tak si dovolím ještě ohodnotit tento Tykwerův kraťas, který se v něm objevil. Jeho snímky většinou chválím a tento nebude vyjímkou, protože do pár minut dokázal vecpat intenzivní emoční prožitek jedné netypické milenecké dvojice. Samostatně si ho můžete prohlédnout tady, i když české titulky moc nesedí ;( [ PŘÍBĚH: 1 /// ATMOSFÉRA: 3 /// TEMPO: 2 /// ORIGINALITA: 1 /// NÁLADA: 1 /// ART: 0 /// STYL: 2 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] (15.12.2016)

Tykwer umí "klipy" a umí i lyrické filmy o pocitech. A True je výborně sestříhané, dynamické, s muzikou od osvědčené party Tykwer/Klimek/Heil, a má samozřejmě Natalie. Ale má být také emocionální a skrz Thomasův asi sedmiminutový osud má divákem nějak hnout. U mě se to nepodařilo a True tak v mé hlavě zůstává jen variací na téma etudy včera i dnes a formální vzpomínkou na Lolu. Srdce se to ani nedotklo, bohužel. Asi mě od doby jedné Hitchcockovy scénky netankují jisté vypravěčské kličky (schválně to taky zkuste říct nedebilně bez spoileru;)). 70% za moc dobré řemeslo, poklepání po rameni ve stylu "jo, vím jak jsi to myslel", a nádavkem drobná kletba vůči režisérovi, protože jsem chtěl jít spát, ale najednou nějak potřebuju slyšet větu: ”Lola, wenn ich jetzt sterbe, was würdest du machen?” a to, co po ní následuje. (15.07.2011)

Hmm, tak to vypadá, že se díky tomuto kraťasu mrknu i na celý povídkový film. A nejspíš i na další filmy Toma Tykwera. Páč úplně zbožňuju když se do filmu přimíchávájí "zrychlovací" nebo "zpomalovací" efekty a různě podobné vyfikundace s kamerou :o). Natalie je v tomto kousku k sežrání jako kdekoli jinde... (20.04.2010)

Tykwerův příspěvek ke skupinovému dílu je neuvěřitelně působivý - v průměhu filmu se na diváka snáší tíha života, víc a víc... a víc a víc a víc! až nakonec témař nejde snést, a pak - přijde pointa, taková, jakou myslím nikdo nečekal - a veškerá tíha padá pryč. Tenhle režisér v tom zkrátka umí chodit. 80%! (05.12.2013)

I see you - nejromantičtější vyznání, kterého se vám může ve filmu dostat:) Nejlepší povídka z Paříže, skvělá pointa, střih, nápad, herecké výkony, tempo, režie.....všechno to dohromady tvoří úžasný celek. Působivá scéna v přelidněné hale, kde se poprvé hlavní hrdinové objímají, po druhé od sebe stojí metr, po třetí jsou k sobě otočeni zády a po čtvrté tam nejsou vůbec. Lépe by snad ani konec vztahu beze slov vyjádřit nešel. 100% (02.02.2010)