Svatá hora
La montaña sagrada
The Holy Mountain
The Sacred Mountain
VOD (2)
Obsahy(1)
V skazenom svete poháňanom chamtivosťou vedie mocný alchymista muža, ktorý pripomína Krista, a s ním sedem materialisticky založených postáv na Svätú horu, kde dúfajú, že nájdu osvietenie. (Film Europe)
Recenzie (181)
One man show Alejandro Jodorowsky. Co dodat? Čekal jsem víc "rebelismu". ()
Svatá hora je pro většinu lidí asi těžko uchopitelný a nestravitelný film. Příběh zde nehraje roli a ani postavy a mluvené slovo. Slova spíše v některých momentech ilustrují a vedou jako mistr svého žáka. Filmový jazyk tak představuje spíše obraz, který je scénu od scény natlakovaný esoterickým symbolismem, což je hlavní podstata tohoto díla. Ale má v sobě obsaženo i něco z historické a politické mapy, resp. kritiku a ironizaci těchto témat. Jodorowsky prohlásil, že "žádá od filmu to, co většina Severoameričanů žádá od psychedelických drog" a výsledek je velmi osobitý. Na druhou stranu bych řekl, že ale většinu popcornového osazenstva začne velmi brzo nudit a svou groteskností či absurditou dožene tyto diváky k dojmu, že se jedná o "neskutečnou blbost" či "nechutnou frašku". Což na jednu stranu chápu, spousta scén tak může povrchně působit, ale nejdřív je nutné celý snímek vstřebat a zamyslet se, co vůbec autor chtěl sdělit, protože si myslím, že umělec tohoto kalibru nemá potřebu jen "exhibovat". Viz závěrečná tečka je po čertech krásně všeříkající finále. Na film se ani nedá koukat jako na běžný film, je spíše sám o sobě meditací a konfrontací se surrealismem a klade si za cíl pomocí šokantních scén, monologů a symbolismu otevřít divákovi oči či docílit změnu vědomí. Ne každý se ale opravdu tomuto filmu bude chtít otevřít a dokoukat ho, což je jediné mínus, ale jinak musím panu Jodorowskymu vskutku zatleskat! ()
Vrcholné básnické dílo Jodorowského. Čistá obrazová orgie s nekonečnou imaginací. Toto alchimistické dílo vyčaroval jeden z nejpodivnějších a tajemstvími nejopředenějších mužů této planety. Film, zdánlivě bez příběhu je však velmi komplikovanou kompozicí čirých fantasií a filosofických myšlenek. Sám režisér pak zastává místo duchovního guru, aby ukázal, že alchimie celuloidové skutečnosti je někde jinde... ()
OK-po dvou letech jsem do toho skočil znova a musím svůj původní postoj trochu poupravit(tozn. přepsat koment.).. Holy Mountain je extrémně ambiciózní a myšlenkově náročný projekt, který ale Jodorowsky neukočíroval a vzhledem k rozsahu bych řekl, že ani nemohl. Sám Jodorowsky někde řekl, že HM je jakýsi záznam jeho vlastní cesty za "poznáním" skrze všemožné teorie, systémy a praktiky. Údajně byl toho všeho tak plný a tak zapálený, že vážně doufal, že tenhle film se staně jakousi svatou univerzální příručkou k osvícení. Tahle ambice však v průběhu natáčení padla, protože Alejandro došel k názoru, že systémy vedoucí k osvícení jsou chybné a zavádějící. A právě tenhle názorový rozkol je ve filmu citelný a značně jej tříští. Nakonec je to sice pořád fascinující cesta za poznáním, ale je to znatelně nesourodé, roztahané a divák má pocit, že je nehezky tahán za nos. Navíc Alejandro velmi osobitě a svobodně(to já cením) patlá jeden obrazový symbol vedle druhého podle nějákého svého vnitřního vzorce, ale ve výsledku aby se pak čert vyznal.. Nakonec jsem to teda pobral lépe než před lety a vlastně se mi to líbilo, ale ty tři rudé tam nechám, jsou to tentokát sice hodně silné 3 pošilhávající po přírustku, ale vzhledem k mnohem silnějšímu a povedenějšímu El Topu a perfektnímu Santa Sangre musím na třech zůstat. Edit= Né tak nemusím... Tentokrát jsem si to pustil tak trochu jako background a až mě udivilo kolik nových věcí mi stihlo docvaknout, kolik nových vtipů jsem pochopil, kolik myšlenek zachytil.. Pořád jsou tam hluchá místa ale to je spíše v nevyvážené dynamice než obsahu.. Čím víc toho člověk rozklíčuje, tím více se oťukají a ohladí některé rušivé hrany. Stává se mi z toho taková hra a jsem zvědavý jestli to pro mě jednoho dne bude čitelné v celé své hloubce a já budu moct přidat i tu pátou hvězdu. ()
Haló!! Moja najsilnejšia droga je kafe. Toto e-e. Nepomôžem si, ale toto je jeden z filmov, ktorý napriek filozofickým ambíciám mi príde neuveriteľne prázdny a povrchný. Ale tak, chlapec sa vyšantil. ()
Chvála totální absurditě, která vládne surreálnem.... Opravdu zajímavý film, který bohužel v druhé půli ztrácí svou neovladatelnou šílenost ze začátku - nejspíš to je konečně se objevivším dějem. Osobně se mi nejvíc líbily scény znázorňující smrt a bolest prostřednictvím barev a ovoce, bylo to výtvarně naprosto dokonalé.... Nejoblíbenější postavou se stal velmi "estetický" chlapík z Venuše.... Úplný konec opravdu odpovídá tomuto stylu, i když mě nijak zvlášť nepřekvapil. ()
We began in a fairytale and we came to life, but is this life reality? No. It is a film Nedostáva sa mi slov... Toto je najlepšia avant-gardná snímka akú som kedy videl ! Je to absolútne časo-priestorovo neohraničené univerzum v ktorom nie sú vymedzené žiadne hranice. Umelecká potrava ktorú nemožno konzumovať logicky či racionálne. Holy Mountain som sledoval s vyčistenou hlavou. Nesnažil som sa chápať či hľadať ústrední dej, jednoducho som sa nechal viesť obrazom. Na konci z môjho mozgu nezostalo nič iba holá prázdnota. Ukázať v neuveriteľných symbolických podobenstvách problém dnešného konzumného sveta ktorý sa pohybuje priamočiaro za materiálnymi "nepotrebnými" potrebami sa nevidí každý deň. Za dôvodom ovládnutia sveta sa vodcovia najdôležitejších inštitúcií rozhodli spojiť svoje vplyvné sily a pomocou najvyššieho učiteľa sa dostali na Svätú Horu aby ovládli celí svet. S tejto spoločenskej satiry vyžaruje obrovské temno a varovanie. Jodorowsky viac krát podotkol že svet neovládajú ľudia ale také tie malé papieriky. Najlepšia surrealistická snímka akú som kedy videl a nemyslím si že už uvidím lepšiu. To ča sa tu nachádza, nemá obdoby. We must not stay here. Prisoners! We shall break the illusion. This is magic! Goodbye to the Holy Mountain. Real life awaits us. ()
Moje první a zároveň asi také poslední setkání s Alejandrem Jodorowskym. Kupa beznohých a bezrukých zrůd, hoven, prcajících zvířátek a dalších zhovadilostí zaobalený religiózními symboly, které šly naprosto mimo mě. Dokoukáno rychloposuvem. Chápu, že pro někoho může být sledování Holy Mountain zážitkem srovnatelným s požitím LSD, ale pro mě to byl jeden dlouhej zkurvenej, koncentrovaně nudnej, zlej sen. ()
ocenenia : MFF Cannes 1973 - nesúťažný výber ()
hodně netradiční snímek, který snaží zaujmout dějem na pomezí halucinací a snem se silnými surrealistickými prvky. Útočí v něm na konzumní společnost a všechna institutivní náboženství a dělá si z nich srandu. Naštěstí není tak odporně dekadentní jako například Andaluský pes, tak se na to dívat. Satyrický humor mi trochu připomínal Monty Pythony, i když tu přímo o humor nejde a ten vzniká hlavně absurdními situace, či stylizací. Kromě bizardních scén byl film pro mě zajímavý především svou vizualizací a taky tím jaké množství lidí se zapojilo do natáčení a prostředků se investovalo do tohoto projektu a ty 4* si určitě zaslouží, i když je v něm dost hluchých míst. ()
Po dvou celkem dobrých zkušenostech s díly Alejandra Jodorowského (Svatá krev, Vyměněné hlavy) jsem se cítil připravený na jeho údajný opus magnum Svatá hora. Stejně jako v Krtkovi, opět tady si Jodorowsky dělá všechno sám - režii, scénář, hudbu a zároveň hraje hlavní roli jakéhosi spasitele, co chce být Bůh, teda jeden z Bohů. Jak mi tady jeden nejmenovaný uživatel v komentářích osvětlil - Jodorowsky se těmito filmy snažil dosáhnout osvícení. Ha ha ha, no dobře, zklidním se. Nemůžu se nevyvarovat srovnávání s Krtkem, ty dva filmy jsou hodně podobné. Svatá hora je oproti němu mnohem víc bizarnější a nechutnější, ale na druhou stranu, není tak narcistická. Každopádně, víc se mi líbil Krtek. Tady už totiž není ani minimální děj, záběry působí ještě nahodileji, než v Krtkovi a taky je to zbytečně nechutné. Jodorowsky je fakt úchyl a to, že tu v první polovině předá pár zajímavých myšlenek, ten jeho film vůbec nezachraňuje. Rozhodně se to někomu bude líbit, ono těch 79% tady je hodně, ale aby se to líbilo i mě, musel bych se asi něčím hodně zdrogovat, jinak bych to už znovu nedal. Je to strašně otravné. 2* ()
Absurdí surealistický film, který vás chvílemi dostane do tranzu nejen hudbou, ale hlavně těmi obrazy. Donutí vás koukat až do konce, protože film je každým záběrem originálnější / zajímavější. Jsou tu nechutné i krásné záběry. Vynikající interiéry ! ()
Zreteľná Jodorowského extáza ! A myslím, že táto je zo všetkých najúčinnejšia. Nuž a nejakým spirituálnym spôsob ma naozaj toto iniciačné dielo veľmi ovplyvnilo. Prečo ? Pretože režisér tu stvoril naozaj nesmierne sofistikovaný labyrint alegorických myšlienok, ťažkých na pochopenie všedného diváka. Ja som sa snažil pochopiť každý filmový obraz a vnímať ho (aj) reálne...v tých psychedéliach je toho nespočet ! Dehonestovanie (ne)zmyselnosti pravidiel kresťanstva či iných náboženstiev, nesmierna politická moc voči ktorej sa asi už vzoprieť nedá, dokonalé vyobrazenie bezvýznamných konfliktov s názvom vojny, kopu prenikajúcej buržoázie...vcelku všetku negatívnu energiu tohto sveta. Najviac vystihnutá scéna podla môjho domnieva sa, bolo to, ako brutalita a násilie je častokrát evokované už do rannej detskej mysle s pomocou komixov, animovaných filmov či atrapám zbraní... No a týmto myšlienkam v inotajoch vždy podľahnem. A nie som sám - fanatikom do môjho mentora Jodorowského, ale jeho vernými učňami sa stali aj osobnosti ako Marilyn Manson, Bob Dylan, David Lynch ci John Lennon. A k jeho ideológií o filme ako LSD...Film som videl už 2x a vždy som mal po skončení nesmierne bizarný pocit určitého duševného omámenia...čim to ? Vzhůru do podzemí! ()
Jodorowskeho dielo je velmi jednoduche odsudit ako zvratenu uchylnost, tento film si vsak urcite zasluzi hlbsie preskumanie. Holy Mountain je surrealisticka cesta za hladanim vlastnej dokonalosti vo viacerych dejstvach. Film je nabity obrovskym mnozstvom nabozenskych a okultistickych odkazov, ze bez aspon ciastocnej znalosti musi byt divak strateny. Uvazoval som, ze ci budem film hodnotit uz po prvom zhliadnuti,alebo pockam na druhe, avsak rozhodnutie padlo, pretoze napriek neustale pretrvavajucim ciernym miestam, Jodorowski natocil film, na ktory sa len tak lahko nezabuda. ()
V jednu chvíli jsem si říkal, že se tento výtvor absolutně nedá hodnotit, nicméně když jsem dal Mezihře a Andaluskému psovi pět hvězd, těžko sem mohu vložit jiné hodnocení. Podobně jako u Mazací hlavy (kde to přiznal i sám Lynch) neexistuje jednotná interpretace, příběh je neschopen jakéhokoli převyprávění - obsahuje mnoho uměleckých, politických či emperických vlivů, postupem času se mi Jodorowského opus magnum asi nejvíce vykrystalizoval jako na orwellovská utopie, která kritizuje podobným stylem jako Šlépěje Jakuba Demla - věřím, že českému spisovateli s povahou Mrzouta ze Šmoulů by dílo padlo do oka. Nacházím zde reflexe květinové revoluce, hnutí hippies, fašistického Německa, vojenské diktatury, kubánské politiky, mayské kultury, vykládání karet, hinduismu, křesťanství, experimentální erotiky a samozřejmě nesmí chybět synagoga s kulisami podobnými těmi ze Studia Kamarád či Kuřátek. Stejně tak přemýšlím nad tím, co všechno Alejandro viděl či četl - chtěl bych být v biografu a sedět mezi Kubrickem a Lynchem, zajímaly by mě glosy Buňuela, Felliniho nebo Argenta, určitě se zde inspirovali také pánové Tarantino, Tsukamoto nebo Vorel (trpaslík kouřící THC), během projekce také padla jména typu Breton, Beckett, Klíma, Dalí, Munch... a aby toho nebylo málo, některé situace jakoby pan režisér konsultoval s Monty Pythony či Milošem Macourkem. Celé to ale není nějaký sled nesouvisejících scének, kdy by si tvůrce říkal - "tak, a teď slepím kanagonem brýle s mixérem a budu to považovat za umění", film obsahuje základní dějovou linku a je syntetický v duchu základní definice filmu. Ač gradace v závěru trochu zvolní, je i tak užitečné sledovat každé políčko, jelikož, jak už jsem naznačil rozsáhlým výčtem jmen výše, každou chvíli se mění vnímání celku jako takového. Stejně bych se vyjádřil o závěrečné pointě, která převrací smysl uplynulých dvou hodin. Občas jsem si tedy nebyl jist, co s tím, ale už od circa páté až desáté minuty filmu mám jasno, že od této chvíle budu místo "Co to je?" říkat "Svatá horo!" - tak výrazně se vryl tento chilský tvůrce do mé paměti. P.S. Nevěřím, že Tetsuo nastavenou laťku překoná. ()
Rub your clitoris against the mountain. ()
Film, ktery dokaze sokovat i dnes, musel v dobe vzniku vyvolat velke pozdvizeni. Surrealisticky pohled na svet, zajimave zpracovani se spoustou perverznich scen, na ktere divak jen tak nezapomene. Velmi pusobiva hudba a kamera. Ne, ze bych musel film videt znova, ale jisty pozitivni dopad na me film mel. ()
Zajímavé! Představte si nejdivnější představy a znásobte je nějakým velkým číslem,,,, A stejně vás tenhle film překvapí těmi nejbizarnějšími záběry se spoustou nahých těl a obrněných žab. Ne každý tenhle film může snášet, jelikož je zde více než dost zavádějících a pro některé pohoršujících scén. ()
Sledováním tohoto filmu jsem konečně dosáhla osvícení. Ale že mi to trvalo!!! ()
Súvisiace novinky
Projekt 100 pro rok 2008
V první půli příštího roku připravila Asociace českých filmových klubů už 14. ročník Projektu 100, který nabídne do české distribuce dalších deset kvalitních a celosvětovou kritikou oceňovaných… (viac)
Britská literatura v britském filmu (29.11. - 2. 12.)
Letošní program XIII. semináře britského filmu, který proběhne ve dnech 29. 11. - 2. 12. v Uherském Hradišti, pokračuje v tradici posledních ročníků, které se zaměřovaly na spojení britského filmu s… (viac)
Filmy Alejandra Jodorowského u nás zažívají v poslední době velkou renesanci. Po distribučním uvedení Krtka a Svaté hory na plátnech českých klubových kin byla k viděni retrospektiva jeho čtyř filmů na 34. LFŠ v Uherském Hradišti (kromě dvou zmíněných ještě Fando a Lis a Svatá krev), přičemž tyto filmy také nejsou u nás zas až tak nedostupné. Je všeobecně známo, že na jeho tvorbu musí být člověk připraven a být o ní alespoň trochu teoreticky informován, jinak její sledováni již po pár minutách prvního filmu vyvolá v divákovi trvalý odpor k tomuto autorovi. U mě osobně se takto nestalo, avšak až na téměř excelentního Krtka, jemuž absolutní hodnocení ubrala jen přílišná délka, nemohu říct, že se jedná o filmy, které bych s lidným svědomím doporučoval široké veřejnosti dále. Nicméně je zajímavé sledovat a zkoumat Jodorowského tvůrčí styl, který je pro jeho první tři celovečerní filmy až nápadně jednotný. Snad bude tedy následující desatero přínosem pro diváky, kteří se na jejich sledování teprve chystají, a naplní tak předpoklad, že kdo je připraven, není překvapen: 1) Absence děje v tradičním slova smyslu. Pokud celý příběh přece jen vykazuje tyto znaky anebo je roztříštěn do určitých fragmentárních sekvencí, má obojí neklasickou dramatickou strukturu, chybějí motivace, vyvrcholení, katarze. 2) Neočekávané a z části nelogické "dějové" zlomy. Během několika záběrů je Jodorowsky schopen přenést jádro dosud viděného do zcela odlišné dramatické roviny. 3) Surrealistické a snové prvky, které jsou obsaženy v téměř každé sekvenci. 4) Expozice v podobě komunikace s mladší generací. Ve Fando a Lis a Krtkovi sleduje divák explicitní dialog mezi hrdinou a dítětem, ve Svaté Hoře implicitní střet mezi hrdinou a masou pochodujících domorodců. 5) Hlavním motivem všech tří filmů je cesta. Ve Fando a Lis putují hrdinové na místo zvané Tar, v Krtkovi hlavní hrdina jen tak korzuje divokým západem a snaží se rozdávat spravedlnost, ve Svaté hoře se jedná o pouť na stejnojmenné místo spojenou s vizionářským viděním moderní společnosti. 6) Propracovaná vizuální stránka, použití vysoce kontrastních barev u černobílého Fando a Lis, široké spektrum u dalších dvou barevných filmů. Hloubka pole jako způsob kompozice mizanscény. 7) Kontrast mezi jednotlivými mizanscénami, jež se vyskytují v rámci jednoho filmu. 8) Pozoruhodná nediegetická zvuková stopa, téměř celé filmy provázejí ruchy, šumy, pískání, foukání větru. 9) Neklasický a nekontinuální střih. Velký celek střídá detail, osa bývá spíše orientační pomůckou než pevným střihovým pravidlem. 10) Již zmíněná divácká nevděčnost. Každou scény je potřeba nějakým způsobem interpretovat, což vyžaduje velkou diváckou aktivitu. Na Jodorowského filmy nelze jenom zírat a nechat se jimi manipulovat. Ke sledování je potřeba klid a dle potřeby filmu neuškodí, když si divák dá na chvíli pauzu. Osobně se tentokrát vůbec nedivím těm, kteří neskousli projekce na LFŠ, kdy byli nuceni Jodorowského filmy sledovat na jeden zátah v ne zrovna pohodlných podmínkách ve vydýchaném sále o teplotě blížíce se bodu varu, navíc ještě po někdy až hodinovém čekání z důvodu kapacity sálu. () (menej) (viac)