forsythia

Konečně jsem se po letech dostala k Wickovi a musím přiznat, byla to celkem psina.

V plechovce se sežene dneska už kdeco, i mateřská láska.

A já pořád nechápala, proč se mí přátelé zdráhají přimout mé pozvání na rituál. Asi viděli tenhle film. Inu, na té víře předků a dávných tradicích něco vážně bude. Ještě že návrat ke kořenům zase přichází do módy. Konečně ty slavnosti budou mít nějaké grády.

Nejdřív nuda, potom patos. Nevím, co z těch dvou věcí bylo horší. A přitom to vypadalo tak PoeTicky...

Bez té brutální dávky sentimentu by to bylo lepší. Jenže by to nemělo smysl, takže asi nebylo. Takže vlastně všechno v pořádku.

Chachááá, tak tohle bylo ještě šílenější, než by se vůbec dalo čekat. Stylová, lehce filozofická a přitom dokonale ujetá fantasmagorie. Geniální!

Ten les byl naprosto úchvatný, škoda, že se v něm toho neodehrálo víc, každopádně za les hvězda navíc. Doufám, že na takovém místě jednou neuvíznu.

Být umělcem je těžké, aneb skvělý návod, jak integrovat temnotu. Ne každý to ovšem zvládne.

Zatím nejvtipnější příběh s bravurním závěrem. Chudinky kachny.

Občas si říkám, a nejinak tomu bylo při této skvostné podívané, co vede člověka k tomu, že se tane patologem. Atmosféra, že by se dala skalpelem proříznout.