Seabeast

Navzdory tomu jaký má film "hype", tak jsem se opravdu těšil. Prý za poslední dobu horor, co za něco stojí a nabídne notnou dávku děsivosti. A je pravda, že žánr horor minimálně z posledních dvou dekád značně kvalitativně upadl. Jen málokdy narazím na něco, co by opravdu stálo za to a potěšilo moje morbidní choutky. Mluv se mnou je ale naprostý pšouk do prázdna s typicky ultra-dementní mládeží. Nápad na scénář vyloženě špatný není a sem tam přijde záblesk pěkného audio vizuálního pokoukáníčka. Pravda, masky jsou asi jediný prvek, co stojí za zmínku. Zbytek jinak naprosté zklamání a nebetyčná nuda. Divím se vysokému hodnocení a uznání, protože si to snímek absolutně nezaslouží.

Další zbytečný příspěvek z továrny Netflixu, který trpí na ultra jalovém scénáři a bezcharakterních postav. Vůbec mě to nebavilo a jeho shlédnutí můžete s klidem opomenout. Marně se snažím vyzdvihnout aspoň jednu věc, ale není zbytí. Dabing je taky k zblití. Ha, to je pěkný rým, že?

Hurá! Přestože se prvotině trojka nemůže rovnat, tak první dojem byl převážně pozitivní. Váhám jestli nepřidat hvězdu, ale nemohu se definitivně rozhodnout, protože jestli si mám vybrat, co si pustit přednostně je první díl jasný vítěz. Ten se dá s klidem pouštět do zblbnutí a přestože víte, jak se děj bude ubírat, mile rádi si ho kdykoliv zopakujete a do světa, kde nás tito černo-kabátnici chrání před šmejdem z Vesmíru, se s chutí vrátíte. V porovnání s dvojkou je v tomto příběhu znát propracovanější scénář a najde se řada vtipných a nezapomenutelných momentů. Cestování v čase je sympatický prvek, který hezky v příběhu zamotává kartami a napíná v křesle, jak mučení na skřipci. Nutno říci, že sledování trojky není žádné mučení, ale radost. Jednička byla v první řadě velká oddechová zábava. Zde je sice taky, ale film má i jakýsi filosofický přesah v kontextu otázky života a smrti. Za mě velká spokojenost, protože se po všech stránkách podařilo příběh vyvážit aniž by se "nuda" chtěla vydrápat na povrch.

Po kultovní jedničce velké zklamání. Je zde dost znát křečovité recyklování gagů a brnkání na nostalgickou strunu, ale nic z toho nefunguje, jak by mělo. Jedná se sice o fajn návrat do světa Mužů v černém, ovšem z původního nadhledu zůstává jen snaha o vtip a napínavou akci. Příběh není zkrátka vůbec uhrančivý a ústřední duo Jones/Smith nemají šanci celek udržet pohromadě. Jasně, není to vina herců, ale stručně řečeno, původní kouzlo je pryč. I tak se nejedná o vyložený propadák, ale u fandů prvního dílu nemá velkou šanci tolik uspět, přestože pár scén vyloženě špatných nebylo.

S duchem původních MIB má tenhle paskvil pramálo společného. Přestože legendární jednička stále stojí na vrcholu piedestalu, tak už i dvojka (nutno připustit dost průměrný díl, který mě prvně dost zklamal) je oproti tomuhle mistrovské dílo. Příběh je celkem o ničem a nebetyčně vše okolo dost nudí. Hlavní postavy a jejich hlášky jsou tak latentní a impotentní, že jsem se modlil, aby už byl konec. Vše je tu poplatné k současné dekadentní kinematografii (zdravím agitku na feminismus) snažíc se ždímat koncept Mužů v černém o sto šest. Trojka oproti druhému dílu aspoň nabídla solidní příběh, vtipné scénky a určitou hloubku. Zde je ticho po pěšině. Naprosto toporné herecké výkony, snaha o nabitou akci a vše působí jak trapný pokus o přiblížení Mužů v černém dnešní generaci. Kult byl bravurně zazděn.

A cenu za nejnudnější film roku získává... pozor, chvilka napětí... MEGEROMÁNIE!!! Gratulace a sbohem a šáteček! Nu a teď vážně. Anotace a trailer mě fakt namlsaly a film jsem si zvolil jako primární program v rámci legendárního Festivalu otrlého diváka. Vím, chybovat je lidské, ale zde je špatně opravdu všechno. Vizuálně je sice MEGEROMÁNIE opulentní, ale zadrhává se v naprosto jalovém scénáři, který je ubíjející jako ty typy proválených MMA zápasů na zemi. Surrealistický je místy pěkně, ale hypernásilný není ani omylem! V první řadě je fakt nudný bez ladu a skladu. Rád se rochním v bizarních, atmosférických mindfuckách, ale zde jsem se doslova modlil, aby už byl konec. Je to takové to pseudo-art pokoukáníčko u kterého si zpočátku říkáte, že to třeba nabere zajímavé obrátky, ale není v tom ani špetka strhující zápletky, která se vás chapadly zmocní v sedačce. Totálně nic neříkající vývoj postav, příběhu a předvídatelný konec. Hezký příklad surrealistického audio-vizuálního snímku je třeba Amer (2009) anebo Podivná barva slz tvého těla (2013) od francouské dvojice Hélène Cattet a Bruno Forzani. Byť mají takřka naprostou absenci příběhu, tak nabídnou mnohonásobně lepší zážitek. Subjektivně bych viděl zde odpad!, ale za mě nejzajímavější scény byly ty o "krmení s příkladem felace a rogala" a rajcovní incestík. Jinak opravdu šeredná ztráta času...

Stejně jako příbuzný Fulciho snímek Brána do záhrobí, který jsem viděl pár let nazpět, se jedná o brutálně natahovanou nudu bez ladu a skladu. Chápu, že pro některé se jedná o kultovní záležitost a že ve své době film dokázal vyděsit nebo pobouřit. Ale u Páter Thomas jsem se osobně musel hodně přemáhat k dokoukání. Gore efekty jsou sice opět místy šmakózní, ale scénář je prostě slabota a všechno vyznívá tak nechtěně vtipně. Navíc je to násilí tak samoúčelné až hanba. Stejně jako většina Fulciho filmů.

Po delší době bez diskuze jeden z nejsilnějších zážitků z kina! Možná i za poslední dekádu až dvě. Daniel Craig, jak ho většina ještě nepoznala, zde předvedl náramně zábavného "amerického Hercula Poirota". Co mi obecně na filmech z poslední doby pokulhává je patrně ta nejzásadnější filmová složka. Scénář! Zde je vybroušen do nejmenších detailů, přinese několik zvratů, překvapí a také pobaví. Výborná zápletka poté graduje do grandiózního "poirotovského" finále, kde každý přítomný je uzemněn detektivovou prozíravostí a mazaností. Vše je podané poutavou formou, která vám nedá do poslední scény vydechnout. Já nemám opravdu co filmu vytknout po jakékoliv stránce, protože ta euforie, co člověka naplní po odchodu z kina, se stává jednou za uherák! Nečekal jsem nic a dostal jsem totální bombu! Víc takových filmů!

Tak tomuhle říkám pravý cinefilní zážitek! Remake Suspiria se od původní Argentovy klasiky liší opravdu na míle a jsem si jistý, že pro někoho bude nestravitelný. Ať už intenzitou anebo specifickým vyzněním. Má dokonale snovou atmosféru, podobně jakou třeba vnímám u kultovního Spalovače mrtvol. Jakoby na vás z obrazu přímo dýchala jakási "neskutečnost". Nevím, jak to přesně popsat. Častokrát jsem při sledování zažíval hodně zvláštní pocity, které běžně při sledování neregistruji. Jedná se o hodně artově pojatý snímek, jež svou opulentní bizarností doslova překypuje a žije si vlastním životem. Jsou tu scény, které z hlavy asi jen tak nevyženete a váš mozek je moc nepobere. Někoho může Suspiria nudit, ale ty hloubavější by mohla oslovit. Omračující je trojrole Tildy Swinton, která častokrát svým makabrózním vzezřením vcelku děsí. Obraz, výprava, hudba, zvuk, triky, kamera - všechno je dokonale vybroušené. Po skončení jsem o svém plném hodnocení nepochyboval, protože si ho Suspiria právem zaslouží.

Což o to, mně by nevadilo že Heavy Metal 2000 nemá povídkovou formu jako předchozí majstrštyk Heavy Metal z roku 1981. Ale věc se má tak, že Heavy Metal 2000 je hodně nedomrlá záležitost. Místy jsem se i nudil a animace mi nijak oslnivá nepřišla. Vlastně mi byla docela nepříjemná. Jasně, máme tu jako soundtrack tvrdý metal, spousty vnadných ženských křivek a jejich dudášů, krve a machismu. Ale scénář je prostě slabota bez špetky invence. Chtěl jsem dát původně za tři, ale jdu ještě o jeden stupeň dolů, protože mě Heavy Metal 2000 obecně dost zklamal.