Svätá hora

Neuchopiteľný, silne umelecký surrealistický sled obrazov, bizarný, formou podobný podobenstvu, so skvelou hudbou a vizuálom, značne chaotický a nenapodobiteľný, plný nahoty a rôznorodosti násilia a výjavov, metafor a kritiky. Cesta za poznaním reality. (28.11.2013)

Jodorowskyho naprostá šílenost, která bude ještě dlouhou dobu vězet v mé hlavě a vyžádá si notnou dávku přemýšlení, než vstřebám všechny ty myšlenky a poselství, které nám chtěl pan režisér předat… (10.07.2013)

Trip z rodu Podivných. Pan režisér je blázen, nebo vizionář, nebo nejspíš obojí. Třeba smutní nad těmi, kdo jeho práci nechápou a nebo má nepokrytou čurinu z hledačů symbolů, které tahle halucinace ani neobsahuje. Ono hovno ve skle bývá občas opravdu jenom hovno ve skle. A mě je to popravdě řečeno zcela šumák. (10.01.2012)

Psychedelicky symbolická alegorie na náboženství a moderní společnost, tedy spíše surrealistická satira na ni. Brutalita Hyeronyma Bosche potkává zfetované sedmdesátkové New Age, a geniálně vypointovaným poselstvím na konci vše bourá v duchu krásně trololo postmoderny. Jodorowski je fantastický magor. 8/10 (04.03.2019)

Film, kde sú muži z Venuše a ženy z Marsu, nemôže byť konvenčný. Tých obyvateľov planét slnečnej sústavy je tu viac a práve rozčlenenie filmu na kapitoly venované životu na jednotlivých planétach, plus úvod a záver venovaný výstupu na horu dodávajú tomuto hustému experimentu rytmus a tempo. Symbolika je raz viac, inokedy menej čitateľná a opäť platí, že vzhľadom na obrovské množstvo obrazov nestačí Svätú horu pre plné pochopenie vidieť iba raz. Ak predpokladáme, že sa film vo svojej komplexnosti dá, ako celok aj v jednotlivostiach, stopercentne pochopiť. Pre filmový zážitok to ale nie je potrebné, vyberiete si z neho to, čo vám chutí, presne ako z bonboniery pani Gumpovej. Ľudská história je o sexe, vojnách a náboženstve a túžbe po nesmrteľnosti. To podáva Jodorowsky pomerne zrozumiteľne. (05.03.2024)

Musím přemýšlet proč tento snímek vůbec vznikl. Pan režisér chtěl asi provokovat. Bohužel jsem očekával nechutnosti nejvyššího řádu, které se zkrátka nedostavily. Na místo nich jsem měl možnost pouze vidět satirickou pouť napříč světem. Na této pouti chodí lidé více nazí než oblečení, protože pan režisér je asi úchyl a tímto filmem si chtěl splnit svůj dětský sen. To je snad jediné bizarní. Všechno to násilí nepředstavuje nic převratného, či nového, ale když si uvědomíme, že film pochází z roku 1973, tak si musíme připustit, že se mu, zcela jistě, nějaký ten pátek provokovat dařilo. Že bych se nudil, to ani ne. Film je přeci jen velmi orginální. Podobné filmy nevyhledávám, takže to byla úplná novinka, proto jsem ho s nevěřícným pohledem sledoval. Bohužel jsem ho sledoval drogově čistý, což byla najspíš chyba. Proto bych každému zpětně, kdo se na film teprve chystá, k němu doporučil houbičky, protože ty by ve vhodném množství mohly divácký zážitek podstatně umocnit. A hodnocení? Dávám 3* a asi čistě za orginalitu, protože film, jako takový, mi toho moc neřekl. (04.08.2012)

Místy geniální a myšlenkově hluboké dílo, jindy zas nesmírně zábavné svou nápaditostí, ujetostí a bizarností. Většina je ale chaotický dekadentní a surrealistický žvást, natočený proto, aby se o něm mohly psát analytické eseje. (23.10.2014)

tento "ulet" mozem len velmi tazko realne ohodnotit. vizualne orgie sice nabazili moje oci, uzival som si tisice roznych umeleckych obrazov, ale celkova pointa ma viacmenej nechala chladnym.. stopaz je niekedy na nevydrzanie a aj ked som sa ani sekundu vyslovene nenudil, tesil som sa na zaverecne titulky. mis mas, ktory urcite privedie orgazmus umeleckym fanuskom, zial mna to aj napriek sirokemu spektru chuti minulo tak, ze neviem ci je to na odpad ci na styri.. (17.10.2007)

Ježíš na tripu a halucinační duchovní cesta mexického provokatéra. Jodorowsky je ale dobrý filmař, takže jeho obrazy mají až hypnotickou přitažlivost. Je to sice velmi ujeté, ale kupodivu mi toho spousta dává smysl (ale spousta ne). (29.04.2008)

Příběh Alejandro Jodorowsky, v němž režíruje i hraje on sám. Patrně chtěl sdělit něco velkého, možná obrovského, takže proč to neudělal? Co mu v tom zabránílo? Pohrdal diváky, manželkou, falešnými i opravdovými kamarády, sebou samým...těžko říct.***(17.10.2010) (18.10.2010)

Povinná četba pre všetkých, ktorí si myslia, že najdivnejšie filmy tvorí David Lynch alebo Shinya Tsukamoto... Inak dosť by ma zaujímalo, ako vyzerá, resp. ako sa tvorí scenár niečoho takéhoto... S kamarátom sme dospeli k názoru, že najpravdepodobnejšia varianta je, že je napísaný na veľký LSD papier, ktorý je potom všetkým účastníkom (nielen hercom, ale úplne všetkým) prilepený na telo. Ťažké repliky si potom ľudia nemusia pamätať a aj herecké a iné výkony potom pôsobia "vierohodne"... (31.05.2007)

Sami si po dopozeraní odpovedzte, čo to malo byť... Alternatívny biblický príbeh? Vizuálne podobenstvo schizofrénie? Znáška nezmyslov vyšinutého psychopata? Nezabudnutelný umelecký skvost, aký sa len tak ľahko nevidí? Trápna a šokujúca nechutnosť? Fascinujúce a podmanivé? Morálne a myšlienkové posolstvo? Filozofické dielo plné latentných ideí? Umelo šokujúca exibícia a kontroverzia namysleného kvázi-umelca? Bizarné panoptikum bez hlbšieho kontextu? Číri neo-surrelizmus v priamom prenose? Bláznivá komédia pre pacientov psychiatrických ústavov? Sci-fi meditácia? Je Jodorowski hyper-mega-cvok, pre ktorého sú filmy nutnou katarziou jeho zvrátenosti alebo je to génius, ktorý si zaslúži úctu a obdiv?...Jedno je isté- na tento snímok tak ľahko nezabudnete!!! (25.03.2006)

Psychedelický koktejl alegorií a symbolů, výtvarné žrádlo. A surealismus přesně v takové podobě, jak ho mám nejraději. (Seminář britského filmu 2007) (27.12.2007)

Jodorovského snaha o dosažení osvícení. Kdo už něco od tohoto mága viděl, tak ví že to nepůjde o žádnou meditaci ale o alegorický surrealistický psychedelický sled absurdních událostí. Enjoy! (17.03.2008)

"Directed to art, interpretation means plucking a set of elements (the X, the Y, the Z, and so forth) from the whole work. The task of interpretation is virtually one of translation. The interpreter says, Look, don't you see that X is really - or, really means - A? That Y is really a B? The Z is really a C? (...) Today is such a time, when the project of interpretation is largery reactionary, stifling. Like the fumes of the automobile and of heavy industry which befoul the urban atmosphere, the effusion of interpretations of art today poisons our sensibilities. In a culture whose already classical dilemma is the hypertrophy of the intellect at the expense of energy and sensual capability, interpretation is the revenge of the intellect upon art. Even more. It is the revenge of the intellect upon the world. To interpret is to impoversih, to deplete the world - in order to set up a shadow world of "meanings". (...) In most modern instances, interpretation amounts to the philistine refusal to leave the work of art alone. Real art has the capacity to make us nervous. By reducing the work of art to its content and then interpreting that, one tames the work of art. Interpretation makes art manageable, comfortable." (Susan Sontag, Again Interpretation, 1964) A já bych k tomu dodal, jenom to, že největší zrádci jsou pak ti, kteří vytváří díla pouze proto, aby byla interpretována. Jakkoli uznávám, že finanční injekce Johnna s Yoko umožnila, že film je po většinu času celkem zábavná podívaná. Jinak si myslím, že už je na čase, stejně jako aktuálně dochází k revizi New Age, začít pomalu revidovat dílo Jodorowského. Protože tohle je opravdu pouze esoterický vnucený pseudo-art postavený z velké části na tom, že vypadá přesně tak, jak si laik myslí, že má vypadat a fungovat umělecký film. Mark my words. (23.08.2023)

Film, jenž se přizná sám k sobě, změní svůj konec v počátek, a stane se tak sám mýtem, který zpodobňuje i vytváří: oba stojí na retroaktivním sebezapomnění lidstva, které tkví v jediném – zapomínání fikce, kterou tvoříme, a vydávání jí za realitu, do které se rodíme. Fikce a mýty se rodí jedině zpětně, dnešek plodí Kristy takové, o jakých sníme, a proto závěrečná metafikční katarze otevírá divákovi dvě iniciační cesty: jednak nezapomínat, že film není nikdy než jen hrou a stínem, byť by dvě stě let buržoazní ideologie „Realismu“ vydávala svoji stínohru za okno do skutečnosti; ale hlavně nezapomínat, že konec tohoto filmu je počátkem dějin, jež žijeme, tak jako si každá společnost zpětně fabrikuje mýty vlastního počátku, jimiž se chlácholí na cestě do hrobu. Kolektivní nevědomí se tu nezračí právě proto v ničem jiném, než trochu paradoxně pro čítankového Junga, k němuž ostatně Jodorowského vztah později zaslouženě zvadnul, v tom, že je v dějinách neustále měněno a pokud je v jeho odpudivé přitažlivosti něco vidět, tak jen to, že touha zároveň přitahuje i děsí a bolí i když ukájí: citát Josepha de Maistre „každý národ má takovou vládu, kterou si zaslouží“, lze změnit na „každá společnost má takové mocipány, po nichž touží“, ovšem pouze s vědomím toho, že nevědomí lidí je nutí zapomínat toho, že rubem jejich touhy po spravedlnosti, vznešenu a životě jsou obscenita čiré moci, exkrementy a smrt, které u jejího zrodu vždy neodvratně stály. A tak je mají, od počátku všech věků každou vteřinou, i dne 6.12.2020, i dne… (06.12.2020)

V každém projektu 100 se objeví alespoň jeden film, který lze svým obsahem nebo formou považovat za tak trochu více nekonvenční. Minulý rok to byla skvělá maďarská Taxidermia, letos je to Svatá hora Alejandra Jodorowskeho. Vysoká úroveň uměleckého zpracování je nám jasná hned po první scéně. Hned po začátku jsme zasaženi vlnou do absurdních výšek vyhnaných bizarností, které si s přílišným násilím rozhodně hlavu nedělají. Ukřižované ovce, opancéřované žáby, hromadné vraždy a všude okolo rozjásaní turisté, kteří si vše natáčí na kameru. Příběh tu není podstatný. Avšak každá scéna, ať už jakkoli absurdní, působí dojmem, že má ve filmu své pevné místo. Děj je přímo nabitý symbolikou a odkazy a svým způsobem reflektuje problémy současného světa. Postupně film začíná upouštět od své zpočátku vážně se tvářící masky a dospěje až ke konci ala Monty Python. Paradoxně je to možná odlehčený konec, který z celého filmu dělá mírně rozporuplný zážitek. Pro mě ale určitě jeden z nejlepších uměleckých filmů a zážitek na celý život. (23.02.2008)

Dějově mnohem snesitelnější než EL TOPO, přičemž míra originality a ujetostí zůstala zachována..)) Projekt 100 - 2008 (28.01.2008)

Uf, tohle já mám nějak komentovat? Vemte to takhle, po deseti minutách menšího navalování (byl jsem v kině přežranej, uznávám :)) jsem měl docela chuť odejít, postupem filmu mě ale "to všechno" (nechci moc spoilerovat) začalo bavit, aby se to nakonec téměř dokonale shodilo prezentací závěrečné pointy (Jodorowsky se jí chopil sám a špatně udělal). Pro všechny, kteří neví do čeho jdou - mírou úchylnosti a bizarnosti může Svatá hora někoho dokonale odpudit, nevzpomínám s, že bych někdy viděl podivnější a úchylnější film (Salo vyjímám ze všech kategorií) - přes to všechno musím Jodorowskému uznat, že se opravdu pokusil o něco nového, že to má smysl - šokovaný divák jen musí leccos spolknout a podvolit se této "hře". Opravdu škoda toho závěru - mohlo to být víc než 7/10 PS: v tomto příspěvku jsem se schválně nedotknul samotného děje, ono se to všechno nedá ani moc vyprávět, musí se to vidět - kdyby chtěl ode mne někdo mermomocí škatulku, tak bych použil výraz "úchylná satirická fantasy" .) PPS: téhož dne - na druhou stranu když o tom člověk zpětně přemýšlí (a nepletou se mu do toho ty zvrácenosti) tak musí ocenit, že to dohromady vlastně dává smysl + ocenění Jodorowského obrazotvornosti je zcela na místě - zvyšuju na 8/10 (08.03.2008)