Paríž, Texas

Závěr je moc hezký a vyplatí se na něj počkat, nicméně cesta k němu je opravdu úmorná. A to i přesto, že se jedná o jeden z nejpěkněji nasnímaných filmů, co jsem kdy viděl a téměř každý záběr bere dech. (02.10.2014)

Sympatický snímek, který si mě získal svou jedinečnou atmosférou. 85% (10.01.2010)

Bezesporu zajímavý film, který má co nabídnout, ala na vyšší hodnocení by mě musel ten oslavovaný konec nějak oslovit, což se bohužel nestalo. A ten začátek je opravdu zbytečně natahovaný, naopak prostřední část mi přišla nejzajímavější. Harry Dean Stanton vypadalo opravdu poměrně jetě, ale mě se jeho výkon hodně líbil. (01.07.2010)

A tleskame Wimu Wendersovi... Opet. V tom je proste fajn, ze je na nej spoleh...aneb, nadherny film, kteremu pomalejsi tempo spise pomaha nez skodi, a kde mi prisla Nastassja snad poprve opravdu krasna.. A nevim proc, ale trosku jsem si pri sledovani vzpomel na Cassavetesovi filmy....asi jen takovy pocit. Zaroven obdivuji detskeho herce, ktery dle meho skromneho nazoru hral docela dobre, a vytvoril sympatickou detskou postavu (Hunter Carson). (28.09.2012)

„They couldn’t squeeze the time of day of him.“ Víta nás pomalá hudba, ktorá je však dostatočne záhadná na to, aby zaujala divákovu pozornosť. Americká púšť, jastrab a zarastený chlap v zaprášenom obleku pochybných kvalít s červenou šiltovkou šiltom dopredu a dokonale nejasným pohľadom bez určitého zámeru. Pohľad zabudnutia je trademarkom hlavného hrdinu výborne hraného Harrym Deanom Stantonom možno v životnej úlohe, ktorý stratil pamäť. Wim Wenders aj tu ponúka rozsiahle komunikatívne ticho, aby si hlavný hrdina dokázal nájsť svoju cestu životom a hodnoty, ktorým sa chce venovať. Vďaka nedostatku jeho síl sa zoznamujeme aj s jeho bratom v podaní Deana Stockwella, pri ktorého nočnej scéne na pumpe vie režisér zatraktívniť toto miesto pomocou zeleného filtra kamery (najlepší záber sa objavuje ku koncu pri čakaní na východ slnka, stretnutie a odchod). Pri jazde autom zasa využíva svoje tradičné spätné zrkadlo (druhýkrát sa vrchné spätné zrkadlo objaví po Travisových otázkach na syna a jeho spomenutí si). Pár vedľajších úloh prischlo inak hovoriacim, čo na ich prízvuku počuť. Dôležité rozhovory sa robia aj cez telefón, ale vizuálne v prospech len Deana Stockwella, neskôr očaria obrazom tie medzi Travisom a Jane. Dialógy sú vždy úsporné a sústredené. Klobúk dole Samovi Shepardovi za scenár. Detský hrdina bol napísaný veľmi vnímavo a je tým pádom si dokáže aj uzurpovať miesto možno najlepšieho detského hrdinu. Pri ceste sú pre Wendersa dôležité aj tradičné americké reštaurácie s boxami či lacné hotelové izby s jednoduchým zariadením a pokrivenými žalúziami. Z hudby režisér využíva hlavne country, na podfarbenie cesty a pomalého prerodu hlavného hrdinu ku objaveniu jeho hodnôt. Veľmi poučný, nenásilný protest proti uponáhľanej dobe v ktorom vidno oslobodzujúci pocit voľnosti, ktorý potvrdzuje, že najskôr treba byť šťastný sám so sebou, potom sa dá byť šťastný s niekým a až potom zakladať rodinu, ak tieto jednotlivosti človek chce. V poslednej scéne už púta pozornosť len bilboard Together we make it happen. A Travis bilboardy rád. „You look like 40 miles of rough road.“ (12.03.2021)

Wenders ne Wenders, Cannes ne Cannes...Katastrofálně pomalé tempo a délka ve mně bohužel přebylo vše ostatní...Závěrečné titulky byly katarzí a vysvobozením nejen pro postavy, ale i pro mne... Finální telefonický a zrcadlový rozhovor Travise a Jane už to nezachránil, protože přišel po dlouhých a nudných 120 minutách, které nebyly ničím výjimečné... (19.08.2009)

Vážení přátelé...přiznám se že rozjezd filmu byl na mě tak příliž pomalý a nezáživný, že jsem to konečně dokoukal až na potřetí. Ovšem kdo by měl podobný problém - doporučuju film neodpískat - ono se to pak rozjede... (:o) a konec za to opravdu stojí. Paříž , Texas se asi nestane nikdy mým osobním filmem, ale přesto mě zasáhl. Film o rozpadlé rodině, kterou se otec snaží dát po letech dohromady, ve kterém nás Wenders opravdu dlouho napíná v tom co se vlastně stalo a proč otec, matka i jejich sedmiletý syn žijí poslední 4 roky každý někde jinde a jinak. Závěrečné neobvyklé setkání Travise a Jane, moment kdy se jejich hlavy ve skle propojí v jednu a potom finální setkání se synem, které mě doznávám po velmi dlouhé době u filmu zase jednou dojalo až k lehkým slzám... to všechno je zřejmě nezapomenutelné takže spíš 4,5 * Tu půlku nedávám opravdu pouze proto, že Paříž, Texas jako celý film se mi prostě do srdce nedostal... ale přesto tleskám... (18.10.2010)

Nádherný film, který svým pomalým tempem jen ještě víc dokáže působit do hloubi duše ... Stanton je ve své roli perfektní a (skoro)závěrečná scéna s rozhovorem přes zrcadlo, kdy se vše objasní, ačkoli možná divák dostane něco jiného, než čeká na začátku, mě zcela odzbrojila ... díky ní je tam i ta pátá hvězdička. (12.01.2010)

"Left, Dad." Strhující kamera, nádherná krajina Texasu, její kontrast s krajinou městskou, fantastický Harry Dean Stanton, výborný malý Hunter i Nastassja Kinski. Obě její setkání se Stantonovým Travisem patří k nejlepším scénám, jaké jsem kdy viděl – úžasně se tam pojí příběh, dialogy a skvělé herecké výkony, se skvostnou Müllerovou kamerou, jejíž kompozice, úhly pohledu a záběry (mimo to i barva) pozvedají intenzitu, prožitek okamžiku kamsi do nebeských výšin... skutečný vrchol filmového umění (Müller si díky tomu vysloužil místo mezi mými oblíbenými kameramany už po druhém filmu). Pěkně se tu též projevila platnost úsloví "Life looks better on Super 8". Velmi silné čtyři hvězdy, na podruhé by to mohlo být i pět – přece jen jsem do začátku pátrání po Jane zas tak snímkem pohlcen nebyl. (x) (09.09.2020)

667-DJP /// Wendersovu posedlost Amerikou, která se v jeho filmech začala projevovat dříve, než tam vůbec začal natáčet své filmy, nesdílím. Možná proto jsem schopen vstřebat spíš jeho vizuální překlady těch nejameričtějších věcí - drive-in bank, peepshow kabinek s jednosměrným zrcadlem, veřejných prádelen nebo třeba celého Houstonu, Ry Coodera a tuláctví. Díky Wendersově transatlantické touze, jeho neschopnosti stát se plně Američanem. Dost možná lepší než originál. Film, který dal prostřednictvím Nastassji Kinski Cobainovi jeho nejlepší účes. (06.09.2022)

Vždycky mne potěší, když vidím film, který se mi kdysi líbil a zjistím, že on na rozdíl ode mne nestárne. Příběh o lásce tak velké, že znemožňuje být lidem spolu. Překrásné záběry americké pouště. Mne osobně Nastassja Kinski moc neuchvacuje a ani v tomto filmu mne nenadchla, ale Harry Dean Stenton je skvělý a Hunter Carson v roli syna je mimořádný. (09.06.2008)

Silné 4 hvězdy. Wendersi dal jsem ti druhou šanci a jsem za to rád. Po docela špatném Lisabonském příběhu je toto úplně jiné kafe. Nádherná kamera, obrazy ať už pouště tak západu slunce, nočního města i blbého parkoviště. Parádní hra se světlem, trefné filtry. Zahráno velmi realisticky, není co vytknout. Příběh samotný je fajn, ale trošku mi chyběla větší propracovanost sbližování otce a syna. Takhle jednoduché to asi není. Taky to trošku ztratilo tempo před závěrečnou půlhodinou. Ale vzájemné vyznání na konci filmu bylo zvládnuto luxusně, málem jem uronil slzu. Doporučuju. (02.11.2009)

"She was young. She wanted something. I just couldn't figure out what it was."     Číra filmová poézia v cestovnom balení, zaradená v zozname 1001 filmov, ktoré musíte vidieť, než umriete. Obrazovo nádherné (Robby Müller), ohromne atmosférické dielo, s úžasnou hudbou (Ry Cooder). Tento spôsob rozprávania príbehu mi ohromne sadol, bol som podobne nadšený, ako pri ďalšom skvelom diele Wima Wendersa, Nebo nad Berlínom (1987). Príbeh je o záhadnom mužovi (výborný Harry Dean Stanton vo svojej životnej role), o ktorom spočiatku nič nevieme (iba to, že sa mu muselo pred 4 rokmi niečo hrozného prihodiť) a iba postupne sa dozvedáme niečo o jeho živote a o jeho rodine (nádherne vykreslené vzťahy). Celý film ma silno zasiahol, ale jeho záver (Travis-Jane, Jane-syn) ma dokonale rozobral na maličké dieliky (Nastassja Kinski je bohyňa!).     "Who is that guy? You know him?" "Yeah, he's my father's brother. No they're both brothers. No. they're both--they're both fathers. No, oh, forget it." "Both whose fathers?" "My father." "How-how-how could you have two fathers?" "Just lucky, I guess." (24.10.2022)

melodramatický, slzopudný, nevěrohodný, tak nějak by se dal označit příběh filmu, přesto je v něm jakési silné kouzlo... (04.08.2008)

stratený otec, najdený syn, hľadaná matka. pomalé tempo, výborná hudba, fascinujúca scéna v kabínke. 80%. (12.12.2008)

V příšerně rozvláčném ději film postupně vyjevoval téměř vše, co se mi nelíbí na typicky americké produkci, od které, jakoby se koprodukční film ne a ne odprostit. Opěvovaný dialog skrze falešné zrcadlo už byl poslední kapkou, toto snad není možné myslet, vzhledem ke kontextu, vážně. Přiznám se, že mě tu a tam cynicky napadlo, že kdyby Harry Dean Stanton nakonec nepromluvil jako v Straight Story, možná by bylo lépe, jeho bizarně působící roli jsem prostě neuvěřil. Z postupně vytrácející se pozornosti a vigility mě občas vytrhly jen úvahy výborně hrajícího protagonisty dětské role o vesmíru. (18.08.2009)

" Pozeral sa na matku, ale nevidel ju. Videl iba svoju predstavu o nej. "Wenders ma zaujal Anjelmi nad Berlínom, snímkom, na ktorý som ešte nedozrel. Teraz toto. Neuveriteľne krásny film o zbližovaní sa otca so synom, alebo lepšie syna s otcom, pretože to kŕčovité " dospelácke " zbližovanie, nahradil malý Hunter priamočiarym, jednoducho detským spôsobom. A tá hudba...a tá Nastassja... na Wendersa si ešte posvietim. (21.01.2010)

Sice natočeno naprosto skvěle, ale téma filmu mě nějak minulo, čekal jsem, že se ve více jak dvou hodinách bude řešit více. Hledáni sama sebe je sice zajímavé, ale nesmí být tak rozvleklé. (18.09.2011)

Těšila jsem se na další zajímavý film od Wima Wenderse, bohužel tento film mě pocitově jaksi minul. Je nádherně zfilmovaný, má zajímavý příběh a ten konec je opravdu úžasný...ale něco mi tam prostě chybělo a navíc délka filmu, mě poněkud zmáhala...takže snad příště. (15.04.2012)

Asi nejdojemnější, nejkrásnější závěr filmu, co jsem kdy viděl. Tu roli by nemohl hrát nikdo jiný, než Harry Dean Stanton. 10/10 (04.02.2021)