Schiave bianche: violenza in Amazzonia
Amazonia: The Catherine Miles Story
White Slave
Réžia:
Mario GariazzoScenár:
Francesco ProsperiKamera:
Silvano IppolitiHudba:
Franco CampaninoObsahy(1)
Pralesní dobrodružství se mění v boj o holý život. Měl to být příjemný výlet, kterým by osmnáctiletá Catherine Milesová oslavila ukončení svých studií na střední škole. Spolu s rodiči se na člunu vydávají do srdce Amazonie, kde jsou však ze zálohy přepadeni divochy. Rodiče jsou mrtví a Catherine unesena pralesními lidmi. Aby přežila, musí se přizpůsobit zvykům a obyčejům domorodců, mnohdy brutálním a pro civilizovaného člověka nepochopitelným. Pomalu ale střádá plány na útěk zpět do civilizace, spojený s krvavou pomstou… (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (45)
Další z řady Italských "kanibalských" hororů jenže jedna zásadní vada na kráse , nák tu chybí ty kanibalové? Že by něměli čas, nejspíš. Tak je nahradí obyčejní divoši, kteří se lidským masem neživí. V podstatě se jedná o stejný film jako Vymítač kanibalů, jen s tím rozdílem , že místo muže je tu žena v zajetí divochů. Která prožívá romanci s divochem. Pár záběrů na rituály divochů a na krásnou přírodu a zvířata. Celý je to jedno vyprávění oné dívky u soudu. Na filmu je jedna velká pravda, že největším zlem a vlastně divochy jsme my "civilizovaní lidé". Ps -to že je to podle skutečné události snad nevěří doufám nikdo. ()
"Nikdy se nezříkej života! Žij Cathy!" ()
Zábavný příběh, který i když se odehrává v džungli, není o kanibalech. Divošský kmen tu je ale lidští požírači to nejsou a právě tímto rozdílem se od ostatních celkem liší. Nejsou tu (skoro) žádné záběry na reálné a zbytečné zabíjení zvířat, jako třeba v Cannibal Holocaust a konec je taky jiný, než na co je divák tohohle subžánru zvyklí. Takové detaily, jako že třeba divoši mají umyté vlasy lépe něž s Head & Shoulders raději velmi rychle vypouštím z hlavy a nenechám se rušit. ()
Další z řady italských kanibalských hororů, tentokrát je to ovšem nasměrováno trošku jinam. Jedná se o příběh dívky, která vyrůstala v "civilizované" části Amazonie a po studiích se vrací z Anglie zpátky domů k rodičům. Oslava na houseboatu rodičů odehrávající se proti proudu řeky amazonského pralesa se však mění v krvavá jatka a mladá Cathrine se ocitá v zajetí divochů, kde okusí drsný život otrokyně nejbohatších a nejsilnějších příslušníků kmene. Jejich zvyky jsou pro ní většinou hrůzným a bolestivým zážitkem jak po fyzické, tak psychické stránce. Ovšem největší zrůdnost se objeví tam, kde by ji nikdy nečekala. Snímek naplňuje téměř všechny znaky kanibalského hororu - zelené a nekonečné peklo v podobě amazonské džungle, divošskou vesnici plnou nechutností a civilizovaným lidem nepochopitelných kmenových zákonů, nálož povedeného gore (která je ovšem znatelně menší než je zvykem a hlavně nepřijdou na řadu vůbec žádné kanibalské orgie), záběry na divokou zvěř a nádhernou scenérii pralesa doplněnou vkusnou hudbou a v neposlední řadě ukázat jako primitivy bílé vetřelce. Krom absence kanibalských orgií se dílko vymyká také romatickým nádechem, který překvapivě snímek nijak nenarušuje a tak se Amazonia: The Catherine Miles Story může hrdět postavit vedle klasik žánru. U mě s přehledem za čtyři hvězdy. ()
Odzačátku do konce mě děj poutal, úvod mě celkem udivil, zakončení také. Pěkný příběh , velmi pěkný. ()
Film sa nesie na vtedajšej populárnej volne talianských brakových trileroch o kanibalizme. A nijako z nich nevytŕča - lacné spracovanie, toporné herecké výkony "bielych" hercov, prvoplánová surovosť, gore efekty. Úsmevné sú scény, kde je divákovi predostrená surovosť Amazonky - a to dokumentárnymi scénami, kde napr. gepard chytí opicu alebo malú srnku. Hlavná predstaviteľka je nesympatická a hoci je väčšina času hore bez, nie je sa na čo dívať, pretože jej "vnady" sú veľkosti lentiliek pod kobercom. Treba už len spomenúť trápny súdny proces, pri ktorom môže prokurátor bez zábran urážať odsúdeného. Jediné pozitívum vidím iba v tom, že triler nenudí, takmer vždy sa v ňom niečo deje. ()
Kriste mě netrestej! Přírodopisný film z povodí amazonky se záběry krutých šelem jak ukousávají hlavičku malé opičce a pak se ty kurvy dravý pustí ještě do srnečka. Potud by to šlo. Hezké školní představení. Navíc tu ale magor jménem Mario Gariazzo nastražil nějaké amaterské představení o školačce z Londýna, co jejímu tatínkovi a matince taky uřízli hlavičky a ani ji neznásilnili jen ji kusem bambusu připravili o panenství (oplakala to holka) a ona se potom do brazilského Vinetoua ještě zamilovala a šla s ním i vraždit. Ale prožila to srdcem, to je pravda...vyschlé hlavičky tatíčka a matičky ji v lásce nezabránily....Tady vážně přestávají i hovna smrdět a hadi syčet. A to lidé sledují???? ()
Romantický příběh s občasnými drsnějšími motivy. Nevěřím tomu, že byl natočený podle skutečné události. U různých filmů se jejich tvůrci snaží divákům namluvit, že příběh, který film ukazuje, se skutečně stal. Co si od toho slibují? Že by větší kasovní úspěch? No nic, vem to čert. Kdyby lidem lhali jenom filmaři, byl by život procházka růžovou zahradou. Film vlastně docela ujde a rozhodně je koukatelný. Jeho největší předností je pěkná hlavní hrdinka, která tam po většinu doby běhá polonahá. Za zmínku stojí i jiné přírodní krásy: jaguár, lenochod, tapír, tukan nebo pralesní květena, např. orchideje, ale nic naplat, nejúžasnějším výtvorem přírody je ženská. ()
Mizerné herecké výkony, nesympatická hlavní hrdinka, stupidní dialogy. Jinými slovy, příšerná blbost. Jednu hvězdičku za záběry Amazonie. ()
Taková romance z pralesa, kde hlavní hrdinka je nucena žít nahatá v nějakém indiánském kmenu. Má to místama skoro až dokumentární ráz, protože to vypadá jako by to bylo natáčené v opravdové indiánské vesničce. V rámci žánru to je koukatelné. ()
Drsný dobrodružný film, stylem mnohem blíž filmům jako "Massacre in Dinosaur Valley" a "The Man from the Deep River", než "Cannibal Holocaust" nebo "Cannibal Ferox". Čekejte dobrý, kvalitně natočený, skoro až dokumentární snímek s uvěřitelným příběhem, ukázkami primitivních a šokujících domorodých rituálů, krásnou nahatou hlavní hrdinkou, nahatými sexy divoškami a nádhernými až krutými scenériemi divoké přírody. A k pytlíku na zvracení si raději připravte i růžový kapesník :). ()
K tomuto filmu som sa dopracoval po velmi dlhej dobe, aby som si ho uz konecne pozrel. Zo zaciatku sa to tvarilo ako nejaky kanibalsky horor, ale neskor sa to nejako zvrtlo k romantike a zivote okolo domorodcov v ich tabore. Moc tam toho ani nebolo zo zanru horor, akurat na zaciatku nejaka gore scenka a pri samotnom konci filmu tiez. To by aj asi bolo vsetko, co je aj troska skoda. Film ma skor zaujal dejom filmu, co to ako tak zachranilo, aby som tento film uplne nezakopal hlboko do zeme. ()
... provedení typické na tu dobu a Itálii ... děj dobrý ... zabavilo a překvapilo ... hlavní představitelka to zvládla na jedničku ... natáčení asi nebylo zrovna nejlehčí a nejpohodlnější ... redukci násilí jsem jedině uvítal ... ()
"Nikdy se nezříkej života." Spíš než děsivý horor je to těžce romantické dobrodružství jako z pera Rosamunde Pilcher. Postupné zamilování mezi civilizovanou dívkou a divochem. Herecké výkony jsou totálně amatérské a místy až směšné. Pobaví vložené záběry zvířat asi z nějakých přírodopisných filmů. Tady není vůbec nic z kultury kanibalů. Vyšel z toho takový divný nesmysl až jsem místy kroutil hlavou, že je to podle skutečné události. V rámci žánru je to podprůměr. Viděl jsem asi dvě light děsivé scény. 3/10 ()
Nekanibalský film s prvky kanibalských filmů. Na začátku hodně kecání. Pak přijde z nenadání přepadení lodi, která byla mimochodem hodně zajímavě vybavená. Následuje únos a postupně rozvíjená love story. Nakonec se ukáže, že vše bylo úplně jinak, což mě docela příjemně překvapilo. Brutalita slabší; dalo by se říci dokonce čajíček s ohledem na podobný typ filmů. ()
Nuuuda ()
Další italský rádoby horor o kanibalech/divoších. Tentokrát ale spíše dramatické love story a sem tam trochu krve, i tak ale filmařsky o dost kvalitnější než podobné snímky z Itálie té doby. ()
Příšerný herci, atmosféra se někde zapomněla, ale na druhou stranu vynikající gore a pointa taky nezklame. Ale rozhodně se nejedná o kanibalskej film. ()
Podle skutečné události?? Protiřečení v každé třetí větě, nesmysl za nesmyslem. Tak vypadá filmová skutečnost s naprosto flákajícími se herci, pokud to tedy herci byli a ne banda amatérů. Takže nakonec se mi ve filmu líbily jen záběry pravé přírody a úvodní hudba. Podruhé rozhodně vidět netřeba. ()
Italský název by se dal přeložit jako Bílé otrokyně (z neznámých důvodů je to v množném čísle), anglický název z toho ovšem udělal jeden z cca deseti filmů, které se vydávají za Cannibal Holocaust II, aniž by s ním krom prostředí měly cokoliv společného. Přiznám se, že jsem si to kvůli anlgickému názvu spletl s Natura Contro, tohoto omylu jsem ale nijak zvlášť nelitoval. Je to stylizované jako taková filmová ilustrace ke svědecké výpovědi ženy, které byla při rodinném výletu po Amazonce vyvražděna rodina a ona se stala otrokyní kanibalského kmene. Chvilku sleduje jeho život a mravy (kombinace kanibalského horroru a etnografického dokumentu je opravdu zajímavá, i když je hezké, že se hrdinčin život snaží zachytit tak komplexně), členové si ji vzájemně prodávají, potká tam ženu, co od misionáře umí lámanou angličtinu. Asi v půlce dojde k názoru, že by měla pomstít svou mrtvou rodinu. Jeden kmenovec (pokud se tento výraz někomu nelíbí, když se smí říkat soukmenovec, dímť, smí se říkat i kmenovec) se do ní zamiluje, ona ho nenávidí, protože je to vrah jejího otce a matky. Nebyl a dojde skrzevá to k docela slušnému a zajímavému dějovému zvratu, no a zbytek děje vám už nemůžu prozradit, mohu vám to říci, že to je jeden z mála kanibalských horrorů, který končí happyendem, dokonce mírně romantickým, které jinak nesnáším - ovšem tady musím výjimečně uznat, že vzhledem ke stylizaci ("Výpověď přeživší svědkyně") to bylo nutné a je to rozhodně logičtější, či spíše realističtější, než obvyklá stylizace "záznam z nalezené kamery". Ač na Deodatovo geniální dílo prostě nemá a je dost vyždímaný (čehož příznakem je i to, že většina tvůrců vystupuje v titulcích pod anglickými pseudonymy), přesto mu nemůžu vytknout docela slušnou kvalitu a znalost aspoň základních filmařských technik (která chybí např. Lenzimu). Hlavním vzorem je evidentně Martinova Montagna del dio cannibale (1978), kterou ale v kvalitě toto dílko Maria Gariazza (alias Roye Garetta, docela uznávaného režiséra erotických béček, který naneštěstí už žádnou kanibalárnu nenatočil, ač na to měl nepochybný talent) dalece překonává. Stylizace filmu (taky se vydává za rekonstrukci skutečné události) je aspoň trošku věrohodná, film má docela inteligentní scénář (s dobrými dialogy, celkem věrohodnými situacemi a relativně kvalitními lekačkami) a slušné herecké výkony (zahrál si tu i mimo jiné Andrea Coppola, jeden z méně známých potomků slavného filmařského klanu). Morbidní scény jsou zasazeny do celkem solidního příběhu, i na poměry normálních lidí (myslím, vkus normálních lidí nemohu objektivně posoudit) docela vkusně, rozhodně jich není nijak moc a nejsou nijak moc přehnané, přesto docela působivé. Kanibalismus se tu vyskytuje jen ve zmínkách, před kamerou není praktikován, zato se můžete se těšit na vybití zazobané rodiny kanibalským sniperem s foukačkou, dva gladiátorské zápasy (jeden končí useknutím hlavy, druhý rozbitím obličeje - tady myslím doslovným rozbitím, ne tím, čím si my, Evropané, obvykle vyhrožujeme), zmlácení ženy čímsi porušivší pravidla kmene, popravu hmyzem, zabití hada, lov bělochů na domorodce a vysloveně nádherné sežrání daňka a později opice levhartem (přestože jinak nejsem zastáncem zvířecích masakrů, zvlášť opičí scéna mne fascinovala a nemohl jsem to krásné zvíře - myslím levharta - neobdivovat). Nejvíc si ovšem Gariazzo vyžívá v uřezaných nebo rozličně devastovaných hlavách, které ve filmu uvidíte několikrát. Jakýmsi zvláštním kouzlem to nenudí. Erotické scény s výjimkou několika odhalených ňader (malých) jinak docela hezké hlavní hrdinky, jednoho naznačeného ... ehm... investigativního prozkoumávání panenství, následné (a opět docela cudné) rituální deflorace kusem bambusu, předstíraného znásilnění a rozličné nahoty v nesexuálním kontextu chybí. Ač měl - italský - název filmu evidentně přilákat nadržence, nepochybně je zklamal. Líbila se mi také neosobní, pseudodokumentární kamera, ač evidentně měla z velké části zamaskovat to, že jsou po edwoodovském vzoru některé přírodní záměry evidentně vykradené z filmů o přírodě (hlavně panoramatické záběry na amazonskou přírodu, scény požáru v lese a scéna levhart versus daněk). Hudba byla taková normální, dost chudá, ale svůj účel splnila - v pseudodokumentárním žánru by konečně výraznější hudební podkres působil rušivě. Celkový verdikt? Na kanibalský horror velice slušné, jak po čistě filmařské stránce, tak i pro žánrové fanatiky, mnohem lepší, než třeba blbosti zplozené Umbertem Lenzim. Vzhledem k záměrnému nadhodnocování oblíbených a podhodnocovaných žánrů dávám s čistým svědomím pět hvězdiček. () (menej) (viac)