Seppuku
Harakiri
Obsahy(1)
V Japonsku 17. století zavládl konečně na čas mír. Tato situace s sebou ale rovněž nese nárůst počtu róninů - samurajů bez pána, kteří se leckdy bez prostředků potulují krajinou a pokoušejí se uhájit holé živobytí. Dochází rovněž k tomu, že se na prahu domů samurajských klanů, které dosud prosperují, občas objeví zoufalý rónin a žádá o poskytnutí pomoci při spáchání rituální sebevraždy - seppuku. Nezřídka ovšem v skrytu doufá, že se nad ním pán domu slituje a místo požadované smrti mu poskytne naději na lepší život. A některé klany již podobní příchozí začínají unavovat..
Jednoho dne zabuší na vrata klanu Iji postarší rónin (Nakadai Tacuja) a vznese obvyklou prosbu o pomoc se seppuku. Samurajové si ale nejsou jisti, o co tomuto muži jde ve skutečnosti. Ani oni sami se kodexu bušidó přísně nedrží, bude se ho držet nenadálý host? A nebo se snaží o něco úplně jiného a představuje pro čest klanu netušenou hrozbu? (vandalka)
(viac)Recenzie (172)
Ostrá kritika autoritářského systému, která jak je tomu u samurajských filmů 50. - 60. let zvykem pochopitelně z feudalismu přesahuje i do tehdejší současnosti. Harakiri mohl snadno být tím nejlepším příspěvkem této početné vlny. Harakiri je však trochu zbytečně rozvleklejší než by bylo potřeba a podkopává tak vynikající údernost, které má naštěstí i tak dostatek. O trochu zásadnějším problémem je, že snaha zoufalého ronina v podobě Ishihamy vyžebrat z klanu nějaký ten peníz je tak vydírající, že je obtížné s ní sympatizovat. Táto záminka na které je postavený celý děj trochu podlamuje snahu ilustrovat feudální struktury v negativním světle. Filmu se to sice přesto náramně daří, ale podtrženo a sečteno postava Ishihamy si do jisté míry svůj osud zasloužila. Tak jako tak Harakiri je mistrovsky natočeným dramatem. Akce není příliš, ale o to je působivěji zpracována. I konverzační scény jsou díky náhlé dynamice v jinak celkem statické kameře jsou velmi působivé. Duel postav Nakadaie a Tamby je vyloženě umělecký a to v tom nelepším slova smyslu. ()
Styl vyprávění toho snímku bych přirovnal k větrné bouři: začíná klidně a netušeně (bývalý samuraj žádá, aby mu bylo v paláci mocného pána Doi dovoleno spáchat sebevraždu), začíná o sobě dávat vědět (pan Doi vypráví o svém znepokojení nad podvodníky s podobnými žádostmi), vítr přidává na síle (vychází najevo, že pan Doi výrazně ovlivnil samurajův osud) a vrcholí důsledky své ničivosti. Právě závěrečný souboj osamoceného samuraje proti mnohonásobné přesile je působivým zakončením strastiplného osudu, který samuraj panu Doi vylíčil. Příběh samotný však není pouhou chronologickou prezentací neurčitých událostí, ale naopak komplikovaným řetězem flashbacků, množstvím postav a vztahů mezi nimi a přítomností. ()
Film který považuji za to nejlepší co jsem dosud viděl. Chambara styl mění Kobayashi v drama pomsty samuraje, který pokryteckým dodržováním kodexu bushidó přijde o celou svoji rodinu, avšak i jeho pomsta musí být nakonec "správně" interpretována jako příkladný akt samuraje - ronina. A propos, jestliže ve Zběsilosti je Nakadai více než dobrý, pak v tomto filmu je dokonalý. ()
Překrásný strhující film, jehož hlavním tématem je polemika se samurajským kodexem Bušidó, přeneseně kritika pokryteckého lpění na tradicích za každou cenu. Od poklidného, pomalého začátku Harakiri (Seppuku) postupně graduje až k závěrečné bojové scéně všech proti jednomu, při které si uvědomíme, kde mimo jiné bral Quentin Tarantino inspiraci pro film Kill Bill. Pro evropského diváka je zajímavé, že se tradice, které tak fascinují západní společnost a jsou pro ni tím, co dělá Japonsko výjimečným, stávají tak často terčem kritiky japonských filmařů. Za zmínku stojí i výborný herecký výkon Tacua Nakadaje (cena Kinema Junpo). Film získal Zvláštní cenu poroty v Cannes. ()
Pro mě zklamání a nenaplnění vysokých očekávání. Už asi po 20 minutách jsem ztratil zájem sledovat vyprávění hlavního ronina a tak se celá Seppuka stala dlouhým nezáživným utrpením bez zajímavého děje. Těžko říct, co bylo hlavní příčinou. Ale možná někdy příště... 40 % ()
Tragický příběh samuraje/rónina, kterého bída a ztráta rodiny dohnaly až k rozhodnutí spáchat harakiri. Děj je samozřejmě podstatně komplikovanější, vyprávěný velmi pomalým tempem v dlouhých, pečlivě aranžovaných záběrech. Několika krátkých soubojů se dočkáme až v úplném závěru. Přesto je snímek strhující a jeho síla až fascinující. Zaznívá zde také kritika pozlátka samurajského kodexu, kterým se každý zaklíná, ale málokdo skutečně řídí. ()
Japonský duch.¬ Harakiri je japonský film. Tím je řečena největší část pravdy z pohledu nás Evropanů. Bez ohledu na kvalitu zpracování námětu jsou totiž jeho zpracování a jeho vnitřní složky ne-Japonci natolik vzdálené, že průměrný nepoučený divák bude v pokušení hodnotiti tento snímek jako pouze průměrný. Také já — jako ryzí Evropan — musel jsem se zamysleti a "ponořiti se" do ducha příběhu jaksi po japonsku, aby mi byly odhaleny jeho pro mne jinak skryté kvality. Nejsem totiž "intelektuálním" divákem, a jako takovému mi je cizí obdivovati jaksi už dopředu díla určitého "neobvyklého" či "zajímavého" podání. (Proto "intelektuálové" často hodnotí jsouce uchváceni stejně vysoko dílo výjimečné jako v podstatě prázdné či nepodařené — že, hanakonochi?.)¬ Svým sociálně-kritickým tnutím do duše japonské historie je případné přirovnati Harakiri k nejlepším historickým dílům evropským. Nejsem jejich znalcem, a tak namátkou mohu uvésti české snímky F. Vláčila (Údolí včel) a O. Vávry (Kladivo na čarodějnice) či sovětské S. Ejzenštejna (Generální linie). S tím, že žádný obraz není úplným. ()
Smysl hodnot poznáme až v krajní situaci. Hrdina může „prohrát“ svůj život, ale jeho důstojnost mu zůstane. Cynismus vítězů jen dokresluje jejich smysl pro „čest“, mrtví členové klanu přece zemřeli na nemoc a ne v boji, kdo film viděl pochopí. Mohu jen doporučit. . ()
Hodně povedený kousek. Příběh rónina, který jde spáchat harakiri, ale pak se to zvrtne skoro až ve změny v názorech i životech. Vyprávění příběhu jednoho i jemu blízkého rónina. No jakože, tenhle film se nezdá být tak tupej a hloupej, jak by zdání mohlo klamat. Byl jsem velmi hezky překvapen. Kobajaši natočil film, který pojednává nejen o harakiri, ale o cti a skoro až i korupci. Nádhera. ()
Velice silný filmový zážitek, který mě nenechal chladným. Ronin, kterému zemřel vnuk a dcera s manželem chce spáchat harakiri, tak příjde do domu, kde sídlí klan, který tento rituál umožňuje. Ronin převypráví svůj životní příběh ze kterého jde mráz po zádech, 92% ()
Můj druhý film od Kobajašiho. Zatímco u Vzpoury to bylo pět hvězdiček s odřenýma ušima, Harakiri má poctivý plný počet, či přesněji, jak říkával náš chemikář na gymplu "pět, kdyby to šlo, šest". Oba Kobajašiho snímky bez problémů obstojí ve srovnáni se samurajskými filmy Akira Kurosawy a Harakiri je možná i překonává. Tacuja Nakadai v hlavní roli sice není tak charismatický jako Toširo Mifune, ale jeho výkon je fakt špičkový. Příběh si navíc navzdory poměrně dlouhé stopáži stále udržuje napětí a nabízí spoustu témat k zamyšlení. Dobře zvládnutý je i akční závěr. ()
Nedělejme ukvapené závery. Stačí jen trocha víc informací a vše se zdá hned jinak... díky této filozofii je celí snímek napínavý a dokáže udržet pozornost diváka po celou dobu filmu (i když je to více než dvě hodiny). ()
Rozprávanie začína akoby mimochodom, čo efektívne pritiahne divákovu pozornosť. Vyšperkovaná hudba strunových nástrojov dodáva príbehu nezameniteľnú napínavú atmosféru. 2 kroky ku úspešnému zakotveniu dváka ku filmu boli splnené, prosím, pozrite si interiéry, kde sa bude odohrávať väčšina deja a zoznámte sa s hlavnými hrdinami. Rónin zdanlivo bez cieľa, ktorý chce vykonať seppuku na dvore slávneho klanu. Vodca klanu, ktorý je unudený bežným životom v mieri a preukazuje zdanlivo čestnú službu príchodziemu róninovi. Títo dvaja si rozprávajú príbehy, ktoré ich zasiahli a ich previazanie bude osudové. Dômyselne vystavané rozprávanie poodhaľuje epický príbeh z feudálneho Japonska. Kým Shichinin no samurai sa snažil stavať na monumentálnosti a ohromení akciou, Seppuku oveľa hlbšie rozoberá hodnoty samuraja, kritizuje sociálne postavenie róninov aj šľachty, pozerá sa na problémy z iného uhla pohľadu, ako je bežný film o samurajoch a dáva divákovi viac priestoru na rozmýšľanie a napätie. Dej sa odohráva prevažne v interiéroch, atmosféra je oveľa intímnejšia, no aj akcia v exteriéroch je výborná, postáv je menej a ich túžby osobnejšie, čím vzniká plnohodnotnejší zážitok. ()
Film, kde je samurajská legenda ukázaná z odvrátenej strany ich činov či politiky.Táto Kobayashiho verzia je v porovnaní s Kurosawou dokonalým príkladom slovného spojenia: rub a líc. ()
Perfektná sociologická štúdia, ktorá svojou témou v skutočnosti zabŕda omnoho hlbšie, ako len do témy mierového Japonska a súdobého života/živorenia samurajov. Posledný duel (na pláni) je navyše krásnou, režisérsky precíznou prácou, ktorá sa mi nadlho vryje do pamäti. ()
Propracované retrospektivní vyprávění rámuje ústřední scénu, která je natolik nechutná, že se mi z ní dělá špatně ještě teď. Mimo ní mi v plném hodnocení brání rozvláčná střední část filmu. Motivy živořící rodiny samuraje, prodej čepele meče nebo revolta proti samurajskému řádu, z nějž si páni berou, co se jim hodí, připomínají pozdější díla Jódži Jamady. ()
Klid a pomalé tempo vyprávění, to jsou hlavní složky Harakiri. Navíc režie je společně s hereckými výkony excelentní. Zdánlivá pomalost je jen ku prospěchu věci a je vidět, že s ní režisér umí pracovat. Čím jsou některé scény pomalejší a bez pohybu, tím je napětí větší, aby se dokázalo pomocí vhodně zvolené hudby ještě stupňovat. Také samotné samurajské souboje jsou klidné a místo zbrklé akce, jde spíše o tanec s mečem. Masaki Kobajaši si mne získal, v budoucnu se rád poohlédnu po dalších jeho filmech a dnes mu dám čtyři pořádné hvězdy. ()
Nakoniec príjemné prekvapko, pretože aj keď je to film o cti, čo sa zdá byť v Japonskej kultúre to najdôležitejšie, je to aj film o výsmechu striktnosti a slepej dôvere v tradície. Pod pokrievkou sa totiž skrýva toho viac, než len obyčajná rituálna samovražda. Viem si predstaviť lepšiu choreografiu pri záverečnom súboji a to by sme hovorili už o majstrovskom diele. Stále je to však na plné hodnotenie, pretože má čo ponúknuť aj súčasnému divákovi. ()
Demaskovanie "boha" ako pokrytca, v ktorého chladných mechanických zákonoch nie je miesto pre súcit s trpiacim človekom. ()
Podezřívavá mysl vyvolává mnoho démonů. Samurajské filmy, kromě těch se značnou přidanou hodnotou, mi byly vždy dost ukradené. Víc než milé tedy bylo postupné zjišťování, že Kobajaši je na tom podobně. Kritický pohled na militantní svět japonských šermujících tajtrlíků se manifestuje pozvolně v průběhu mistrně matoucího způsobu vyprávění, které přechází od zdánlivě krystalicky samurajského příběhu, masturbujícího nad bushido a úzce vymezeném pojetí cti, v cosi zcela jiného - výmluvné kritice života odtrženého od širšího kontextu. Krev tuhne v žilách zdaleka nejen při bojových scénách, které věru též nejsou zlé. Jedinečný filmový zážitek mi nedokázala zkazit ani hanebně špatný převod filmu z dílny Terran DVD. Impozantní Tacuja Nakadai: Ho-hoo. ()
Súvisiace novinky
Vyhřezlá střeva ve 3D
Máte na ně chuť? Obstará vám je odborník – Takashi Miike (foto). Tento týden mají v Japonsku premiéru jeho samurajská jatka 13 Assassins a zdá se, že Miikemu zachutnaly remaky i historická témata. V… (viac)