Piano

Audiovizuálně podmanivý film, s překrásnými obrazy a s čarokrásnou klavírní hudbou, ze starého dobrého 19.století, ze starých dobrých koloniálních časů britského impéria. Po jeho skončení jsem měl výjimečně blažený pocit. Je to taky hodně o hercích, respektive o hereckých výkonech a musím říct, že všichni tři hlavní představitelé své role zahráli prvotřídně. Z postavy Harveyho Keitela se vyklube kladný a v jádru něžný samorost, ačkoliv zprvu ve mně vzbuzoval spíš negativní pocity, oproti tomu Sam Neil se projeví jako tyranský omezenec (což mi bylo jasné hned) a to mě uspokojilo, protože tenhle herec je mi strašně nesympatický. A Holly Hunter zahrála emocemi přetékající němou ženu naprosto parádně a nezapomenutelně, viděl jsem ji v tomhle filmu poprvé a měl jsem za to, že je to opravdu nějaká (hlucho)němá herečka. (25.02.2013)

Nevím no,chyba je asi na mojí straně,ale tenhle film mě vážně nebavil.Čekal jsem,že to bude něco úžasného a ono asi bylo,jen mě to vůbec nechytlo,nudilo mě to a měl jsem po tomhle filmu dost blbou náladu.Nevím,možná to je dobře,ale já na tu depresi zrovna moc nejsem.Nebyla tam jediná postava,kterou bych si oblíbil a když tam žádná taková postava není,nemá u mě film moc šancí.A ty tři hvězdičky zachraňuje jenom krásná hudba,skvělý Sam Neill (mimochodem,Harvey Keitel mi vyloženě vadil) a krásné prostředí.Bohužel.55 % (05.02.2010)

Mám smíšené pocity, hudba mi přišla po čase monotónní a celková nálada filmu mě neodzbrojila. Asi mě ani nezaujal ten příběh. Ale samozřejmě, byly momenty, kdy jsem se nenudila (např. maorský život nebo konec s potápějícím se pianem) (08.09.2008)

Už hned od začátku jsem žasla nad hudbou, kamerou, scénařem a ušlechtilou přírodu. Každou minutu jsem byla více a více nadšenější. Úžasný film. Také se dostal do mé Top uřvaných filmů...Jojo... (21.01.2010)

Tento film mi príde ako taká hra na diváka. Od začiatku teda úvodných titulkov tu máme načrtnuté postavy matky s dcérou. Dozvedáme sa že Ada ide na nový zéland kde ju čaká manžel. Ide tam. Čaká na pláži. Muž príde a jedinú vec ktorú má rada nechá na pláži. Potom sa pred nami rozvíja hutná dráma , plná túžob, intríg, zmyselností a erotického náboja, ktoré pôsobia depresívne a preto hodnoverne. Už dlho som nemal pocit že sledujem skutočne dokonalý film. Campion najednoduchšie scény podáva s takou precíznosťou že vyrážajú dych. Pokus o znásilnenie, odseknutie prstov, prvé milovanie. Každopádne to bol jeden veľký zážitok, ktorý bol podfarbený klavírnou hyamovou hudbou. Herecké výkony je zbytočné komentovať, všetci podávajú neskutočne presvedčivé výkony a vyzdvihnúť toho alebo toho by nemalo zmysel pretože všetci hrajú dokonalo a držia príbeh po kope. Lenže potom príde niečo neočakávané. happyend. V depresívnom filme. A to zrazilo filmu jednu hviezdičku. Nech je tento film akokoľvek dokonalý po všetkých možných stránkach práve tento koniec pre mňa znamenal najväčšiu podpásovku a najväčšie sklamanie. Pretože ako som podotkol film sa niesol v realistickom štýle a ten koniec je akoby z iného filmu a je to tam vidieť takže sa nakoniec žiadny ošiaľ alebo masterpeace nekoná. Je to skvelé ale aspoň si uvedomíte ako na konci záleží. tu to nevyšlo a to ma mrzí lebo to malo skutočne dobrý potenciál. (13.08.2008)

"Nebudu mu říkat tati !! Nebudu mu říkat nijak !! Nemůžu se na něj ani podívat !!" Pro mě jedno veliké zklamání ze silného dramatu prostoupeného jedním velmi bizarním a prázdným filmem s nechutně harlequinským příběhem rovněž z pera režisérky Jane Campion, kterému dominuje opravdu skvostný hudební motiv Michaela Nymana a fantastické herecké výkony zejména Harveyho Keitela jako zvrhlíka Bainese a Anny Paquin, jejíž Flora McGrath coby jeden z nejotravnějších charakterů, jaké jsem kdy viděl !! Prvoplánovité a účelovitě natočené Piano hrající si na artovou záležitost, jíž slušel snad jen ten závěr a skutečně geniální kamera Stuarta Dryburgha, prostě nemůžu, jakkoliv miluji klasickou hudbu, považovat za něco výjimečného !! Odpověď na otázku, proč madam Campion už nikdy nenatočila tak velký film, rozhodně nemá nic společného s vysoko nasazenou laťkou, ona to totiž lépe neumí, a tento snímek, jeden z nejpřeceňovanějších vůbec, toho budiž skvělým důkazem.. (10.06.2013)

Výjimečný milostný příběh. Propracovaný psychologický film a silné erotické drama. Zvláštní snímek o moci hudby a vášně. Natočeno neuvěřitelně vytříbeně, s dokonalým hereckým výkonem Holly Hunter, s překrásnou hudbou Michaela Nymana a umělecky výborně stylizovanou kamerou Stuarta Dryburgha, dokonalou jak v detailech, tak ve velkoryse pojatých celcích. Asi nejlepší snímek natočený v devadesátých letech, který jsem viděl. (24.05.2015)

Ach, ta láska. A vášeň. K hudbě, k člověku, kdekoliv, kdykoliv, v nepříznivém prostředí, kde je těžké ji projevit. Ale jde to. Někdy krutě, ale proč ne za skvostného doprovodu piana. V době a prostředí, kdy jsi bohužel jen něčí žena, jsi bohužel němá a miluješ celým srdcem hudbu, když nic jiného, po čem by Tvoje srdce jinde mohlo toužit, mít nemůžeš. Jsi provdána někomu někam, kde jediný útěk je opravdu jen k hudbě. Ani ta roztomilá nezbedná dceruška nemusí být vždy ku prospěchu věci, i když, samozřejmě, zabírá velkou část Tvého srdce. Co když se však do Tebe zamiluje divoch (i když v podání výborného Harveyho Keitela) a konečně Ti i jemně vnutí uprostřed buše lásku k pořádnému chlapovi, který kromě sebe sama může nabídnout snad jen obdivnou lásku k Tobě. Jde to vůbec? Jde. A krásně a smutně se na to dívá. Navíc když se Ti u toho do srdce zarývá hudba až moc plná vášně od Michaela Nymana. (01.10.2005)

Stačí přijít o článek, aby se cosi rozpadlo. Ticho napuchne - puká a mluví, takt po taktu... Až najednou, zaříznuté křikem zvenčí, dohraje. Ve hře je řeč zakřiknutá v minulosti. Řeč je o našem mlčení v tichu. Těžko vyslovit něco, co zakřiknuté uvízlo po zhlédnutí jednoho okamžiku. Není to ani nostalgie, jako spíš úlek, není to úlek, jako spíš zamrznutí. Slova, která jsou na hraně, uklouznou při cestě ven zpět dovnitř... Jinými slovy, okamžik trvá, dokud se nevysloví - mlčím. (20.04.2008)

Formálne ide o jeden z najlepšie nasnímaných filmov 90. rokov. Vizuál je proste dokonalý. Ale takýto slaboduchý príbeh, aký ponúka, s ním veľmi nesynchronizuje. Herecké výkony ale vyskakujú nad priemer, takže hodnota snímku je stále lepšia, ako horšia. Obrazovo ultimatívne magické. (16.12.2015)

Tak tohle asi nebylo dvakrát pro mě.Přišlo mi to spíš jako snaha o velké dílo,ale na mě to působilo jako zdlouhavá podívaná bez většího příběhu,ale třeba i to jen nesedlo.Za mě 65 % a tři hvězdy. (07.01.2015)

Po skončení jsem jen do ticha vydechl - nádhera! Příběh ženy, která s nehostinným okolním světem komunikuje pomocí piana (dokonce i mluví-hraje ze spaní) mě silně zasáhl. Hlavně díky perfektnímu konci, výjimečnému výkonu Holly Hunter (zdá se, že neexistuje nic, co by pro roli neudělala) a nejednoznačným postavám, které se v průběhu zajímavě vyvíjejí. Ti lidé jako by se vždy zachovali opačně, než čekáte. Baines němou Adu sexuálně vydírá. Řekli bychom, že si to Ada nenechá líbit. Její reakce? Do Bainse se zamiluje. Její manžel Stewart je přistihne při souloži. Očekáváme, že do místnosti vletí a někoho z těch dvou zabije. Ve skutečnosti jde domů a s Adou se pokusí sám vyspat. Dokonce ani na samém závěru si nemůžeme být ničím jistí - Ada vyhrála, má svou životní lásku, svou dceru, své piano. A co udělá? Zamotá se do lana a spolu s klavírem se vrhá do hlubin oceánu... Nemám rád stereotypizaci, avšak z tohoto snímku je pro mě zkrátka na hony cítit, že ho napsala a natočila žena. Je emotivní, impulsivní, nevyzpytatelný, snad až iracionální. A také velmi krásný. Hvězdička dolů snad jen za to, že občas je krásný příliš, až na hranici kýče. ,,Žena si vezme chlapa, kterého nemiluje a uteče s jiným, kterého miluje." A to je vlastně v kostce tak nějak všechno. Občas to ale ke spokojenosti stačí... (22.01.2011)

To je NÁDHERA! Krásný příběh, úžasné herecké výkony a hlavně ta perfektní hudba... Měla jsem husí kůži celou dobu a to sbližování Ady a Bainese a závěrečné drama, díky kterému jsem pochopila, za co byla Anna Paquin oceněna, to bylo opravdu dokonalé. Nechápu, jak jsem mohla takový film tak dlouho odkládat... Nevím, co dodat. Piano je zážitek! (18.12.2012)

Velice kvalitní film, kterému asi ani nemám moc co vytknout. Ten zajímavě neurčitý konec mě docela rozsekal. Navíc spousta nádherných pianových motivů a i celkový námět filmu byl zajímavě netradiční a pro mě originální. Holly Hunter si Oscara za tento film jistě zasloužila. Zvláštní, že kvůli němu nemusela říci skoro ani slovo. Celkově vzato nedávám plný počet jen proto, že je to z mého pohledu spíše film pro něžná pohlaví o čemž dokazuje i to, že jej režírovala žena. Což rozhodně neberte jako názor antifeministy. Jen to tak na mě působilo, což rozhodně nebylo špatně. Jo a mimochodem..... Anna Paquin zahrála úplně dokonale prototyp dítěte, které nemám rád. Úplně jsem si rval vlasy, když mluvila tím svým pištivým, maximálně protivným hláskem. Zde rozhodně rovněž zasloužený Oscar. Je-li však pravdou, že je to poslední film, který viděl před svojí sebevraždou Curt Cobain, tak mi to příjde docela příhodné. Vždyť ten film je rovněž o smrti muzikanta. A na náladě asi taky dvakrát moc nepřidá. ---- Více než po roce na tento film stále nemohu přestat myslet a tak zvyšuji na plný počet! ---- (04.02.2010)

Možná to bylo jenom osobním rozpoložením, neadekvátní náladou, kterou jsem při projekci měl, nebo nastřeleným očekáváním, avšak takhle nesourodý a vyumělený film jsem již dlouhou dobu neviděl. Hunter je sice skvělá a velmi obstojně jí sekundují Keitel s Neillem, na druhé straně Oscar pro Paquin je pro mě nepochopitelným excesem Akademie ve prospěch "šokujícího" vítězství malé holky nad dospělými kolegyněmi. Příběh křehké ženské duše s arcisymbolem piana mě však nechal ledově chladným, a tak jediné, nad čím se mohu rozplývat, je líbezná kamera a podmanivá hudba.. (07.08.2013)

Tak dlouho jsem se tomuto filmu vyhýbala, až jsem si ho pustila sama a dobrovolně. Postavy byly perfektně zahrané a chovaly se vždy jinak, než bych čekala. Žádná nebyla kladná ani zlá a každá byla jen obětí vlastních citů, které jste mnohdy nebyli schopni odhadnout. Hudba Michaela Nymana byla dokonalá jako vždy a stejně tak i výkon malé Anny Paquin. Jediný problém jsem měla se Samem Neilem, kterého jsem si pořád nedokázala představit jinak než jako dobrého Merlina nebo doktora z Jurského parku. (01.02.2010)

Romance s přidanou hodnotou, kterou tvoří jak nádherná hudba, tak rozmanitá symbolika klavíru jako nástroje osudu hlavní hrdinky. Zpočátku režisérka útočí působivými záběry i zajímavou hrdinkou, pak následuje křehká, ale mnohdy konvenční a nepřekvapující zápletka, která vyústí v až magický závěr, který dokázal sám o sobě konečně probudit velkolepé emoce dosud hlavně kvůli odtažitosti hrdinky nepřítomné. I když Holly Hunter ji dodala až éterický zevnějšek. (05.09.2009)

Pro mě jeden z nejlepších romantických filmů vůbec, ve kterém je hned několik strhujících scén, při kterých jsem byl doslova v šoku a navíc všechny role jsou zahrány na výbornou. (13.08.2012)

Vyborna Nymanova hudba, priroda Noveho Zelandu a nekompromisni piano poetika se sekyrou vs. nesympaticke charaktery, nesympaticke charaktery a jeste jednou nesympaticke charaktery. Nakonec si clovek uvedomi, ze je ve vysledku lepsi si pustit soundtrack a koukat se u toho na nejaky prirodni dokument. 6/10 (24.11.2012)

Veľmi zvláštny a INÝ film. Po priemernej prvej polovici, kde súvislosti nemali žiadnu logiku, kde očarila skvelá kamera, zázemie, výprava a autonómne poňatie, sa to neskôr zbehlo a jednotlivé časti nabrali vyústenie ako z čias romantizmu. Cit vyhral nad rozumom, jednotlivé časti porazili obsah, ľudské pudy boli silnejšie než nevýrazné dialógy a film, akých sa nevyrába na každom kroku svojou úprimnou tvárou zanecháva jedinečný feeling. Vôbec som nevedel rozoznávať kto je skvelý a kto zlý, nevedel som, či mám z toho filmu plakať alebo sa tešiť, a aj tak naňho niky nezabudnem. (15.08.2013)