Tři zlaté dukáty
Three Golden Ducats
Réžia:
Mariana Čengel SolčanskáKamera:
Ivan FintaHudba:
Ľubica ČekovskáHrajú:
Katarína Krajčovičová, Ladislav Bédi, Jozef Vajda, Peter Kadlečík, Jitka Čvančarová, Jana Hubinská, Juraj Hrčka, Michal Isteník, Ondrej Kovaľ, Lesana Krausková, Zuzana Norisová, Marián Labuda ml. (viac)VOD (1)
Obsahy(1)
Juraj a Júlia už hádam nemôžu byť viac rozdielni. Ona je odkliata zámocká pani z rytierskych čias, on jednoduchý pastier oviec. Dokážu spolu poraziť zlo a chamtivosť? Nájdu k sebe cestu, aj napriek priepasti času a pôvodu, ktorá ich od seba delí? ... Juraj je chudobný, ale statočný pastier oviec z malej dediny. Kvôli zdieraniu zámockého pána Blažeja vidí Juro svoju jedinú možnosť v ceste do sveta. Na svoj sen si šetrí a s pomocou miestneho učiteľa sa aj učí písať a čítať. Všetko plynie podľa jeho predstáv, lenže do jeho plánov nečakane zasiahne osud: Júlia, zakliata zámocká pani, ktorú pred tristo rokmi zakliali mocichtiví príbuzní, aby sa zmocnili jej titulu a majetku. V tomto príbehu je však hlavný hrdina na rozpakoch. Čo si má chudobný dedinský šuhaj počať s urodzenou dámou, ešte aj z inej doby, ktorá mu zostane visieť na krku, keď on má so svojím životom celkom iné plány?! Záverečné odhalenie skutočného tajomstva troch zlatých dukátov bude pre diváka naozaj prekvapením. (RTVS)
(viac)Recenzie (255)
Od této pohádky jsem čekal hodně, ale ve finále to byl pouhý průměr. Klady jsou exteriéry, kamera, herci i zajímavý námět s prolnutím století. To prolnutí staletí bylo lehce přes čáru skrze elektřinu i auta, ale ještě plus mínus ok. Avšak děj byl dosti slabý a často nelogický.. tudíž průměr co nebyl moc pohádkový, ale vcelku jsem se bavil... ()
Z hlediska pohádek spíše netradiční, ale celkem zajímavé pojetí. Možná bych trochu prodloužila stopáž, aby se příběh ještě trochu prohloubil. ()
Na mojej cyklotúre som raz išla okolo známej pajty, (kde sa kedysi natáčal Sokoliar Tomáš a teraz už zrekonštruovaná opäť poslúžila filmárom), práve keď tam natáčali túto rozprávku, hoci vtedy som to ešte nevedela. Známe výhľady potešili moje srdce, žiaľ krásne exteriéry nestačili. Viem si predstaviť, že nejednému "hrdému" Slovákovi sa v krku vzpriečila mandarinka, keď zbadal dedinskú zábavu vyzdobenú v ukrajinských farbách, no hneď nasledoval záber na polonahého hlavného hrdinu, aby manželky stačili zahamovať prepnutie programu. Som netušila, že sa pri pasení oviec a rúbaní dreva, dá takto dokonale vyrysovať postava. Dej plynul ako zrýchlika, je pravde, že som sa ani nestačila nudiť a už bol koniec, ale nestačila som si ani vytvoriť vzťah k postavám a ich motívom, hoci sa o to film ani trochu nesnažil. Takže také neurazí nenadchne, ale skôr na jedno pozretie. ()
Přirozené propojení středověku a "nové doby" pohádce sluší, je tu sympatická hlavní hrdinka, několik zajímavých vedlejších figur (Čvančarová a Isteník tu fungují velmi dobře), jediné, co mi brání dát čtyři hvězdy, je nesmyslné rozhodnutí hlavního hrdiny v závěru příběhu, které zvrátí až panna Júlia. ()
Mne sa to celkom páčilo. Namôjdušu sa mi to celkom páčilo. Už som asi niekde písal, že M.Č.Solčanská sa každým krokom, aj keď veľmi pomaly remeselne zlepšuje. Ak nie, tak to píšem teraz. Predovšetkým som hlavne rád, že sa tvorcovia nedržali dnešných trendov a nenatočili trápne fantasy, typu "čáry-máry-fuk a všetko je vyriešené", ale naopak, natočili obyčajný klasický, pekný a jednoduchý, osviežujúci rozprávkový príbeh. Hercom (až na niektoré drobné zaváhania) nemám čo vytknúť, myslím že hlavne herec hlavnej postavy to zahral úplne bezchybne a veľmi prirodzene. Nevhodné herecké prehrávanie som nepostrehol, teda až na jeden krátky záber s učiteľom. Oceňujem aj to, čo by normálne malo byť samozrejmosťou a to je zrozumiteľnosť dialógov, Solčanská totiž viac myslí na diváka a tak je každé slovo vo filme zrozumiteľné. To len tak na margo iných slovenských filmov poslednej doby. Za krásne scenérie, ktoré vyzuálne doslova pohladili, môžeme vďačiť prírode, ale za čo si zaslúžia pochvalu tvorcovia sú interiéry a kulisy, tie boli tak preplnené rekvizitami a bol v nich taký uveriteľný neporiadok, že to ozaj vyzeralo, akoby tam ktosi býval. Podobne je to aj s kostýmami, aj keď ja by som použil staré a ošúchané, ani tie nevyzerali na hercoch akoby boli práve dovezené z čistiarne. Áno, pracujúci ľudia sú spotení a špinaví a zistil som, že niektorí režiséri o tom ani len netušia. Mimoriadne dôležitou súčasťou v takomto filme je aj hudba, priznám sa, že ja našim tvorcom (nie len hudobným) už istý čas veľmi nedôverujem a preto sa bez patričného záujmu nezaobišla ani pani Čekovská a som rád, že ani tu nie som sklamaný. Aj keď veľkolepejšie by to bolo s orchestrom, až tak prehnane umelo to zase neznie a hlavne z toho bolo poznať dosť serióznej práce. Celému filmu by som vytkol iba tú pasáž pred koncom, keď Júlia vojde do zámku. Tieto scény boli veľmi nedomyslené a film nepochopiteľne na chvíľu zišiel z dobrej cesty. Škoda, lebo k veľkému Popolvárovi už naozaj veľa nechýbalo. 72,5%. ()
Pro mě je to velmi krásný příběh a obstojí i jako pohádka. ()
Mozekvymývající předabovaná zbytečnost bez vůně a s nulovou atmosférou. ()
Krásné scenérie, sympatičtí herci (rozhodně lepší, než naši), a přesto je něco špatně - a sice příběh, který je naprosto předvídatelný s úplně jasným koncem, bez jakéhokoli zvratu. Je to prostě taková ta pohádka kterou ani nemusíte sledovat, stačí posledních 10minut (viděl jsem to celé, ale asi naposledy).... Teoreticky koukatelné, ale nic nového (kromě herců), to nepřineslo..Spoiler: A důvod, že vrátil dukát, protože si to přečetl v knize? Ubohé! Ok, jedno podívání proč ne, protože každý rok je nová pohádka a je čím dál těžší něco vymyslet, ale nikdy více...40% ()
Možná to je tou štědrovečerní masáží od Janáka včera, ale vedle toho tahle slovenská pohádka vypadá na pět hvězd. Scénářem to je jednoduchoučké, že by se to vešlo do formátu Večerníčku, ale přesto se na to dobře koukalo, mělo to smysl, hrozně sympatické duo Krajčovičová Bédi a herecky přesvědčivé ( ikdyž tuhle disciplínu vyhráli záporák Vajda, a učitel Hrčka ). Takže na štědrovečerní pohádky Slovensko Česko 1:0. ()
Chvilku mi to kolísalo na začátku, zda líbí nelíbí, ale od té doby, kdy byl ve hře třetí dukát, mne pohádka docela bavila. Celkem srozumitelný a hlavně nepřeplácaný děj mne potěšil. Nevím, jestli děti pochopí milostnou linku, kluka, který si jde spíše za svým štěstím, a jeho životním snem je odjet do USA, místo aby bojoval jednoznačně za lásku, to je spíše dramaturgie pro nás dospělejší děti, ale možná tvůrci bez příkras chtěli dětem říct, že i kluci dokážou být dost paličatí a ješitní, aby mlaďounká rozmazlená princezna měla šanci svého milého zastavit a říct mu, co v životě skutečně potřebuje. Musím říct, že jsem si poplakala. Ale hezky. Žádná želva. Prostě hezky. PS: a to je jasné, že se pasáček ovcí (až splní všechny své královské povinnosti), do těch států ;) podívá. ()
Celkom sympatická rozprávka s krásnymi exteriérmi a krásnou Slovenčinou. Príbeh beriem, no emócie medzi hercami boli také klasicky umelé. Síce snaha bola, miestami to aj zvládali, ale na konci som si vyhodnotil, že najlepší bol Vajda ako slizký pán hradu. Nečakane to bolo aj dosť vtipné, takže aktuálne idem do priemeru. Namôjdušu. ()
Nakonec docela zdařilá pohádka, a tedy slovenská až do morku kostí. ()
Pěkný film, který uteče svižně jako voda v horské bystřině východního Slovenska. Konečně je možné vidět hezkou a sympatickou princeznu a životaplného a hezkého šuhaje. Jen to víc zahustit humorem, stejně jako halušky chtějí hodně brynzy jako sůl. Příběh je ozvláštněn reáliemi přelomu století. V originálním znění je pohádka lepší. ()
3.5* Nejdříve jsem viděla kousek v České televizi, kde mi hrozně vadil dabing. Nakonec shlédnuto v originálu ve slovenštině. Hezká pohádka. ()
Zajímavá výprava, ale totálně toporní herci, kteří jsou nejspíš ještě zprznění nepříliš kvalitním českým dabingem. A jako bonus totálně stupidní scénář, který by snad lépe vygenerovala i umělá inteligence na první pokus. Nejlepší na celé pohádce jsou světýlka kolem oveček. Naštěstí (nebo spíš bohužel) i tohle je možné. Stanislav Párnický se obrací v hrobě. //Dokoukáno s maximálním sebezapřením. ()
Slovenská s*ačka 🙈 ()
Docela zajímavá pohádka, která je zabalená v netradičním hávu a přitom si zachovala pohádkový ráz. Šlechtična (náhrada za klasickou princeznu) je sympatická, Juraj patřičně švarný mládenec, Katka správně nadutá vesnická buchta a pan učitel, řádný zástupce nezištné pracující inteligence. Pokrok snoubící se s pověrami je zobrazen velmi realisticky a uvěřitelně, stejně jako pohádkové prvky. trochu mi vadil začátek, kde nebylo moc dobře nastíněno, proč to ta zlá teta udělala zrovna tak a v té chvíli. Dialogy žádný zázrak, ale nebyly úplně mimo mísu. Trochu chyběl humor, zase scenérie byly úchvatné. Jako celek to vidím tak na tři hvězďule. ()
Koukám Slováci to mají s těmi novými pohádkami ještě horší než my! Zase dvě nové pohádky na Vánoce a Slovenská se mi opravdu moc nelíbila, hlavně i z toho důvodu, jak to bylo nadabované! Lokace byli hezké tojo, ale jak se zmiňuje i v jiných komentářích, to není všechno… ()
Vlastně mě to hodnocení mrzí, je vidět, že s filmem byla spousta práce. Ale víc to opravdu nejde. Je to první skutečná pohádka „O hloupém Honzovi“. Hloupém, nafoukaném a pořádně nepříjemném. Nepříjemné jsou i další postavy. A to přesto, že neokoukané tváře herců v rolích vesničanů jsou sympatické a někteří herci budou určitě i velmi schopní. Komicky působí skrumáž historických kulis nakupených napříč všemi posledními deseti staletími bez ladu a skladu. Zasmějeme se vícekrát. Při naivní představě prosťáčka o „pokroku“. Bača s roztrhanou košilí disponuje finančními zdroji většími než celá měšťanská Praha dohromady, ale stěžuje si na zlého pána, kvůli kterému trpí nouzí. Za hlavu se chytáme i při kýčovitě vyostřených „třídních“ sporech, které autorky svědomitě opsali z pamfletů zakladatelů komunistické strany. Zasmějeme se vsi-nevsi, která má skicy spišských pahorků, realitu naaranžovaných skanzenů a fluidum brněnského předměstí. Jejím ústředním bodem s nejlepším vybavením je salaš ;) Zasmějeme se i dějové lince krásných a bohatých dívek, které se mohou zbláznit z arogantního bači, který jinak ničím nevyniká. Sáze o negramotných poddaných, která jako by vypadla z Jiráska (nikoliv kvalitou). Při duchařině tak bídné, že pobaví asi i děti školou povinné. Celkově jde o nevýraznou spatlaninu, která je po většinu času banálně nudná, místy směšná a líně se vleče od klasické kletby až po její moderní rozuzlení. Nebýt tu fantastická příroda, ovečky a krásná a šikovná border kolie, nebylo by tu vlastně na co koukat. Píseň Húsky a její úprava se moc nepovedla, i když bohaství lidové slovenské hudební pokladnice, z níž vychází, je štědré a okouzlující. Kameru a postprodukci ovšem velmi chválím, kromě nich pak obzvláště maskéřinu, ta tady byla velice přirozená, uvěřitelná, z toho by si mohli vzít příklad i ostatní v jiných pohádkách a historických filmech. ()
Slováci zde vsadili na vděčné téma zakleté šlechtičny a vůbec neprohloupili. Urozená panna Julia, zakletá začátkem 17. století, čekala na své vysvobození tři sta let. Poté se ocitne v době na počátku 20. století, seznamuje se s jiným stylem života i myšlení a s technickými vymoženostmi oné doby, jako je třeba elektřina nebo automobily, což je nejzábavnější část filmu. Další děj akcentuje tehdejší sociální poměry na Slovensku, do nichž je tento jednoduchý pohádkový příběh organicky začleněný. Slušně odvedená filmařská práce. Přikládám záznam tematicky korespondujícího snu. - - - Sen o zakleté slečně (v noci z 20. na 21. prosince 2020) - - - Je pěkný letní den. Jsem na výletě v nějakém městě s krásně restaurovaným historickým centrem. U starodávné brány stojí slečna, má na sobě šaty jako kdyby se chystala na ples a usmívá se na mě. Zastavím se a prohodím s ní pár slov. Ona mi navrhne, jestli bych nechtěl jít na hradby. Prý je z nich úžasná vyhlídka. Projdeme branou, zahneme vlevo, vyjdeme kousek nahoru a jsme na hradbách. Kochám se výhledem na okolí. Slečna stojí vlevo těsně vedle mě a nabádá mě: „Podívej se vlevo, ještě víc, víc...“ Poslechnu ji a hledím jí přímo do obličeje. Má přivřené oči a pootevřené rty, zjevně v očekávání polibku. Políbím ji, jenomže má na rtech silnou vrstvu rtěnky a na obličeji spoustu mejkapu. To bych ji nejdřív musel umýt, aby se dala líbat. Všimnu si, že její šaty jsou nahoře rozpínací a že pod nimi zjevně nemá podprsenku. Povzbuzen jejím vzdycháním ji rozepnu a věnuji se jejím ňadrům. Ta má však silně napudrovaná a ten pudr nějak podivně voní. Začnu jí jazykem dráždit bradavky, ale i ty si patrně něčím ošetřila, protože jsou hořké jak pelyněk. Úplně mi to vezme inspiraci. Když to slečna zaregistruje, zmizí. V rukou mi zůstanou pouze její šaty, které se zmenšily, takže vypadají jako šaty na panenku. Leknutím je upustím a ony spadnou dolů z hradeb. Podívám se po nich, ale nikde je nevidím. Nicméně vidím bránu a u ní stejnou slečnu. Tentokrát má na sobě džíny a bohatě zdobenou halenku. Pohlédne na mě a řekne: „Já už fakt nevím, co bych si měla obléct, abych se chlapům líbila.“ Ukáže se, že mé erotické dobrodružství sledoval asi tucet lidí poschovávaných v okolí. „Tak se jí to zase nepovedlo,“ říká někdo. Zeptám se, o co tady vlastně jde. Dozvídám se, že slečna je zakletá. Zjevuje se u té brány už odnepaměti, a sice jednou ročně od pravého poledne do jedné hodiny po poledni. Vysvobozena může být tím způsobem, že ji během té doby nějaký muž ojede. Zatím to však nikdo nedokázal. Ptám, se proč na sebe strašidlo plácá tolik mejkapu. To pod ním vypadá jako mumie? Ale kdepak! Onehdy se ji snažila ojet jedna místní lesba a dobře se na to připravila. Vzala s sebou kabelu s odličovacími přípravky, lubrikační gel, vibrátor... Že prý když je dnes ta rovnost pohlaví, tak se musel změnit i smysl kletby a vysvobození může provést i žena. Odlíčila ji a pod mejkapem objevila svěží pleť, ale rty pořád chutnaly divně. Umyla strašidlu pudr z prsou, ale hořkost z bradavek nebylo možné ničím odstranit. Nakonec dostala strach a nechala toho. Říkám, že tu hořkou chuť pořád cítím v ústech. Přátelští domorodci mě informují, že se ta pelyňková pachuť dá dobře spláchnout pivem: „Nezajdeme na jedno?“ Zajímá mě, jestli se nikdy nenašel borec, který by strašidelné slečně jednoduše vyhrnul šaty, stáhnul kalhotky a šel rovnou na věc. Ve středověku se s tím chlapi asi moc nemazali a vzhledem k tehdejšímu stavu hygieny nikdo nijak zvlášť nevoněl. Vždyť tudy kdysi táhli Švédové, později Prusové a co já vím, kdo ještě. To přece není možné, že by ji nikdo nepřefiknul. Odpověď: „V městské kronice se o žádném takovém případu nepíše, ale kdyby se to stalo, tak by tady už nebyla. Třeba má dole také nějaký problém, kdo ví? Kromě toho je k dispozici pouze jednu hodinu ročně.“ () (menej) (viac)