Tri zlaté dukáty

Přirozené propojení středověku a "nové doby" pohádce sluší, je tu sympatická hlavní hrdinka, několik zajímavých vedlejších figur (Čvančarová a Isteník tu fungují velmi dobře), jediné, co mi brání dát čtyři hvězdy, je nesmyslné rozhodnutí hlavního hrdiny v závěru příběhu, které zvrátí až panna Júlia. (26.12.2023)

Musím říci, že Slováci natočili hezkou štědrovečerní pohádku. Velmi se mi líbilo to folklórní pojetí v kombinaci s nastupující průmyslovou revolucí (elektřina, první auto). Příběh je také poutavý, není to jen klasická pohádková komedie, ale je zde i drama, což oceňuji. Dávám stejné hodnocení jako české štědrovečerní pohádce Klíč svatého Petra, i když Tři zlaté dukáty byly o chlup lepší. (26.12.2023)

Mne sa to celkom páčilo. Namôjdušu sa mi to celkom páčilo. Už som asi niekde písal, že M.Č.Solčanská sa každým krokom, aj keď veľmi pomaly remeselne zlepšuje. Ak nie, tak to píšem teraz. Predovšetkým som hlavne rád, že sa tvorcovia nedržali dnešných trendov a nenatočili trápne fantasy, typu "čáry-máry-fuk a všetko je vyriešené", ale naopak, natočili obyčajný klasický, pekný a jednoduchý, osviežujúci rozprávkový príbeh. Hercom (až na niektoré drobné zaváhania) nemám čo vytknúť, myslím že hlavne herec hlavnej postavy to zahral úplne bezchybne a veľmi prirodzene. Nevhodné herecké prehrávanie som nepostrehol, teda až na jeden krátky záber s učiteľom. Oceňujem aj to, čo by normálne malo byť samozrejmosťou a to je zrozumiteľnosť dialógov, Solčanská totiž viac myslí na diváka a tak je každé slovo vo filme zrozumiteľné. To len tak na margo iných slovenských filmov poslednej doby. Za krásne scenérie, ktoré vyzuálne doslova pohladili, môžeme vďačiť prírode, ale za čo si zaslúžia pochvalu tvorcovia sú interiéry a kulisy, tie boli tak preplnené rekvizitami a bol v nich taký uveriteľný neporiadok, že to ozaj vyzeralo, akoby tam ktosi býval. Podobne je to aj s kostýmami, aj keď ja by som použil staré a ošúchané, ani tie nevyzerali na hercoch akoby boli práve dovezené z čistiarne. Áno, pracujúci ľudia sú spotení a špinaví a zistil som, že niektorí režiséri o tom ani len netušia. Mimoriadne dôležitou súčasťou v takomto filme je aj hudba, priznám sa, že ja našim tvorcom (nie len hudobným) už istý čas veľmi nedôverujem a preto sa bez patričného záujmu nezaobišla ani pani Čekovská a som rád, že ani tu nie som sklamaný. Aj keď veľkolepejšie by to bolo s orchestrom, až tak prehnane umelo to zase neznie a hlavne z toho bolo poznať dosť serióznej práce. Celému filmu by som vytkol iba tú pasáž pred koncom, keď Júlia vojde do zámku. Tieto  scény boli veľmi nedomyslené a film nepochopiteľne na chvíľu zišiel z dobrej cesty. Škoda, lebo k veľkému Popolvárovi už naozaj veľa nechýbalo. 72,5%. (25.12.2023)

Celkom sympatická rozprávka s krásnymi exteriérmi a krásnou Slovenčinou. Príbeh beriem, no emócie medzi hercami boli také klasicky umelé. Síce snaha bola, miestami to aj zvládali, ale na konci som si vyhodnotil, že najlepší bol Vajda ako slizký pán hradu. Nečakane to bolo aj dosť vtipné, takže aktuálne idem do priemeru. Namôjdušu. (25.12.2023)

Neb podle hodnocení měla letošní slovenská pohádka být výrazně lepší, než ta naše, plna entusiasmu jsem si ji pustila s denním zpožděním k žehlení. Říkala jsem si - slovenské hory, hora prádla, taková harmonická dvojka. K pozitivům, příroda je krásná. Technický pokrok přicházející do oblastí, kam tedy dodnes plně nedorazil, mě nerušil. Hlavní hrdinka je také krásná, sice na začátku trochu slaboduchá, ale zato, jak aspoň sama tvrdí, skvěle vyšívá zlatem i hedvábím, to jí je v místě mezi bytím a nebytím jistě hodně platné, by se nudou nekousala do pat. Hlavní hrdina je urostlý junák, na němž je údajně milo zrakem spočinout. Nic proti šimpanzům, leč tvář lidoopa přísluší pouze lidoopovi, mě ten opí nádech ve tváři hrdiny rozhodně nadšením nenaplnil. Dav obdivovatelek tedy nerozšířím, ač souhlasím s tím, že figurálně je vydařený. Jen tedy pro okouzlení hrdinou potřebuju víc, než aby nebyl krpatý chcípák. Kletba byla krutá, protože urozená panna Julie musela dukát nabídnout prvnímu, kdo byl ve stoleté výročí na ráně. Už v době vyslovení kletby bylo to místo trochu odlehlé a opuštěné, hrad vybydlený a napůl spadlý. Kdo by tam tak šel? Děti, bába kořenářka, hledač pokladů, místní antoušek, nebo taky vůbec nikdo, s čímž ovšem kletba nepočítala. Jak zmiňují jiní, ta kletba nedávala smysl ani stran onoho užití mince. Dotyčný ho nemá utratit ani schovat, ale do úplňku vrátit. Proč by to kdo dělal? I kdyby ho dostal nejušlechtilejší filantrop na světě ... vlastně ne, ten by to okamžitě vrhl do nějaké nadace na vzdělání osiřelých panen či tak, i kdyby ho dostal nejbohatší člověk na světě ... ale ten by to vrhl k ostatním svým pokladům a ani by po minci nevzdychl, i kdyby to dostal někdo .... kdo by to vlastně měl dostat, aby sám o své vůli zlatou minci buď nezaložil na horší časy, nebo neutratil, ať už na vlastní či cizí naléhavé potřeby, ale do časového limitu, o němž neví, vrátil? První dva pokusy vypadají, že lidstvo je ztraceno, ale jak ona mladá dvojice, co si za to nakoupila věci pro potěšení, tak ony malé holčičky, co si také koupily věci pro potěšení, ač ty panenky působí nevinněji než luxusní oblečení, se zachovali jenom hluboce lidsky, nikoli však sobecky, bezcharakterně či krutě. Do toho se motá šimpanz, co jezdí na kole a lakomý správce panství, který lidi ve vsi prachsprostě vydírá. A když pan učitel zalarmuje vrchnost, zatroubí klakson a pohádky je konec. Tak zase za rok. (27.12.2023)